Počet popravených dívek: 54
Počet prodaných dívek: 14
Počet uvězněných dívek na hradu: 2
Počet nezvěstných dívek: 40

"Cože?" Po nekonečně dlouhé době, kdy na Cameron všichni jen zírali, se ozval Daniel. Dívka přestala rozčileně pochodovat sem a tam a vyhrkla:"Musíme pryč!"

Přiběhla k Danielovi a začala ho postrkovat směrem k východu. V tu chvíli do sálu vtrhla čtveřice mužů ze stráže a jistým krokem si to namířili k princovi. Keiro ji popadl za ruku a smýkl s ní jako s hadrovou panenkou za nejbližší závěs u okna.

Daniel! Vyděšeně se rozhlédla a ze srdce ji spadl kámen, když ho uviděla za starou vázou kousek od jejího úkrytu.

"Pane, děje se něco?" otázal se malý svalnatý muž s jizvou přes oko. Ostatní strážci se kolem něj postavili připraveni do akce. Keiro jim pokynul a na něco se zeptal tlumeným hlasem. Zjizvený muž přikývl a hned na to zavrtěl hlavou. Tiše spolu rozmlouvali a něco řešili.

Cameron si nervózně kousala spodní ret a napínala uši, aby aspoň část zaslechla. Pak se stráž naposledy rozhlédla a po chvíli opět odešla.
Oba schování soutěžící hned na to přiběhli k princi, v obličeji úplně bledí.

"Měla jsi pravdu, Cameron," vydechl Keiro s vážným výrazem v tváři," opravdu je to zkouška. Hledali tu ostatní. Dostali tentýž dopis a jsou tu skoro všichni. Teď záleží na tom, jestli je chytí a co udělá Ren. Dva už dokonce poslal domů."

"Už?" vyjekla Cameron. Daniel jí chlácholivě položil ruku na rameno:"Zmizíme dřív, než na nás přijdou." Jen přikývla, natáhla se po Keirově ruce a vložila mu do ní prsten. Pak ho objala se slovy:"Děkuji za pomoc, princi."

"Ale ne, Cameron." zasmál se Keiro. "Nech si ten prstýnek. A až se dostaneš do zámku napořád, pak mi ho vrátíš. Jestli ne? Aspoň budete mít z čeho žít." Vzal dívku něžně za ruku a kroužek s drahým kamenem ji opět natáhl.

"Keiro!" zašeptala se slzami v očích pohnuta jeho laskavostí. Ruku s prstenem si přitiskla na hruď:"Já..."
"Tak ale dost! Nebudu tu hodinu pozorovat Vaši romantickou chvilku!"
"Ehm... hodinu? Vždyť je to jen chvíle." neodpustil si rýpnutí Keiro.
"Jste jako malí kluci!" zamračila se na oba Cameron. "Daniel má pravdu. Musíme jít!"

Podařilo se jim nepozorovaně dostat až k místnosti u stáji, kde se předtím s Danielem potkali.
"Musíme se rozdělit. Každý se vrátí na vlastní pěst. Je to bezpečnější."
Cameron si povzdychla. Zase měl pravdu. Položila mu ruce na ramena a zadívala se do jeho pomněnkově modrých očí:"Nenech se chytit."

Jen přikývl a zmizel ve tmě. Nadechla se a vyrazila za ním. Jen co vklouzla do stájí, poznala, že tato cesta nebyla nejlepší nápad. Bylo tu až nepříjemně rušno. Jak se jen Daniel dostane ven? A co se stará o něho? Jak se ONA dostane pryč?

Dlouhá ulička královských stájí byla zalita světlem z hořících loučí. Všude pobíhali poddaní, služebné a hlavně stráže. A uprostřed všeho rozdával rozkazy sám velitel. Rychle se přikrčila za prázdný box.

"Prohledat! Celý palác!" hřměl mistrův hlas.
"I kuchyň?" vyptával se někdo ze stráže a Cameron málem vyprskla smíchy.
"Když říkám celý, tak celý, vy hlupáci!"

Všude byl hluk a Cameron přemítala,  jak se nenápadně vykrást ven.
Pak jí pohled padl na hromadu hadrů vedle sebe. Pomůže jí to k něčemu? Opatrně se jimi prohrabala. Šaty pro služebnou? Jestli to vůbec někdy oblečení bylo, tak se nacházelo ve velmi špatném stavu.

Je tu pár služebných. Mohla by se mezi ně přimotat. Je to vlastně skvělý nápad!
Povedlo se jí látku na sebe natáhnout,  ale vypadla teď jako bezdomovec. Tohle nemůže vyjít... Jak má mezi ostatní zapadnout, když svým vzezřením naprosto vyčnívá?

Pokusila se hadry trochu upravit, aby to vypadalo trochu míň jako pytel na brambory a víc jako oblečení.
Někde to popotáhla, jinde utrhla a některé části stačilo jen ohnout. Doufala, že nikdo nic nepozná. Vždyť tam bude jen pár sekund! A mistr Cameron nezná v její právé podobě...

Když se chystala vyjít ze své skrýše, málem zakopla o hromádku uhlí a hlavou jí probleskl další nápad.
Vzala ty nejčernější kousky a natřela si s nimi víčka a poté se pokusila zvýraznit si i lícní kosti. V malém střepu od zrcátka si pak svůj vzhled zkontrolovala. Snad jí teď v přítmí nikdo nepozná.

