Jejich šavle se střetly. Dívali se sobě do oči skrze síťku na helmách. Couvli od sebe a Dallas se opět pustil do útoku. Když se jejich šavle střetly, protočil ji a zasáhl Mei do břicha. Sundal si helmu a zářivě se usmál.
,,V šermu mě nikdy neporazíš, sestřičko,'' uchechtl se. Mei si též sundala helmu a odfrkla.
,,A ty mě nikdy neporazíš v lukostřelbě,'' vyplázla jazyk a už se chystali na další souboj. Když už si chtěli zpět nasadit své helmy, uslyšeli hlasitý řev. Podívali se na sebe, pak na trenéra a rozeběhli se okamžitě do hradu. Dallas rozrazil dveře a oba sprintem míjeli dlouhou chodbu.
,,To byl otcův křik, že jo?'' zeptala se Mei udýchaně svého bratra. Ten však neodpověděl. Když zaběhli za roh, krev jim stuhla v žilách. Jejich otec, ležící na zemi. Mrtvý. S podříznutým hrdlem. Dallas přitáhl svou sestru k sobě a zakryl jí oči. Cítil na svých dlaních její slzy. Jemu se po chvíli také jedna skutálela po tváři.
,,Kdo ti to udělal?'' procedil mezi zuby a rozhlédl se okolo sebe.
,,Bráško, pust mě už...'
,,Ne. Nechci, aby ses na to dívala,'' zašeptal a zatáhl ji zpět za roh, kde jí sundal ruku z očí. Ona si utřela slzy a zvedla ke svému bratrovi hlavu. Když chtěla něco říct, zpoza rohu se vynořila mohutná postava, chytila ji a natiskla na sebe zády.Mei se zmítala, než se jí u krku zaleskla kudla.
,,O-okamžitě ji pust!'' křiknul Dallas a udělal k nim krok blíž.
,,Ne-e...'' usmál se muž. Opřel ostří o její krk a vydechl.
,,Opravdu tu nejsem jen tak, princátko. Teď ona a pak mi hezky ukážeš, kde je královna,'' zasmál se svým hlubokým hlasem a pohled stočil k Mei.
,,Prosím...ne...D-Dallasi,'' sípala skrze knedlík v krku a cítila, jak se jí ostří čím dál tím více tlačí na krk.
,,Zkus se pohnout, panáčku... A bude to mít pěkně pomalé.''
Dallasovo oči připomínaly sklo, když Mei už jen zavřela oči.
,,Ani hnout!'' ozvalo se za zády muže a hned na to ho strážný chytil zezadu. Dallas okamžitě zareagoval, chytil svou sestru za ruku a přitáhl k sobě.
,,Děkuji, Siro... A teď ho odveďte do žaláře, ať tam shnije,'' zavrčel a objal plačící Mei.
,,Ještě není konec...'' uchechtl se muž, když ho stráže vedli chodbou.

