Dean bratra sledoval přimhouřenýma očima, ale nic neříkal. Ještě Sama znejistit, to by ničemu nepomohlo. Zapadl na místo spolujezdce, pustil kazetu a opřel si hlavu, zavřel oči. Pro jistotu. Skoro okamžitě začal usínat.

***

Když mu to s obsluhou klaplo, Dylanovi hned bylo lépe. Přivítal slečnu širokým úsměvem. Pohlédl jí do očí a pak zhodnotil pohledem také zbytek, co se mu nabízel. Usoudil, že by tahle za hřích i stála.

„Zdravím, Lucy. Hezké jméno," oslovil ji s úsměvem. „Dám si oběd, prosím," odpověděl a klouzal očima po jejích vnadách. „Co byste mi doporučila z dnešní nabídky?" zeptal se, hlavu naklonil mírně na stranu, na rtech letmý úsměv.

Dívka se na něj usmívala zpátky, sice byla zvyklá na přízeň zákazníků, ale tohoto dne byli všichni tak trochu morousové. Ona sice Alana znala, ale z jeho smrti nebyla nijak vzlášť vykolejená. Bylo to smutné, ale stalo se, možná si podle ní nedal pozor a uklouzl na břehu obzvlášť nešikovně. Nic z toho ale nehodlala vykládat tady tomu muži, z nějž cítila motýlky v podbřišku.

„Co takhle smaženého okouna s oblohou a zapečenými bramborami?" navrhla. „Za čerstvost ručíme, včera ještě plaval v jezeře."

„Hm, to zní skvěle. Dám si rád," kývl na to Dylan nadšeně a odměnil Lucy dalším zářivým úsměvem za dobrou radu. „A něco dobrého k pití, prosím?" zajímal se dál a hleděl na ni s rozpustilými jiskrami v očích. „Co mi nabídnete?" zeptal se Lucy a mohl by vsadit boty, že si jeho otázku může vyložit nejedením způsobem.

„V jednu mám hodinu pauzu," vyhrkla Lucy a začervenala se. Skoro by se teď hned svlékla a... Ztěžka polkla a snažila se uklidnit. „To záleží na tom, co pijete," začala drmolit, aby zamluvila předchozí větu. „Víno, nebo pivo? Případně máme i Colu, domácí malinovou limonádu a další nápoje, jsou- Ehm, jsou v lístku."

Dylan na ni šibalsky mrknul a věnoval jí smyslný úsměv.

„To bychom mohli něco podniknout," navrhl neurčitě s jiskřením v očích a nevinným úsměvem. Ať si dívka vybere. Vyslechl si nabídku nápojů, pokyvoval přitom hlavou a hleděl na Lucy. „Co pijete ráda vy? Zvu vás a dám si totéž," odpověděl konečně a aby jí dopřál trochu oddechu, tak se letmo rozhlédl po zbytku místnosti. Živí mrtví stále na svých místech. „Míváte tady vždycky tak veselo, Lucy?" otočil se na servírku. Nemusel by, ale zeptal se normálním hlasem, takže ho jistě ti blíže usazení slyšeli. „A já jsem Dylan," dodal, usoudil, že je fér říct jí své jméno, když on zná její.

Lucy už byla chudák úplně rozhozená a málem jí vypadl lístek, který držela v ruce.

„M-máme tu moc dobré pivo," trochu se zadrhla. „Ale já se přidám, až... Až budu mít volno."

Rozhlédla se okolo a musela připustit, že je tu víc pochmurno, než obvykle.

„To jenom... Něco se stalo jednomu rybáři, je to smutné, ale- Jdu vám vyřídit tu objednávku, Dylane," dodala a otočila se, na cestě zpátky k baru a kuchyni se ovívala lístkem, který Dylanovi úplně zapomněla dát.

