,,Tohle je špatně, stejně nás najdou,'' řekla, rozklepaná, Mei, když na kraji města sesedávala z koně.
,,Přestaň plašit, můžeš si za to sama,'' odsekl Yuu, pohladil koně po šíji a obrátil k ní pohled. 
,,A nebul pořád. Zavedu tě na místo, kam může jen někdo,'' dodal a rozešel se do města. Ona se držela za ním a rozhlížela se okolo sebe.
,,Jeli jsme docela dlouho, za chvíli začne zapadat slunce,'' špitla a narazila do Yuua, který se zničehonic zastavil. Stál před dřevěnými dveřmi s těžkým, kovovým klepadlem. Uchopil jej a v jakémsi pořadí s ním udeřil do dveří. Za chvilku se ozvalo cvaknutí a odsunulo se na nich takové, malé, okénko. V tom se objevily, oříškově hnědé, oči. 
,,Je tady se mnou,'' řekl Yuu, okénko cvaklo a dveře se otevřely. Uvítal jej, prošedivělý, starší muž, jemuž patřily, již zmíněné, hnědé oči. Rozlehla se před nimi, obrovská, krčma, která byla plná nejrůznějších lidí. Mei chytila Yuua kolem paže a vyděšeně se nadechla.
,,Co to je?'' zašeptala a zvedla k němu hlavu.
,,Tohle je můj domov. Cech Černé Slzy. Gembleři, zloději, nájemní vrazi...'' nadechl se zhluboka a usmál se.
,,Roztomilý,'' pousmála se nervózně a Yuu ji zavedl ke stolu.
,,S někým tě seznámím. Je to hodný kluk, nebudeš mít strach,'' posadil se a ona hned vedle něj. Sklopila hlavu a přišla k nim žena, přibližně ve středním věku.
,,Dáš si něco?'' drcnul do Mei a ta jen pokrčila rameny.
,,Dvě piva, díky Roselio,'' usmál se a vtiskl jí do dlaně dvě stříbrné mince.
,,Nepiju alkohol,'' špitla a podívala se na něj.
,,Tak začneš,'' odsekl a Roselia před ně postavila půllitry, vychlazeného, piva.
Opět sklopila hlavu a opřela se o jeho rameno. I když před sebou zaslechla hlas, zůstala ve své pozici.
,,Čau kámo, koho jsi to k nám přivedl,'' zazněl veselý hlas.

,,Je to k nevíře, ale jedná se o Mei Aurien. Princeznu Donyamenu,'' uchechtl se a muž vyvalil oči.
,,To si děláš kozy, nevěřim,'' uchechtl se a opřel se lokty o stůl. ,,Moc mě těší, jsem Idaren,'' představil se a Mei nakonec zvedla hlavu. Když se na sebe zadívali, stuhla jim v žilách krev.
,,Cože...'' vydechla a Idaren jen nevěřícně zamrkal.
,,No ty krávo, tohle je mazec,'' uchechtl se Yuu, popadl, orosenou, sklenici a dvakrát si loknul. 
,,P-proč vypadáš jako já?''
Idaren vstal, chytil ji za ruku a odtáhl ji pryč od stolu.
,,Co děláš?'' vyškubla mi ruku vyděšeně a nepustila z něj oči. On ji jemně chytil za tvář a jeho oči se zaleskly.
,,Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak  princezna Donyamenu vypadá. U-uhm promiň, ale musím se zeptat... Jsou král s královnou tvoji skuteční rodiče?'' vyhrkl na ni a ona jen smutně zakroutila hlavou.
,,Našli mě před královskými branami. Někdo se mě vzdal. Otec se mě ujal. Matka mě nenáviděla...Nechtěla jsem ji zabít...'' vydechla trhaně a sundala jeho ruku ze své tváře.
,,Takže je tu možnost, že...Ty víš...Že jsi má sestra?''  založil ruce na prsou a oddechl si.
,,Ne...Ani náhodou. Nedává to smysl, proč by nechali před branou jen mě?''
