Počet strávených dnů na zámku: 45
Počet záchráněných dívek: všechny

Zachránily se. To bylo jediné, na co Cameron dokázala myslet. Kráčela se svými bojovnicemi chodbou vedoucí z kuchyně a měla pocit nekonečné volnosti. "Co je v plánu, Cam?" zeptala se se zájmem Isidar a srovnala s ní krok. "Uhm, počkej chvíli. Najdeme bezpečnější místo k rozhovoru."

Cam se zastavila a opatrně otevřela nejbližší dveře. Zatajila dech, když rychle přejížděla očima po pokoji. Uvnitř se nacházela obyčejná místnost pro služebné. Dívky vklouzly do pokoje. Cameron s nelibostí zjistila, že místnost není prázdná. Málem se jí zastavilo srdce, když na posteli uviděla seděla dívku. V momentě, kde se otevřely dveře, vylekaně vyskočila. Hnědé vlasy služky měla sčesané do drdolu a v rukou drtila špinavou zástěru.

"Kdo jste? Co tu chcete?" Obličej měla stažený strachem a v očích se jí mihla panika. "Klid." promluvila co nejvlídněji Cameron. "Potřebujeme jen nějaké jiné oblečení. Neublížíme ti."

Shira se na dívku usmála a pomalu k ní přistoupila. "Jak se jmenuješ?" Služka spustila ruce se zástěrou podél těla a tichým hlasem odpověděla:"Jsem Trisha."
"Trisho," oslovila ji jemně Shira,"dokážeš udržet tajemství?" Služka horlivě přikývla. "Opravdu potřebujeme jen jiné oblečení a klidné místo." Ella rozhodila rukama a přešla po pokoji. Trisha přitakala, na nic se neptala a otevřela svoji skříň.

"Tady snad něco najdete. Klidně použijte i věci z té druhé..." Jessica se ke skříni hned vrhla a vybrala si Trishiny nejkrásnější šaty. Vypadaly svátečně, ale služebná ani nemrkla. Abla jí následovala a to, co se jí nelíbilo, vyhazovala na podlahu.

"Nezapomeňte, že v tom chcete bojovat." Cameron pozdvihla obočí, když uviděla Jess narvanou v těsných nabíraných šatech. Abla si před sebou držela další pěkné šaty a prohlížela se v zrcadle. Pak Cameron na podlaze uviděla dvoje kalhoty. Trisha si všimla jejího pohledu a rozpačitě přešlápla:"Omlouvám se, ty jsem zašívala snoubenci." Ella vrhla na Cameron rychlý pohled a Cam se po tváři rozlil úsměv. Rozuměly si i beze slov.

Když byly všechny převlečené a ošklivé hnědé šaty ležely na podlaze, začala Cam plánovat. Dívky byly rozvalené na postelích a čekaly. Vypadalo to, že jim nové šaty zlepšily náladu. Trisha seděla mlčky stranou a pozorovala je. Cameron se nadechla a pak z jí vypadlo:"Chtěla bych osvobodit otroky."

Nejistě se rozhlédla po dívkách. Abla se bezděčně uchechtla a rychle si přitiskla ruku na pusu.
"Nesměj se." podívala se na ni s vážným výrazem Ella a karavě pozdvihla prst. Cameron pobavilo, že to říká zrovna ona. Pak Ella upřela zrak na Cam. "Myslím, že to půjde." Zvedla se ze země, na které seděla a oprášila si vypůjčené kalhoty. Pak se obrátila na Isi:"Kolik času nám zbývá do bitvy?"

Isidar vytáhla kapesní hodinky. "Pět a půl hodiny do půlnoci."
"Ale je možné, že tu budou i dřív..." dodala Cam a zamyšleně se poškrábala na nose. Jess prudce vyskočila, až se jí nadzdvihla sukně. "Tak já najdu kluky." nabídla se. "Říkala jsi přece, že na sobě mají vojenské uniformy-"
"-Můžeme tam dojít jako vězeňkyně a pak překvapit dohlížející stráže!" vyhrkla Emma nadšeně.

Zrzka na Cameron prosebně upírala své zelené oči tak dlouho, než jí tu pátrací akci povolila. Podmínkou byl doprovod Ably. Mezitím, co Jessica s Ablou hledaly Daniela a ostatní kluky, bojovnice nezahálely. Ty, jež na sobě měly šaty pro služebné, se vydaly s Trishnou do zbrojnice. S jejich dýky a panvičkami by se moc dlouho neubránily.