Vyklopýtala ze stání a ležérním krokem zamířila pryč. Procházela  těsně kolem mistra a srdce jí divoce bušilo. Právě křičel na nějakého muže v slaměném klobouku, a hned na to se na nebohého sedláka vrhla stráž.
Servali mu slamák a povalili na zem. Zpod těl strážných vykoukla Danielova blonďatá hlava a na Cameron se upřely jeho modré oči
Ale ne! Jen to ne! Chytili ho... Snažila se odolat nutkání pomoc mu. Nemohla se taky prozradit.

"Hej ty!" blízko dívčina ucha se ozval podrážděný hlas a do paže se jí zaryly cizí prsty. Bázlivě vedla svůj zrak. Dívala se do očí velitele královské armády. Do háje... Z takové blízkosti ji určitě pozná. Odhalí všechny její podvody a skončí ještě hůř než...

"...Proč máš na sobě ty hadry? Otrhané služebné nemají na zámku co dělat! Okamžitě si to oblečení uprav a nebo sežeň nové!"

Málem se začala smát. On ji nepoznal. Absolutně netuší, že před ním stojí Cameron Naro. Pokorně přikývla, sklonila hlavu a zamumlala omluvu. Pak se kolem něj prosmýkla pryč. Ven. Na svobodu, která ji vedla za jejím cílem.

***

Cameron naposledy stála na nádvoří. Dnes nad ránem se nenápadně proplížila do svého hostince. Měla chuť brečet. Tak to uteklo. Už je to tak dávno, co tady potkala Chrise a pak Daniela. Už je to všechno pryč. Kde je ten čas, když tady stála a zpívala slečně Larisse? Pamatuje si ještě vůbec text své písně?

Ale hlavním důvodem, proč se jí slzy tlačily do očí bylo to, že z posledních deseti mužů tu zůstali jen tři. Cameron, dokonalý Freguss a silák Železná pěst.
Samozřejmě, že se pan Freguss nenechal zlákat. Ten bude sloužit králi i kdyby... ach jo. A to lamželezo? Dopis vlastně vůbec neobjevil. Tak není divu, že se nevidal nikoho zachránit.

Její myšlenky přerušil příchod velitele v doprovodu samotného... krále. Sklonila se společně s oběma muži po stranách. A je to tady. Teď bude určený králův rádce. A pokud Cameron selže nyní? Nemělo to celé žádnou cenu.

"Jsem velmi rád za takový krásný počet." začal mistr dojatým hlasem až to Cameron překvapilo. Krásný počet? Ze stovky mužů zbyli jen tři!

"Teď bych rád dodal snad jen to, že jste si titul rytíře zasloužili a bude mi ctí zúčastnit se vašeho pasování. Někteří z vás... mě skutečně překvapili."
Jeho pohled zabloudil ke Cameron a upřeně se na ni zadíval. Dívka uhnula pohledem a všimla si, že se Freguss křivě usmívá a vypadá nadmíru sebejistě a spokojen sám se sebou. Vždyť je tak dokonalý, že má roli rádce téměř jistou.

"

A nyní... přistupme k samotnému pasování, kterého se ujme jako vždy sám náš veliký král Weren Sebastian II. Také se při něm dozvíme, koho si král vybral za svého rádce." mistr se bláženě usmál a sepjal si ruce na břiše. Cameron ztěžka polkla.

Weren popošel kousek dopředu a jeho modré oči zkoumavě přejely postupně po všech třech výhercích. Dívka nervózně přešlapla a vyčkávala. Přinesli polštářek, na kterém ležel překrásný zdobený kord.
Král ho bezeslova vzal do ruky, pozvedl do vzduchu. Železná pěst přistoupil blíž a poklekl na pravé koleno, hlavu hrdě vzpřímenou.
"Rytíři, jménem svým a titulem kralovským tě nyní vyzývám, abys upřímně pravil, zda budeš vždy čestný, odvážný, věrný a moudrý ve svých činnech?" králův hlas duněl nádvořím. Bylo až komické, jak hromotluk působil vedle svého panovníka. Byl náhle malý, ponížený a neškodný.

Železná pěst rozhodně přikývl:"Ano!"
"Pasuji tě tedy na svého rytíře!" Král se postupně dotkl kordem obou ramen a pak vrcholku jeho hlavy.
To samé se opakovalo i u Fregusse.

Pak poklesla na kolena i Cameron. "Rytíři, jménem svým a titulem kralovským..." začal opět Weren. Cameron pak nejistě přikývla. Copak to dodrží? To teda v plánu nemá...

"Po dlouhém rozhodování jsem jistě určil svého rádce." Werenův pohled klouzal z jednoho na druhého a pak se zastavil u Fregusse. Tak to teda ne! Prosím, ne! Cameron měla pocit, jako by jí srdce sevřela ledový ruka, před očima jí vyskákaly skvrny a pak z dálky uslyšela královo definitivní prohlášení.

"Mým rádce se stává... pan Naro."

A je to tu!
Půlnoc považuji za vhodný čas na přelomovou část 😂...
1200 slov skoro nestačilo shrnout 30. kapitolu :D! Chci říct... jsme v polovině celého příběhu!

Nikdy bych nevěřila, že to dokážu psát tak dlouho. Ale píšu jen díky vám. Jen díky tomu, že to tak nadšeně čtete!

Takže... Pojďme společně prožít i pokračování Cameronina příběhu!

warca