,,Honem!" ozvala se Tonya.

Tonya je Nymfa. Konkrétně Oreada. Oready jsou nymfy z hor. Ale nepředstavujte si Nymfy jako nějaké polonahé víly, které svádí všechny pocestné a jsou ve společnosti Bohů. Ne. To už dávno ne. Z dob těch křehkých víl zbylo jen pár pohádek. Nynější Nymfy jsou z masa a kostí. Kdyby by jste vedle sebe postavili Nymfu a normální holku, tak bych dala ruku do ohně za to, že by jste nepoznali která je která.

Abych vám představila Tonyu. Tonya je celkem vysoká. Má modré, až skoro tyrkysové oči. Její světle hnědé vlasy, jí sahají až skoro do pasu. Tonya je známá, nejen tím že je dcerou královny Nymf, ale taky svou odvahou a kreativitou. Většinou jí doprovází i zelenooká Venus. Až na ty oči, a to, že Tonya nosí kalhoty a halenu a Venus šaty, jsou k nerozeznání. Teda pokud neznáte jejich povahu. Ne že by Venus nebyla odvážná a kreativní. Venus je mazaná. A důvtipná. Což se při záchraně vlastní tety - královny Violy hodilo.

Abych vás uvedla do děje. Jaždý vílí rod má svůj amulet s křišťálem. Oready jakožto víly z hor mají fialový, Najády tyrkysový a Dryády zelený. Amulet je něco jako srdce celého jejich rodu. Pokud se s ním něco stane, tak víly daného rodu můžou zahynout. Všechny amulety jsou uloženy na HRADě, na kterém sídlí královna Viola. V noci se však ztratil amulet víl Najád - Vodních nymf. Víly bez amuletu přežijí na nejvýš týden. Najády začaly z krádeže podezřívat královnu Violu. Ta se to s nimi snažila urovnat. Další ráno už královnu Tonya nenašla. Holky na nic nečekaly a vydaly se ve společnosti Ferliho - jejich kamaráda elfa - na cestu k sídlu Najád.

,,Jak daleko to ještě je?" Zeptala se Venus.

,,Už by to mělo být jen kousek. Za chvilku zahneme do prava a vydáme se po proudu. Pak už dojdeme k mostu který vede k jejich sídlu." Řekl Ferli s pohledem zabořeným v mapě.

,,No to je super. Dostanem se tam a co dál? Nemyslím si že bude tak snadný najít mamku."

,,To asi ne, ale obhlídnem terén a vymyslíme plán." Řekla možná až moc sebejistě Ven.

Skupinka dvou Nymf a jednoho elfa zabočila a vydala se po proudu směrem k mostu, který byl už na dohled.

,,Nebylo by bezpečnější se schovat. Je celkem možný že tu budou mít špehy." Řekl Ferli.

,,Dobrý nápad." Souhlasila Tonya.

Zašli pár kroků do lesa a pokračovali v cestě.

,,Kde si myslíte že je ten jejich amulet?" Zeptala se z ničeho nic Ven.

,,Nevím. Ale vlastně se jim nic nestane pokud není zničený ne? Stačí že je v pořádku." Namítl Ferli.

,,Vlastně ano. Jenže jak mají vědět že není rozbitý?" Podotkla Tonya.

Parta dobrodruhů se přiblížila k mostu.

,,Takže jak zní plán?" Zeptala se Tonya.

Venus se rozhlédla u mostu stály dvě nymfy najády. V ruce měly něco jako oštěp, a ve tváři nenávistný výraz.

,,Mám nápad. Ale Tonyo ty tu musíš zůstat, tebe znají."

,,Já tu nemůžu zůstat a jen se dívat jak ji zachraňujete beze mě." Protestovala.

Venus se chvilku zamyslela.

,,Dobře. Můžeš jít. Ale musíme se trochu upravit." Oznámila s úsměvem.

