,,Co se děje tak naléhavého, že jsi tak vyváděla?"
Celý sál byl až na několik vojáků, kteří stáli u kus dál poměrně tichý.
Tedy jen do doby než přišla až k trůnu, kde seděla Raven a před ní klečela svázaná dívka kterou Aikaterine pevně držela.

,,Co se děje? To že si chodíš jak chceš, i když jsme byly domluvené. To se děje."
Prty bubnovala do opěradla svého trůnu, zatím co přejížděla pohledem po všech třech.

,,Vybírala jsem si ty nejlepší kusy, které se budou hodit mě a jak dobře víš - nějaký čas to zabere."
Raven souhlasně mlaskla, výběr sama už udělala a několik otroků nechala připravit zítra o obětování.

,,Necukej sebou, nebo další rána bude horší."
Zavrčela Aikaterine na dívku, u které si Amara až teď všimla že na sobě krom odřenit měla i několik modřin.

,,Kdo je to?"
Nebyla si jistá zda to je tamta dívka, neboť jí viděla jen ze zadu.
Modlila se aby nebyla.

,,Ach, ona. Malá zkurvená míšenkyně, která si řekla že společně s kamarádkou utečou.
Ale měli smůlu, moc daleko se nedostali."
Řekla posměšně a pokynula Aikaterine aby jí uhodila uzlem na konci provazu, který byl určený a zpevněný právě na toto.

,,Co se stalo s tou druhou?"
Věděla to, ale raději se zeptala aby to nevypadalo až tak moc nápadně.

,,Zabili jí stráže, stačil k tomu jediný, dobře mířený šíp a bylo po ní."

,,Od kdy tě osobně zajímá nějaký otrok, který se snaží utéct?
Pokaždé pošleš někoho aby se o to postaral, naposledy to byl dokonce můj zesnulý manžel."
U toho posledního se všechny zasmáli, vtipy a urážky na jeho jméno nebyly ničím novým.

,,Téměř nikdy, jen kdyby si tenhle bastard nevybral tak nevhodný čas na svůj útěk. Nepotřebuji aby se teď někomu povedlo utéct, a začít žvanit než bude jeho moc moje."
Kdyby se jí to podařilo, mohla by vše co se o Černé Zemi jen potvrdit.

,,Takže co s ní uděláš?"
Neodvážila, se na dívku podívat, přesto cítila jak všechny tři propodává pohledem.

,,Zabiju jí, bez tak mi k ničemu není."
Aikaterine pomalu vytahovala svou dýku, která byla na takové popravy přesně určená.
Byla lehká, s tenkým ostřím které bylo dost tvrdé na to aby dokázala přetnout páteř.

,,Škoda," řekla Amara nezaujatě, což Raven vždy dokázalo překvapit.

,,Proč? Snad tě nezaujala, i když tvé choutky jsou přeci jen různorodé."

,,Mohli bychom jí využít i jinak,"s těmi slovy překvapená Aikaterine vrátila dýku zpět do pochvy, než znovu pevně sevřela provaz.

,,Jak?"

,,Přeci jen, když jsem se vdala darovala jsi mi jednoho z otroků abych si měla s kým hrát.
Proč neudělat to samé s ní, je mladá, docela pěkná a koukám že i zdravá."
Kdyz skončila s posuzováním, Raven souhlasně přikývla.

Na otroka z hlavního města byla poměrně v dobrém stavu, což Amara moc často neviděla.

,,Jako dar Drakonovi?"

,,Proč ne, přeci jen je to muž. Mohl by to dost ocenit, když si s ní bude moc dělat co sám uzná za vhodné."
Kdyby dívka neměla zacpaná ústa kusem látky, měla Amara tušení že by na ní plivla.

,,Hmm, to není zas tak špatný nápad.
Zabít jí když tak můžu nechat kdykoliv, že Aiki."

,,Samozřejmě, že maličká?
Docela pěkný dárek budeš, a kdo ví, třeba s tebou před tvým koncem užijeme ještě my.
A nebo tě předhodíme vojákům, ti nikdy neodmítnou takový kus masa."
Dívka sebou přestala cukat, když jí přistála další rána a tentokrát do zad.

,,Vem te jí do kobky, později se za ní někdo staví a dá jí do pořádku aby nevypadala jako rozbité zboží.
Ať vás ani nenapadne se jí dotknout, přeci jen - panna je docela vzácnost."
Vojáci jen souhlasně přikývli, když jí zvedli ze země.

,,Druhé podlaží, klíč přineste poté ihned mě."

Opět jen přikývli, nic jiného na souhlas dát nemohli když Raven jen před pár týdny nechala oběma vyříznout jazyk.

,,Dáš jí do pořádku?"

,,Samozřejmě, kdo by se na to hodil lépe sestřenko?"

,,Pravda, nikdo nemá takové zkušenosti jako ty co se týká tvého daru."

Dar který tak obě rády a často zneužívali.

,,Raději se tam vydám hned."

,,Počkej."
Ani se nestačila rozejít, když jí Raven zastavila a rychle se zvedla z trůnu.

,,Proč?"

