V matném světle zapadajícího slunce se mihotala postava malého draka. Vrčela a kopla do všeho, co jí přišlo do cesty.
,,Nenávidím ho, nenávidím ho, nenávidím!!!", zařval rozzuřeně Ingo, jemuž patřila dračí silueta. Naštvaně si sedl na zem a přemýšlel o odplatě.
Zničil jedinou věc, na které mi záleželo! Jak mu to mám oplatit? Závistivý vrah!!!
Ingo se zamračil a vychrlil ledový dech jen tak na prázdno, představujíc si, jak ho chrlí na draka, co mu uškodil. Spokojeně zasyčel a rozhlédl se. Měl by si najít místo, kde stráví noc. U útesu, kde se procházel, nikdo nebyl, takže by tam mohl zůstat. A hned vedle byl les, tam by si časem mohl vyrobit nějaké obydlí. Popošel k lesu a vyskočil na nejbližší strom a uvelebil se. Už skoro zapadlo slunce a Ingo začal usínat.
Ze spánku ho probudil křik. Na útesu se prali dva draci.
,,Ty hlupáku, ty to nechápeš, s tímhle přebíráš takovou moc, jakou si ani neumíš představit! Tvůj hloupý mozek by se z toho zbláznil", křikl jeden z draků se sametově hnědou srstí a škrábnul toho druhého, fialovobíleho, do podbřišku.
,,Né, to ty jsi hlupák, když máš nejmocnější poklad na světě a používáš ho jako náhrdelník!!! Víš co všechno bysme s tím dokázali?!", utrhl se fialovobílý na draka se sametově hnědou srstí. Ingo sledoval dramatickou bitku.
Mám pomoct? A kdyby ano, komu?
Draci na sebe navzájem křičeli a bojovali, a v tom fialovobílý srazil hnědého k zemi a utrhl mu trojúhelníkový přívěsek. Ozvala se obrovská rána, kterou doprovázelo oslňující světlo. Zem se zatřásla tak, až to Inga shodilo ze stromu. Ingo vstal a vyběhl z lesa, aby se podíval, co se stalo.
Sametově hnědý drak ležel bez hnutí na zemi, ale Ingo viděl, že slabounce dýchá. Druhý drak ale nikde nebyl a stejně tak i kus útesu, který se při tom podivném výbuchu asi ulomil. Ingo došel na kraj ulomeného útesu a podíval se dolů na pláž. Bylo tam pár zřícených kamenů a něco blýskavého.
Počkat, co to je?
Ingo sletěl dolů podívat se blíž. Byl to malý trojúhelníkový diamant na šnůrce. Ingovi se strašně líbil. Nikdy neměl žádný poklad a tohle byla jedinečná šance, jak ho získat.
Ne!
Přece nebude krást.
Ingo se rozhlédl, jestli tam nikdo není.
Ale je tak blýskavý a hezký.
Natáhl pařát a vzal diamant. Celým tělem mu projela síla, až se mu zatočila hlava. Najednou se cítil být nepřekonatelný.
,,Odteď je jen můj!", sevřel diamant v pařátu a odletěl.