„Tak si dám pivo," kývl a trochu před Lucy posmutněl, když si nechtěla dát s ním teď hned, ale na druhou stranu to chápal. Rozhodl se nechat ji už pro teď být. Poslechl si to o rybáři, sice se nedozvěděl nic určitého, ale podle pohřební atmosféry si to domyslel. „Díky za info," mrknul na Lucy, když už byla na odchodu.

Zůstal u stolu sám, svezl se na židli trochu níž a vyhlédl z okna. V této pozici čekal na jídlo. Doufal, že to kuchaři nebude dlouho trvat.

A netrvalo. Okoun byl připravený, všechno ostatní také, takže Lucy ještě nejdřív donesla hostu pivo – opravdu dobře vychlazené a výborně chutnající – a po chvíli i velký talíř s jídlem. Na malý moment ještě u Dylana zůstala, aby ho mnohaslibně pohladila po ruce.

Dylan pozoroval výhled z okna, ani nevěděl, jak dlouho, když ho probral příchod Lucy s prvním občerstvením.

„Děkuji," pohlédl na ni s milým úsměvem. Stihla mu ale hned utéct, a tak si vzal pivo. Nejdřív ochutnal, ale záhy se napil s chutí, protože teplota i říz byly tak akorát, dokonalé. Jako by se mu někdo přesně trefil do noty. Stihl pivo stáhnout, ještě než mu Lucy donesla jídlo. Když ji viděl přicházet s talířem, z kterého se linula přímo úžasná vůně, začaly se mu sbíhat sliny.

„Díky moc, Lucy," přivítal jí s radostným úsměvem. Zálibně se podíval do talíře. Zaznamenal její dotek a tentokrát ji zachytil. „Počkej. Na co tě můžu pozvat?" zeptal se a pohlédl jí do očí. Myslel to vážně. Nechtěl čekat, až bude mít pauzu. Chtěl, aby se občerstvila už teď. Sáhl do kapsy a vytáhl stodolarovku, strčil ji Lucy za opasek.

„Něco si dej, je to na mě," mrknul na ni. Teprve pak ji pustil a nechal ji jít. Vrátil se k talíři s obědem. Vzal si příbor a pak nespokojeně vydechl a protočil nad sebou očima. Chtěl a zapomnel si říct o další pití. Se zlostným huhláním se dal do jídla, což mu hned o něco vylepšilo náladu. Nějakou chvíli se od jeho stolu ozývalo jen cinkání příboru o talíř.

Lucz sebou cukla, v tu chvíli si připadala jako nějaká striptérka, ačkoli tedy pro Dylana by i nějaký ten striptýz udělat zvládla, ale ne v práci. Nechtěla se nechat vyhodit, tohle byla dobrá práce i s ubytováním a ona si nemohla dovolit o ni přijít.

Takže celá zrudlá poděkovala a usmála se, než se vrátila k obsluhování. Někteří ze štamgastů už si jejího flirtu všimli a teď mrmlali.

***

Tři a půl hodiny dovedla být velmi dlouhá doba. Zvlášť s myslí zatíženou takovými myšlenkami, jaké měl Sam, jen v doprovodu hudby z kazety, která převážně nezněla zrovna optimisticky. Ze tří a půl hodiny se stalo rázem víc, když párkrát zapomněl kvůli chybějící pozornosti odbočit. Jednou skoro naboural do auta, které před ním brzdilo.

Ale jinak měl na plynu dost těžkou nohu, takže ta dlouhá doba byla z větší části jen jeho zdání.

Konečně dorazili k jezerům a on se snažil zaměřit myšlenky na uvažování o tom, jak postupovat s případem. Bylo to ale jako boj s větrnými mlýny. Znovu a znovu se vracel do toho víru, přišlo mu to čím dál tím horší, protože chvílemi už se nehněval jen na sebe, na tu věc, co zabila mámu a Jessicu, ale i na Deana. A cokoli, co mu právě zapadlo do křehké logiky o vině.

