,,O čem konkrétně jsi se mnou chtěl mluvit?"
Sotva se vrátila z projížďky, tak ji již čekali její služebné se zprávou o tom že Ammon s ní chce mluvit.

Lhala by kdyby řekla že nebyla zaskočená.

Každý žil v jiném části paláce, a tak se viděli někdy jen zřídka přesto že dvakrát do týdne spolu jedli od smrti jejich posledních dcer lože už nesdíleli.

Nemluvili o tom zda to ještě někdy zkusí, a jak se zdálo Amara byla velmi ráda daleko od svého manžela.

,,Musím naléhavě odjet,"řekl stroze a ani se na ní neotočil, jen si dál dával ještě nějaké věci do připraveného vaku.

,,To jsi mi mohl prostě vzkázat po někom ze služebnictva, ne mě kvůli tomu volat od mých povinností které na mě čekají."
Opřela se s sloup a s tichým nadšením se těšila, až odjede a bude mít od něj zas na nějakou dobu klid.

,,To mohl, ale chtěl jsem tě vidět. Nerad tě nechávám samotnou, obzvláště po tom všem co se v poslední době stalo."
Zas měl ten stejný výraz, ve kterém jí viděl jako slabou a křehkou.

,,Už jsi mě viděl," ušklíbla se na něj, on tak nechal balení a rozešel se směrem k ní.
Než to však stačil udělat, Amara rychle přešla před otevřenou verandu kde stáli stráže z řad míšenců jenž osobně vybrala.

Zarazil se a zůstal stát na místě pod schody, takže Amara na něj měla dokonalý výhled a i značnou výhodu.

,,Nezeptáš se ani kvůli čemu?"

,,Tak kvůli čemu?"

,,Někdo přepadává karavany s otroky u města Desrutaten, dnes ráno přijel posel z paláce to oznámit."

Město učenců ze kterého pocházel Ammon, bylo známé nejen díky své obrovské knihovně která neměla obdoby - ale také tím, že byla druhým nejkrutějším místem říše co se týkalo otroků.

Posel, snažila se hlasité polknutí skrýt za kašel.

Dobře věděla že posel přímo z paláce neznačil nic dobrého, a když se za těch padesát let od jejího odchodu z hlavního nic nestalo, měla pokaždé špatné tušení.

,,Tak to hodně štěstí," ironií ve svém hlase rozhodně nešetřila, obzvláště když se to týkalo jeho.

,,Přivezl i tobě dopis," ukázal na hnědou obálku, na které byla neporušená, rudá pečeť.
Byla však daleko aby viděla od koho je.

,,Od koho?"

,,Od Aikaterine a královny," její sestru nikdy neoslovil titulem, přesto že jí Amary otec udělil titul lady sama Aikaterine ho nepoužívala.
Ammon ji bral jako podřádného bastarda, přesto že byla čistokrevného původu a ještě ke všemu z rodu který se těšil značné vážnosti mezi ostatními.

,,Potom si ho přečtu,", rozhodně neměla chuť ho číst před ním, velmi dobře věděla že rád strká nos kam nemá.

Už takhle cítila že jí začíná hořet za patami, takže nepotřebovala dalšího slídila.

Ani se neobtěžovala se s ním rozloučit, rázně vykráčela z pokoje a třískla dveřmi tak, až se ještě chvíli otřásali i poté co byla z jejich dosahu.

Cestou se k ní tiše připojil i Natan, který na ní čekal opřený o jeden z mnoha mramorových sloupů které tvořily část jakési otevřené chodby.

,,To bylo kruté," zamumlal, zatím co se cpal jablkem ze kterého si ukousla i zamyšleně Amara.

,,Měla jsem mu dát pusinku na čelo?"

,,Mě by jsi ji dát mohla," skočil ji přímo do cesty, zavřel oči a čekal na polibek.

,,Kušuj," obešla ho a pokračovala dál v cestě, která vedla nyní zkrz rozsáhlou zahradu.

,,Jsi zlá," hlasem napodobil falešné fňukání, tentokrát už se zastavila a otočila na něj.

,,Ani nevíš jak," hlavu mu opřela u hruď, a on ji konejšivě objal.

Možná oba chtěli aby tenhle okamžik trval věčně, obzvláště když se stále nemuseli bát že o jejich vztahu dozví někdo z Hebsuhenetu.

,,Myslím že vím," políbil jí do vlasů a ona spokojeně zabručela což způsobilo že se Natan zasmál.

,,Ráda bych se bavila, ale mám práci,", lehce ho odstrčila, překvapeně se zadíval ale rozhodl se ji následovat.

,,Rád ti pomůžu."
Bylo mu jedno co měla v plánu, ale dobře si všímal jejího chování od té doby co odešla z pokoje svého manžela.

Zakázala mu jít s ní, a tak mohl jen ze stromu pozorovat co se v místnosti dělo.

Když odcházela rychle se přesunul zpět na místo kde ho zanechala, pro případ že by byla naštvaná.

Ale teď mu přišlo že než to, byla spíše smutná.

Jindy by mu na jeho provokaci odpověděla stejnou mírou, dnes tomu ale tak nebylo.

,,Vlastně to není ani práce, jakož to spíš něco se dozvědět," promluvila po dlouhé době ticha, kdy si, sundala boty a kráčela po kamenné dlažbě bosa.

,,Od koho?"

,,Připluli lodě až z velké dálky, ale kvůli zákazu nemohou do města. Prý se jedná o někoho kdo pochází ze světadílu, který je od nás velmi vzdálený."

Byl překvapený.
V takovém nadšení z lodí co připluli z daleka, ale sám měl tušení že ví odkud přesně ty lodě byly.

Rozhodně nebyly z Prythianu a Hybernu, ten první by lodě až sem neposlal.
Ten druhý, Hybern by se ani nestihl dostat na půli cesty sem, neboť by ho potopily dřív než by stihly zakotvit.

,,Jdeš za nimi?"

,,Zníš dost překvapeně," konečně se usmála, i když to byl krátký a smutný úsměv měla alespoň v očích něco co mu naznačilo že se pomalu vrací zpět ke své náladě kterou měla brzy z rána.

,,Protože jsi samé překvapení."

,,Půjdeš se mnou?"

,,Doufal že mi to navrhneš."

Oči mu jiskřili jako ohňostroj, což nemohla přehlédnout.

Přesto že Natan byl starší než ona, měla někdy pocit že je to právě naopak.
Poprvé se setkali když jí bylo šest a jemu dvacet jedna, přesně o devět let později jí ho Raven darovala jako svatební dar.

O tři roky později mu sundala okovy, které zabraňovali mnoha věcem jako například utéct svému majiteli.

,,Myslíš že by to mohl být někdo z tvojí rodiny?"

Zarazil se.

,,Když jsi měl nedávno horečku, mluvil jsi o jakých si lodí ze severu včetně jakých si ptáků kteří tady nikde nežijí."

,,Já, já myslím že ano. Lhal bych ti kdych řekl že ne, i když vím že šance vrátit se domů je malá ale pořád mám naději."

,,Tak si tu naději drž a pojď,", vzala ho za ruku a zmizeli skrytou brankou smretm k přístavu.