Návštěvy u Weasleyových se nakonec ukázaly být vítaným rozptýlením. Nejenže měl díky nim Severus víc času na vaření, ale Harry se z návštěv vracel v dobrém rozmaru. Ve snaze Harryho u Weasleyových něčím zaměstnat (a zabránit mu, aby trávil zbytečně moc času o samotě s tou jejich holkou) mu Severus koupil a očaroval famfrpálové koště. Trvalo mu týden, než přišel na to, jaká kouzla byla použita na Blackovu motorku, ale jakmile kápnul na první z nich, bylo jen otázkou chvilky, než přišel i na ta ostatní.

Harry dokázal koště ovládat, ale nedalo se na něm jet příliš rychle, vysoko nebo moc blízko jakéhokoli tvrdého povrchu. Lepicí kouzla mu zabraňovala spadnout nebo dokonce i jen sesednout z koštěte, dokud neměl nohy pevně na zemi. Tlumicí kouzla zase chránila jeho zadek a ruce, takže bylo téměř nemožné, aby se zranil – i kdyby se o to pokoušel. Severus znal Harryho příliš dobře, než aby věřil, že se vyvaruje úplně všech karambolů – koneckonců, hráli přece famfrpál –, ale poté, co mu Harrymu slíbil, že bude hrát na postu chytače (a nebude se tak muset starat o nic jiného než o zlatonku), neměl Severus žádný problém s tím, aby se Harry do zápasů s tím Weasleyovic potěrem zapojil.

Harrymu byl u vytržení. Poté, co Severuse první dva týdny otravoval, aby mu dovolil létat rychleji, Severus ustoupil a přidal mu na rychlosti. Potom už Harry chytal zlatonku s takovou pravidelností, že došlo ke změně pravidel, a Harry tak k tomu, aby zápas vyhrál, musel zlatonku polapit rovnou dvakrát.

Ještě víc ho zaměstnávalo předplatné populárního časopisu o famfrpálu, takže teď už netrávil celé hodiny vyžadováním sexu ani ve dnech, kdy nebyl u Weasleyových. Kromě toho také dorazila semínka pro jejich nově založenou zahradu, a Harry tak trávil spoustu času bez Severuse. Právě díky tomu Severusovi ani nepřišlo na mysl, když se Harry po obědě vůbec nezastavil v jeho laboratoři. Vydal se ho hledat teprve poté, co už dávno minul jejich obvyklý čas večeře a Harry se přesto neukázal s oznámením, že je jídlo na stole.

Našel ho v posteli, přituleného k Žampionovi.

„Ale copak, snad nejsi příliš vyčerpaný?" dobíral si ho Severus a prohrábl mu vlasy. „Možná by ti přišla vhod nějaká vzpruha." Sklonil se, aby ho políbil, ale Harry mu v tom slabě zabránil rukou.

„Nemám na to náladu," řekl.

„Nemáš náladu?" Severus si byl jistý, že se musel přeslechnout.

Harry pomalu přikývl, sotva otevřel oči. „Nechci sex," dodal.

Znepokojený Severus vystřelil rukou k Harryho čelu, aby zjistil, že ho spaluje horečka. Rychle vytáhl z hábitu hůlku, prozatím na něj seslal chladicí kouzlo a odspěchal pro lékárničku. Bude muset Harryho ošetřit sám. Pomfreyová měla zrovna dovolenou a on se neodvažoval vzít Harryho k jinému léčiteli. Cestou zpět do ložnice si přivolal stoh lékařských knih a na noční stolek postavil několik rozličných lahviček.

Jednu vybral a podepřel Harryho do sedu. „Tohle ti pomůže od horečky."

Harry otevřel ústa, aby nabízenou medicínu spolkl, ale nestačil se ani pořádně napít, když se náhle zarazil, odtáhl se a přikryl si ústa rukou. Severus bleskově přičaroval emitní misku, aby se Harry měl kam vyzvrátit, a podržel mu uši. Do misky se vrátila jen trocha lektvaru a žluči, takže Severus okamžitě pojal podezření, že Harry od oběda už minimálně jednou zvracel. Husté nebo štiplavé lektvary tedy nepřicházely v úvahu. Potřeboval něco lehkého, vodnatého, co ještě víc nepodráždí Harryho už tak rozhozený žaludek.

Cestou do laboratoře se Severus ještě krátce zastavil v kuchyni. Protože Harry připravoval veškeré jídlo od píky, neměl Severus po ruce moc věcí, které by mohl jen snadno ohřát, ale našel v lednici napůl rozmrzlé kuře a hodil do hrnce s trochou soli.

Díky tomu, že dlouhé roky pomáhal madam Pomfreyové, mu netrvalo dlouho, než sestavil potřebnou kombinaci prostředku na snížení horečky a zklidnění žaludku. Než se znovu vrátil do kuchyně, kuře se už nějakou chvíli vařilo, a tak mohl rovnou nalít do misky slušnou porci silného kuřecího vývaru. Ze skříňky vytáhl taky nějaké suchary a spolu se sklenicí vody a vývarem je postavil na tác, který pak za sebou nechal levitovat do ložnice.

Podepřel Harryho na polštářích a dal mu napít dalšího lektvaru. Harry, který byl obvykle dost zvídavý, se tentokrát ani nezeptal, co lahvička obsahuje, a prostě ji vypil. Potom mu Severus Na klín položil tác s jídlem.

„Měl by ses pokusit do sebe dostat aspoň trochu jídla," řekl.

„Já vím," řekl Harry nešťastně. „Ale po všem se mi zvedá žaludek."

„Tohle by ti nemělo ublížit." Severus nabral lžíci polévky a přiblížil ji Harrymu ke rtům. Harry pomalu usrkl.

„Co je to se mnou?" zeptal se mezi sousty.

„Máš chřipku. Snad jen chřipku."

Když Harry snědl slušné množství polévky a sucharů, Severus poslal tác pryč a znovu Harryho prohlédl. Pořád měl vysokou, ale aspoň už ne nebezpečně vysokou teplotu. Vzhledem k tomu, že Harry neměl žádné jiné příznaky, a vzhledem ke svým zkušenostem z nemocničního oddělení Severus předpokládal, že Harry bude nemocný ještě tak jeden či dva dny, ale pak už by mu mělo být lépe. Pokud by se jeho stav nezlepšil do příštího večera, pak pro něj raději najde nějakého lékouzelníka nebo veterináře – soukromí vem čert.

Samotnému mu najednou zakručelo v břiše, což mu připomnělo, že od oběda nejedl. „Udělám si večeři a vrátím se."

„Hm," řekl Harry ospale.

Severus ho pohladil po ochablých uších a odešel. Už tak dlouho si sám nevařil, že mu chvíli trvalo, než vůbec vymyslel, co bude vařit. Pak se místo toho, aby se téměř po roce poprvé pustil do jídla o samotě, vrátil do ložnice a při jídle pozoroval, jak Harry spí. Žampion držel stráž na posteli u jeho nohou a kdykoli se Severus přiblížil, aby Harrymu změřil teplotu nebo mu zkontroloval puls, sledoval ho zúženýma očima.

