„Jak vám mám dokázat, že jsem skutečný?" zeptal se, když seděl naproti ní a drbal se za uchem.

„Nijak, nevěřím, že tu fakt seš. Prostě jsem si tě vymyslela, abych si nepřipadala tak sama. Jednoduchý," řekla pobaveně a opřela se o strom. Mám vážně zvrácenou fantazii, pomyslela si ve chvíli, kdy si začal olizovat tlapu.

„Když myslíte..."

„Jestli si začneš lízat kulky, praštím tě batohem po hlavě."

Věnoval jí dost zvláštní pohled a vydal jakýsi štěkavý zvuk. Až po pár sekundách jí došlo, že se směje. Ušklíbla se a vzala do ruky svůj - nyní už pěkně špinavý - sendvič. Když jej ale spatřil James, začal zuřivě vrtět ocasem a vyplazovat jazyk. Zakručelo jí v břiše.

„Nic nedostaneš, nejsi skutečnej."

Zavrčel, přestal se drbat a pohlédl jí do očí. Pauline v těch jeho spatřila divokou šelmu. Jako by se na ni díval pravý vlk. Když zatajila dech, hleděla zase do očí člověka.

„Děsíš mě."

„Promiňte, to jsem nechtěl," řekl, přičemž sklopil uši.

„Vlastně ani nevím, jak se ti tohle stalo. Takže povídej. Když už neexistuješ, můžeš mě aspoň zabavit při jídle."

Vrhl po ní velmi chladný pohled a otočil se zády.
„Nebudu nic říkat. Jestliže jsem jenom vaše představa, měla byste vědět, co se stalo, ne?"

Přestala žvýkat, založila si ruce na prsou a začala přemýšlet. Má pravdu. Ale to přece nejde, tohle je jenom moje fantazie, tím jsem si jistá. Ještě je tu možnost, že se mi to zdá, ale to bych nebloudila lesem tak dlouho. Ne, sen ne, tady jde o snahu vypořádat se se stresovou situací, proto ho vidím.

„Asi nějaká chyba v Matrixu, no."

Našpicoval uši, otočil se a překvapeně zvedl obočí.
„Chyba v čem?"

„Bože můj, ty jsi součástí mojí fantazie, a nevíš, co je to Matrix?!"

„Můžete už nechat těch řečí s představivostí?"

„To nejsou řeči, to jsou fakta. A ty, můj imaginární kamaráde, už vyklop, co ti provedli."

„Nejdřív mi, údajná stvořitelko, prozraďte jednu věc. Znáte cestu z lesa?"

„Ne, neznám. Ztratila jsem se tu."

„V tom případě bude lepší, když vám nic neřeknu. Pro vaše dobro."

Zvedl se, oklepal se a zavětřil. Potom ji přejel pohledem od hlavy až k patě, zavrtěl ocasem a odběhl. Pauline ohromeně sledovala, jak ladně se pohybuje, i když jí přišlo nemožné, aby někdo takhle běhal po dvou nohách. Až ve chvíli, kdy jí zmizel z dohledu, si uvědomila, že je pryč. Párkrát zamrkala, aby se o tom ujistila. Opravdu nikde nebyl. Zmizel v mlze.