„Mhm," odkašlal si a krátce pohlédl po bratrovi. „Deane?" oslovil ho, spustil ruku z volantu a mírně s ním zatřásl. „Už tam budeme, někde. Jedeme rovnou na místo?"

„Kozičky," zamumlal Dean a udělal rukama takový hmatavý pohyb, na tváři se mu objevil úsměv, ale vzápětí otevřel oči a vytřeštil je na Sama, který rozhodně kozičky postrádal. „Huh. Jo. Na Allen's Hillside," vyhrknul, když se zorientoval v tom, kde, kdo a proč je. Zamrkal, protřel si oči, polkl, sáhl po plechovce Coly a nalil do sebe její obsah.

„Akorát nemáme věci na rybaření, ale co už, budeme dělat, že jsme lovci, nebo tak něco," vysypal ze sebe potom, nakonec, to bude v podstatě pravda. A jenom doufal, že tu budou mít WiFi, aby Sam mohl dělat ta svoje kouzla.

Sam přikývl a pokračoval tedy v jízdě, nápomocné mu byly tabule, které ho navigovaly ke kempu. Zase z jeho strany zavládlo ticho. Ačkoli ho napadlo, že by se mohl zeptat, jak se Dean vyspal, ale potom mu to přišlo divné. Možná trochu závistivé. Rýpavé. Když on zrovna...

Jak si tak přemýšlel, dorazil na dohled kempu. Zřejmě je čeká i nějaké to vyzpovídání místních.

Zaparkoval, vypnul motor, než vystoupil, ještě se porozhlédl.

Následně se ohlédl po bratrovi a tedy vystoupil, z kufru si vzal tašku a klíče od Impaly hodil Deanovi.

Ten je čapnul ve vzduchu, ušklíbl se, nebo možná usmál, něco půl napůl, šel si vzít svoji tašku a pak Baby radši zamknul. Jistota je jistota. Nepotřeboval se teď ještě nahánět za nějakým srandistou sebevrahem, který by se rozhodl Impalu trochu projet.

Okolo stály spíš landrovery a podobně, i když si všimnul i docela pěkné motorky.

Zamířil k recepci, ačkoli už byl tak nějak pomalu čas k obědu, ale jestli tu mají WiFi, budou potřebovat heslo a na jídlo můžou jít potom. A současně něco vyzvědět od místních.

Recepční, která vypadala vyloženě jako mateřský typ, na jmenovce měla Shania, se na ně usmála: „Dobrý den! Jdete akorát, jestli se chcete ubytovat, máme poslední volné pokoje."

Když si Sam venku všiml motorky, pomyslel si, jak asi ten člověk nosí výbavu na rybaření. Nechal to ale vzápětí tak a pohnul si za Deanem k recepci. Na ženu za pultem kývnul. Nebylo to tak dávno, co měli kvůli falešné kreditce na krku policii, takže sáhl do kapsy, že vytáhne hotovost.

„Máte ještě nějaký volný se dvěma postelemi?" zeptal se recepční. „A co internetové připojení? Funguje tu?"

Žena se usmála nejdřív na Sama a potom i na Deana, už měla pro ně připravené i brožury, kde byla vyznačena nejlepší místa na lov, ať už ryb, nebo zvěře, posunula je k nim přes pult, otočila se a vzala klíč s číslem 23.

„Předposlední dvojlůžkový pokoj," řekla, jako kdyby na to byla pyšná. „Jinak právě máme akci na dlouhodobé pobyty, čtrnáct dní za cenu týdne, kdyby vás to zajímalo."

Pak svraštila čelo, aby se nakonec znovu usmála: „Právě před měsícem nám sem nainstalovali to udělátko pro bezdrátový internet, měl by fungovat ve všech pokojích. Heslo najdete v uvítací brožurce."

Poklepala nehtem na hromádku brožurek a map.

Dean poslouchal a kývnul. Na poslední dvoulůžkový pokoj. Pak se usmál, zavrtěl hlavou.

