,,Mateřství ti prospívá, drahá" prohodil z pohovky Ammon ke své ženě, která kráčela do jejich společného obývacího pokoje.
Jiný muž by své manželce pomoc, on však dobře věděl že by jí tímto gestem mohl akorát tak naštvat.
Tak jen odložil knihu a po očku jí sledoval, kdyby jen přeci bylo nutné zasáhnout.

Podle bílých, jednoduchých šatů které se jí lepily v některých místech na tělo, dobře poznal že si Amara dopřála osvěžení v uměle vytvořeném jezeru uprostřed královské zahrady.
Šaty dokonale obepínali její postavu, na které rozhodně nešli přehlédnout její přednosti.
Plné rudé rty, bujná, pevná ňadra, bledá kůže i poté co byla několik hodin na slunci.
Vlasy černé jako ónyx a hlavně oči, rudé jako čerstvá krev které si téměř každého měřili pohrdavým pohledem.

,,To už jsi mi říkal i minule," lehce se pousmála, její manžel na ní nepřestal něžně hledět dokud nedošla k místu kde odpočíval a sama si nesedla na druhou pohovku, kterou nechala ráno vystlat polštářky.

Přesto že byla v sedmém měsíci těhotenství, vypadala stále dobře i přes obavy které okolo jejího budoucího porodu byly všudypřítomné.
Měla je i ona, přesto že se je snažila ze všech sil skrývat už od začátku těhotenství.

,,A i tenkrát mám pravdu," natáhl ruku aby jí pohladil po břiše, bylo to jeden z mála věcí kterou mu dovolila aby mohl dělat.

,,Neříkej hop, dokud nebude povšem."
Úsměv se jí z tváře vytratil dřív, než si ho stihl dostatečně užít.

Jejich předchozí dvě dcery Nebetta a Meritaton se už nacházeli v posmrtném životě, kam si je povolal Osiris.

,,Věřím že tenkrát to bude jiné, Matka nám tenkrát dítě nevezme."
Nekdy nevěděla zda je tak přehnaný optimista, hloupý nebo zda to vážně myslí upřímně.
Narozdíl od ní uctíval trojici, zatím co ona zůstala věrná starým bohům na které se začalo pomalu ale jistě zapomínat.

,,Zbožné přání, ve které bych si taky přála věřit."
Ruce si položila na břicho, které měla tentokrát mnohem věští než před dvaceti lety.

,,Co se děje?" Zeptal se když si všiml jak Amara znova a znova pokládá ruce na břicho, začínala panikařit a její tvář byla bledší než obvykle.

,,Já, já nic necítím."

,,Třeba to bude tenkrát klidné dítě? Možná spí?"

Amara však zavrtěla hlavou, na čele se jí začal objevovat pot který stékal po kůži a nakonec se vpil do šatů.

,,K večeru vždy začalo kopat," vzala obě jeho ruce a přitiskla si je na břicho.
,,Tady většinou má nožičky a kope, ale od doby co jsem vstala tak se ani nepohlo."

Než však Ammon stihl cokoliv říct,
Amaře tělem chvíli na to projela taková bolest, až padla na kolena neschopná se zvednout nebo pohnout.

,,Stráže!"

Nemusel volat víckrát.

Dveře se okamžitě rozlétly a dovnitř vběhli dva muži, kteří se rozhlíželi po případném nebezpečí, než Ammon zakřičel aby došli pro léčitelku.

Zděšeně se díval na Amaru, která stále klečela na čtyřech a nepřestávala nadávat na vše co šlo.

Mohl tam jen stát a dívat se jak jak trpí, neschopný jí pomoci.

Začala usedavě plakat, věděla moc dobře že v této fázi těhotenství dítě na svět přijít nemělo.

Poprvé rodila v osmém, její dcera se nestihla ani nadechnout když jí podali bledé, zdeformované tělíčko které mělo pupeční šňůru okolo krku.

Podruhé rodila v pátém, ani tentokrát bohové nedovolili aby dítě žilo.
Bylo tak drobná, že se jim jejich dcera vešla do rukou.

Potřetí rodila v šestém, bylo vyloučeno že by dítě zůstalo naživu.
____

,,Ááaa..." Amara křičela celou noc bolestí, než jí ta příšerná porodní bába řekla že to byla jen hodina a několik minut. V tu chvíli si přála, aby ho mohla nechat setnout hlavu za to, že se odvážila jí odporovat.

,,Vedete si dobře, Vaše Výsosti.
Musíte se víc snažit, zatlačte a brzy to skončí," promluvil k ní žena vycvičená v citadele, která se nacházela v hlavním městě.

,,Jak se mám víc snažit... když... je brzy... ty přerostlá kryso?" pokusila se dokončit větu, ale bolest jí zamlžila řeč a ona jen křečovitě svírala prostěradlo které pod ní začalo být nasáklé potem a krví.

Žena při tom mlčel. Princezna jí urážela už od začátku porodu, což u někoho, kdo trpěl bolestmi, nebylo nic neobvyklého, zvláště bolestí při porodu.
Dokonce poslala i svého muže pryč, zatím co její sestra a sestřenice spěchali z hlavního města Hebsuhenet.