Nadšené brebeňtění se už dávno ztratilo kdesi na chodbě. V pokoji nastalo ticho. Zbyla tu jen Cameron a Ella. V koutě si něco špitaly Isidar s Erin, ale ostatní byly pryč.

"Musíš se těšit na to, až se nás zbavíš." Ella seděla na posteli, opírala si bradu o skrčené koleno a upřeně Cameron pozorovala. Dívka po těch slovech překvapeně zvedla zrak. Co to do Elly vjelo? Mluvila tím kousavým tónem, který používala dřív. Cam měla za to, že tahle její stránka je už dávno pryč.
"Až se vrátíme, budeš hrdinka. Králova rádkyně zachránila království. Budete s Renem dokonalý pár. A na nás si už nikdo nevzpomene..." pokračovala Ella hořce.

Cameron zalapala po dechu:" Ello! Víš moc dobře, že takhle to není! Nebudete se muset vracet ke starým životům. V paláci je místa dost. A rozhodně dostanete náležitou odměnu a ocenění!" Rozhořčeně vyskočila na nohy. Ellyno obvinění se jí dotklo a netušila, co ji k tomu vedlo.

Párkrát se zhluboka nadechla a pak se na dívku obrátila:"Nechceš mi říct, co se děje?" Ella odvrátila pohled a potlačila slzy, které se jí náhle v očích zaleskly. "Ello," Cameron kamarádce položila ruku na záda. Dívka se náhle napřímila a otočila se na Cam.

"Bojím se, že se už nevrátím. Cítím, že do Duëru znovu nevkročím. A lidi na mě zapomenou. Nic jsem nedokázala." otřela si slzu, která si razila cestičku po její tváři. Cameron jí se soucitným pohledem podala kapesník ležící na stolku u postele. Ella se vděčně usmála a pak se hlasitě vysmrkala.

"Ale to jsou hlouposti. Proč by ses nevrátila?" zasmála se Cam, ale nebyl to upřímný smích. Ella se jí zadívala do očí a smutně odpověděla:"Já při té bitvě zemřu, Cameron." Dívka se prudce nadechla a chtěla opět něco namítnout. Jak to může říct s takovým přesvědčením? Proč si to myslí? To je přece hloupost!

Ale v ten okamžik se rozrazily dveře a do pokoje vtrhla Jessica s Ablou. V patách jim byli kluci. Našli je. Proč ale vypadá Jess tak rozladěně?
"Cameron! Neuvěříš, co provedli!" volala hned rozčileně. Rádkyně zahnala myšlenky na nejhorší a snažila se nic si nepředstavovat.
"Co se stalo?" zeptala se opatrně dívek a vrhla rychlý pohled na deset mužů. Polohlasně se bavili a tváře jim zdobili široké úsměvy.

Jess podrážděně rozhodila rukama:"Ti idioti vysvobodili otroky bez nás." Ukázala na skupinku mužů obviňovačně prst a s přimhouřenýma očima přešla k nim. Gideon se jen zasmál a přitáhl si zrzku do náruče. Jenže ta se mu naštvaně vykroutila. Abla si prohrábla své černé kudrlinky a frustrovaně povzdechla:"Jak nám to mohli udělat?" Nejhorší bylo, že to rozčarování nehrály.

Cameron nevydržela a vyprskla smíchy. O tohle šlo? Střelila očima k mužům. Daniel zachytil její pohled a pokrčil rameny. Dívka neměla slov. Co by jim na to taky řekla? Že měli počkat?
"Takže? Jak to probíhalo?" zajímala se Ella. Randon si zajel rukou do tmavých vlasů a s pohled přibitým k zemi odpověděl:"Tak asi normálně. Převlečení za vojáky jsme přišli na nádvoří, kde otroci dokončovali svoji práci.

Řekli jsme, že máme příkazy od Ghera. Teda tady Ben to řekl! Ten umí mluvit darkorštinou. A pak to probíhalo celkem v klidu..." Gideon si otráveně povzdechl:"Don to vypráví úplně špatně!"
"Jeho vyjadřovací schopnosti jsou na bodu mrazu." zasmála se Jessica a hraně ho praštila do hrudi. Ella po ní střelila vražedným pohledem. Ben to dokončil za Randona:" Prostě jsme je odvedli kus za hrad, kde jsme jim řekli, že jsou volní."