,,Podívej se na nás. Je to jako koukat do zrcadla. Jsem stejně zaskočený, jako ty. Ale musíš být má sestra. I ten příběh sedí...''
,,Jaký příběh?''
,,Máma mi kdysi vyprávěla příběh o chudé vdově, která porodila dvojčata. Neměla peníze na to, aby uživila sebe a zároveň dvě další děti. A tak jednou vzala jedno ze dvou dětí, dceru,  a zabalenou v plenách ji vzala do lesa, kde ji položila pod ohromný dub. Tam se jí ujaly lesní víly a od té doby žije v lese s nimi a pomáhají zbloudilým duším najít cestu ke klidu,'' podíval se na ni a pousmál se.
,,Hezká pohádka, no,'' odvrátila pohled opřela se o zeď.
,,Možná na tom bude kousek pravdy.  Nemyslíš?'' uchechtl se a prohrábl vlasy. Během okamžiku nastalo trapné ticho, při kterém se sobě navzájem dívali do očí. Její oči se zaleskly a ramena zatřásla. Idaren zvedl koutek úst do mírného úsměvu a roztáhl ruce. Ona se k němu přitiskla a jeho, bílá, košile vsakovala slzy, které stékaly po jejích tvářích.
,,Tohle je zvláštní zvrat, vítej v našem cechu,'' zaslechli vedle sebe. Mei zvedla oči k Yuuovi, který stál kousek od nich se založenýma rukama.
,,To nic,'' odtáhla se Mei a rychle si otřela slzy. Nadechla se a pousmála.
,,Dáme si pivo,'' procedila, prošla kolem Yuua a sedla si zpět ke stolu, kde do sebe nalila téměř celý půllitr.
,,Na někoho, kdo říká, že nepije alkohol, docela jedeš,'' zasmál se Yuu a ujal se místa vedle ní. Idaren se posadil naproti ní a jen mlčky popíjel.
,,Jinak...Kde budu spát?'' optala se, Yuu dopil své pivo a postavil se.
,,Pojď se mnou,'' pokýval hlavou.
,,Uvidíme se zítra...Idarene,'' zašeptala a následovala Yuua ke dřevěným schodům. Ten vytáhl klíč, který byl schovaný pod květináčem a zasunul ho do zámku. Otevřel dřevěné dveře a vešel do pokoje, kam vešla hned za ním.
,,Je tu plno, ale zatím můžeš být u mě. Však víš, dokud někdo neumře a neuvolní se další pokoj,'' zazubil se na ni a ona se porozhlédla.
,,Sladký...'' hlesla.
,,Zajdu se umýt. Udělej si pohodlí,'' pousmál se a odešel do koupelny.
Mei přešla k oknu a opřela se rukama o parapet. Zadívala se na tmavou oblohu, ze které padaly studené kapky a povzdechla si. Zhlédla šaty, které zdobily její tělo, vzala za první knoflíček na boku a pomalu je svlékla. Přehnula jej přes židli a otevřela velkou skříň, kde bylo Yuuovo oblečení. Sáhla po jedné z jeho bílých košil a oblékla si ji, aby nebyla jen ve spodním prádle. Rozpustila si vlasy a usedla na měkkou postel. Porozhlédla se po pokoji a koutky jejích úst se mírně zvedly. Na muže to tu má moc hezky upravené. Její hlava se otočila na dveře koupelny, když se otevřely. Objevil se v nich Yuu, s ručníkem okolo pasu.
,,To je moje košile?'' usmál se na ni a sám otevřel skříň.
,,No... Já tu nic nemám, takže jsem ti vzala tohle,'' zamumlala a podrbala se ve vlasech. 
Otočil se na ní a začal se oblékat.
,,Já půjdu ještě dolů, je brzo. Zítra ti seženeme nějaké oblečení,'' usmál se a když se otočila, navlékl si kalhoty. Naposledy na ni pohleděl a zmizel za dveřmi. Mei se opřela o parapet a zadívala se na město. Všechno se seběhlo tak rychle, že ani neměla možnost brečet. Tak se na parapet posadila, složila ruce do dlaní a nechala slzy téct...