Poklidně seděl na posteli v malém pokoji, který si pronajali v nedalekém hostinci. Měsíční svit ozařoval dvoulůžkový pokoj, kde Fey s Erin poklidně spaly. On měl ruce v klíně a díval se z okna. Nemohl spát, neboť jeho hlavou tekl proud myšlenek, které nešly zastavit. Nervózně cvakal zubama a po jeho tváři stekla slza, kterou se marně snažil zastavit.
,,Máš výčitky?'' zaslechl Feyin šepot a okamžitě si slzu setřel. Otočil k ní pohled a ona hned na to zabrala místo vedle něj. Mlčky jí pohlédl do očí a poté se opět podíval z okna.
,,Nevím, proč bych měl mít výčitky,'' hlesnul a Fey se tiše uchechtla.
,,Mám takovou teorii,'' drcla ho do ramene a on na ní zvědavě pohleděl.
,,Přemýšlíš nad tím, jestli máš Mei zabít, nebo ji chytit do náruče a odnést do tepla Vašeho domova. Je to tak?'' usmála se a Dallas položil hlavu do dlaní. Tmu prořízl hlasitý, zoufalý výdech.
,,Víš, Fey... Tolik mi všechno chybí. Chybí mi ty rána, kdy jste nás budily ke snídani a Mei vždy přišla pozdě. To, jak se usmívala, když mě porazila v lukostřelbě nebo to, jak roztomile se vztekala, když jsem ji porazil v šermu. Jako děti jsme byly nerozlučná dvojka. Pořád spolu. Jednou jsme si hráli na zahradě, když pršelo. Matka zuřila, protože jsme oba byli od bláta. Se smíchem jsme utíkali do jejího pokoje, kde jsme se ještě chvíli chechtali tomu, co se stalo. Koukla se mi do očí a zvedla ke mně malíček. Chtěla, abych jí slíbil to, že budu navždy s ní. Zvedl jsem svůj malíček a při svém slibu ho propletl s jejím... Teď jí musím zabít...'' zajíkal se a začal si otírat oči.
,,Musíš?'' naklonila Fey hlavu a Dallas popotáhnul.
,,Zabila naši mámu...A utekla s vrahem našeho otce. A i kdybych ji nechtěl zabít kvůli zradě...Zabiju ji už jen pro její dobro. Nechci, aby se zamilovala do toho bastarda...''
,,Stejně ji nezabiješ...Ale držim s tebou. Mám tě ráda, hnido,'' usmála se zářivě a Dallas ji okamžitě přitáhl do pevného objetí. Její košile nasávala slzy a rukou ho hladila po zádech.
,,Ochránim Vás obě...Tebe i svou milovanou. Dovedu Vás domů, až splním svůj úděl...''

       --------------------------------------------

S hlasitým výdechem padl do trávy a prsty si projel vlasy. Na tváři se mu roztáhl šťastný úsměv a otočil hlavu na Mei, která slastně oddechovala. Oči měla zavřené a ruce položené na hrudi. Jednu ruku jí chytil do dlaně a stisknul. Věnovala mu pohled a její tváře pomalu zrůžověly.
,,Tak co, škvrně... Nebylo to tak strašný, že ne?'' zazubil se a a Mei uhnula pohledem.
,,B-bylo to skvělý... Uhm, zopakujeme si to někdy?'' řekla se značným studem ve jejím hlase.
,,To je jasný. Teď jsi totiž moje,'' přitáhl si jí do objetí a ona se přitiskla na jeho tělo. Vdechla jeho vůni a koutky úst se zvedly.
,,Měli bychom se vrátit...Idaren by nebyl úplně rád kdyby zjistil, co se tu stalo,'' posadila se a začala se oblékat.
,,Jak to myslíš?'' zeptal se nechápavě a sáhl po své košili.
,,No... Řekl mi, že by nebyl úplně rád, kdyby děvka jako ty, zneuctila mou nevinnost,'' zamumlala a pomalu k němu otočila hlavu.
,,Tak děvka...Heh, to je sráč,'' postavil na nohy a vytáhl i Mei.
,,Moc nevinná teda nejsi,'' zasmál si a vysloužil si ránu do ramene. Pomalu se vrátili k ohni, který téměř dohoříval.
,,Kdepak jste byli?'' ozval se Idren, který seděl hned vedle. Jeho obočí bylo svraštěné a ruce měl založené na prsou.
,,Promluvit si. Šli jsme dál, abychom Růženku neprobrali,'' zareagoval Yuu a hned přiložil do ohně.
,,Zajímavé... Jestlipak ty jsi nebyl dělat něco jiného. Třeba nešukal něčí sestru,'' zvedl se na nohy a zastavil se těsně před Yuuem.
,,Ty jsi nějakej chytrej,'' pousmál se a založil ruce. ,,Jo, ošukal jsem jí.''
Jakmile to dořekl, do obličeje mu přistála Idarenova pěst.
,,Dost!'' křikla Mei a stoupla si před Yuua, aby Idarenovi zabránila v dalším úderu.
,,Sakra, Mei! Co jsem ti říkal?'' okřiknul ji a ona jen zatnula pěst.
,,Můžeme si dělat, co chceme! Nejsme děti!'' zvýšila na něj hlas a Idaren se přiblížil těsně k ní.
,,A proč zrovna s ním?''
,,Bráško, je to jednoduché. Miluju ho.''