Ravenina ruka stačila Amaru tak rychle uhodit, že to nepostřehla, neudržela rovnováhu a spadla na zem.

Aikaterine zůstala jako přimražená, když Amara vyplivla krev od toho jak se kousla do jazyka.

,,Za co?"

,,Nikdy tohle už nedělej, víš že nemám ráda když v tohle období nedodržíš slovo."
Klekla si a políbila Amaru přesně na ret, kde ho měla natržený od toho jak jí uhodila.

,,Omluvám se," špitla Amara a polibek jí opětovala, tak jako to dělala pokaždé.

,,Zkus to znovu."

,,Omluvám se, má paní."

Raven se na tváři objevil spokojený výraz, když se použila správnou variantu u odpovědi.

,,Hodná, víš jaký strach jsem o tebe měli?"

,,Co kdyby se ti něco stalo?"
Přidala se i Aikaterine, když pomohla Raven Amaru zvednout ze země.

,,Nic mi nestane, chápu vaší starost ale už jsem tady. "

,,Připravte se obě na zítra, obřad začne už brzy ráno a já si ho chci obzvláště užít."

Polkla.

Tohle neznamelo nic dobrého, obzvláště pro ní a ty kteří měli zemřít.

,,Nemůžu se dočkat," otrávenost ve svém hlase musela značně krotit.

,,To ani já."

,,Mám jít s tebou?" Ozvala se Aikaterine, když Amara celá zaražená nad Raveninou reakcí zamířila co nejrychleji ke dveřím.

,,Nemusíš, bude to rychlé. Jdu jí jen zbavit kazu, né se tam s ní vybavovat."

Byla to lež, ale to nemusela ani jedna vědět.

Cesta jí příliš času nezabrala, vyhla se chodbě kde na ní čekal Karim.
Neměla chuť mu cokoliv vysvětlovat, obzvláště né teď a tady.

Vojáci kteří měli čekat před dveřmi kobky, našla uvnitř jak se i přes zákaz chtěli pobavit.

,,Když vám její výsost vyřízla jazyk, já bych mohla uříznout koule a dát vám je okolo krku jako rolničky."
Oba nadskočily překvapením, žádný jí totiž neslyšel, lapání po dechu na krátký okamžik přehlušilo cinkání řetězů.

,,Vypadněte, čekejte až nahoře na schodech. Běda vám jestli neuposlechnete," rychlost jakou vyběhli ven byla ohromná, takže když vyšla zpět na chodbu neviděla ani jednoho.

,,Když sebou budeš cukat, akorát si víc ublížíš. Tak, to by bylo," mlaskla a pákou uvolnila řetězy které visely ze stropu, ke kterým byla přípoutaná otrokyně.
Pak už stačilo uvolnit jen její ústa, aby mohla mluvit.

,,Nešahej na mě," Amara si povzdechla, nic jiného od ní jako první slova ani nečekala.

,,Tak dívej, buď to můžu udělat já nebo někdo jiný. V tvém zájmu bych raději volila to první, protože když přijde někdo jiný nemusí být tak ohleduplný jako já."
Nejdříve začala s kůží na krku, ta nebyla tak odřená a stačilo přes ní jen krátce přejet rukou aby se zatáhla.

,,Proč by jsi ty měla být ohleduplná? Vím dobře kdo jsi, no ano."
Dodala když si všimla že Amara přestala, obešla jí a zůstala stát kousek před ní.

,,To mě nepřekvapuje," natáhla ruku a ránu způsobenou Aikaterine a provazem, také zahojila i když jí trvala o něco déle než ta předchozí.

,,Ale zajisté princezno Amaro, požíračka duší, znesvětitelka, kat, mohla bych takhle pokračovat celou noc."
V jejím hlase byla znát arogance, strach a výsměch.

,,To je trochu přehnané, nemyslíš? A teď se narovnej, nebo ti tu ránu nebudu moc pořádně uzdravit."

,,K čemu? Tvým nápadem jsi mě stejnak odsoudila k smrti!"

Amara si pobaveně odfrkla.

,,Od kdy jsme se dostali k tykání?"

,,Co mi za uděláš? Zabiješ mě?"

Nevěděla jestli je ta dívka odvážná nebo tak arogantní.

,,Proč bych to dělala? Zabíjení mi radost nepřináší, a tvoje by mi nijak taky neulevila."

,,Vy důvod mít přeci nemusíte."
I když se od ní odtáhla, vezenkyně jí nepřestávala provrtávat vražedným pohledem.

,,Já ano."
Vydechla nahlas a podívala se jí do očí.

,,Od kdy někdo jako ty má srdce?"

Měla ho, ale nemohla si dovolit ukazovat ho tolik kolik by si přála.

,,To tě nemusí zajímat, a teď dobře poslouchej.
Řeknu to jen jednou, a pokud chceš žít a pomoct tak si to nech jen pro sebe."

,,Rada?"

,,I tak by se to dalo nazvat."

Znovu se klekla a tentokrát jí to zašeptala do ucha, pro případ že by to někdo slyšel.

,,Uteč, uteč a najdi pomoc."

,,Proč?"

,,Proč? Zachraň část našeho lidu, a já zachráním tu druhou."