Počet strávených dnů na zámku: 21
Počet záchráněných dívek: 0

Cesta jim zabrala skoro celý den. Přesto byla mnohem rychlejší, než když jela Cameron sama. Možná proto, že předtím neměla, kam spěchat, zatímco teď ji Keiro každou chvíli popoháněl. Sotva se zastavili na noc v hostinci. Nejdřív s ním odmítala mluvit, ale po několika hodinách mlčení jí to přešlo. Vždyť on za nic stejně nemohl.

Po krátké přestávce na oběd opět spatřila Leawer. Zahleděla se na palác, dominantně se tyčící nad celým městem. Cameron ta chvíle, kdy sem přijela poprvé, připadala tak strašně daleko. A přitom to byl sotva měsíc. I ten týden zkoušek byl už dávnou minulostí.

Projížděli Leawerem a lidé se hluboce klaněli, když prince spatřili.
"Jak tě mohl Ren poslat samotného přes celé království?" vyslovila Cameron otázku, která jí už nějakou dobu vrtala hlavou. Vždyť ani do Babudaru nejeli jen oni dva.

Keiro věnoval Cameron rychlý pohled a nešťastně se usmál. "A ty si myslíš, že mýmu bratrovi na mně záleží? Myslíš, že by mu vadilo, kdyby se mi něco cestou přihodilo?"
Cameron jen na prázdno otevřela pusu a zmateně se na prince podívala:" Nikdy to tak nevypadalo... a Chris?"
"Toho jsem nechal v paláci. Vždyť ho znáš. Neujel by tak dlouhou cestu."

A pak se ocitli na tom známém nádvoří paláce. Kopyta koní rytmicky bušila po štěrkové cestě a Cameron si nervózně kousala spodní ret. Jak se může ukázat před Renem po jejich posledním rozhovoru? Zastavila a sklouzla z koně. Nohy se jí po dlouhé jízdě v sedle třásly a připadalo jí, že je snad už nikdy nedá k sobě.

Uzdu Yogobell předala připravenému podkonímu a na bolavých nohách se belhala do schodů vedoucích do zámku. "Madam," oslovila ji její služebná čekající na prahu,"připravila jsem vám koupel a šaty."

Ale ne... To teď bude muset začít nosit korzety a nabírané sukně? Vždyť je to jen krátce od chvíle,  kdy si mohla přestat svazovat hrudník a teď jí hodlají nacpat do toho mučícího nástroje?
"Díky, Tristo." vydechla a vděčně se na ni usmála. Koupele se popravdě nemohla už dočkat. A Ren? Ten ať si počká!

Ten pocit, kdy se ponořila do horké vody, byl k nezaplacení. Hned, jak vylezla z vany, se zabalila do červeného župánku z příjemného materiálu. Rozhlédla se po novém, až moc holčičím pokoji, který Cameron přidělili. Všechno pro ni bylo jiné, když teď byla na zámku jako dívka.

Přešla ke stolečku u stěny s velkým zrcadlem a sedla si na měkkou podušku. Trista hned přistoupila ke Cameron a začala jí upravovat odrostlé vlasy. Od okamžiku, kdy si je ustřihla těsně nad ušima, uplynul již měsíc. Trista jí teď tvořila na hlavě něco jako mikádo. V odpoledním světle se jí hnědé vlasy zbarvily do červeného odstínu.

Cameron upřela pohled na svůj odraz v zrcadle. Docela se za ten čas změnila. Neměla na mysli délku vlasů, ale svůj obličej a postavu. Zmizely hlavně její kulaté tváře. Čekala, že uvidí sebe, ale místo toho se na Cameron ze zrcadla šklebila cizí dívka se strhaným propadlým obličejem. Vypadla starší.

"Hotovo, Madam." vyrušila Cameron Trista a poodstoupila, aby si své dílo prohlédla. Cameroniny vlasy byly elegantně vyčesané do složitého drdolu a připnuté ozdobnými sponkami. Cameron se spokojeně usmála a pak si oblékla nachystané šaty.

