Zírala před sebe zarudlýma očima, rukávem bundy si otírala zmrzlý nos a krčila se pod stromem. Snahu usnout vzdala před hodinou. Nedokázala totiž zavřít oči, aniž by viděla hororové záporáky a vrahy. Buď se nad ní skláněl Freddie, nebo si ji prohlížel Jason. 

Otevřela batoh, který měla mezi nohama, a podívala se dovnitř. Sice byla tma, ale ona už si přivykla natolik, aby viděla alespoň obrysy předmětů. Pamatovala si, že si s sebou balila pití, jídlo, knížku (kterou mohla leda tak podpálit), nabíječku (A ta byla v lese naprosto zbytečná.), čepici, kapesníky a baterku – již se snažila po hmatu najít. Bohužel se jí to vůbec nedařilo, až začínala mít pocit, že tam není. 

Tiše zanadávala a vysypala obsah batohu před sebe, což se ukázalo jako hodně špatný nápad. Jestli předtím nezvládla najít baterku uvnitř, tady venku se to zdálo ještě více nemožné.

Sklonila se k zemi, osahávala všechno, co jí přišlo pod ruku, a to, co nebylo předmětem jejího zájmu, hodila zpátky dovnitř. Ať se snažila sebevíc, nenarazila na ni. Touha po světle byla tedy uhašena, musela se obejít bez něj. 

Chtěla pokračovat v cestě a nadále se ukájet naivní představou, že se blíží ke kempu, policii a svým přátelům, ale už na to neměla energii. Nohy ji bolely, necítila konečky prstů a navíc ji vyčerpával i všudypřítomný strach, jež se jí zkrátka nepouštěl. A když se začala uklidňovat, že to předchozí praskání větví a kroky se jí jenom zdály, mozek vždy dokázal jakoby kouzlem přijít na nějaký způsob, kterým by ji přesvědčil o opaku. 

Hlasitě jí zakručelo v břiše. Natáhla se pro batoh a znovu zaslechla to známé zapraskání. Neboj, zdá se ti to, uklidňovala sebe samu a vyndala zbytek sendviče. Když se její prsty dotkly ubrousku, v němž byl zabalený, ozvalo se zavrčení. 

Vyděsilo ji natolik, že jídlo upustila na zem a zůstala strnule sedět. Přesvědčená, že kousek od ní stojí vlk, se přikrčila a schovala si hlavu mezi kolena. V duchu počítala do deseti, snažila se nepanikařit a pořád si opakovala, že vlk přece na člověka neútočí. Vlk je plaché zvíře, které  nejhorším případě napadne ovci na louce, ale nikdy ne člověka. Navíc vlci loví ve smečce. 

Srdce se jí rozbušilo stokrát rychleji, když si uvědomila poslední fakt – smečka. Mohlo jich kolem ní být víc? Nebo se jeden zaběhl od ostatních a chystal se ji zardousit jen pro zábavu? 

Pauline, teď se rozhlídneš kolem sebe, jestli neuvidíš další zvířata. A pokud jo, tak teprve můžeš panikařit, protože jsi regulérně v prdeli. 

Pomalu zvedla hlavu a otevřela oči. Nějakou dobu jí trvalo, než se rozkoukala. Když se jí to konečně povedlo, vyschlo jí v krku.
Dívala se na svou noční můru.

Jindy tichý les proťal ženský křik.