Samson si už dříve všiml, že v Kultu nejsou nikde žádná okna a samozřejmě mu to bylo podezřelé. Jenže vzhledem k tomu, že se kult ukrýval, vydedukoval, že se k tomuto účelu hodil nějaký velký bunkr. Nejspíš měl pravdu, vzhledem k tomu, že teď s Maeween a Latresem kráčeli po schodech někam nahoru, odkud se ozývalo něco, co se podobalo hudbě. Pop hudbě či elektro. Byl z toho nepatrně zmaten. Stále totiž nevěděl, co přesně má od tohoto světa očekávat. Zřejmě se neocitl v paralelním středověku, kde ženy nosili šaty, kde se rytíři vzájemně vyzývali na souboj za srdce dámy, kde se pořádaly lovy na divoká zvířata a kde valná většina populace neměla co do úst. Rytmická hudba ho ale stejně překvapila, proto si dal slib, že ať už přijde cokoliv, bude se snažit tvářit jako člověk, který rozumí naprosto všemu, co se kolem něj děje.

Došli ke dveřím, které Maeween otevřela a v tu chvíli dosáhla hudba hlasitosti klubového trháku. Vynořili se v úzké spoře osvětlené chodbě, která ovšem na rozdíl od těch v Kultu byla krátká – Samson na jejím konci viděl natažený bílý provaz s visící tabulkou. Napadlo ho se Maeween zeptat, zdali tu vůbec můžou být, když to vypadá na nějaký zákaz, ale včas si uvědomil, že kdyby něco nebylo v pořádku, už by na to Maeween s Latresem reagovali. Zatím se tvářili tak, že je všechno v pořádku.

Následoval je a po vzoru Maeween přelezl přes provaz s tabulkou. Otočil se, aby se na ni podíval a všiml si, že je na ní vážně napsáno „zákaz vstupu".

Vzpomněl si na Malilenova slova o tom, že sídlo kultu je jedno z nejbezpečnějších míst ve Whitolisu. To snad jen pokud byla tahle tabulka nějak začarovaná a nepouštěla dovnitř ty, kdo neřekli potřebná kouzelná slova. Všechny otázky si ale nechával na později. Přes tu hudbu by ho Maeween nejspíš stejně neslyšela, ani kdyby jí křičel přímo do ucha.

Dostali se do ohromné místnosti. V tuto chvíli se nacházeli na vnitřním balkónu, který byl nejspíš vyhrazen pro VIP klienty, vzhledem k tomu, že tu nikdo nebyl. Vchod na něj ovšem hlídali tři muži, kteří se podobali bodyguardům. Když si všimli Maeween, uvolnili jí cestu a uklonili se. Uklonili se i Latresovi. Jakmile ale uviděli Samsona, jeden z nich musel chytit svého kolegu za předloktí. Všichni tři na něj nevěřícně zírali, ale pak se vzpamatovali a také se uklonili. Samson o tom raději nechtěl přemýšlet. Teď se chtěl prostě jen dostat pryč z toho hluku.

Podle atmosféry, sporého osvětlení, laserů, dekorací, neonově svítivých nápojů u baru, hlasité hudby a tančící mase těl poznal, že se nachází v klubu. Musel se nad tím pousmát, protože mu to přišlo velmi chytré – kdo by hledal Kult v podzemí obyčejného klubu? Tedy ne že by věděl, jak vypadá obyčejný klub – kvůli tomu, že ve svém světě ještě nebyl plnoletý, neměl možnost se do nějakého podívat, ale představoval si, že by byl podobný tomuto.

Chvíli se obával, že budou muset projít tančícím parketem, ale naštěstí jen sešli po schodech a ocitli se kousek od východu. Museli jen projít menší chodbou se závěsy z baldachýnu, kde bylo pár lidí, co si přišli zatancovat. Jen čekali na možnost si odložit věci u šatnářky, která pracovala nejen rukama, ale i svou magií (byla nositelka vzduchu). Trojice kolem přítomných prošla k lítacím dveřím a stanuli naproti těžkým dveřím z dubu. Samsonovi připomněli východ z divadla.