Venus se otočila a vydala se hlouběji do lesa. Jejím přátelům nezbylo nic jiného než ji následovat.

Venus je vskutku mazaná. Namaskovala je jako nymfy dryády. Do vlasů jim zapletla květiny a lístky. Z větviček udělala Tonyi něco jako korunu a vyměnily si oblečení. Tonya byla v bílých šatech a ty společnými silami ozdobili listím. Nebylo to sice perfektní, ale můžou oklamat strážkyně, že je vysílá hlavní víla Dryád. Ferliho maskovat nemusely. Ještě jednou si zopakovali co musí říct a vyšli ve vší parádě z lesa.

,,Hej! Co tu chcete!" Zakřičela na ně blonďatá strážkyně.

,,Jsme vyslankyně za vílí rod Dryád." Oznámila důstojně Tonya.

,,Chceme mluvit s vílou Aurorou." Pokračovala Venus jak měli dohodnuto.

,,Já jsem přišel ze stejného důvodu. Vysílá mě náš král" Přidal se s úklonou Ferli.

,,Tudy." Pokynula starší ze strážkyní a ukázala směrem k mostu.

Uklonili se a prošli kolem nich a na most.

,,Tak to by bylo" špitla Tonya. Po mostě došli k jejich sídlu. Je to vila poskládaná z lastur. Není nijak veliká, ale jak Ferli správně odhadl, má veliké sklepení. Celá byla porostlá světle růžovými RŮŽEmi. Opatrně přešli k vratům a Tonya zaklepala pomocí klepadla. Asi do pěti vteřin jim otevřela černovlasá víla. Podprsenku měla z mušlí a kolem boků měla jednoduchou bílou sukni. Takhle se víly Najády většinou oblékaly. U nich se nedá tvrdit že jsou úplně novodobé.

,,Co si přejete?" Zeptala se.

,,Přišli jsme za vílou Aurorou." Oznámil Ferli.

,,Dobře počkejte chvilku tady." Řekla a odešla.

,,Tudy." Ukázala Venus.

Vydali se chodbou na druhou stranu než černovlasá víla. Asi po pěti minutách chůze se dostali do slepé uličky.

,,Rozdělíme se?" Zeptal se Ferli.

,,Dobře." Souhlasila Tonya, kterou šaty začínaly škrábat.

,,Jak to můžeš nosit každý den?"

,,Takže. Tonyo ty půjdeš prozkoumat vrchní část. My s Venus půjdeme do podzemí."

,,To. Teda. Ne. Královnu nevydáme. Ne dokud nedostaneme zpátky náš amulet." Ozvalo se za nimi.

Otočili se a viděli medovlasou vílu. Z jejích černých očí sršely blesky. Mohlo jí být asi jako Viole.

,,Auroro. Moje matka to nebyla a ty to víš!"

,,Možná, ale i kdyby ne. Nepostarala se o amulet. Ohrožila naše životy!" Řekla naštvaně.

,,Když najdeme ten amulet, necháš jí jít?"
Zeptal se Ferli.

Kývla a beze slova odešla.

,,Jdeme"

,,Nechci ti brát iluze. Ale jaká je pravděpodobnost že najdeme ten amulet?"
Zeptala se Ven.

,,To nevím, ale musíme to zkusit."

Skupinka vyšla ven z hradu. Rychlou chůzí se došli k mostu. Přešli ho a pokračovali proti proudu.

,,Musíme začít na hradě. Bude to nejjednodušší."

,,Máš pravdu, ale ten amulet nezmizel sám od sebe. Někdo ho ukradl, ale kdo by to mohl..."

,,Mabel!" Vykřikl Ferli.

Holky se po sobě podívaly.

,,Možný to je."

,,Ona ještě žije?" Divila se Venus.

,,Nevím o tom že by nežila."

,,Na co čekáte? Jdeme!"