"Zvládli jste to skvěle." pochválila je s úsměvem Cameron. V tu chvíli se prudce se otevřely dveře a dovnitř vpadly dívky, které šly s Trishou pro zbraně. Ruce měly plné nejrůznějších mečů, dýk, palcátů a dalších neidentifikovatelných nástrojů.

"Skvělé!" zvolala rádkyně spokojeně. Bojovnice se nahrnuly k hromadě zbraní a začaly jí přebírat. Cam se obrátila na svoji sestru:"Šlo všechno podle plánu?" Emma se zašklebila a zavrtěla hlavou. "Bohužel ne... Na chodbách je strašný zmatek. Objevili ta těla v kuchyni."

"Mrtvola velitele armády Ghera vzbudila celkem pozdvižení." přidala se Agnes, která zaslechla jejich rozhovor. Cameron se opět dala do smíchu, ale úsměv jí zmizel, když k nim z chodby dolehly mužské hlasy. Byly blízko. Cameronina skupinka si to brzy uvědomila. Hovor v místnosti pomalu utichl.

"Vypadá to, že prohledávají hrad." hlesla Cam a těžce polkla. Přejela pohledem po ostatních. Daniel s nezájmem pokrčil rameny:"A o co nám jde? Zbraně máme a je nás celkem velká skupina. Můžeme se zamíchat mezi ostatní a zaútočit zevnitř."

Emma se přitočila k Leovi a chytla ho za ruku. Blonďák ji k sobě přitiskl a dokončil Danielovu myšlenku. "Když to nepůjde... Prostě pokusíme přežít do příchodu našich armád." Ozval se pobavený smích a přidušené výkřiky. Jaký skvělý plán to měli...

Rozebrali si všechny zbraně a rozdělili se do menších skupinek. Většinou to byly dvojice. Dva muže poslala dolů k tajné chodbě čekat na armádu. Pak postupně proklouzávali ven a snažili se nenápadně zneškodnit stráže v hradu. Jako jedni z posledních se ven vydali Don a Ella. Cameron zůstala v místnosti sama. Chtěla to tak. Byla si jistá, že to zvládne.

Pootevřela dveře a rozhlédla se kolem. Všude panoval klid. Na zemi uviděla dva mrtvé vojáky. Vyšla na chodbu a opatrně je překročila. Sevřela pevně svůj meč a podél stěn se plížila dál. Měla v plánu dostat se o pár páteř výš. Ať do sálu. A když nebudou tam, najde si Callyora s Neyassi v jejich komnatách.

Došla do míst, kde se chodba rozšiřovala. Uprostřed se nacházelo široké schodiště. Skvělé! Tedy až na to, že se z něho linul zvuk. Byly to přibližující se kroky. A ne jen jedny. Schovala se pod schody, kde ji snad nemohli vidět. Obličeji jí pokryla jemná vrstva pavučin. Znechuceně si přejela rukou přes tvář. "Hnus!" sykla Cameron a snažila se zbavit pavučin.

Tou dobou byli příchozí už skoro pod schodištěm. Když si to uvědomila, nechala pavučinu být a popadla meč. Opatrně vylezla ven a podívala se, kdo to je. Byla to stráž. Jasně, že to byla stráž. Prohledávali celý hrad, aby zjistili, co za tajemného vzbouřence tu mají. Jenže nejspíš netušili, že není sám.

Schovala meč za zády a zamířila ke skupince tři mužů. Když byla blízko, nasadila nešťastně výraz a pomalu se k nim loudala. "Co tady děláš?" obořil se na ni vysoký voják. Spolu s ním tam byli ještě dva malí. "Já jsem..." začala Cameron tichým hlasem. Voják jí ale přerušil, vytasil meč a přidržel jí ho před hrdlem.

"Mluv nahlas!" Cameron přitakala a pokračovala:"Víte, musela jsem si odskočit při večerní práci. A pak jsem za nic na světě nedokázala najít moji pracovní skupinku. Vlastně nikoho... nevíte, co se stalo?" Upřela na něj psí pohled s rozpačitě si zkousla spodní ret.

Pohled toho vysokého trochu zněžněl a napětí v ramenech povolilo.
"To správíme, neboj." Dívka nejistě přitakala. Možná se měla místo rytířského turnaje věnovat herectví. "Ale kde máš pracovní oděv!" vyjádřil svoje pochyby strážce na pravo. Připomínal svou obezitou a kulatým obličejem prase.