————————————————

Černá mračna, pláč, lid Donyamenu oděný do černé. Tak nějak to vypadalo na pohřbu krále Dona. Královna, s kapesníkem, kterým utirala slzy, dokončila svůj proslov a předala slovo svému synovi. Dallas vystoupil na vyvýšený stupínek a odkašlal si, aby tím alespoň trochu potlačil slzy, které si opět chtěly probít cestu na povrch.
,,Zdravím Vás, jsem princ Dallas Aurien, syn krále Dona. Nedokážu slovy popsat, jak obrovská rána je pro mě ztráta mého otce. Mluvím tu i za svou sestru, Mei Aurien, kterou tato událost jistě traumatizovala. Osobně se postarám o to, aby jeho vrah byl popraven před vámi. Milujeme tě, otče. A měj se dobře, ať už jsi kdekoli,'' dokončil Dallas, sestoupil a přešel ke své matce, sestře a i oběma služebným. Meiiny tváře pokrývaly zaschlé slzy, stejně jako tváře jejich matky. Královna Elia objala Mei s Dallasem a pevně je k sobě přitiskla.
,,Musíme to spolu zvládnout, děti moje...'' hlesla, pustila je ze své náruče a po chvíli už bylo po pohřbu. Lid se rozešel do Donyamenských měst. Hradní brána se otevřela a naskytl se pohled na hrad, na kterém vlály černé prapory. Všichni vešli dovnitř. Ticho, jako na hřbitově, jen jejich kroky po chodbách to narušovaly. Mei zatočila ke dveřím, které vedly do jejího pokoje a následně je za sebou zavřela. Usadila se na postel a rozpustila si vlasy, které měla stažené v upraveném drdolu. Vlasy jí spadaly přes ramena a některé i přes obličej. Zadívala se do země, kterou zdobil rudý koberec. Na tom se začaly tvořit tmavé flíčky od slz, které opět tekly z jejích tváří.
,,Nebýt tebe, zemřela bych...Děkuji, že ses mě ujal. Byl... b-byl jsi tak dobrý muž...'' šeptala si pro sebe, když vtom uslyšela, jak se její dveře otevírají. Pomalu zvedla hlavu a jako první uviděla psa, který patřil jejímu bratrovi. Hned na to vešel i Dallas.
,,Nesu ti kočku. Byla zase na chodbě,'' řekl tiše a položil zvíře na zem. Poté zavřel dveře a přešel až k Mei, ke které se posadil. Položila mu hlavu na rameno, a on ji k sobě jednou rukou přitiskl. Jeho ramena se zachvěla a Mei k němu zvedla hlavu. Její oči se zaleskly a hned na to Dallase pevně objala okolo krku.
,,Už neplač...'' kuňkla mu do ucha a cítila, jak jeho slzy stékají po jejím rameni. Zůstali tam takto spolu až do večera. Venku hřmělo a prudký déšť bušil do okenic. Byl čas večeře. Erinina drobná postava se objevila ve dveřích, aby jim tuto skutečnost sdělila. Dallas něžně probudil Mei, která si na jeho rameni zdřímla. Když se dostavili do kuchyně, místo, kde obvykle sedí jejich matka, bylo prázdné.
,,Královna už tu byla, chtěla soukromí,'' vysvětlila jim Fey.
,,Jistě, to se dalo očekávat,'' řekl tiše Dallas a usadil se na své místo. Začali si nabírat na talíře a Mei se ihned pustila do jídla.
,,Povečeříte s námi?'' optal se Dallas služebných  Fey okamžitě souhlasila.  Erin se po chvíli ostýchání také nakonec posadila ke stolu a začala s večeří. Nikdo ani nedutal. Erin stále zvedala k Dallasovi oči a po chvíli odložila příbor. Když se chtěla postavit, Fey ji chytila za lem sukně a posadila zpět na židli. Dallas zvedl hlavu a obě se tvářily, jako by nic. Mei si po sobě uklidila talíř a zasunula židli.
,,Už půjdu,'' špitla, usmála se na všechny a potichu opustila místnost.  Fey se podívala na Erin, vstala a taktéž opustila jídelnu. Erin odnesla svůj talíř a Dallas zůstal nehybně sedět, i když už měl dojezeno. 
,,Chcete být o samotě, pane? Mám odejít?'' zeptala se nejistě a pootočila se k němu.
,,Ne...v pořádku, dodělejte, co máte. Vaše společnost mi nevadí,'' odvětil, aniž se otočil. Erin uklidila celý stůl, zasunula židle a naposledy se otočila na prince, který se celou dobu nepohnul. Když ale vzala za kliku, ozval se.
,,Poslyšte, chtěl bych něco navrhnout, ''otočil na ni pohled a zvedl hlavu, kterou si předtím podepíral rukou.  Otočila se na něj a sepla ruce. Dallas se postavil ze židle a přešel přímo před Erin. Její tváře měly lehce růžový nádech, když se dívala do jeho posmutnělých očí.
,,Kdykoli ti pomůžu. Ano? Ale chci, aby to z tvé strany bylo stejně.''
Zůstala na něj zírat,  než věděla, co odpovědět. 
,,Ano, samozřejmě. V tomhle období budete jistě potřebovat všechny kolem vás,'' pousmála se a odhalila tím dolíček v levé tváři. Dallas jemně přejel prsty přej její tvář.
,,A  tykej mi, prosím, ''políbil ji na čelo a proklouznul kolem ní na chodbu.
-------------------------------------------------------------

Mei stála před zrcadlem a dívala se sama sobě hluboko do očí. Pomalu se otočila ke svému nočnímu stolku a otevřela první šuplík, ve kterém se nacházel červený, hedvábný šátek. Pomalu ho sundala a zaleskla se před ní stříbrná, naostřená dýka. Pomalinku ji zvedla a s upřeným pohledem stiskla rukojeť ve dlani.  Otočila hlavu ke dveřím od svého pokoje a pak opět pohlédla na dýku. Nakonec se rozhodla a vzala za pozlacenou kliku. Nakoukla do chodby a když se ujistila, že je čistý vzduch, poklusem se vydala chodbou.  Když chtěla otevřít dveře do vinného sklípku, uslyšela hlasy, které odtamtud vycházely. Bleskurychle se schovala za roh a zatajila dech. Když dveře práskly a hlasy se začaly vzdalovat, opatrně se vynořila zpoza rohu a zmizela za dveřmi. Musela se přidržovat zdi, protože místnost neměla žádná světla. Po tmě nahmatala dveře na falešné zdi, a s jejich zavrzáním je otevřela. Když vstoupila na vrchol kamenných schodů, prostoupil ji chlad. Před ní bylo několik schodů, které vedly do cel a na zdech byly připevněny hořící louče. Při sestupu do chladné věznice skryla dýku za zády, kterými se pak otočila ke zdi před první celou. Zhluboka se nadechla a zadívala se dovnitř, aniž by se přiblížila.
,,Copak bys potřebovala?''