Zadání:
Podle kapitoly v učebnici, která mluví o Aristotelově pětce: představení charakteru v akci, rozpoznání, vzpomínky, umělého řešení, a popisu; napsání dvou až tří krátkých etud, které tyto prvky používají. V mém podání: rozpoznání (pochopení události, aniž je přímo řečena), vzpomínka (návrat k postavě nebo události v minulosti, který dává v příběhu smysl, není to z čista jasna), a umělé řešení (zásah z hůry).

Umělé řešení:

Nebylo možné, aby se rytíř vrátil za princeznou včas. Zbývalo mu pouze pár hodin před posledním západem slunce a náš hrdina věděl, že selže. Ztrápený usedl vedle sťaté dračí hlavy, jejíž mrtvé oči se mu tiše vysmívaly.

Když v tom uslyšel melodické klapání - klop, klop, klop. - z hustého lesa na úpatí dračí sluje vyšel bělouš se silnýma nohama. Kýval hlavou směrem k rytíři. Ten se zaradoval. Že by mu přály sudičky u kolébky to největší štěstí na světě? Na takovém koni stihne dojet zpátky na hrad, než se slunce vůbec dotkne obzoru.

Vzpomínky:

Bloudil ztracen lesy již po několik dní i nocí. Zcela na pokraji vyčerpání a zoufalství, lehl si pod vysokou borovici a smotal se do klubíčka, aby mu tma a chlad nemohly ublížit. Slzy mu stékaly po tvářích jako veliké perly.

Když tak svíral tvář ve svých odřených dlaních, viděl pod svými očními víčky tvář. Jen matně si vzpomínal na stařičkého knihovníka z města, muže, který býval profesorem těch bohatých a mocných. Vzpomínal, jak se spolu skláněli nad starými knihami o matematice a fyzice a o... astrologii.

"Tahle hvězda", ukazoval knihovník v hvězdných mapách, "tě vždy zavede na sever. Když najdeš ji, najdeš i svoji cestu domů, ať jsi kdekoli."

Otevřel oči a zběsile vyskočil na nohy. Mžoural na indigovou oblohu a hledal svoji Severku, svoji cestu domů.

Rozpoznání:

Dopis za dopisem, vyléváš své srdce člověku, který si tě získal až prapodivně snadno. Říkáš mu všechna tajemství své duše a každou svoji myšlenku a doufáš a věříš, ti rozumí.

Jenže pak vejdeš do třídy a všichni se na tebe dívají jinak než kdy dřív. A ty to víš. Cítítš to. Je to jasné. A v tvém důvěřivém, naivním srdci se něco zlomí. No jistě. Měla jsi to čekat. Ale teď už to víš, teď jsi poučena o zrádnosti lidstva.