Počet strávených dnů na zámku: 44
Počet záchráněných dívek: 0

Hrad vypadal uvnitř mnohem lépe, než očekávala. Kráčeli v tichosti šedivými chodbami s vysokými stropy. Byl slyšet jen rytmický dupot jejich kroků. Ohromená Cameron si s otevřenou pusou prohlížela prostory sídla.

Tady totiž konečně viděla všechen ten bájný přepych a bohatství. Po strádání a neúrodě náhle nebylo ani památky. Na stěnách viseli zlatem vyšívané koberce, výklenky stěn vyplňovaly lesknoucí se brnění a neustále naráželi na velké komody z drahého vzácného dřeva.

Zahleděla se na detailní řezbu v jedné z nich a hned na to ucítila hrubé šťouchnutí.
"Au!" sykla a podrážděně se otočila. S ublíženým výrazem si promnula bolavé místo.

"Nezastavovat!" zavrčel voják za ní nevrle a znovu jí dloubnul do zad. Cameron koutkem oka zahlédla, jak Ella vedle ní nenápadně nastavila tomu protivnému strážci nohu. Ten o ni nicnetušíce zavadil a klopýtl. Nevypadal moc potěšeně. Zasyčel nějaké darkorské nadávky a z očí mu sršely blesky.

Cameron zacukaly koutky. Ella nevinně pokrčila rameny a pak s úšklebkem pronesla:"Ups, moje chyba..."
Vypadalo to, že se voják chystal obě zavraždit, jenže v tu chvíli jejich průvod zastavil. Otevřely se před nimi vysoké dvoukřídlé dveře. A Cam konečně spatřila legendární krutovládce Darkoru Callyora s Neyassi.

Oba byli v černém a s kamennými výrazy pozorovali, jak se skupinka přibližuje. Stáli vzpřímeně jako vojáci s rukama za zády. Podobali se jeden druhému tak, že by je Cameron klidně označila za sourozenci než za manžele. Oba měli vysoké hubené postavy a na nohou těžké boty. Neyassi proto nepůsobila vůbec žensky a elegantně, ale nevypadala, že by jí to nějak trápilo.

Zastavili se kousek od nich a zjizvený velitel se jim hluboce uklonil.
"Jaká byla cesta?" hlas darkorské královny Neyassi naplnil sál. Cam se bezděčně uchechtla. Pobavil ji Neyassiin účastný tón a laskavý úsměv. Předstírala zájem tak věrohodně, že se Cameron na chvíli cítila jako host. Jenže kdyby se člověk podíval lépe, spatřil by v jejich očích ten mráz.

"Gerda nêl vero sita!" odpověděl velitel a znovu se uklonil. Královna se zamračila a otráveně mávla rukou:"Vás jsem se ale vůbec neptala, Ghero." A znovu upřela pohled na skupinku vězňů.

"Tvrdá zem přes tři dny v kuse? No pohodička!" zamumlala Ella sarkasticky. Sál celý ztichl. Neyassi velkoryse dělala, že ji neslyšela a i nadále si ponechávala svoji vstřícnou masku. Cameron čekala na okamžik, kdy ta přetvářka sklouzne a projeví se pravá krutá královna.

Cam nezaváhala, využila příležitosti a obořila se na Neyassi:" Proč jsme tady? Co s námi provedete?" Královně zacukalo v oku a pak se obrátila na svého manžela. Callyorovi se po tváři rozlil úšklebek.

"Nevidím důvod, proč vám to neříct!" uchechtl se. Cam nervózně přešlápla. Ucítila horký dotyk na dlani. Překvapeně se podívala na Ellu, která ji chytla za ruku.
"Ti ostatní pro nás od nynějška začnou pracovat. Jemné ruce na železnou kroužkovou zbroj jsou potřeba vždycky. Stejně tak i lidé, kteří by spravovali sítě."