Mabel je stará čarodějnice. Bydlí kousek od hradu. Vždycky nesnášela Nymfy. Opovrhovala jimi. Pro ní byly podřadné bytosti, které neumí kouzlit. Čím byla starší, tím její nenávist k vílím rodům rostla. Najády si o to, ale řekly. Jejich OVCE spásly bylinky, které Mabel potřebovala do svých lektvarů.

,,Doufám jen že tam nebude ten kartáč, kterému říká Isis."

Isis je Mabelina KOČKA, ale myslím že kartáč na ní sedí víc. Představte si kočku s šíleným výrazem, červenýma očima a chlupama jak koště. Tak nějak Isis vypadá.

,,Ale Venus. Není tak příšerná." Snaží se jí uklidnit Ferli.

,,Tobě se to řekne. Na tebe jí nikdy Mabel nepoštvala." Ušklíbla se Venus při té vzpomínce.

Společně se zasmáli a pokračovali v cestě.

,,Ale co když to nebyla ona?"

,,Tak aspoň pozdravíme Isis." Zasmála se Venus nad Tonyinou starostí.

,,Neboj. Najdeme ten zatracený amulet a zachráníme tvoji mámu." Řekl Ferli a povzbudivě se na Tonyu pousmál.

,,Dobře. Musím nám věřit." Vydechla Tonya.

Došli k staré chajdě, ve které čarodějka bydlela.

,,Já klepu ty mluvíš." Řekla Venus jakoby čekali před kabinetem učitelky.

Jen se tomu zasmáli a Venus vážně zaklepala.

,,Dále" oznámil jim Mabelin pištivý hlas.

Vstoupili do podivně páchnoucího doupěte. Mabel zrovna vařila jeden ze svých lektvarů.

,,Fuj... To jste vy... Jestli hledáte amulet tak tady jen ztrácíte čas."

,,Kde je?" Řekla tvrdě Tonya.

,,A co mi z toho kápne?"

,,Co za to chceš?" Zeptal se Ferli.

,,Řekněme že jejich ovce spásly vzácnou rostlinu. Jmenuje se Drašivka. Dají se jí léčit dračí nemoce. A Hrihor chytil dračí chřipku. Stačí když seženete Drašivku a řeknu vám kde amulet je." Ušklíbla se.

,,Kde se dá sehnat?"

,,Tam kam lidé chtějí a Draci jsou tam pořád."

Zelenooké víle se nad hlavou objevila pomyslná žárovka.

,,Děkujeme nashledanou." Vyjekla a táhla zbytek party ven.

,,Co tím myslela?" Zeptala se jí Tonya.

,,Kam lidi chtějí a Draci jsou tam pořád? Není to jasné. Draci jsou pořád ve vzduchu a lidi tam chtějí." Zaťukala si na čelo Venus.

,,Dobře víme kde je hledat, ale jak se tam dostat?" Zeptal se rozmrzele Ferli.

,,Myslete trochu. Ovce určitě létají. Skála, na které žije většina draků se jmenuje Vzdušná. Jsem jediná kdo dával v hodinách o naší zemi pozor?" Divila se Venus.

,,Dobře jdeme." Rozkázala Tonya a vydali se směrem k Vzdušné.

Byla vidět už z daleka. Tyčila se až k mrakům.

,,Co když to neví kde je amulet?" Zeptala se Venus.

Oba její kamarádi věděli že má šílený strach z výšek a nechce se jí tam.

,,Nevadilo by vám kdybych zůstala tady?" Zeptala se.

,,My to zvládnem." Kývla na ní Tonya.

S Ferlim se pustili lezení na skálu. Nebylo to zas tak těžké. Čím byli výš tím víc jim byla zima a víc chápali Venusin strach z výšek.

,,Za jak dlouho tam budeme?" Zeptal se Ferli.

,,Snad za chvilku."

Pomalu stoupali dál. Když se nějak dobelhali na vrchol, došel Tonyi celkem důležitý fakt.