Konečně stáli venku. Musel zamrkat. Jedna věc byla absence oken v Kultu, ale něco jiného bylo denní světlo zesílené sněhem všude kolem. Zafoukalo a pár vloček mu vlítlo do tváře. Byl to velký nezvyk, jelikož v jeho světě teď byl květen – horko – a tady mu byla celkem zima i v kožichu. Nepatrně se zachvěl a řekl si, že na své kraťasy a tričko může zřejmě zapomenout.

Chtěl se trošku více rozkoukat; prohlédnout si, v jakém světě se to vůbec ocitl, ale nedostal moc příležitosti. Maeween ho vzala za ruku a táhla k něčemu, co se podobalo stříbrnému autu, jen to mělo tři kola – jedno vepředu a dvě vzadu. Ve předu už seděl řidič. Vzadu byla čtyři místa naproti sobě. Latres už si jedno zabral. Maeween počkala, než si Samson vleze dovnitř a pak si do auta sedla i ona. Dveře se s výdechem páry zavřely, motor prakticky zavrněl a stroj se rozjel.

„No tak to je teda něco," řekl Samson. Na svůj vlastní slib tvářit se jako normální člověk zapomněl, protože mu čelist ne-li padala. „Jak to, že ten klub funguje i ve dne?"

Maeween překvapeně zamrkala. „Ve vašem světě fungují kluby jinak?"

„Jen v noci."

„Nepoužíváte žádné stimulanty?"

Překvapeně zamrkal. „No, alkohol? Někteří možná sáhnou i po drogách, ale ty jsou u nás zakázané vládou kvůli návykovosti a negativním důsledkům při dlouhodobém užívání."

„Ach," pronesla s pochopením. „My máme jeden stimulant-drogu, ovšem bez hrozby, že by si na ní člověk vytvořil závislost. Lidé, kteří ji v klubech přijímají, mohou protancovat několik hodin bez zastavení."

Samson chtěl odpovědět, že v jeho světě na to mnozí ani stimulanty nepotřebují, ale vsadil se, že by se tu tací také dali najít. Raději proto jen pokrčil rameny. Rozhodl se pro změnu tématu: „To auto mě úplně fascinuje," pozvedl ruku a zasmál se. Vevnitř bylo vše velmi krásně a pohodlně zařízeno. Vzhledem k tomu, jak plynule a neslyšně auto jelo, si vzpomněl, jak v dětství cestoval s mámou a tátou na venkov vlakem.

Latres se zasmál. „A to jste ještě neviděl všechno ostatní, Veličenstvo!" řekl nadšeně. „Vezmeme vás v vodopádům Aurela, do čtvrti aristokratů, do Královského muzea a určitě se musíme zajít i do největšího hračkářství v Glaceře!" švitořil dál.

„Dobře, dobře," přikyvoval Samson s obočím stále někde na čele.

Podíval se ven. Sníh stále padal, ale rozdíl mezi jeho světem a tímhle byl očividný. Většina budov byla v podobného stylu, ve kterém byl zařízený Kult. Samson úplně slyšel Trevora, jak říká, že to tu je „zoufale krásné".

Odvrátil pohled od okna a přiměl se se soustředit na věci, na které se chtěl zeptat. Především na bezpečnost Kultu. „Malilen zmiňoval, že je sídlo Kultu jedno z nejbezpečnějších."

Maeween přestala hladit Latrese, který se natiskl na okno tak moc, že u něj ne-li stál (ano, v tomhle autě se dalo stát), a podívala se na Samsona. „Ano, je to pravda. Naše bezpečí spočívá především ve složitém systému chodeb a pověsti klubu."

Samson nedůvěřivě pozvedl jedno obočí. „Nic proti, ale to mi nepřipadá jako charakteristiky nejbezpečnějšího místa."

„Rozumím vaším pochybnostem," letmo přikývla, „zvláště když náš svět neznáte tak dobře. Jde o to, že Wintera – ten klub, ze kterého jsme vyšli – má pověst klubu pod ochranou Kultu Kruté zimy," pousmála se a Samson překvapeně zamrkal.

„Dobře, to že Zimní tyran má taky svůj Kult, mě nepřekvapuje, ale..." hledal správná slova, „jak se vám pro Boha podařilo skončit pod jeho ochranou?"