***

Klapot Cameroniných stříbrných podpatků se hlasitě odrážel od kamenné podlahy. Dívka zabočila za roh a ocitla se před dveřmi do sálu. Jeden hluboký nádech a pak se z druhé strany dveří ozvalo tlumené oznámení:"Výsosti, slečna Cameron Jasmine Naro."  A pak se otevřely dveře a Cameron vstoupila do známého sálu.

Jistým krokem se nesla přímo k trůnu s hlavou pyšně vzpřímenou. Weren vyskočil z trůnu a narovnal se. Po celou dobu z ní nespustil pohled. Splývavé červené šaty se jí vlnily kolem nohou a rudý živůtek se stříbrnými vyšivkami jí těsně obepínal pas.

"Vaše Výsosti,"  věnovala mu falešný úsměv a vykouzlila ironické pukrle.
"Cameron!" vydechl Ren a přešel bez komentáře její urážlivé gesto. Asi si vůbec neuvědomoval, že je na něj naštvaná. Dívka musela skrýt spokojený úsměv, když si všimla, jak nedočkavě ji čekal. Její nálada však trochu poklesla, když si uvědomila, že se netěšil na ni, ale na její radu...  Pak jedním dechem pokračoval:"Už nám zbývají jen tři týdny než budeme muset do Darkoru dopravit těch deset dívek. Potřebuju tvoji pomoc. Prosím, řekni, že jsi na něco přišla!"

Cameron zavrtěla hlavou a založila si ruce na hrudi. "Nejdřív chci, abys propustil moji sestru Emmu!" Ren se ušklíbl, pokynul rukou strážci u bočních dveří a ten kamsi odběhl. Chvíli v tichu stáli a sváděli oční souboj, kdo dřív uhne pohledem. Král vypadal, jako že už se s Cameroniným podvodem vypořádal. Možná proto, že musel. Potřeboval ji. Zrovna se nadechoval, aby něco řekl, ale Cameronin odmítavý postoj a neproniknutelný výraz ho asi odradily.

Pak se znovu otevřely boční dveře a v nich se objevila Emmina drobná postava v odrbaných šatech. Blonďaté vlasy měla rozpuštěné a pramínky světlých kadeří jí spadaly až k pasu. Když uviděla Cameron, modré oči se jí úplně rozzářily a rozběhla se k ní.

"Em!" vydechla Cameron a objala svoji malou sestřičku. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku!"
"Věděla jsem, že to zvládneš." smála se Emma a pak se odtáhla. "Spoustu jsem toho slyšela. Drby se šíří rychle. Podle všeho jsi vážně hustá. Úplná legenda!"

"Dobře, dost bylo objímání." zabručel Ren, na něhož by Cameron málem zapomněla. "Teď chci slyšet tu radu. Pomoz mi." Upřel na ni své průzračně modré oči a odstrčil Emmu stranou. Cameron po něm šlehla naštvaným pohledem ve stylu: Ještě jednou šáhneš na moji sestru a čeká tě něco, co se ti líbit vážně nebude...

"Ještě to není úplně promyšlené. Spíš takový nástřel." začala Cameron opatrně, ale Weren mávnul rukou. "To je jedno. Cokoliv!"
"Ehm... Musíme se nepozorovaně dostat do jádra Darkoru - k Callyorovi a Neyassi. Pak je zbavit moci a jejich armáda bez velitele bude neškodná."
Král si frustrovaně povzdechl a rukou si přejel po obličeji. "Ale jak to chceš u všech všudy provést?"
Cameron nejistě pípla:"Máme deset dívek a tři týdny..."