„Nemáme času nazbyt," ozval se. „Zatím bychom to vzali na dva dny, kdyžtak... Se to dá prodloužit, ne?"

Ačkoli možná s tím, jak tu mají plno, by to mohl být problém.

„A slyšíš?" drcnul do Sama. „Nainstalovali jim sem udělátko. Jsme za vodou."

Protože mu připadalo, že to vyznělo trochu divně, jako kdyby chtěli koukat na porno nebo něco, tak zase nasadil úsměv: „Máme takovou... pracovní dovolenou. Kolega musí pracovat na daních a takový věci."

Když k nim Shania posunula brožurky, Sam jednu vzal a prohlížel si vrchní stranu. Vzhlédl až při zacinkání klíčů, po kterých se také natáhl. Vyposlechl si informace o udělátku, vážně přikývl, ale to už do něj drcnul Dean a on se na něj trochu zamračil, promnul si rameno.

Na ženu se omluvně usmál, vytáhl bankovky. Takovýmhle stylem mu toho moc nezůstane, ale... snad něco vymyslí.

„Tak na dvě noci, prosím," zopakoval a chystal se platit. Mezitím se ještě natáhl po brožurách a mapách. „Z těchhle si tedy můžeme vzít?"

Shania trochu zmateně zamrkala na Deana a potom se jí malinko rozslzely oči. Otřela si je hřbetem ruky a povzdechla si.

„Promiňte, to jen... Alan byl taky mzdový účetní, jezdil si sem od všech těch čísel odpočinout a- Ne, nebudu vás tím zatěžovat," trochu popotáhla a zase vykouzlila úsměv na Sama. „Takže platíte hotově, dobrá," kývla a začala mu vracet nějaké drobné. „A samozřejmě, ty materiály jsou pro vás, v ceně."

„Hm," udělal Dean, když viděl Sama platit, on by nebyl srab a použil by kartu, tamto byla úplná náhoda a jsou odtud daleko a takhle za chvíli bude muset sáhnout do svých úspor. „Kudy do pokoje, prosím?" obrátil se ještě na recepční. „A to... Máte tu i kulečník, nebo hrajou se tu karty? Aspoň šipky?"

Sam malinko stáhl obočí, když Shania zaslzela. Pokýval hlavou, nechal jí chvíli prostor a, když mu to odsouhlasila, vzal si z materiálů. Ohlédl se po Deanovi, když ten se ptal, sám ještě váhal, jestli tuhle citlivou ženu rozrušovat, ale... Chtěl to vyřešit co nejdřív, aby se pohnuli hledat otce, aby...

„Uhm, promiňte, ale... ten Alan. Co se stalo?"

Shania trochu zmateně pohlédla na Deana. Lidé sem jezdili rybařit nebo lovit, ne sedět a hrát poker, ale...

„Ano, máme tu kulečník i šipky," odpověděla opatrně. Pokud tu někdo i karbanil, ona o tom nevěděla. A potom se zase ozval ten vyšší muž a ona si uvědomila, že si nezapsala jména, jenže on se ptal...

„Alan se utopil," vyhrkla. „Včera... Asi včera večer. Na svém místě." Znovu si otřela oči a povzdechla si: „Můžu vás ještě požádat o jména?"

„Tak to je bezva," kývl Dean na informaci o kulečníku a šipkách, něco málo by mohl vydělat. Nastražil uši, na prstě začal točit klíči od pokoje, které ztopil Samovi. Potom nastražil uši, zatvářil se dostatečně ponuře, aby nevypadal necitelně.

„Eric Bloom a kolega je Logan Pierce," řekl a udržel se, aby se nezasmál nebo neušklíbl. Docela by ho zajímalo, co by Sam na tenhle pseudonym řekl, každopádně mu už na to jméno nechal udělat nějaké ty papíry. Nadechl se, nebyli tu kvůli legráckám. „Nevíte... Jak se to stalo, s tím Alanem? Četl jsem o tom. Prej byl... Gloglo," naznačil vyprazdňování láhve.