Jess nakrčila nechápavě nos a hlasitě se zeptala:"Sítě? Proč by-" Ale Isidar jí přerušila. "-Co bude s námi?"
Callyor jejich skupince věnoval falešný úsměv a s rukama za zády přešel směrem k nim. "Vy, moji drazí, nám pomůžete úplně nejvíc." Cameron zatajila dech. Tohle nebude nic dobrého.

"A co když vám pomoc nechceme!" vyprskla Jessica a s přimhouřenýma očima oba panovníky vraždila pohledem. "Oh, obávám se, že nic jiného vám nezbývá, drahoušku." Královnin úsměv byl nucený. "O co jde? Co budeme muset udělat?" zeptala se Cameron opatrně.

"To je právě to nejlepší! Nic dělat nebudete!" zašvitořila Neyassi a nadšeně zatleskala jako malé dítě. "Já to nechápu." zabručela otráveně Jessica. Kluci byli celou dobu zticha, že Cameron téměř zapomínala na jejich přítomnost. Možná něco tušili.

Král se usmál:"Je to jednoduché. Potřebujeme nepřekonatelnou a neporazitelnou armádu-"
"- A s tím vám máme pomoc jako jak?" zasmála se nevesele Ella a založila si ruce na hrudi. "Nech ho domluvit, zlatíčko." zasyčela královna s ledovým úsměvem.

Král se na svou manželku mile usmál a pak pokračoval: "Takovou armádu lze získat jen jediným způsobem. Potřebujeme přece dobrou zbroj. Nejlépe z odolného materiálu. Třeba zlata! A taky nedotknutelnost vojáků..." V ten okamžik Cameron pochopila, co s nimi mají v plánu. Ze rtů jí nevědomky uniklo:" Auricon a Infiniteon."

Callyor jí zaslechl a překvapeně na ni pohlédl. "No vidíte! Vaše drahá přítelkyně na to už přišla"
Na Cameron se upřely zmatené pohledy. Ztěžka polkla a začala vysvětlovat:" Auricon a Infiniteon jsou jezera uvnitř hory na Tildelandu. V Auriconu sídlí zlatý rytíř Aurus a cokoliv, co se dotkne hladiny, to on promění ve zlato. Druhé jezero ovládá paní nekonečna - Ina. Kdo se napije z Infiniteonu, stane se nesmrtelným."

Vypadalo to, že její přátelé nemají slov.
"No teda..." zašeptal Daniel ohromeně. Oba vládci se na sebe pyšně usmáli. Ale ostatní zůstávali i nadále zmatení. Jessica podrážděně rozhodila rukama:" A to ses nám to neobtěžovala říct dřív?" Cam se rozpačitě poškrábala na nose a omluvně pokrčila rameny.

"Ale v čem je teda problém?" zeptala se Isidar. Cameron si odkašlala a zabodla pohled do podlahy. "Kdykoliv se tato síla využije, má svoji cenu. Někdo blízký vašemu srdci... zemře."

"Tak to teda ne! Ne! Nepomůžeme vám!" vykřikla zhrozeně Emma a královna se pobaveně rozesmála.
"Ale..." zamyslela se nahlas Ella a přerušila Emmin výbuch," když zemře někdo blízký vašemu srdci, jak pak chcete využít nás?" Rozhostilo se ticho. Královně úsměv z tváře nemizel.
"No ano!" přitakala klidnějším hlasem Emma. "Nemáte nás rádi a nezáleží vám na nás."

"Vy jste to ale vůbec nepochopily, pusinky!" zasmála se pobaveně Neyassi a Cam zmateně zavrtěla hlavou. Král pokračoval:"Někdo blízký vašemu srdci? Stačí, když blízko vašeho srdce bude stát!" Oba se dali do bláznivého smíchu. Cameron se zježily vlasy na hlavě a Randon kousek od ní hlasitě zalapal po dechu. Oni se je vážně chystají zabít!

