Šel jsem si po ulicích, jen tak bezstarostně na svoji každovečerní procházku.
Najednou mi dal někdo přes hlavu pytel a já jsem neviděl, pak jsem cítil bolest hlavy.
***
Když jsem se probudil, byl jsem přivázán k židli. Byl pravděpodobně v nějakém sklepě, vedli tudy jen schody nahoru a jinak nic, až na panenku co seděla na židli na proti mě. Nesvázaná.

Byl jsem vyděšený. Nevěděl jsem co dělat, ta panenka byla strašidelná.
Vlásky svázané do dvou culíku s mašlí, rudý úsměv a růžové tvářičky.
Její prázdná tvář mě pozorovala.
Otočil jsem se abych se na ni nemusel dívat ale ona se objevila zase přede mnou, teď už držela nůž.

Zavřel jsem oči, líp se mi pak přemýšlí. Jsem v hajzlu. Tohle je můj konec. Pak jsem ale ucítil že mám volné ruce. Otevřel jsem oči a panenka nikde. Byla tu jen nějaká holčička která vypadala stejně jako panenka. Holčinu jsem ignoroval a šel po schodech nahoru. Najednou jsem nemohl dýchat, chytal jsem se krku aby mi přestala téct krev z krku který mi někdo podřízl.

Holčička se začala skoro až hystericky smát. Já padl po schodech a skutálel jsem se dolů. Dusil jsem se nebo nevím co to bylo jako bych se topil ve vlastní krvi.

Holčička přistoupila k tělu mladíka, prsem nabrala krev a prst si dala do úst.
Zvedla ramena a odkráčela nahoru s nožem od krve kterou olízla.
Pak si jen zpívala,,Lalalaala".

,, Tak co dceruško líbil se ti dárek?"ptala se matka dívky.
,,Aji jo.Škoda ho zabíjet, byl krásný."
,,Neboj přidáme ho do sbírky"řekla matka a umisťovala panenku která vypadala stejně jako Dorian na poličku, která byla přeplněna podobnými.