„To je nešťastné," zamumlal Sam a při těch jménech od Deana se nadechl, ale když ho bratr předběhl, jen se na něj díval a rozmýšlel, jestli za tím něco je, nebo jsou to běžná jména. To první mu bylo povědomé, určitě člen nějaké hudební skupiny, co Dean poslouchal, ale to druhé, to jeho...

Otočil se zpátky k Shanii, když si Dean vymyslel to s tím pitím.

Aspoň on tedy nezaregistrřoval, že by to měl z reálného zdroje.

Nic ale nenamítal, čekal, co se dozví od recepční. Jen ten zvuk klíčů, které mu Dean ukradl... Schmátl ho za ruku, ve které klíče držel, významně na něj pohlédl.

Shanii se podařilo usmát, na ta jména, zapsala si je do počítače a potom už v tomhle ohledu bylo všechno v pořádku. Jestli jí něco z toho někoho připomínalo, nedávala to najevo. Zamračila se ale na Erica Blooma: „Alan nepil. Dobře. Dal si jedno pivo po obědě, ale není- nebyl to žádný ochlasta." Trochu rozzlobeně na toho muže ukázala.

„Pokoj máte vlevo, tam jsou lichá čísla," řekla už docela chladně a začala se něčemu věnovat na počítači, aby se uklidnila, pravděpodobně hrála Solitaire.

„Já jsem někde četl, o- uhm. Omlouvám se," vypravil ze sebe Dean, a tedy se otočil, že se vydá do pokoje, když mu někdo schmátl ruku, a to platící majitel. V podstatě to byl Samův pokoj. On teda zaplatí donášku pizzy nebo tak, ale klíč... Klíč předal Samovi.

„Tak pohni, ať tu nezačneme smrdět," začal pak bratra vystrkovat z místnosti.

„Uhm, děkujeme. Promiňte," omluvil se Sam ještě ženě za bratra, kdyby to jeho nestačilo. Trochu zoufale nad ním zavrtěl hlavou, ale když mu zase nabízel klíče zpátky, vzal si je a podle pokynů zamířil k pokoji. Odemkl a vešel dovnitř. Zdálo se to tu být poměrně slušné místo. Složil si tašku u jedné z postelí, obrátil se na Deana.

„Chceš se jít teď najíst? Nevím, jestli budou mít připojení i v bistru," znejistěl. Pohnul se následně do koupelny opláchnout si tvář, aby se trochu probral. Den bude ještě dlouhý a potom zase... kdoví, co bude v noci. Jestli mu myšlenky dovolí spát, nebo to bude přinejlepším pár hodin s nočními můrami.

Dean si momentálně na nic takového stěžovat nemohl. Protože... Dělal, co mohl, pomáhal lidem, zabíjel příšery, takže nějaké noční můry mu mohly vlézt na hrb, ačkoli toho viděl víc, než by si kdy přál vidět. Z toho krátkého zamyšlení ho vytrhnul Samův hlas. Dal si v autě pár hodin a cítil se celkem svěží, takže ano, něco by i spustil šachnou. Hodil si tašku na postel a kývnul.

„Zkusíme to," usoudil. „Snad tam budou mít i něco jinýho, než jenom ryby," zadoufal, zkontroloval si, jestli má u sebe všechno, co potřebuje i pro případ, že by nějaká jezerní příšera vylezla na břeh a začala lovit lidi, a nakonec tedy se Samem zamířil k místnímu bistru.

Bylo tam docela narváno, ale nějaká místa se jim ještě uchvátit podařilo a Dean si hned objednal pivo – servírka by stála za hřích, ale chovala se lehce odtažitě, takže musela být buď zadaná, nebo ortodoxní křesťanka nebo tak něco, když odolávala jeho úsměvu – a pak už schoval hlavu za jídelní lístek.