Král vypadal opravdu zmateně a hrozilo, že každou chvíli vybuchne. V ten moment vykřikla Emma, jež byla stále v sále:"Cam! Ty chceš z těch holek udělat skryté vražedkyně? To je tak hustý!"
"Jak to prosimtě mluvíš!" napomenula ji sestra a obrátila oči v sloup. Pak dodala:"Nemám v plánu nikoho vraždit. Jen zpacifikovat ty vládce..."

Rozpačitě se kousla do rtu a obrátila se na Rena. Nevěděla, jakou reakci má čekat. Král měl nicneříkající výraz a oči se mu zvláštně leskly. "Rene? Takže?" pobídla ho a jemu konečně zmizel ten zamyšlený pohled. Přistoupil blíž, chytil ji za ramena a ne zrovna jemně s ní zacloumal. "To je tak skvělý nápad!" zasmál se a pustil ji.
"Znamená to, že jsem prozatím zase tvým rádcem?" zeptala se opatrně.
Ren vykouzlil ještě větší úsměv:"To si myslím!"

Otočil se k trůnu a za chůze povídal:"Hned ti dám zavolat zbylých devět dívek! Ať víš, s čím máš pracovat. Já mezitím začnu svolávat armádu. Taky by to chtělo přesvědčit ke spolupráci Wesäs..."
"Znám tvé přesvědčovací metody." zamumlala Cameron trpce a vzpomněla si na modrý salonek a Mabell v Renově náruči.

Byl tak nadšený Cameroniným nápadem, že nic jiného teď nevnímala nejspíš jí vůbec neslyšel. "Pokud budeš potřebovat, je ti k dispozici při výcviku i Saello Bergeny. Ale ten bude mít dost práce s novým vojskem. Tři týdny. To bude mazec..."

Cameron se otočila na svoji sestru Emmu:" Ty teď pojedeš hezky domů! Seženu ti nějaký bezpečný doprovod."
Emma nafoukla naštvaně tváře a založila si ruce v bok. "Tak na to teda zapomeň! Je mi skoro sedmnáct. Ty ze sebe děláš, jak jsi stará a zodpovědná, přitom o nic moc vyspělejší než já nejsi a nikdo ti nic nezakazuje! Já se chci zapojit!"

Cameron si vyčerpaně odhrnula pramínek vlasů z čela. Věděla, že když si sestra něco umíní, jen tak jí to nevymluví. "Dobrá..."
"Opravdu? Cam? Vážně můžu?" vypískla nevěřícně Emma a začala nadšeně poskakovat kolem. Pak Cam naposledy objala a vyběhla pryč. "Musím to povědět Larisse!" zakřičela ještě. Neskutečný. Pomyslela si Cameron. Je tu něco přes týden a už se z ní a Larissy staly nejlepší kamarádky?

"Madam," vyrušil ji hlas strážného,"přišly ty dívky." Hned potom do sálu vešlo několik mladých dívek. Skoro všechny na sobě měly podobné ušmudlané šaty jako Emma. To se o ně Ren teda pěkně stará! Tohle bude první, co se změní...

Dívky se jí uctivě poklonily. Tedy až na jednu, která zůstala stát kousek od ostatních. Ta na sobě neměla šaty, ale klučičí kalhoty pod kolena a špinavou košily. Krátké hnědé vlasy jí trčely do stran. Jediné, co na ní připomínalo dívku, byly dlouhé řasy lemující světle hnědé oči.

Ta Cameron nečím zaujala, přišla blíž k ní a zeptala se:"Ty se nepokloníš?"
"Ne." odpověděla jednoduše a dál se na ni dívala s tím vzdorovitým výrazem.
"Jak se jmenuješ?"
"Ella."
Cameron se usmála:"Víš, kdo jsem, Ello?" Dívka jí sjela pohledem a pak se ušklíbla.
"Hádám, že králova milenka?" Ozvalo se tlumené zalapání po dechu a Cameron se rozesmála. "Ne, to opravdu nejsem."