,,Víš jak ta rostlina vypadá že?"

,,Zhruba." Odvětil Ferli.

Tonya si oddechla.

,,Tak kde to je?" Zeptala se.

Ferli se rozhlédl. Vydal se jedním směrem a pak se vrátil k Tonyi šel dál. Po chvilce se zastavil. Klekl si a promnul lístek rostliny mezi prsty. Spokojeně se usmál a vstal.

,,Tady."

Natrhali jich tolik kolik se vlezlo do Tonyiné tašky, a začali sestupovat dolů.

Šlo jim to o poznání rychleji.

,,Máte?" Zavolala na ně Venus, která ležela na zemi a koukala na nebe.

,,Máme."

,,Tak jdem za Mabel."

Trojce kamarádů vyrazila zpátky k staré čarodějce.

Když zaklepali na dveře, nikdo se neozval. Vešli tedy dovnitř. V přítmí si všimli malého papírku.

,,Drašivku mi nechte položenou na stole. A k tomu amuletu. Najdete ho tam kde by jste ho nehledali."

,,Musí ta babka mluvit v hádankách?" Rozčilovala se Tonya.

,,Tak se na to podívejte. Kde by jste nehledali ten amulet. U Najád!" Řekla Venus jakoby to byla ta největší samozřejmost.

,,A jak se tam dostaneme?"

,,A hlavně. Proč by braly svůj amulet?" Zeptal se Ferli

,,Najády vždy byly naštvané že královna je z rodu Oread. Podle mě, jí chtěly obvinit z krádeže. Někam jí zavřít. Aurora by přebrala trůn, dokud by Tonya nebyla připravená na to přebrat trůn. Do té doby by ji taky někam zavřela a vytáhla by amulet." Vychrlila Venus.

,,Kdy tě tohle napadlo a proč se tě teď bojím? Byla by jsi schopná mě zabít, aby to nikdo nezjistil." Zasmál se Ferli a plácl si s ní.

,,No jo. Ale stále nevíme jak se tam dostat." Namítla Tonya.

,,To zvládnem. Jdeme." Vyzvala je Venus.

Tak tedy šli. Jejich konverzace se točila kolem plánu, jak se dostat dovnitř. Nakonec Tonya opustila svůj pesimismus a začala vymýšlet různé způsoby.

Když už byli na dohled pevnosti, zašli zase do lesíka. Pokračovali dál. Když už stály na úrovni mostu, hodila Tonya kámen na jednu stranu od mostu a Ferli na druhou. Strážkyně se vydaly podívat co to bylo. Měli dost času dostat se na druhou stranu. A schovat se do křoví. Teď se zvedla Venus zaklepala na dveře a schovala se za ně tak, aby jí otevírající víla neviděla.

Dveře se otevřely. Malá víla s platinovýmy vlasy vyšla pár kroků ze dveří. Venus jí podkopla nohy a vklouzla dovnitř. Dvojice schovávající se v křoví, proběhla za ní.

,,Takže. Auroru jsme potkali v té slepé uličce. Určitě je tam nebyla náhodou." Řekla Tonya.

,, To je pravda. Tak já tam půjdu. Vy běžte hledat královnu." Navrhl Ferli.

,, Dobře. Já půjdu do podzemí a ty projdi vršek" rozkázala Venus, která si svou velící pozici užívala.

Ferli se vydal chodbou dál. Když došel do uličky pořádně jí prozkoumal. Snažil se najít něco, jako uvolněný kámen ve zdi nebo na podlaze. Šel po obvodu a na každou ťukal jestli není dutá.

,,Bingo." Řekl a znovu poklepal na kámen.

Když se nic nedělo bouchl do něho silněji. Zase nic. Tak ho tedy pokusil vytáhnout. Povedlo se. V škvíře uviděl něco jako kliku. Sáhl po ní a otevřel.