***

"Jedeme umřít." zabručela Jessica už po několikaté a přitiskla se blíž ke Gideonovi. Ten jí objal a zašeptal něco do jejich zrzavých vlasů. Emma to celé pozorovala a pak přešla blíž ke své sestře. Nejistým hlasem se zeptala:" Myslíš, že vážně umřeme?" Cameron pokrčila rameny. Proroctví říkalo něco jiného, ale to Emmě povědět nemohla.

Opřela se o mříž a zadívala se na modré moře. Slunce už téměř zapadlo. Za posledních čtyřiadvacet hodin byla na vodě častěji, než by chtěla. Plavili se na Tildeland. Callyor poručil, ať nečekají, a proto teď byli uvězněni ve velké železné kleci uprostřed paluby. Strávili tu zavření celé odpoledne a Cameron nemohla z hlavy dostat proroctví.

Až přijdou strašné časy

a zlá záře zlatá zahalí svět,
Jasmín s ustřiženými vlasy
vrátí pokoj do království zpět...

Copak opravdu dojde k proměně darkorských vojáků ve zlatou armádu? Ale ona přece nemá zemřít... Není to v tom proroctví! Cameron byla zmatená. Frustrovaně si povzdechla. Jak to má pochopit? Leda, že by-

"Země na obzoru!" silný hlas námořníka přerušil její úvahy. Před nimi se začínal rýsovat Tildeland. Cameron si nechtěně připomněla, proč tam vlastně jede. Přejela očima po skupince svých bojovnic. Nikdo z nich nemůže zemřít!

Ella byla zabrána do rozhovoru s Randonem a usmívala se. Vlastně se s ním bavila po celou plavbu. Cameron byla ráda, že si ti dva rozumí.
Ella. Ta drzá holka nějak Cam přirostla k srdci. A nejen ona, Cameron si zvykla na všechny bojovnice.

Trvalo asi hodinu, než dorazili k pobřeží Tildelandu. Postávali na kamenité pláži a protahovali se po dlouhé cestě. Slunce dávno zmizelo za obzorem a všude vládla tma. V noci byla cesta k hoře, v níž se jezera nacházely, ještě nebezpečnější . Přesto velitel Ghero přikázal vyrazit hned po připlutí ke břehu.

Vojáci ani vězni nevypadali moc nadšeně. Komu by se chtělo po náročné plavbě trmácet temným lesem k jakési hoře? K hoře, v níž se údajně měla nacházet magická jezera. Cameron zvedla pohled. Nad neproniknutelnou černotou lesa v záři měsíce svítil bělostný vrchol hory.

"Pane, nemůže to počkat?" zabručela Ella ospale a pak zívla, aniž by se obtěžovala zakrýt si pusu. Jessica se k ní hned přidala a s pohledem upřeným na temný les zakňourala:"Já bych taky raději počkala na ráno..." Jenže jejich prosby s Gherem absolutně nehnuly.

"My vyrazit hned." odsekl a probodl je nenávistným pohledem. "Já odstranit vás teď. A pak co nejdřív pryč odsud. Tady zlo." Poté pokynul svým mužům. Voják stojící poblíž Cameron ji neomaleně popadl za ramena a svázal jí ruce za zády.

Projít lesem bylo pro všechny utrpením. Jakoby nestačilo, že měli neprakticky svázané ruce za zády, musel velitel ještě nasadit tak rychlé tempo. Cameron upírala oči na zem, ve snaze nezakopnout, ale sotva něco viděla. Po chvíli se z kamennité cesty stala jen vyšlapaná pěšinka a i ta se zanedlouho úplně ztratila. Měsícem nasvícený vrcholek hory se stále přibližoval.

Emma došla Cameron a šeptem se zeptala:"Proč tu nejsou žádní lidé? Měla jsem za to, že je Tildeland osídlený." Nad tím se Cam doposud nezamyslela. Bylo to trochu zvláštní. V dálce žádná světla, ani památky civilizace.

"To nevím." přiznala nakonec a pokrčila rameny. Jeden z kluků, zaslechl jejich konverzaci a doběhl je.
"Je osídlený. Ale z druhé strany té hory." V šeru lesa Cameron rozeznala jen jeho světlé kudrnaté vlasy.