Když byl čas jít spát, vlezl si Severus k Harrymu.

„Bude vám špatně," zamumlal Harry.

Severus ho nechtěl teplem vlastního těla zbytečně zahřívat, zůstal tedy ležet daleko od něj a jen mu položil ruku na hlavu. „Risknu to."

Druhý den ráno vypadal Harry lépe než předtím, i když Severus věděl, že se z nemoci stále ještě úplně nevylízal. „Zůstaň v posteli," varoval ho, když se Harry pokusil vstát a jít připravit snídani. „O domácí práce se postarám já."

Když smažil vajíčka, zahlédl Strix, jak přináší poštu z jejich schránky v Příčné ulici. Avšak místo aby jako obvykle letěla k oknu v kuchyni, což bylo místo, kde většinou přistávala, vlétla rovnou do ložnice. S vědomím, že Harry není jediný, kdo má toho dne dostat nějakou poštu, odložil Severus vajíčka stranou a vrátil se do ložnice.

Když vešel do dveří, Harry už ze stohu obálek vytahoval dvě své a nové číslo famfrpálového časopisu. Jakmile koutkem oka zahlédl Severuse stát ve dveřích, střelil po něm omluvným pohledem. „Promiňte, požádal jsem Strix, aby dnes ráno přinesla poštu přímo ke mně, protože objednávku jídla dělám vždycky jenom na den dopředu."

„To je v pořádku," ujistil ho Severus. Přešel k němu, zběžně prošel svou poštu – Denního věštce, několik nových objednávek a složenku na daň z nemovitosti – a cestou ven z místnosti hodil Denního věštce Harrymu, aby si jej také mohl přečíst.

Severusovi se krmení Harryho po lžičkách docela líbilo, a tak doufal, že si to ještě chvíli užije, ale když se vrátil se snídaní, Harry byl v koupelně, aby se opláchl. Protože už byl natolik v pořádku, že se zvládl zaopatřit sám, Severus pro ně dva vyčaroval malý stolek a židle.

„Mohl bych dostat pergamen a brk, abych mohl odepsat přátelům?" zeptal se Harry.

„Grangerová ti pořád posílá úkoly?" zeptal se Severus pobaveně. Ta dívka opravdu k smrti ráda někoho poučovala.

Harry nakrčil nos. „Jo – pořád mi zadává domácí úkoly, i když jí říkám, že mám opravdu hodně práce. Myslíte, že už mi zítra bude natolik dobře, abych mohl navštívit Weasleyovy, nebo jim mám napsat, že nepřijdu?"

I když by se Harry měl do té doby uzdravit, bylo lepší neriskovat. „Raději jim dej vědět, že jsi ještě nemocný."

Po snídani Severus pomohl Harrymu zpátky do postele, uklidil nádobí a přinesl Harrymu požadované psací potřeby. Pak se odebral do laboratoře a jen čas od času se stavil, aby Harryho zkontroloval. Většinou byl Harry vzhůru a buď si četl časopis, nebo se mazlil se Žampionem. Několik hodin po obědě však vešel dovnitř a našel Harryho, jak tvrdě spí, zatímco časopis o famfrpálu stále ještě svírá v ruce. Severus přistoupil k posteli a zvedl časopis, aby ho odložil stranou, najednou však zprostřed jeho stránek vypadla obálka. Rukopis, kterým bylo na přední stranu obálky načmáráno „Harry Potter", Severus nikdy předtím neviděl. Ze zvědavosti dopis vyňal z obálky. Stálo v něm:

Drahý Harry,

je mi líto, že jsi nemocný. Pochopím, když mi teď pár dní nenapíšeš. Pro jistotu ti zatím také nebudu psát, dokud mi neřekneš, že je to opět bezpečné. Nechci tě zbytečně dostat do problémů.

Přeji ti vše dobré,

Sirius

Ten zmetek byl s Harrym v kontaktu! A co hůř, Harry, který věděl, že by s tím Severus nesouhlasil, mu odpovídal potají.

První instinkt Severusovi radil, aby okamžitě vyrazil k Siriusovi domů a zařídil, že už s Harrym nikdy v životě nepromluví. Nemohl nicméně nechat Harryho doma samotného – ne když byl nemocný.

Místo toho Severus dopis spálil a začal horečně prohledávat dům, aby našel další. Našel je ukryté v přístěnku na košťata, ve staré krabici od bot. Nebyly datované, ale podle událostí, o jakých s v nich psalo si byl Severus jistý, že si Harry a Sirius začali psát krátce poté, co je Sirius poprvé navštívil. Zdálo se, že dopisy byly do krabice vloženy v chronologickém pořadí, a Severus je odnesl ke kuchyňskému stolu, aby si je popořadě přečetl.

I když neviděl ty, které psal Harry, Siriusovy odpovědi byly dostatečně vypovídající. V prvním dopise Sirius psal: „Nakládej s naší korespondencí opatrně, Harry. Snape ji nesmí objevit. Nerad bych, aby ti kvůli tomu ublížil. Pokud mi svobodně a upřímně řekneš, že nechceš být volný, nechám tě – samozřejmě za předpokladu, že ti nebude nijak ubližovat –, na pokoji. Jsi jako jeho otrok šťastný?"

Ať už mu Harry odpověděl cokoli, další Siriusova odpověď zněla: „Mysli v první řadě na sebe, Harry. Snape je dospělý muž a dokáže se o sebe postarat. Kdyby tě miloval, nechal by tě jít, protože v hloubi duše ví, že si to přeješ. Místo toho si tě nechává jako svého otroka, protože tě tak má raději. Je to člověk a v jeho očích nejsi nic víc než domácí mazlíček. Nikdy na to nezapomínej. Až ti příště ublíží nebo na tebe bude křičet, vzpomeň si na to."

Kdyby Harry reagoval tak, jak by si to Severus přál, poslal by Siriuse do háje a ten už by Harrymu nikdy znovu nenapsal. Jenže místo toho přišel další dopis a v něm stálo: „Mám konexe a přátele po celém světě. Nikdy tě nenajde. Se mnou budeš v bezpečí a na svobodě. O nic se neboj, postarám se o tebe."

Severus měl pocit, jako by mu někdo vyrval srdce z hrudi. Opravdu se ho Harry bál? Bylo otroctví něco, o čem Harry jen předstíral, že se mu to líbí, aby Severuse upokojil? Hmatatelné důkazy toho, že Harry ve skutečnosti chce svobodu, nyní Severuse naprosto převálcovaly.

V pozdějších dopisech už Sirius to téma znovu neotevřel – jen se Harryho ptal, jak to šlo během různých událostí, které se za tu dobu staly, a Severusovo jméno už na přetřes nepřišlo.

Mistr lektvarů vak nebyl tak bláhový, aby si i teď myslel, že Harry Siriuse přesvědčil o tom, že raději zůstane Severusovým antropolágem. Harry nejspíš prostě jen trval na tom, že je příliš loajální, než aby Severuse opustil.

Pro tuto chvíli s tím však Severus nemohl nic dělat. Promluví si o tom později, až se mládě vzbudí.