V Meweeniných očích probleskla bolest. Podívala se na Latrese, který jim nevěnoval žádnou pozornost. Chlapec si kreslil na zamlženém skle.

„Říkala jsem vám, že po zničení původního Kultu přežila jen má matka a matka Latrese."

Samson přikývl.

„Změnily si jména a prezentovaly se jako přistěhovalkyně z Davie. Po nějaké době se jim podařilo odkoupit nepoužívané chudinské divadlo, které předělaly na klub. Pod ním pak vytvořily labyrint chodeb, ve kterých se dokážou orientovat pouze členové kultu. Tam jsme s Latresem rostli, ale aby nikdo nevěděl, že jsme děti našich matek, měli jsme dovoleno vycházet pouze únikovým východem v horách Malých snů. Klubu se dařilo, ačkoli si stále držel status průměrného. Jenže po tom, co byla Zimní tyranka zavražděna a na trůn usedl její syn, začal provádět čistky. Takhle se dostal i k čistkám mezi podnikateli. Naše matky byly shledány jako nedůvěryhodné a byly zavražděny." Na sucho polkla. Nepatrně se zamračila a sklopila hlavu.

„Maeween, jestli vám dělá problém o tom mluvit, tak se nepřemáhejte," řekl jí konejšivě Samson, který nechtěl vidět, jak se trápí.

„Jste velice laskav, Veličenstvo," narovnala se a rychle zamrkala, aby zahnala slzy. „Ale je důležité, abyste tento příběh znal. Abyste věděl, jak jsme trpěli."

Napjal se. Uvědomil si, že všechno, co Maeween doposud říkala, vnímal jako příběh. Něco, co se stalo; jako dějepis a co se ho vlastně netýkalo. Její slova to ovšem změnila a ještě jednou mu připomněla jeho roli v tomhle světě – tady byl králem, což znamenalo... nést zodpovědnost za své poddané. Přišlo mu to tak... vzdálené, až dokonce absurdní. Jak se z něj – z mladíka, co jen chtěl profesionálně hrát fotbal – stal... budoucí panovník? Na něco takového nebyl připraven. Raději tu myšlenku vytěsnil a přiměl se soustředit na přítomnost.

„Po smrti našich matek jsme se nadále schovávali v sídle kultu a vycházeli jsme jen východem v horách. Winteru stejně jako pár dalších klubů, které zůstaly bez majitelů, si mezi tím přivlastnil Kult Kruté zimy. Jelikož ale primárně sestává z rádců a vyšších úředníků královského zimního dvora, nehodlali se zahazovat s podniky, které vnímali jako něco pod svou úroveň. Začali tedy na místa majitelů hledat důvěryhodné osoby. Vhodných uchazečů bylo málo, protože i mezi aristokraty došlo k čistce. Chopila jsem se tedy šance a stala se majitelkou Wintery. Kult Kruté zimy mi je tudíž příznivě nakloněn. To ani netuší, že jsem vůdce Kultu Mírného slunce a dcera bývalé vůdkyně a majitelky," vítězoslavně se pousmála.

„Myslím si, že máte největší právo být na sebe pyšná," přikývl Samson. „Jen mě překvapuje, že Kult zimy nedosadil na místo majitele někoho, kým by mohl manipulovat. U nás se tomu říká ,bílý kůň'."

„Nemají potřebu," pokrčila Maeween rameny. „Po čistce si pro sebe získali domy ve čtvrti aristokratů jako odměnu od Zimního tyrana. Také – jak jsem zmiňovala – kluby ve čtvrti klubů opovrhují. Původně to měla být chudinská čtvrť, což je další důvod, proč se v tomto místě nepohybují. Kromě toho se v našem světě vždycky prosazovaly schopnosti každého individua. Rada Glacery, která sestává především ze Zimního tyrana a jeho kultů, se snaží minimálně zasahovat do ekonomiky."

Samsona nepatrně zarazilo, že Maeween použila slovo „kultů" – množné číslo. Teď byl ovšem angažován do jiného tématu. „Ale co ta čistka? To byla celkem rána, ne?"

