,,Kde to jsme?'' zeptala se Mei zmateně, když se dostali na kraj, jakési vesnice. Bylo to tam rozpadlé, opuštěné a zapáchající po popelu.
,,Nemůžu uvěřit, že Yardori vypálilo Cynir... Co jim ti nebozí lidé udělali?'' zamračila se Iris a Idaren stiskl ruce v pěst.
,,Odporné...'' odplivnul se a podíval se na Mei, která jen zírala na doutnající ostatky.
,,Víš, Idarene...Celý život jsem byla zavřená na hradě. Směla jsem maximálně na zahradu... Nevěděla jsem, že máme věznici, že mě moje matka nenávidí...A o království Yardori jsem četla jen v hnihách. Znám jej, jako velmi silnou dynastii, která ochraňovala všechna ostatní království. Pár dní před tím, než se tohle všechno semlelo, mi Dallas vyprávěl, co jsou skutečně zač...Chladnokrevní zabijáci, kteří nemají slitování... Vypálili tuhle vesnici...Ale...Co je k tomu vedlo?'' zvedla oči a Yuu založil ruce na prsou.
,,Ty jsi z Yardori, že?'' kouknul na něj Idaren a Yuu se uchechtl.
,,Nebýt fotra, tak tam asi zůstanu,'' odsekl a Iris si povzdechla.
,,Každopádně to bude dobré místo, kde se teď schovat,'' řekl Idaren a chytil Mei za ruku. Ta si jen povzdechla a společně se rozešli vpřed. Yuu s Idarenem se rozhodli, že seženou dřevo, aby mohli uprostřed sutin rozdělat oheň. Iris s Mei udělaly kruh z kamení, které našly okolo.
,Ty jsi fakt princezna?'' zasmála se Iris a dřepla si na kus spadlé zdi. Mei mlčela. Jen se posadila vedle ní a opět si osahala uši.
,,Víš, já vlastně nevím, kdo jsem. Do svých jedenácti jsem si myslela, že jsem opravdu Donyamenská princezna... Sestra Dallase Auriena... Víš, když mi poté otec oznámil, že jsem adoptovaná, nechápala jsem to. Byla jsem ještě dítě...Žila jsem pořád ten stejný život,všechno bylo úžasné... Jenže, věci se změnily, když moje matka najala Yuua, aby zabil mě a tátu. Zakřičela na mě, že nejsem princezna...To bylo to poslední předtím než...Než jsem ji zabila,'' spolkla konec věty a Iris se po chvíli uchechtla. Založila ruce na prsou a pohodila svou, zrzavou, hřívou.
,,Líbíš se mi,'' řekla nakonec a Mei se na ní po chvilce usmála. Během chvíle se už objevili Yuu s Idarenem, kteří nesli spoustu dřeva. Naházeli jej do kamenného kruhu a Yuu si k ohništi kleknul.
Mezitím, co se snažit rozkřesat oheň, Idaren se zadíval na Mei.
,,A vy dva...Jste teda sourozenci?'' byla Iris opět zvědavá. Idaren vzal Mei kolem ramen a natisknul ji na sebe.
,,Jo, jo to jsme. A ani nevíš, jak jsem šťastný,'' zazubil se a samotná Mei se neubránila úsměvu. Nebyla si jistá, jestli jsou na tomto místě v bezpečí, avšak Idarenova nefalšovaná láska ji držela při síle.
,,Kurva, říkejte mi Pán plamenů,'' zavztekal se Yuu a hodil s kameny o zem, když oheň vzplál. Všichni se zasmáli. Ale Iris se zvedla, chytila ho za límec košile a stáhla do vášnivého polibku.
,,Někam zajdem a uvolníš se,'' skousla si ret a on se usmál. Mei sklopila pohled k zemi. Tato situace jí nebyla příjemná, čehož si Idaren všimnul. Když se Iris s Yuuem vzdálili, sedl si naproti ní do tureckého sedu a povdechl.
,,Děje se něco? Já vím, že je teď toho na tebe moc...Ale musíš se nad všechno, co je za tebou, povznést!'' tlesknul povzbudivě, ale ona pohled nechala zapíchnutý v zemi.
,,Víš, Idarene...Abych řekla pravdu, nikdy jsem se necítila víc živá. Tohle dobrodružství mi ukazuje, co všechno jsem nestihla a taky to, co všechno chci ještě udělat. Yuu je člověk, který mě naplnil adrenalinem...Proto se tohle všechno semlelo...A víš, bráško, povím ti jednu věc, která mě sužuje dost dlouho...'' odmlčela se a Idaren jí položil ruku na koleno. Začal ji nežně hladil palcem a Mei mu nakonec položila na jeho ruku svou dlaň.
,,Vždycky jsem se dokázala, ke komukoli, citově připoutat. Nenávidím pocit samoty... Potřebuju vždy někoho při sobě. Je to jedna z těch stinných stránek, co mám. A to mi věř, Idarene, že jich mám mnoho. Po tom, co se událo se mi tato vlastnost projevila opravdu nepěkným způsobem, ale nedokážu to ovládat,'' vydechla trhaně a konečně se mu podívala do očí.
,,Takže, sestři, cos tím teď myslela?'' optal se Idaren nejistě a Mei jeho ruku pevně sevřela.
,,Miluji ho. Miluji Yuua Kageneho.''