Severus zrovna vařil večeři, když Harry strčil hlavu do dveří. Váhavě a ostražitě udělal několik kroků do místnosti a pohlédl na dopisy na stole. Severus ho ignoroval.

Po chvíli se Harry ozval: „Neřekl jste, že mu nesmím psát."

Tak klidně, jak dokázal, Severus odvětil: „Věděl jsi zatraceně dobře, co jsem tím, že ‚nechci, aby ses s ním bavil', myslel, a taky že ses pěkně snažil, abych se o komunikaci mezi vámi nedozvěděl." Namířil hůlku na dopisy.

„Incendio!"

„NE!" Harry chňapl po dopisech, ale vzápětí uskočil, když je zachvátily plameny. Otočil se k Severusovi a vykřikl: „To byly moje dopisy! Neměl jste na to právo!"

„Já tě vlastním! Můžu dělat, co se mi zlíbí!"

S třesoucíma se ušima sklopenýma nazad a rukama sevřenýma v bok Harry vykřikl: „Vy lidé jste všichni stejní! Všechno vám musí patřit, a když něco nemůžete ovládat, zničíte to. Myslíte si, že jste lepší než my všichni ostatní, ale nejste! Jste jen banda tyranů! Má pravdu, víte? Má pravdu! Nesnáším být vaším otrokem!" S tím utekl z místnosti.

Severus se cítil, jako by ho právě vykuchala nějaká zákeřná kletba; nedokázal nic jiného než jen stát jako opařený. Ano, už nějakou dobu to tušil – ale slyšet to přímo z Harryho úst bylo něco docela jiného. Jak dlouho už to tak bylo? Nenáviděl ho snad Harry od samého počátku? Jak mohl být tak slepý, že si vůbec kdy mohl myslet něco jiného?

Otupělý sáhl po své oblíbené skotské a dal se do pití.

Poté, co jim oběma dal dvě hodiny na uklidněnou, se Severus vydal Harryho hledat. Našel ho v knihovně, stočeného do klubíčka s jeho kočkou.

Severus se posadil na židli naproti pohovce a řekl: „Nechci, abys skončil jako on."

Harry se otočil čelem k opěradlu pohovky a odfrkl si. „Ne. Vy jenom žárlíte. Žárlíte, protože si myslíte, že se mi líbí víc než vy, a vybíjíte si to na mně."

„Ty jsi žárlil na všechny ty studentky –"

„To ale vůbec není stejné!" Harry se napřímil. „Vy si můžete dělat, co chcete, ale já ne. Vy s nimi šukáte a já nemůžu Siriuse ani obejmout..."

„Moment," přerušil ho Severus. „Já jsem s nimi rozhodně nešukal."

Harry přimhouřil oči. „Byly u vás v pracovně a vy jste zamknul dveře! Co jiného jste s nimi asi tak mohl dělat?"

Severus, který byl v šoku, že Harry celou tu dobu věřil, že spí se svými studentkami, se zmohl jen na: „Harry, od té doby, co jsem tě koupil, jsem nespal s nikým jiným než s tebou."

Harry na něj chvilku zíral, pak se však zamračil. „Proč jste mě tedy nechal myslet si opak?!"

„Netušil jsem, že si něco takového vůbec můžeš myslet! Vážně jsi věřil tomu, že s nimi ve svém kabinetu souložím?"

Harry ještě víc sklopil uši a podrážděně prohlásil: „Choval jste se tak. Chtěl jste, abych tomu věřil. Tak proč bych tomu věřit neměl?"

„Je to přece ilegální!" vyprskl Severus. „Přišel bych o práci! Předstíral jsem to jen proto, že jsem si myslel, žes tu hru prohlédl."

Harry si přitáhl Žampiona těsněji k tělu a řekl: „Nechápu, proč je to ilegální. Mají na to věk."

„Ne, ony na to nemají věk," vysvětlil Severus. „Lidé musí čekat déle, než smí mít sex s dospělými. Nehledě na to, že i vůči těm, co už jsou dostatečně staří, jsem v autoritativní pozici. Jsem jejich učitel."

„Jste v autoritativní pozici i vůči mně," poukázal Harry.

„S králíky je to jiné," odpověděl Severus s povzdechem.

Harry se zamračil.

Severus vstal, aby si mohl přisednout k Harrymu na pohovku. Pohladil jeho uši a řekl: „I kdybys byl svobodný, jako antropolág budeš ze strany kouzelníků čelit pořád tomu samému zacházení."

„Já to vím," řekl Harry hořce, zíraje dolů na Žampiona.

Severus pokračoval: „Sirius je silný a pozornost mužů, jako je Malfoy, si užívá. Cítíš to stejně? Skutečně toužíš strávit zbytek života tím, že tak jako on budeš plnit funkci něčí hračky?"

„Ne," řekl Harry krotce.

Severus položil dlaň na Harryho čelo, aby mu zkontroloval teplotu. „Měl bys jít zpátky do postele, jinak by se ti mohlo znovu přitížit."

„Můžu spát tady," prohlásil Harry trucovitě.

Severus zvedl Žampiona, odsunul ho stranou, vzal Harryho do náruče a odnesl ho do ložnice. „Postel je mnohem pohodlnější. Siriusovi můžeš psát, jestli po tom toužíš; ale už nestrpím žádná tajemství. Budu vaše dopisy číst – protože nevěřím jemu. Ale když dokáže, že se umí ovládat a chovat slušně, dovolím ti ho navštívit."

„Jenom mi chce pomoct," zamumlal Harry do Severusovy hrudi.

„Totéž chci i já." Severus ho vetknul do postele a přejel mu palcem po tváři. „Ví stejně dobře jako já, jak moc máš rád Bradavice?"

„Ne," přiznal Harry tiše.

„Dokáže tě chránit před muži jako Tom Raddle nebo Lucius Malfoy tak, jako tě před nimi chráním já? Dokáže zabránit úředníkům z Ministerstva, aby na tebe znovu vztáhli ruku?"

Harry zavrtěl hlavou.

„I když budeš svobodný, pořád zůstaneš antropolágem. A dokud jím jsi, kouzelníci s tebou nikdy nebudou jednat jako s člověkem. Já tě dokážu chránit před lidmi, kteří by ti chtěli ublížit. Dokážu se o tebe postarat způsobem, jakým on nikdy nebude moci."

Harry zašeptal: „Já vím."

Severus ho zlehka políbil na čelo. „Teď spi. Zítra ti bude lépe."

*

Jediné, co Severus mohl dělat, bylo doufat, že Harryho vybuchl jen v afektu, a nikoli proto, že by svá slova myslel vážně. Když ho Harry druhý den ráno probudil felací, ukázalo se, že předchozí události naštěstí opravdu poháněl jen momentální hněv. Severus se s ním pomiloval až příliš rád – samozřejmě s ohledem na Harryho zdravotní stav co nejjemněji –, ale trval na tom, že snídani znovu připraví on a že se Harry až do následujícího dne ještě zdrží jakékoli práce i návštěv.