"Promiň," zamumlala Emma rozpačitě," Ale asi jsem zapomněla tvoje jméno." Kluk po ní blýskl úsměvem:"Jsem Leo." Emma se roztomile usmála, ale v té tmě jí to bylo stejně k ničemu.
"Leo? Jsem Emma a ta za námi je moje sestra Cam."

Sotva to dořekla, výprava se zastavila. Cameron pohlédla nahoru.
"Co se dě-" začala Jessica, ale její hlas zanikl v ráně. Byly u skalnaté hory. Muži velitele Ghera začali na jednom místě ve skále odhazovat kameny a ty hlučně dopadaly na zem. Zanedlouho se objevil malý kulatý otvor. Cam překvapeně otevřela ústa. Byl to vstup do hory.

Jessica vedle ní ukázala na díru a pak odfrkla:"Tak tam mě nikdo nedostane!"
"Ehm, já myslím, že se taky nezúčastním." prohlásil tichým hlasem kulatý kluk. Cameron se snažila vybavit si jeho jméno.

"Vy všichni jít!" zaburácel tichou nocí velitelův nepříjemný hlas. Ačkoli nechtěli, ocitli se vězni v dlouhé podzemní chodbě. Byl tu chlad a neproniknutelná tma, a tak vojáci rozsvítili louče. To je nemohli zapálit už na cestě? Věnovala Gherovi naštvaný pohled. Nemusela teď mít úplně domlácené nohy...

Postupovali tiše zapomenutou chodbou. Vždy, když se objevilo rozcestí, velitel vytáhl složený list, chvíli ho zkoumal a pak pokračovali.
Bylo to únavné. Cameron všechno připadalo tak strašně dávno. Ale přitom to bylo teprve dnes, kdy dorazili do Murku. A již za chvíli Ghero vymění jejich životy za zlato a nesmrtelnost pro jeho vojáky.

Ani si nevšimla, že zastavili. Uvědomila si to až když vrazila do Randonových zad.
"Promiň." zahuhlala. Měla by vymyslet plán. Třeba by Auricona a Inu šlo uprosit...
Ozval se strašlivý výkřik, z něhož tuhla krev v žilách. Chvíli trvalo, než dívce došlo, že patří Gherovi.

"Dargub! Ferrido lessa dargub!" Tak vzteklého velitele ještě neviděla. Byl úplně bez sebe. Popadl nejbližšího vojáka za límec a zacloumal s ním. Do toho chrlil nadávky v darkorštině. Pak zařval nějaký povel a vojáci se otočili k odchodu.

Cože? Co se děje?
"Znamená to, že nás neobětují?" vyjekla Jessica nadšeně a skočila Gideonovi do náruče. Ella jí zpražila pohledem:"Nebuď hloupá." Randon jí konejšivě položil ruce na ramena. Cameron je ale nevnímala. Prodrala se hloučkem lidí do míst, kde se chodba rozšiřovala. Do míst, kde předtím stál Ghero.

Byla tam obrovská, prostorná jeskyně s vysokým stropem. Ze shora dopadaly na zem měsíční paprsky a ozařovaly všechno kolem.
A uprostřed... uprostřed se nacházely dvě velké a hluboké díry.
Dvě prázdné suché jámy. To znamenalo jediné - jezera byla pryč.

Zdravíčko!

Takže...
děkuju všem za hlasy a prosím hlasovat nepřestávejte.
Ale důležitější je, aby jste nepřestali číst!
Jsem ráda za každou podporu ❤

Tahle kapitola je pro moji skvělou kamarádku... Jo, pro tebe, Veruš! 😊

Dala jsem taky tento příběh na hodnocení skupině RuskaRuleta, tak mi držte palce, protože to ocenění chceme, ne? 😂

Potěší mě, když opět budete hlasovat, komentovat a... přežijete do další kapitoly!

warca