Cam pokrčila rameny a věnovala mu bezstarostný úsměv:"Nepotřebuji ho!"
Tlustý muž se natáhl po meči, ale dívka vykopla nohu, zasáhla ho do hrudi a voják spadl na schodiště. Přitom mečem odrazila útok vojáka, který jí předtím tak naletěl. Třetí se k nim přidal. Zatímco se tlustý voják drápal na nohy, Cameron popadla z komody naproti schodišti špičatý svícen a zabodla ho do třetího vojáka.
Překvapeně se podíval na svícen ve svém břiše, pak na ni a sesunul se k zemi. Dál se bránila meči vysokého vojáka. Muž s prasečím vzhledem se napřáhl a sekl po ní. Cameron se včas sehnula. Jeho ostří ji minulo jen o vlásek. Pak opět využila chvíle a podkosila mu nohy. S nadávkami sletěl na zem.

"Kdo jsi?" zeptal se vysoký voják a podnikl výpad, kterému se dívka šikovně vyhnula. Prasečí muž se začal zvedat, a tak ho Cameron kopla podrážkou do obličeje. Zaúpěl a přitiskl si ruce na nos.

"Jsem Naro." Rychle odskočila od vojáka, který jí stále pronásledoval a vrazila svůj meč do prasečího muže. Vytáhla ho jen tak tak, aby se mohla bránit dorážení posledního.

"Cameron Naro." V nestřežený okamžik zabodla zbraň do vysokého vojáka. Muž ochabl a pustil svůj meč, který zazvonil o podlahu. Podívala se do jeho bledé tváře a sykla:"Jsem králova rádkyně, idiote!"

Očistila si meč do jeho uniformy a pak vyběhla schody. Musela se ale brzy zastavit. Přikrčila se u zdi a pozorovala dění kolem. Chodba o patro výš byla plná lidí. Vojáci z darkorské armády se snažili zpacifikovat pár vzbouřenců, kteří se mezi nimi proplétali a unikali jim. Cameron zahlédla Emmu.

Nějaký muž jí hrubě strčil až klopýtla a upadla. Dýka jí vypadla z ruky. Cameron měla nutkání své sestře pomoc. Vyrazila, ale pak spatřila blonďatého kluka, který v ruce svíral dlouhý trám. Napřáhl se a omráčil vojáka. Zacovala zpátky. Leo a Emma se na sebe usmáli a pokračovali v boji.

Jak jen se přes tohle bojiště dostane? uvažovala vduchu. V ten moment ucítila, jak jí někdo hrubě sevřel rameno. Otočila se a chtěla ho kopnout. Stál tu jeden z darkorských bojovníků a byl dvakrát větší než ona. Zachytil její nohu, trhl a Cameron dopadla zády na schodiště. Nechtěně pustila svůj meč. Potlačila zasténání. Záda jí bolela tak, že se dokázala sotva nadechnout.

Voják se pobaveně ušklíbl. Cameron koutkem oka zahlédla meč ležící kousek od ní. Natáhla ruku ve snaze ho dostat, ale byl moc daleko. "Ale no tak, poupátko?" pronesl sladce voják. "Přece nebudeš zlobit." Obkročmo se na ni posadil a Cameron zůstala uvězněná pod jeho vahou.

Těžce polkla a zkusila ho praštit, ale jednou rukou zachytil její paže. Vojákovy prsty druhé ruky se omotaly kolem dívčina hrdla a začaly ho tisknout. Cameron zasípala ve snaze dostat trochu kyslíku. Ruka vojáka jí drtila krk. Copak takhle umře? "Dobrou noc, moje poupátko." zašklebil se a přitlačil. Před očima jí vyskákaly tmavé skvrny. Plíce jí pálily a měla pocit, že se snad roztrhnou. Pomalu ztrácela vědomí.

Náhle její hrdlo ten tlak opustil a Cameroniny plíce se naplnily vzduchem. Zalapala po dechu a rozkašlala se.
"Není to tvoje poupátko! A už nikdy na ni nesáhneš!" ozval se rozzuřený panovačný hlas. Cameron se téměř rozplakala úlevou. K jejímu tělu se sklonila postava. Dívka natáhla ruce a ovinula je kolem krku člověka, který u ní klečel.

"Rene!" oslovila ho ochraptělým hlasem a usmála se. Podívala se do jeho tváře skrz řasy a pak pevně zavřela oči. Král ji k sobě přitiskl a vzal do náruče jako malé dítě. Byl tady. Zachránil jí. Všechno bude v pořádku. Nebo byla mrtvá a všechno se jí to jen zdálo?
"Umřela jsem?" zašeptala a zahleděla se do jeho průzračně modrých očí. Tolik jí chyběl! Weren se zasmál a zavrtěl hlavou. Zkoumavě pozoroval její krk. Jemně se ho dotkl.