A tak Harry aspoň napsal dopis Siriusovi:

Milý Siriusi,

profesor našel tvůj dopis. Řekl, že si smíme dál psát, takže mi odteď můžeš posílat dopisy kdykoli budeš chtít. Nemůžu se dočkat, až budu moct zase ven; těším se, jak si zalétám na svém koštěti.

Harry

Během následujícího týdne nepřišla žádná odpověď. Harry nedal najevo žádné známky zklamání, ale Severus věděl, že poštu kontroluje zrovna tak často jako on.

A pak – těsně před večeří – přišel balíček.

Harry, celý natěšený, přečetl přiložený lístek nahlas:

Drahý Harry,

krásné narozeniny! Promiň, že jsem ti nenapsal dříve. Nějaký čas jsem strávil se svým klientem na prázdninách v Maroku. Asi budeš potřebovat se svým dárkem trochu pomoct, ale jsem si jistý, že se o to Snape zvládne postarat.

Doufám, že se brzy uvidíme!

Sirius

Severus trochu zaraženě podotkl: „Neřekls mi, že máš narozeniny."

„Já to taky nevěděl!" Harry zíral na lístek. „Znával mého tátu. Možná se ho na to zeptal."

„Jsou nějak spříznění?"

Harry přikývl. „Bratranci. Taky mi vyprávěl, že s mým tátou byli ve stejném tréninkovém programu pro antropolágy."

Harryho černá srst tedy pocházela z linie čistokrevného Jamese, nikoli od kříženky Lily. To by Luciuse určitě nadchlo.

Harry odložil kartičku stranou a roztrhl balíček, z něhož se vylouplo koště. Severus věděl o košťatech tužku, takže s ním ten výjev neudělal celkem nic, zato Harrymu naráz spadla brada.

„To je Kulový blesk!" Když spatřil Severusův stále prázdný výraz, dal se Harry do vysvětlování: „Je to jedno z nejlepších košťat na světě! Strašně jsem si takové přál, ale jsou děsně drahá a..." Harryho prsty přejížděly po hladké dřevěné násadě. „Je překrásné!" řekl téměř nábožným tónem.

Severus se pro koště natáhl a řekl: „Nejdřív ho musím prohlédnout."

Harryho výraz sklesnul.

„Nemůžu tě nechat létat na něčem nezkontrolovaném – bez ohledu na to, jak moc je to vychvalované. Nebude to trvat tak dlouho jako minule. Za chvíli můžeš letět."

„Dobře." Harry vrhl poslední toužebný pohled na Kulový blesk a vrátil se ke strouhání sýra, kterému se věnoval předtím.

Poté, co zanesl koště do své pracovny, se Severus vrátil zpět do kuchyně. „Běž si obléct něco pěkného. Beru tě na večeři."

Harry se podíval na téměř dokončené jídlo před sebou. „Ale co..."

„Zakonzervuju to kouzlem. Můžeme si to dát zítra k obědu."

„Co si mám vzít na sebe?"

„Svoje nejlepší oblečení."

Harry se rozzářil a vystřelil z místnosti jako namydlený.

Ačkoli Severus neměl na dnešní večer rezervaci, díky špetce magie se nakonec usadili v slušně zařízené restauraci v centru Londýna. Když Harry vzal do rukou jídelní lístek, rozšířily se mu při pohledu na ceny jídel oči.

„Objednej si, co jen chceš," řekl Severus velkoryse. Sám by se spokojil s něčím levnějším.

Harry se po celou dobu večeře choval vzorně, ale často se škrábal na hlavě. „Svědí mě uši," řekl na vysvětlenou, když si všiml, jak si ho Severus prohlíží. „Nedělají to, když je proměníte v brýle, jen když mi z nich vyčarujete vlasy."

„A co tvůj ocas?" zeptal se Severus. „Ten ti také vadí?

„Ne; ten nový způsob, jak ho skrýváte, je fajn. Vadí mi jen ty uši. Ale to je v pohodě. Prostě se jenom cítím líp s brýlemi. Mám s nimi mnohem přirozenější pocit."

Severus si byl jistý, že odpověď zná, ale přesto se zeptal: „Chtěl bys být člověkem, kdybys mohl?"

„Nevadí mi být antropolág," odpověděl Harry až příliš rychle.

Severus odložil sklenici s vodou. „Kdybych dokázal vyrobit lektvar, který by ti natrvalo změnil tělo na lidské, vzal by sis ho?"

Harrymu se rozšířily oči. „Vy to dokážete?"

Severus přikývl. „S dostatkem času a peněz... Ano, myslím, že ano," zalhal.

Harry začal v prstech převracet vidličku. „Asi by se vám to hodilo, že?"

„V jisté míře," připustil Severus, i když podle toho, jak se Harry vyhýbal jeho pohledu a vrtěl se na židli, měl podezření, že Harry chce být člověkem primárně z docela jiných důvodů.

„Myslím, že bych to bral," řekl Harry konečně. „Proč? Vy už něco takového vyrábíte?"

„Možná," odpověděl Severus a předstíral, že si nevšiml záblesku radosti potěšení, který se mihl v Harryho nestřežené tváři.

Zbytek noci byl jinak dokonalý.

*

Navzdory svému předchozímu tvrzení, že tentokrát už bude s koštětem hotový rychleji, Severus Siriusovi stále nedůvěřoval, a tak koště podrobil důkladné prohlídce, aby se ujistil, že není nijak očarované. Než s tím byl hotov a přidal na koště svá vlastní kouzla, uplynuly téměř dva týdny. Té noci, kdy se chystal koště konečně předložit Harrymu, mu řekl, aby si oblékl svou famfrpálovou uniformu, pak na ně oba použil skrývací kouzla a protáhl Harryho do místního parku, kde připravil zmenšenou a upravenou verzi famfrpálového hřiště.

Harry vzlétl; vzhledem k tomu, že na pozicích hráli jen dva lidé, byla to sotva opravdová hra, ale Harrymu to zřejmě nevadilo. Od ucha k uchu se smál, i když Severus většinou dokázal díky ochranným kouzlům na Harryho koštěti skórovat. Když Harry chytil zlatonku a hra skončila, oba přistáli na svěží trávě.

Harry na Severuse skočil, políbil ho a udýchaně řekl: „V příštím životě spolu budeme hrát ve famfrpálovém mužstvu."

„Samozřejmě," souhlasil Severus, aby ho uklidnil. Harryho přesvědčení, že se jednoho dne reinkarnují a budou spolu žít jako kouzelníci, však doopravdy nesdílel. Harry se od něj odvrátil a se zádumčivým výrazem ve tváři se zadíval na obruče. Severus věděl, že kdyby Harry příliš dlouho přemýšlel o své touze být člověkem, nakonec by ho přepadla skleslost, a tak ho Severus rozptýlil tím, že sjel rukou k jeho rozkroku.

Harry zalapal po dechu, otřel se o ruku a otočil se zpátky, aby se chytil Severusových ramen.

Severus nedokázal vydržet, a tak Harryho zatlačil do trávy.

„Jsme na veřejnosti," namítl Harry.