Naskytl se mu pohled na malou místnost bez oken.

,,Ferli?" Ozval se hlas z kouta.

Ferli tam zaostřil.

,,Královno Violo?" Podivil se.

,,Když zatáhneš za ten řetěz budeš moct sem projít." Řekla a Ferli si až teď všiml řetězu u kliky.

Zatáhl za něj a před ním se otevřely dveře.
Vešel do nich, ale před tím zajistil kamenem aby se za ním nezabouchly.

Došel ke královně a vyprostil jí z lana, kterým byla přivázaná ke zdi.

,,Kde je ten amulet víte?" Zeptal se jí když už vycházeli z místnosti.

,,Nevím. Ty jo?" Zeptala se za klusu.

,,Měl by být někde tady."

,,Cože? Proč by ho Najády kradly když je jejich?" Zeptala se.

,,Na to vám odpoví Venus ta na to má dost dobrou teorii." Řekl.

,,Kam vlastně běžíme?" Zeptala se.

,,Najít Tonyu a Venus někde by tu měly být."

,,Aha. Vlastně o tom amuletu Aurora říkala něco že jí ho vezmeme jen přes její mrtvolu. Co když ho má u sebe?" Napadlo jí.

,,Je to možné. Hlavně musíme najít holky. Venus je v podzemí a Tonya někde tady." Ukázal Ferli kolem sebe.

,,Nebo tady." Zasmála se za nima Tonya.

,,Tonyo." Usmála se její mamka.

,,Jsem ráda že jsi v pořádku. Musíme najít Venus." Řekla Tonya a vydala se ke schodům do sklepení.

Vzala do ruky LAMPU a začala setupovat po schodech.

Mezitím Venus ve sklepení.

Tudy. Řekla si v duchu Venus. A pokračovala v cestě. Zahla za roh a dostala málem infarkt. Zády k ní stála Aurora. V ruce držela amulet a dávala ho na kamenný stolek. Venus rychle zacouvala zpátky a schovala se za roh. Musím ihned najít ostatní. Problesklo jí hlavou. Vyšla směrem k východu a málem po druhé za posledních deset minut dostala infarkt. Stála za ní Tonya.

,,Pššš pojď se mnou." Zašeptala Venus a táhla Tonyu za ruku.

Nechala Tonyu ať se podívá za roh a strčila jí. Tonya vykřikla. Přesně podle plánu.

,,Běž pryč odsud." Řekla jí potichu Venus, schovaná za rohem.

Tonya kývla a vyběhla pryč. Aurora na nic nečekala a běžela za ní. Venus tak dostala čas vběhnout tam a ze stolku vzít amulet.
Vzala ho do ruky a běžela z Tonyou.
Podzemí za tu chvilinku trošku poznala tak zhruba věděla kde je.

Napadlo jí jestli Tonya nebude venku. Vyběhla ven. K její radostí tam byla.

,,Kde je Aurora?" Zeptala se Venus.

,,Zatím co ty jsi běhala po sklepení ve snaze mě najít, mě napadlo, že by každý vílí rod mohl mít svojí královnu a svůj křišťál u sebe." Řekla pyšně Tonya.

Královna se na ni ještě pyšněji podívala.

,,Navrhla jsem to Auroře a souhlasila. Stačí to jen oznámit Dryádám." Přidala se Viola.

,,Tak nepůjdeme už domů jsem celkem unavená." Zasmála se Venus a objala Tonyu.

,,A to jsi nemusela absolvovat výstup na Vzdušnou a utíkat před rozzuřenou Aurorou." Smála se s ní Tonya.

,,A co já? Já jsem vosk?" Řekl na oko uraženě Ferli a přidal se k nim.

,,Jdeme domů" prohlásila královna.

Vydali se domů. Přes most, proti proudu řeky, lesem až k hradu...

Do soutěže od: Anonym006.
Cover od: Efox16