Tento týden byl deštivý. Nebyl den, kdyby Donyamen nezalévaly ledové, dešťové kapky. Mei s Dallasem spolu od té události moc nemluvili. Vídali se jen u jídel, lekcích šermu, nebo lukostřelby. Každý třetí den je volný, stejně, jako tenhle. Týden před Dallasovo narozeninovým bálem. Mei si prohlížela šaty fialové barvy. Bez ramínek s širokou sukní, zdobenou kamínky a třpytkami. Už se těšila, až si je oblékne. Měla totiž od matky zakázané vzít si je před tím, než jejímu bratrovi padne osmnáct. Jak už jí bylo zvykem v její volný den, vzala zbytky snídaně, sklenici vody a vyrazila do chodby. Už měla vyhlídnuto, kde kdo je v jakou dobu, takže měla hladký průchod. Už i přesně věděla, kde se nachází tajné dveře, takže je nemusela ve zdi nahmatávat. Sešla schody a nakoukla do první cely.
,,Vstávat! Máš tu jídlo,'' okřikla ho, položila jídlo před mříž a opět se vzdálila tak, aby na ni případně nedosáhl.
,,Hmm...Mei?'' otočil se na nepohodlné posteli a posadil se. Pomalu se zvedl a ukázal svou výšku. Mei si opět sedla do podřepu a zvedla k němu hlavu. Yuu se posadil, přisunul si jídlo a pustil se do snídaně.
,,Poslyš...kdo tě najal?'' zeptala se po chvíli ticha a on se jí podíval do očí, přičemž se koutky jeho úst zvedly do úsměvu.
,,To nesmím říct a věř mi, nechceš to vědět. Každopádně jsem měl zabít jen tebe a pana krále,'' pokrčil rameny a zakousnul se do křupavého chleba.
,,Jen mě a...'' vydechla trhaně a objala si kolena, přičemž si sedla na zadek.
,,Hele, mezi náma, jsi fajn holka,'' uchechtl se a napil se vody.  Zase k němu zvedla oči, ale neubránila se lehkému cuknutí koutku.
,,Až by mě byla škoda zabít,'' uchechtla se a podívala se do strany.
,,Možná i jo,'' opřel se o mříž a usmál se na ni. 
,,Když mě necháš si užít jeden poslední den na svobodě, udělám cokoliv budeš chtít,'' zašeptal.
,,No, samozřejmě chci, abys mě nezabil, ale promiň. Nevěřím ti,'' koukla opět do země, když najednou uslyšela, jak se otevírají dveře. Prudce se zvedla a aniž by si toho všimla, přiblížila se k cele. Yuu ji chytil za ruku a ona se na něj podívala s hrůzou v očích.
,,Nesmí vědět, že jsem tady,'' zašeptala a její dech se zrychlil.
,,Jak moc máš ráda tyhle šaty?''
,,Nijak zvlášť, jsou starý...Co to s tím má sakra společného?'' zamračila se a škubla rukou, kterou ji držel. Podíval se jí do očí, druhou rukou ji chytil za pas a protáhl její hubenou postavu skrze mříž. Ocitla se před ním a zachvátil ji pocit paniky a strachu. Viděla stíny, které vrhaly louče a otočila se zpět na Yuua.
,,Jdi pod postel, dělej,'' zašeptal, ale i přes to zněl rázně. V mžiku zalezla pod dřevěnou postel. Podlaha byla vlhká a studená, z čehož se jí rozklepalo celé tělo. Stráže udělaly dvě kolečka okolo věznice a opět se kovovými dveřmi vydali pryč. Ona se pomalu vyplazila zpod postele a Yuu , který byl otočený bokem, k ní otočil hlavu.
Ona couvla a natiskla se na zeď vedle postele. Udělal k ní pár kroků a její kolena se rozklepaly.
,,N-neubližuj mi,'' vykoktala a po její tváři se začaly kutálet slzy.
,,Prosím...'' sípla, když už byl jen kousek od ní. On zvedl ruce, na kterých visely kovy, k její tváři. Ona před sebe zvedla předloktí a přivřela oči. Yuu ji chytil za tvář a utřel slzy.
,,Jeden den...Prosím,'' zašeptal a ona, stále s rozklepaným dechem položila ruce na jeho hruď a jemně ho od sebe odstrčila.
,,D-obře ale...Ale vyberu si,'' vydechla a trochu se uklidnila.
Přikývnul a poodstoupil od ní, aby nebyla v takové nejistotě.
,,Za týden má brácha narozeniny. Máma pro něj uspořádává bál. Seženu ti oblek a masku, budeš mi dělat doprovod...Žádný nemám,'' zamumlala a chytila se za lokty. On se jen usmál a pokýval hlavou.
,,A já tě za to nezabiju,'' dodal a natáhl k ní ruku. ,,A když něco řeknu, tak to platí.''
Mei jen polkla a podala mu svou ruku, která byla oproti Yuuovo, opravdu malá. Ruku mu vyškubla a protáhla se zpět na druhou stranu cely.
,,Zase přijdu...Někdy,'' pousmála se nervózně a utekla pro schodech pryč.