„Obklopil jsem nás kouzly," řekl mu Severus, pohlcený vůní trávy a Harryho natolik, že nedokázal zadržet spěch. Roztrhl zapínání na přední straně Harryho famfrpálového hábitu, přeřízl neforemné chrániče a strhal z něj svetr i kalhoty. Harry zrůžověl, když se vzduch otřel o jeho holou kůži.

„Co když nás někdo uvidí?" zeptal se nervózně. Bylo neobvyklé, že se mládě chovalo tak ostýchavě, a Severuse jeho váhání trochu popouzelo.

„Nikdo nás neuvidí," ujistil Severus chvatně, než se na něj vrhl a Harry se rozplynul v jeho polibku. Svezli se společně do trávy a jejich těla se změnila v propletenec končetin. Zatímco si vyměňovali horké, zběsilé polibky, Severus šmátral po svém oblečení, dokud se z něj nevymotal, a pak vklouzl do Harryho.

Harry se zalapáním po dechu zpomalil a Severus s ním vyrovnal tempo. Harry se na něj díval svýma podmanivýma očima a jeho tvář byla tak divoce otevřená... „Severusi," zašeptal tiše. „Severusi..."

Severus se v Harrym pomalu pohupoval a chtěl jeho rozkoš udržet co nejdéle. Jenže počasí bylo rozhodně proti jeho záměru – začalo pršet, husté, těžké kapky jim smáčely kůži a měnily pole v bláto. Skončili a pak spěchali domů. Harry cestou svíral své narychlo spíchnuté oblečení.

*

Zbývaly dva týdny, než se měli vrátit do Bradavic a začít se připravovat na nový školní rok. Severus vysadil Harryho u Weasleyových brzy ráno, a přestože mu předtím řekl, že bude vařit, strávil většinu dne sezením u okna v obývacím pokoji a listováním v lektvaristických časopisech. Nemohl odtrhnout oči od diamantového kotlíku. Stál přesně tolik, kolik původně zaplatil za Harryho.

Od Harryho výbuchu se Severus snažil předstírat, jako by k ničemu z toho nikdy nedošlo, ale jak dny plynuly, věděl, že takovou věc nebude moct jen tak ignorovat, prostě ji vymazat a žít spokojeně dál. Neexistoval způsob, jak to obejít. Aby byl Harry šťastný, potřeboval být volný. Volný a lidský.

S povzdechem odložil časopis a vydal se do Bradavic.

Ředitel byl podle očekávání ve své kanceláři.

„Citronový drops?" nabídl mu Albus.

„Harry se se mnou příští semestr nevrátí," řekl Severus.

„Aha," řekl Albus a jeho jasné oči se zachmuřily. „Takže už ses rozhodl?"

Nebyla to snadná volba, ale lhal by jen sám sobě, kdyby si dovolil myslet si, že existuje jiná cesta. „Bude to tak nejlepší pro všechny. Nebudete si muset dělat starosti s tím, co řeknou rodiče, až zjistí, že ve škole zaměstnáváte antropolága, ani s tím, kdo mu bude vyplácet mzdu."

„A Harry si to tak přeje?" zeptal se ředitel tiše a podíval se na Severuse přes obroučky svých půlměsícových brýlí.

Ještě to Harrymu neřekl. „Výslovně se mnou o tom nikdy nemluvil. Je příliš zdvořilý, než aby svá přání vyjadřoval otevřeně. Ale já vím, že to je to, co chce. Budete se starat o bankovní účty, které jsem pro něj založil?"

„Samozřejmě," ujistil ho Albus.

„Děkuji." Severus se vrátil domů, aby vyzvedl Harryho dokumenty a zařídil všechno potřebné.

Když si pro Harryho přišel k Weasleyovým, mládě poskakovalo na patách vzrušením. „Angelina, její sestra a dvě jejich kamarádky přišly na návštěvu a hrály s námi, a protože Bill a Charlie jsou zpátky, měli jsme dost hráčů pro celé dva týmy! Tohle byla ta nejlepší hra, jakou jsem kdy zažil! Prohrávali jsme o tři sta bodů..."

Severus Harryho vyvedl ven a beze slova je přemístil domů, kde u krbu stály sbalené a připravené všechny Harryho věci.

Když Harry uviděl čekající kufry, na chvíli přestal štěbetat. Nakonec se zeptal: „Vracíme se do Bradavic dřív? Co se stalo?"

Severus mu podal letaxový prášek. „Řekni ‚Atterolepus'."

„Atterolepus!" Harry zmizel v zelených plamenech.

Severus posbíral Harryho věci, zmenšil je tak, aby se mu vešly do kapsy, a přistál v hale nemocnice v Itálii, kde byla antropolágům zákonem stanovena větší práva.

„Proč jsme tady?" zeptal se Harry s široce rozevřenýma očima.

„Profesor Severus Snape?" oslovila ho pohledná blonďatá čarodějka v lékouzelnickém stejnokroji.

„Ano?"

„Pojďte prosím za mnou, pane." Vykročila dlouhou chodbou. Severus ji následoval a Harry cupital za ním, snaže se ho dohnat. Lékouzelnice otevřela jedny z dlouhé řady dveří a zavedla je do nemocničního pokoje. „Tohle bude váš pokoj."

Jakmile se za ní dveře znovu zaklaply, Harry se otočil na Severuse. „Co se děje?"

Severus přičaroval zpět Harryho ocas a uši, které mu nyní na hlavě ležely naplocho položené. Vytáhl z hábitu Harryho papíry a řekl: „Tohle jsou tvoje registrační dokumenty. Dokud budou existovat, vždycky budeš otrokem. Incendio!"

Harry od víru plamenů, který složku papírů spálil na prach, polekaně odskočil.

Severus pak vyjmul z hábitu miniaturní kufr, v němž byly uložené všechny Harryho věci, vrátil ho do správné velikosti a postavil jej do rohu místnosti. „V tom kufru je veškerý tvůj osobní majetek – pochopitelně kromě Žampiona, kterého za tebou pošlu, jakmile se zabydlíš ve svém novém domově."

„Nerozumím tomu," řekl Harry, který ve tváři úplně zbledl. „Prodáváte mě Siriusovi?"

Severus se mu vysmál. „Nebuď hloupý. Kdybych tě chtěl prodat, potřeboval bych tvoje papíry, nemyslíš? Jsi svobodný. Zařídil jsem, aby ti zdejší zkušení čarodějové odstranili ocas a uši natrvalo přeměnili na lidské. Podle všech právních norem odsud odejdeš jako člověk. A pokud budeš pravidelně užívat lektvar, který jsem pro tebe vyvinul, nikdo nikdy nepozná opak. Ve tvém novém rodném listu budeš vedený jako moták. Jeden takový si pro tebe po operaci přijde a pomůže ti začlenit se do nového života. Založil jsem ti účet s dostatkem mudlovských i kouzelnických peněz, aby ti vystačily na příštích pět let. Za tu dobu by ses měl stihnout pohodlně zařadit do lidské společnosti a najít si dobrou práci." Přál si, aby mohl dát Harrymu tolik peněz, aby ho zaopatřil na celý zbytek života, ale na to jeho prostředky nestačily. Jen k tomu, aby mohl vybrat částku, která bude stačit na pět let, musel zastavit svůj dům.