Pak zase přešla blíž k trůnu a pokračovala:" Jsem králova rádkyně. A zeptám se vás rovnou: Kdo má strach?" Do vzduchu se zvedlo pár váhových rukou. Mezi nimi byla i vyhublá dívka uprostřed, která vypadala tak na čtrnáct let. Cam si všimla, že ji Ella obdivně pozoruje. Asi ji zaujalo to rádcovství.

"Zeptám se znovu a prosím, aby jste při tom zavřely oči. Kdo se právě teď opravdu bojí?" Tentokrát zvedla ruku jen ta jedna ustrašená dívka uprostřed a Cameron se spokojeně usmála. Vybraly ty správné!
"Ty se můžeš vrátit domů." oznámila a dívka se s úlevou uklonila a zmizela za dveřmi. "Ostatní mě prosím následujte."

Zavedla je do menší jídelny, kde si posedaly. Cameron zůstala stát v čele.
"Král není tak krutý, jak se na první pohled zdá. Nejste tu kvůli němu, ale kvůli celému Duëru. Vybrané dívky jsou posílány již nějakou dobu do Darkoru jako otrokyně. Díky nim není stále v Duëru a Wesäsu válka. Aby ty únosy nepokračovaly, musíme Darkor napadnou zevnitř." Snažila se jim to vysvětlit, co nejjednodušeji, ale stále vypadaly trochu zmateně.

"Máte někdo zkušenosti s bojem,se zbraněmi?" zkusila Cameron a rozhlédla se. Zvedla ruku Ella a ještě vysoká hnědovlasá dívka s mikádem a tmavovláska s vlasy kousek pod ramena. "Prosím, Ello." usmála se na ni.
"Často se peru a umím dobře zacházet s dýkou." pokrčila rameny a drze si hodila nohy na stůl. Cameron se na ni trochu zamračila, ale Ella si toho nejspíš nevšimla. Ta holka jí začínala pěkně vytáčet. "Skvělé. Co ty?" ukázala na štíhlou vysokou dívku s mikádem.
"Ehm, jsem Agnes a trochu střílím z luku..."
"Díky, Agnes. A ty?"
"Moje jméno je Isidar." představila se a pohodila tmavohnědými vlasy. "Umím dost dobře zacházet s lukem i s mečem." Po jejích slovech se Cameron ulevilo.

Pak tu byla ještě roztomilá dívka hodně podobná Isidar. Jmenovala se Shira Manoury a držela se Isi jako klíště. Byla o něco menší než její kamarádka a měla narozdíl od ní zeleno - hnědé oči. Vedle Shiry seděla Erin, vysoká hezká hnědovláska s modrýma očima. Moc toho nenamluvila. Pak tu byla černoška Abla, která vypadala kamarádsky a neustále si hrála se svými dlouhými tmavými kudrlinkami. Naproti nim seděla pihatá kudrnatá zrzka se smaragdově zelenýma očima. Představila se jako Jessica Lindsay a celou dobu se bavila s blonďatou modrookou Miriam, která byla trochu plnějších tvarů.

Když se Cameron dívala na tu směsici před ní, trochu začala pochybovat o úspěšnosti celé mise. Ne každá holka je vhodná k boji.
No co? Zkusit to může!

--------------------------------------
Isidar (Isi) ~ TaTarkaSK
Shira Manoury ~ Anna_Amory
Erin ~ Bex171
Abla ~ Hermione-Black
Jessica (Jess) Lindsay ~ Ali_wolfi
Miriam ~ terryknetlova
Ella ~ taaaa5
Agnes ~ aneyka222
-------------------------------------------

Ahoj!
Omlouvám se, že jste čekali tak dlouho! Nestihla jsem napsat, než jsem odjela pryč.
Budu teď psát extrémně dlouhý kapitoly (přes 2000 slov 😂) což znamená, že nebudou tak často...

Jak se vám líbí postavy, které jste mi napsaly?

No... máte se na co těšit 😄!
Tak hlasujte, komentujte a přežívejte!

warca