-----------------------------------------

,,Kde zase vězí?''
S tímto naštvaným výrokem Dallas vstoupil do jídelny, kde zrovna služebné připravovaly oběd. Erin se na něj s výdechem otočila a položila talíř na jeho místo.
,,Byl jsem v jejím pokoji, byl jsem i na zahradě, nikde není,'' řekl naštvaně a usedl na své místo. Hned na to se nasupeně zvedl, ale v tom Mei přišla o jídelny.
,,Kdes zas byla?'' zakřičel na ni a Erin ho chytila za rukáv jeho košile.
,,Byla jsem se podívat na cvičiště. Slyšela jsem, že tu na tvé narozeniny bude i turnaj,'' řekla klidně a posadila se na židli.
,,Opravdu?'' uklidnil se Dallas a posadil se vedle ní. Mei přikývla a posadila se vedle něj.
,,Co se děje s matkou? Vždycky se nají dřív, než přijdeme,'' podívala se na služebné, ale ony  jen pokrčily rameny.
,,Jinak... Jak se těšíš na narozeninový bál?'' pootočila k němu hlavu, když mezitím Erin s Fey servírovaly jídlo. Dallas jen pohodil rameny, vydechl a podal si stříbrný příbor. Mei se beze slova otočila zpět a oba se pustili do oběda.
,,No, výzdoba sálu nám dá zabrat, že?'' usmála se Erin na Fey a ta souhlasně přitakala. Mei snědla jen půlku talíře, odložila příbor a odsunula se od stolu.
,,Nebudu se snažit, Dallasi. Pokud se mnou mluvit nechceš, nemluv. Dám ti tolik prostoru, kolik potřebuješ,'' zašeptala a tiše opustila jídelnu.
,,Je to Vaše sestra, nebuďte k ní takový,'' řekla Fey, která vzala talíř s nedojedeným obědem.
,,Erin, přijď za mnou, až skončíš,'' odsekl, prudce se zvedl a odešel do své ložnice. Podíval se na svého psa, který spal v jeho peřinách a lehce se pousmál. Posadil se na postel a složil hlavu do dlaní, přičemž naštvaně vydechl.
,,Fey řekla, že to za mě dodělá...Chceš si o něčem promluvit?'' zaslechl její hlas, který šel ode dveří. Zvedl hlavu a následně se postavil. Natáhl k Erin ruku a ta se jej ostýchavě chytla. On si ji pomalu přitáhl k sobě, objal ji a políbil do vlasů.
,,Uhm...děje se něco?'' zakoktala a chtěla se od něj odtáhnout. Dallas ji chytil za ramena a podíval se jí do jejích průzračných, zelených očí a ty jeho se mírně zaslzely. Její výraz byl zmatený. Pomalu ji pustil a posadil se zpět na postel.
,,Přál bych si, aby ty osmnáctiny nikdy nepřišly, Erin. Mám šílený strach z věcí, co se musí stát. Bude okolo mě spousta princezen z okolních království a matka chce, aby se jedna z nich stala mou ženou. Brání mi v tom, abych projevil náklonost k tomu, na kom mi doopravdy záleží. Mrzí mě to, že mám teď rozbroj se svou sestrou...Ale moje emoce mají mezi sebou úplně stejný spor. Všechno kvůli tobě,'' nadechl se trhaně a prohrábl si své, černé, vlasy.
,,Cože? Jak kvůli mně?'' vyhrkla naštvaně a o krok přistoupila.
,,Ty si o sobě možná myslíš, že jsi jen naše služebná. Ale od té doby, co tu jsi jsem měl pocit, že mi osud poslal anděla. Jak je to dlouho? Šest let? Po celou tu dobu jsi byla po mém boku a pomohla mi pokaždé, když jsem měl nějaké trable.,'' uchechtl se zoufale a opět k ní zvedl hlavu.
,,Ovšem, že ano... Nebýt vás, vojáci z Yardori by mě našli. Nenáviděla jsem to tam,'' pousmála se a pomalu se posadila vedle něj.
,,Pro tebe cokoli,'' chytil ji za tvář a pomalu políbil její, jemné rty. Cukla sebou v překvapení a otočila od něj hlavu.
,,Tohle...'' začala, ale nezmohla se na víc.
,,Budeš mi dělat doprovod?'' usmál se na ní, a ani ona se úsměvu neubránila.
,,Nebude to vadit královně?'' sepnula ruce a opět se mu podívala do očí.
Nic jí neřekl, jen si ji přivinul zpět k sobě a užíval si její přítomnost.

,,Zítra se omluvím Mei...pro dnešek to nechám vychladnout...''