Harry tam s očima jako dva talíře jen stál a zíral.

Čím déle zůstával na místě, tím více nad Severusem přebíraly vládu emoce a pokoušely se mu zabránit v tom, co se chystal udělat. A tak se ve svém odhodlání zatvrdil, naposledy se na Harryho podíval a řekl: „Sbohem, Harry." Než to on nebo Harry stačili zastavit, vstoupil do letaxových plamenů a přenesl se do ředitelny.

„Je volný?" zeptal se ho Albus slavnostně.

Severus přikývl. „Brzy z něj bude člověk. Můžeme to podepsat."

Albus k němu po stole mlčky posunul papíry, které Severuse od Harryho právně oddělí. Severus je rozmáchlým rukopisem podepsal. Nebylo to tak těžké, jak si myslel. Jednoduše se soustředil na to, jak šťastný Harry bude jako člověk, a i když se tím černá jáma v jeho nitru nerozptýlila, nebolelo to tolik jako v nemocnici.

Albus Severuse chvíli pozoroval, a pak řekl: „Ostatní antropolágové bývají vyspělí úměrně svému věku, ale Harry prožil celý život v otroctví. Mám pocit, že..."

Severus mávl nad Albusovými obavami rukou. „Pokud je alespoň trochu inteligentní, bude v pořádku. Dal jsem si záležet, abych všechno zorganizoval tak, aby měl slušný život, pokud se bude snažit." Ve skutečnosti víc než slušný život. S Harryho inteligencí a péčí, kterou Severus investoval do jeho výchovy, by měl mít báječný život.

„Jistě, postaral ses o většinu jeho fyzických potřeb," souhlasil Albus, „ale musíš sám vědět, jak moc je na tobě závislý."

Severus se ušklíbl. Kdysi se také nechal tou představou opájet, ale teď už znal pravdu. „Je mladý a vnímavý. Přilnul ke mně výhradně proto, že jsem byl jeho majitel a věnoval jsem mu určitou míru pozornosti. Jeho pocity náklonnosti by se časem jistě změnily, pokud se tak už nestalo, ale cítil by morální povinnost se mnou zůstat. A to nedopustím."

„To je sice pravda," odvětil Albus, „ale není důvod, aby k tomu rozchodu došlo právě teď, když prochází největší proměnou svého života."

„Kdybych trval na tom, aby Harry i nadále zůstával u mě, bylo by jeho propuštění jen formalitou – nic by se tím nezměnilo. Takhle bude skutečně svobodný."

Albusovy pronikavé modré oči Severuse zpytavě sledovaly. „Opravdu?"

„Samozřejmě," odpověděl Severus pevně. „Vím, co je pro něj nejlepší. Tohle je to, co potřebuje. Když jsem vám řekl o svém plánu, byl jste z něj docela nadšený. Tak mi teď hlavně neříkejte, že jste změnil názor." Ne že by na tom Severusovi nějak moc záleželo; Harry byl jeho a mohl si s ním dělat, co se mu zlíbí. A on věděl, že Harry prahne po svobodě, i když by se k takovým pocitům nikdy nepřiznal nahlas.

„Ačkoli tvému rozhodnutí osvobodit ho tleskám a dobře vím o jeho touze stát se člověkem, předpokládal jsem, že s ním zůstaneš, dokud se neosamostatní," odpověděl Albus. „Severusi, jen si buď jistý, že je to pro jeho dobro."

„Jsem si jistý." Severus opustil ředitelnu a vrátil se domů. Když nyní Harry nezabíral žádné místo, přesunul Severus svůj stůl na původní místo a pustil se do úklidu. Jak přerovnával police, všiml si kousku zelené barvy úplně vzadu u stěny. Sáhl po něm a našel zbytky svetru, který mu Harry upletl k Vánocům. Myslel si, že ho nechal v Bradavicích, ale zřejmě ho omylem sbalil. Obracel ho v rukou a věděl, že by ho měl zničit, ale nedokázal se k vyslovené patřičného kouzla přimět.

Přestože se všechno snažil vrátit do stavu, aby po Harrym nebylo v domě nikde ani památky, Harryho přítomnost tu stále přetrvávala. Nedokázal pracovat, nedokázal si uvařit, nedokázal dokonce ani sedět v knihovně a číst, aniž by myslel na Harryho. Zbavil se své staré postele a koupil si novou, ale i se zbrusu novým povlečením, kterým byla matrace čerstvě povlečená, to v místnosti stále nepochopitelně vonělo Harrym.

Když přišel čas jít spát, Žampion se schoulil na Harryho straně matrace, vrhl na Severuse temný pohled a ublíženě si omotal huňatý ocas kolem těla. Severus se na kocoura zadíval a řekl: „Víš dobře, že přesně tohle chtěl."

Žampion zamrkal a odvrátil se na druhou stranu.

*

O týden později se Severus vrátil domů z pochůzek v Příčné, jen aby našel Siriuse a Harryho sedět u silnice hned za okny svého domu. Sirius vstal a prudce přistoupil k Severusovi.

„Nevím, co to na něj zkoušíš," odplivl si Sirius a vytáhl se do plné výšky. „Ale jestli se o něco takového ještě jednou pokusíš, nakopu ti prdel! A nemysli si, že toho nebudu schopen. Možná nemám magii, ale postavím tě do latě takovým způsobem, že se nebudeš stačit divit!"

Co tu sakra Sirius s Harrym dělal? Harry měl už touhle dobou být mezi motáky, ne tady pobíhat s tímhle arogantním prcířem. „Co děláš s Harrym?" zeptal se Severus obviňujícím tónem.

„Zachraňuju ho před zmrzačením, to je to, co dělám!" Siriusovy rty se zkroutily do úšklebku. „Vy zatracení lidé a ta vaše arogance! Kdo si myslíte, že jste, když máte pocit, že mu můžete uřezat uši a ocas jen proto, že neodpovídají vašim standardům?"

Severus střelil pohledem k Harrymu, aby si uvědomil, že mu za hlavou plandají ochable svěšené uši. Nepodstoupil operaci. Všechna jeho práce a plánování byly k ničemu. Severus se otočil zpátky k Siriusovi a řekl: „Neměl jsi právo –"

„Ne!" Sirius udělal hrozivý krok vpřed a Severus vytáhl hůlku. „To ty jsi neměl právo! Rozřezat ho jako kus masa není způsob, jak zacházet s mládětem, i kdyby bylo legálně..." zakoulel Sirius očima, „...tvým majetkem."

„On chtěl –!"

„Ty hlupáku! Kdyby tohle bylo to, co chtěl, neposlal by sovu rovnou za mnou, abych ho přišel zachránit! Ty hloupý, arogantní kreténe –" Sirius udělal další krok vpřed a Severus se přesunul do útočné pozice. Harry vletěl mezi ně.

Chytil Siriuse za ruce a prosil ho: „Prosím, nebojuj s ním!"