"Řekl bych, že ho zabiju, kdyby už nebyl mrtvý!" Cameron pobavil jeho přísný výrazu. "Musíme najít Callyora a Neyassi. Pusť mě. Zvládnu to." Nesouhlasně sevřel rty. Jeho panovačnost jí tedy nechyběla. Neochotně jí položil. Byla trochu zesláblá, ale na to, že skoro zemřela, to nebylo nic hrozného.

Duërská a wesäská armáda si hravě poradila s nepřátelskými vojáky. Cameron a Ren se vydali najít panovníky. Cestou mu rádkyně zkráceně vyprávěla o vysušených jezerech, propuštěných otrocích a o podivné práci, které se zde věnovali. Záhadou bylo, jak se dostali k sálu. Dívka měla za to, že si cestu nepamatuje. U vchodu do trůního sálu stáli dva strážci. Boj se se do vyšších pater ještě úplně nedostal a tak zde panoval klid.

Cameron a Ren sehraně vytasili meče a oba strážce zneškodnili. Pak otevřeli zdobné dveře a vstoupili do setmělého sálu. Byli tam. Callyor a Neyassi stáli u velkých oken a pozorovali něco venku. Když je uslyšeli přicházet, otočili se. V očích se jim zračily obavy, ale nevypadali překvapeně z jejich návštěvy. Cam a Ren se zastavili kousek před nimi.

"Jak jste to mohli udělat?" přerušila ticho dívka a zavrtěla nechápavě hlavou. Oba vládci měli kamenné výrazy. Přesto vypadali dost zoufale. "Callyore, Vaše Výsosti Neyassi." uklonil se Weren způsobně. Byl dokonalý v každé situaci. Cameron nemohla pochopit, jak jen to dokázal. "Nastal čas, abyste se vzdali." oznámil jim naprosto nevzrušeně.

"Vy si myslíte, že to je konec?" zasmála se nevesele Neyassi a strhla si svoji zlatou korunu. Hrála si s ní chvíli v ruce a pak jí odhodila na zem, jako by to byla jen obyčejná cetka. Cameron sebou trhla, když zlato hlasitě dopadlo na kamennou podlahu.

"Ne, tohle není konec. My se klidně vzdáme. S radostí! Hned! Ale tím to neskončí." Neyassi jim věnovala naléhavý pohled. Callyor svěsil ramena:"Ta jezera byla poslední šance... Teď je to všechno beznadějné."

"O čem to vlastně mluvíte?" zamračila se Cameron a podívala se na Werena. Netvářil se, že by tomu rozuměl. "To zlo jsme nikdy nebyli my." obrátila se na ni královna s omluvným výrazem. "Jen jsme dělali, co bylo nutné..." Nutné? Otroci byli nutní? Tolik zničených mladých životů... To, že bylo nutné?

V ten moment se se za oknem mihl obrovský stín. Cameron vylekaně pohlédla ven, ale nic ve tmě neviděla. Přitom by dala ruku do ohně za to, že venku něco bylo. Snažila se ignorovat bušící srdce a upřela pohled na Callyor, který s výrazem trpícího objal svoji manželku. V tu chvíli se roztříštilo okno. Cameron nadskočila a chytla Rena za ruku. Do sálu se vyvalil kouř a oheň. Dívka se rozkašlala, když jí kouř pronikl do nosu.

"Nikdy jsme to nebyli my." zašeptala Neyassi a přitiskla se ke Callyorovi.
Ten pokýval hlavou a jeho hlas se nesl sálem, když řekl:"Vždycky to byli oni."

Ren s Cameron se podívali do díry v okně, kudy se valil dým. Pak se v šedém oparu objevila velká hlava. Weren chytl Cameron a strhnul jí za sebe. Oba zděšeně vydechli:"Draci!"

Trisha~ katerine_pavlo

-----------------------------------------------------------
Ahoj!
Kdybyste jen viděli, jak rychle jsem dopsala tuhle kapitolu... :D
Omlouvám se za překlepy... Fakt to byla rychlovka! Nechtěla jsem vás nechat čekat.

Opět děkuji za podporu a doufám, že se taky těšíte na závěr! :)

Co říkáte na draky???
Jsem zvědavá na Vaše komentáře 😊!
Krásný víkend přeji!
Hlasujte, komentujte a přežívejte!

Vaše warca ❤