„Samozřejmě," povzdechla. „Šestiletá čistka byla výjimkou, protože na trůn usedl nezkušený Zimní tyran. Bylo mu čtyřicet pět let. Podle tradice se na trůn usedá až v šedesáti. Zimní tyran to ale ignoroval. Byl motivován pomstou – jeho matku zabili atentátníci. Nemohl nikomu důvěřovat. Proto, nehledě na rady zimních kultů, se pustil do čistky, čímž výrazně narušil chod ekonomiky, která se z toho stále vzpamatovává."

„Zimní tyran nezní jako moc fajn člověk," podotkl a těžce polkl.

Maeween se podívala z okna. „Vládci zimy jsou experimentem. Nevznikly přirozeně, Veličenstvo. Není tudíž divu, že není ,fajn člověk'."

Překvapeně zamrkal. „To je... zajímavá informace. Takže původně žádní vládci zimy nebyli?"

„Ne. Jen vládci slunce a noci."

Samson se už už chtěl zeptat, jak se tedy zimní vládci objevili, když Latres najednou nadšeně zavýskal: „Větší doky, Veličenstvo! Větší doky!"

Samson se přesunul o sedadlo vedle, aby se mohl podívat na doky, které mu chlapec tak náruživě ukazoval. Nejednalo se ovšem o doky, ale o přístav. Zmrzlý přístav. Respektive moře bylo naprosto zmrzlé.

Začínal pomalu tušit, že jeho původní myšlenka ohledně magií vládců byla možná dokonce správná.

Ukázal na Větší doky a chvíli hledal správná slova. „Jestli... chápu správně, tak Zimní tyran..."

„Nechal zmrazit moře?" dokončila za něj Maeween. „Dá se to tak říct," pokrčila rameny.

„Jak to myslíte?" koukl na ni zmateně Samson.

„Můžu já? Můžu já?" ozval se Latres s přáním všechno vysvětlit.

Maeween s mateřským úsměvem přikývla.

„Víte, proč jsou vládci slunce, noci a zimy tak jedineční?"

„Povídej."

„Protože jsou jediní, kdo dokážou ovlivnit počasí na celé zemi!"

Samson se podíval na Maeweeen, v jejíž tváři hledal potvrzení. Přikývla.

„Takže na celé téhle zemi – v Glaceře, Skardu, Ganawanu a těch dvou dalších zemích je... zima?"

„Přesně tak."

Samson zůstat zírat ven a pak si promnul oči. Vlastně to bylo logické. On si ale celou dobu myslel, že vládce slunce je někdo, kdo prostě jen ovládá světlo; vládce zimy někdo, kdo ovládá sníh a všechno kolem a vládce noci že je ten, kdo ovládá tmu. Jednoduché, ne? Vůbec mu nepřišlo na rozum, že na těchto třech vládcích bude doslova spočívat počasí na celém světě. S tím přišla děsivější myšlenka.

Dal ruku pryč. „Počkat, takže jestli jsem si to teď uvědomil správně, tak to znamená, že pokud všichni tři vládci... zemřou, tak...?"

„Podle výpočtů dojde ke konci světa," potvrdila Maeween jeho domněnku. „Proto se vládci slunce a noci nesměli nikdy zabíjet. Všichni si až moc dobře uvědomovali risk." Mrkla a pak zlostně svraštila obočí a zadívala se ven. „I když se samozřejmě našlo pár idiotů."

„To se najdou všude," přitakal Samson. „Hádám tedy, že mi... žádné nebezpečí nehrozí?" zeptal se na ujištěnou.

Maeween na něj pohlédla. „Od členů zimních kultů ano. Pravděpodobně i od mnohých nositelů ohně, lidí, kteří nepoznali vládu posledního slunečního krále nebo i od těch, kdo si na zimu prostě zvykli. Vzhledem k tomu, že už přes více než pětasedmdesát let žijeme v zimě, tak není divu."

Skvělé, takže ho přeci jen budou chtít zabít a jeho obavy byly na místě.

„Vím, co se vám teď honí hlavou, Veličenstvo," položila mu Maeween ruku na koleno, čímž si připoutala jeho pozornost. „Kult vás ochrání a jakmile se vaše magie probudí, mnohé problémy se tím vyřeší."

Samson by jí rád věřil, ale teď víc než kdy dřív chtěl domů. Role krále se mu líbila ještě méně.