Severus sklonil hůlku a řekl: „Zeptám se tě na to ještě jednou a naposledy: Co děláš s Harrym na mém pozemku? Jestli si myslíš, že ti dovolím, abys ho vzal –"

„Pomáhám mu dostat se zpátky k tobě!" vykřikl Sirius. „Jen Merlin ví proč, když si ho ani za mák nezasloužíš. Z nějakého šíleného důvodu tě miluje. Brzy si uvědomí, že jsi jen bezcenný pytel sraček, ale zatím mu láme srdce pomyšlení, že by měl být bez tebe, tak budiž – ať je s tebou. Ale pamatuj si – zatraceně dobře si pamatuj, co ti teď řeknu," píchl Sirius Severuse prstem do hrudi. „Ještě jednou mu ublížíš a já zařídím, že toho do konce života budeš litovat."

Severusův hněv kriticky zhoustl, ale s Harrym mezi nimi se nechtěl do ničeho pouštět, a tak se zmohl jen na rozkaz: „Vypadni z mého pozemku."

Sirius se v návalu vzteku obrátil k Harrymu. Objal ho a tiše řekl: „Jestli ti ten kretén jen způsobí další bolest, postarám se o něj za tebe. Nezapomeň mi poslat sovu, kdybys potřeboval někde přespat. Vrátím se za tři dny, abych tě zkontroloval." Střelil po Severusovi posledním pohledem, pak došel ke své motorce, naskočil na ni a zmizel.

Ohromený Severus nevěřícně zíral na Harryho. „Nenechal sis odstranit uši a ocas."

Harry pomalu zavrtěl hlavou.

Nahromaděná frustrace v Severusovi náhle vzkypěla. „Ty hloupé štěně! Všichni budou vědět, že jsi antropolág. Budeš čelit neustálému obtěžování!" zavrčel.

Harry se stoickým klidem řekl: „Je mi to jedno. Chci být sám sebou."

Severus nechápal, co zapříčinilo tak náhlou změnu. „Chtěl jsi být člověkem."

„Chtěl," přisvědčil Harry. „Ale když mi došlo, že mám konečně možnost s změnit, uvědomil jsem si, že se změnit nechci. Nechci muset vypadat jako člověk jen proto, aby se mnou jako s člověkem zacházeli. Raději bych byl antropolágem a člověkem zároveň. Nechápu, proč se musím měnit, aby mě přijali. Proč se lidé místo toho nemohou naučit zacházet se mnou jako s lidskou bytostí?"

Severus si povzdechl. „Můžeš si stokrát přát, aby se k tobě chovali jako k člověku, ale nic to nemění na tom, že ve skutečnosti jsi antropolág a oni tě tak vždycky budou vnímat, dokud budeš mít uši a ocas. A teď, když jsi odmítl operaci, se ani nemůžeme vrátit k tomu, co bylo předtím. Když jsem tě osvobodil, tvé jméno se objevilo v ministerském registru osvobozených antropolágů. Už se nemůžeme jen tak vrátit do Bradavic a –"

„Já vím," řekl Harry klidně. „Já ani nechci, aby to bylo stejné. Chci říct, že bych se rád vrátil do Bradavic, ale nechci to, pokud tam nebudu moct být sám sebou. Vím, že byste mě jako člověka nechtěl, ale..."

„Proč si něco takového myslíš?" zeptal se Severus chraplavě.

Harry se zamračil. „Opustil jste mě, když jsem se chtěl proměnit v člověka."

Severus si odhrnul vlasy z očí. „Opustil jsem tě, protože jsi mladý a vím, že se tvé city časem a okolnostmi změní. Chtěl jsem, aby ses o svém osudu mohl rozhodovat svobodně, aniž by tě brzdil pocit povinnosti vůči mně."

„Nevím, jestli se moje pocity změní... Jednoho dne možná ano," připustil Harry. „Ale teď jsou pořád stejné. Vím, co cítím."

„Jsi příliš mladý –"

Harry se ušklíbl. „Jestli jsem příliš mladý na to, abych věděl, co chci a co je pro mě nejlepší, tak jsem taky příliš mladý na to, abych žil sám, nebo ne?"

Severus na něj chvíli jen zíral. Nakonec musel uznat, že tohle kolo prohrál. „Dobrá, předpokládám, že jsi dost starý na to, aby ses rozhodoval sám."

Harry s úsměvem přistoupil blíž. „Nechci být vaším otrokem. To jsem nikdy nechtěl. Chtěl jsem jen vás a myslel jsem si, že když se jako otrok budu chovat, budete chtít i vy mě."

„Vždycky jsi nesnášel chovat se jako domácí skřítek?" Pro Severuse bylo stále těžké to pochopit.

„No, nesnáším uklízení." Harry věnoval Severusovi malý, omluvný úsměv. „A vám to s magií stejně jde mnohem lépe. Ale vaření mi nevadí – zvlášť proto, že v tom jste opravdu hrozný."

Severus si odfrkl. „Nejsem špatný kuchař. Prostě jsem pro tebe akorát nemohl vařit nic sofistikovaného, když jsi byl nemocný."

Harry se na něj vyzývavě podíval. „Takže chcete říct, že vaření si berete na starost?"

„Ne – prokázal jsi, že jsi v tom docela zběhlý," připustil Severus neochotně.

Harry prošel kolem Severuse a vešel do jejich domu. „Pořád platí, že se budu ucházet o své místo v Bradavicích, ale ať už ho dostanu, nebo ne, Sirius mě chce najmout, abych mu pomáhal s organizací na podporu práv antropolágů. S Hermionou už nějakou dobu mluvíme o tom, že bychom chtěli pomáhat ostatním, ale nemáme peníze; Sirius je na druhou stranu bohatý, ale zase neví, jak na to."

„Proč jsi mi to neřekl?" zeptal se Severus, který jej těsně následoval.

Harry svraštil obočí a posadil se na pohovku. Žampion mu vyskočil na klín (což byl na jeho poměry vzácně atletický výkon) a vydal tichý hrdelní zvuk, kterým se obvykle projevovaly jeho pokusy o to, co u jiných koček bylo vrněním. „Nebyl jsem si jistý, jak to vezmete. Teda, věděl jsem, že jste jiný než většina lidí, když jste pro mě proměnil tu pohovku, ale..."

„Přeměnil pohovku?" zeptal se Severus nechápavě, protože si nemohl vzpomenout, co tím Harry myslí.

„Tu první noc s vámi," řekl Harry, přitulil se k Severusovi a zastříhal ušima. „Všichni ostatní lidé se na mě buď okamžitě poté, co mě přivedli domů, pokusili vrhnout, nebo se šli povalovat do vlastních postelích a mě nechali dělat všechny domácí práce. Vy jste se mnou nejen večeřel, ale také jste mi dal mou vlastní postel. Byl jsem připravený s vámi spát – pokud byste to chtěl –, protože mi všichni říkali, že jednoho dne skončím v nevěstinci nebo s čarodějem, který nebere „ne" jako odpověď. Vy jste byl aspoň lepší možnost než většina ostatních. Nechtěl jsem to, ale říkal jsem si, že když vás nechám, abyste se mnou spal, postaráte se o mě. Alespoň zezačátku."

Severus pohladil Harryho po neustále se napřimujících uších a zeptal se: „A ta postel v tom něco změnila?"