„Dítě je skoro tady; stačí jen dál tlačit."
A tak to udělala v bolestech a aniž by se snažila utišit svůj křik, jen ať jí samotní bohové slyšeli.

,,Dcera!" zvolala porodní bába. Když si Amara celá vyčerpaná lehla do polštářů za sebou, pocítila nutkání plakat.

Zdmi celé pevnosti si otřásl bolestivý křik.

Kněžky dítě umyly a zabalily do bavlněného plátna, bylo jí jasné že dítě bylo mrtvé.
Nemusela se ptát zda má pravdu.

Jediné, co chtěla, bylo víno a cokoli jiného, ​​co by otupilo její smysly.

,,Po porodu?" zeptala se jedna z porodních asistentek, mladá dívka byla poprvé při porodu a i když byla ze třídy nejlepší vidět porod byl její první událostí kterou viděla naživo.

,,Ne... další... je tu další dítě, Vaše Milosti.
To je další dítě," zopakovala zmateně.
,,Opravdu to není žádný po porodu."

,,Co?" Amara plakala a znovu se pokoušela pořádně nadechnout, i když nyní známý pocit pálení překonal všechny pocity v místě mezi jejíma nohama.

Vykřikla a navzdory všem vědomým myšlenkám začala křičet z plných plic.

Znovu měla pocit jako kdyby jí dítě chtělo uvnitř roztrhat.

,,Budete muset ještě jednou zatlačit, abys mohl po porodu, Vaše V-," hlas porodní asistentky zakolísal, než mohla dokončit příkaz, Amara se nadechla a znovu zasténala.

Oči porodní asistentky přelétly místností, i když stále držela Amařiny nohy pokrčené. Ta s nimi cukala, jak se snažila zbavit té palčivé bolesti.

Porodní bába trhla hlavou k mladé princezně a Ammon který vešel do místnosti, věnoval starší ženě tázavý pohled, než sklopil zrak na svou ženu která si ho ani nevšimla.

Princezna znovu zalapala chraplavě po dechu, lehce zatnula svaly a následovala instinkt tlačit, jako před chvílí porodila své první dítě, a když porodní asistentka zalapala po dechu, Ammon zvedl hlavu, aby se podíval do jejích rudých očí které byly nyní plné slz.

,,Ano," řekla porodní asistentka.
,,Takhle, Vaše Milosti."

,,Já - já nemůžu," vykřikla a ta nesnesitelná bolest byla neskutečná, když se jí celý trup sevřel a ona dál tlačila i když cítila že svaly ochabují.

,,Musíte, Vaše Milosti," zamumlali obě ženy.

,,Já - já chci," zasténala, svírala a drásala další asistentku za paži.
,,Rav-Aik..."

Její přání přerušilo další skoro zvířecí zasténání a stará žena vydala spokojený zvuk, když se vynořila hlavička dítěte.

,,Teď klid," nařídila.
,,Teď pomalu nádech, ještě jednou zatlačte."

Amara nepřestávala vzlykala a zasténala, když znovu drápala dívku po paži a cítila jak tlak mezi jejíma nohama polevuje.
Paže její služebné se k ní přisunula a postrčila ji nahoru, aby mohla sledovat, jak žena zvedla růžové dítě, které slabě pohybovalo ručkama.

,,Děkuji Matce a Kotlíku," vydechli a několik služebných rozptýlených po komnatách zopakovalo její pocity.

,,Dcera, Vaše Milosti. Živá dcera," oznámili jí.

Se slzami a chvějícími se rty, když se natáhla pro své druhé dítě. Oči dítěte zůstaly zavřené, když jeho sevřené pěstičky slabě mávaly do stran, aby daly najevo svou nelibost nad tím, že byly přivedeny k životu. A bylo umístěno do matčiných třesoucích se náručí, když lapala po dechu a vzlykala, hladila svou dceru u které i přes krev viděla světlé vlásky.

Pokynula Ammonovi aby si i on pochoval jejich dceru, celý bledý aby jí nic neudělal si do náruče převzal drobný uzlíček který byl jejich čtvrtou dcerou.

Její služebná si od další ženy převzala zabalené tělíčko, které bylo chladné i přes látku ve které bylo zabalené.

Narodila se mrtvá...
Její dcera byla zdeformovaná, jedno rameno měla o mnoho výš než to druhé, páteř zkřivenou do strany a hlavičku mnohem menší než bylo její tělo.

,,Potkáme se jednou v podsvětí, moje milovaná Ife."
Políbila jí na zavřená víčka, na které dopadlo několik jejích slz než ji podala aby se s ní mohl rozloučit i její otec.

Ani on nedokázal zadržet slzy, když musel dát sbohem dalšímu dítěti.

Znovu si převzala do náruče svou druhorozenou dceru, která byla křehká jako květina jenž byla vystavena bouři.

,,Prosím, tebe by nikdo nesmí vzít."

Věděla že bolest z mrtvé dcery se dostaví brzy, ale nevěděla že to bude tak příliš brzy.

Když téže noci předala balzamovačům i svou druhou dceru.

Ani ona nežila příliš dlouho, když i tentokrát byly bohové proti ní.