„No," řekl Harry, odložil Žampiona na stranu a vylezl Severusovi do klína. „V tu chvíli ne. Ale byl to začátek. Taky jste nebyl nijak zvlášť náročný na to, jak plním své povinnosti, a po práci jste mě nechal dělat si, co chci, když jsem vás tím nijak neobtěžoval. A taky jste mi vyrobil tu stoličku."

Severus musel dost pátrat v paměti i po tomhle; tehdy mu to připadalo jako maličkost. „Nemohl jsem dopustit, aby ses zranil, když jsi lezl nahoru, abys uklidil věci na vysoké police."

„Žádná rodina, u které jsem kdy žil mi nikdy nic takového nedala. Ani jednou," zavrtěl Harry hlavou. „Když jsem odněkud padal, musel jsem dávat pozor jen na to, abych při pádu nerozbil něco jejich. Vůbec je nezajímalo, že jsem spadl a poranil si ruku nebo něco jiného – jen to, že jsem při tom rozbil nádobí. Všichni mí předchozí majitelé mě vždycky potrestali, když jsem něco provedl. Křičíte, což se mi nelíbí... ale ublížil jste mi jen párkrát."

I vědomí, že Harrymu ublížil „jen párkrát", bohatě stačilo k tomu, aby si Severus vroucně přál, aby mu býval neublížil vůbec.

„Všiml jsem si," pokračoval Harry, když se vyrovnanýma očima setkal s těma Severusovýma, „že kdykoli jste na mě byl opravdu naštvaný, bylo to vždycky proto, že jste se o mě bál. Dlouho jsem si myslel, že je to kvůli penězům, které jste za mě utratil, protože jste o tom často mluvil. Ale pak jste dostal příležitost prodat mě Siriusovi za spoustu peněz, a přesto jste to neudělal."

Severus si odfrkl. „A nechat toho bastarda, aby tě zasvětil do života rektálního alpinisty?" I když se bál odpovědi, stejně se musel zeptat: „Chceš zůstat s ním? Chtěl ses s ním vyspat, nebo ne?"

Harry rychle zamrkal a chvíli nic neříkal. Pak váhavým hlasem řekl: „Je jedním z mála, s kým bych to zvažoval."

„Z mála? To znamená, že je takových víc?" zeptal se Severus, který chtěl – když už se do toho jednou pustil – vědět všechno, i když ho bolelo, že není jediným člověkem, o kterém Harry kdy uvažoval jako o sexuálním partnerovi. Utěšoval se aspoň vědomím, že by bylo hloupé myslet si cokoli jiného; koneckonců, aby byl k sobě upřímný, i pro něj kromě Harryho existovala spousta jedinců, které považoval za sexuálně přitažlivé.

Harry přikývl a jeho váhání se vytratilo. „Ano – vy, Sirius a Charlie Weasley."

„Charlie Weasley?" vyhrkl Severus, jehož obočí rázem vystřelilo až k linii vlasů. Okamžitě se rozhodl, že Harryho už nikdy nepustí do blízkosti Weasleyovic domu, když bude jejich druhý nejstarší syn doma.

Harry se usmál. „Cedric Diggory je taky docela roztomilý. A kdyby Draco nebyl takový arogantní hlupák –"

„Už jsem asi slyšel dost." Vzít Harryho do Bradavic byl zjevně mnohem nebezpečnější podnik, než mohl tušit.

Harrymu postupně zmizel úsměv z tváře. Najednou zvážněl a sevřel Severusovu ruku ve své. „I když je Sirius opravdu hezký, nikdy jsem o něj doopravdy neměl zájem. Stojím jen o vás. Je na mě hodný a vím, že bych se s ním měl dobře, ale nejsem do něj zamilovaný. Kdybyste tu nebyl vy, asi bych s ním spal, ale za téhle situace chci být s vámi, ne s ním.

Nedávalo to smysl. Sirius byl bohatý, hezký a (to si Severus musel přiznat) k Harrymu mnohem laskavější. „Proč?" zeptal se Severus naprosto zmaten.

Harry překvapeně povytáhl obočí a řekl: „Mohl jste mě prodat Siriusovi a získat zpět všechny své peníze – vlastně ještě mnohem víc –, ale neudělal jste to; místo toho jste vymyslel plán, jak mě proměnit v člověka, protože jste si myslel, že to tak chci. Ale já vás miloval ještě předtím. Ještě před Bradavicemi."

Při pohledu na Severusův udivený výraz přidal vysvětlení: „Naučil jste mě číst. Vyhrožoval jste, že useknete ruku člověku, který mě v Příčné ulici obtěžoval. Nezlobil jste se, když jsem vám zaneřádil knihovnu, ačkoli vím, jak moc máte rád své knihy a pořádek." Chytil Severuse i za druhou ruku a obě si položil na zadek. „A hlavně jste se mnou ani jednou jedinkrát nepokusil o sex. Dlouho jsem byl přesvědčený, že prostě nemáte zájem, ale pak jsem slyšel, jak jste Luciusovi řekl, že mě k tomu jen odmítáte nutit, a já v tu chvíli věděl, že pokud vás nebudu mít, umřu."

Jeho intenzivní zelené oči se setkaly se Severusovýma. „Moje city se od té doby nezměnily. Vždycky jste byl můj čaroděj. I když se na vás někdy zlobím, nikdy jsem nechtěl nic jiného než být s vámi. Když jsem tenkrát řekl, že nesnáším být vaším otrokem, nebylo to proto, že bych vás nenáviděl. Jen jsem si přál být místo toho vaším partnerem, aby už neexistovala možnost, že se mě ze dne na den zbavíte, když vás omrzím; abyste byl můj tak úplně, jako jsem já váš."

Dokonce i v té chvíli, kdy měl pocit, že mu srdce pukne, a kdy celé jeho tělo chtělo letět, si Severus nemohl pomoci, aby si nerýpnul: „I když jsi teď můj partner, pořád se tě můžu zbavit."

„Neexistuje!" odpálkoval ho Harry drze, až příliš spokojený sám se sebou. „Zůstanu s vámi, ať se vám to líbí nebo ne." Se zlomyslným leskem v očích dodal: „A protože jsem teď volný, můžu dělat všechny ty věci, které můžete dělat vy lidé – například vyhrožovat, že useknu ruku každému, kdo se vás pokusí nevhodně dotknout."

Severus musel potlačit smích při představě, že by se ho někdo pokoušel nevhodně dotýkat. Přes všechnu svou vrozenou inteligenci měl Harry stále spoustu hloupých představ. Ale pokud si Harry myslel, že je Severus jako partner žádoucí, kdo byl on, aby mu to přesvědčení vyvracel?

Severus začal prsty pomalu rozepínat knoflíčky na Harryho oděvu a zeptal se: „Chceš snad skončit v Azkabanu?"

„Nedovolím, aby ti někdo ublížil," slíbil Harry s očima planoucíma odhodláním. „Ale budu opatrný. Chci s tebou totiž strávit zbytek svého života."

Severus se naklonil dopředu a políbil Harryho na rty. Splnil by Harrymu každé přání – ale tohle přání dělalo šťastným i jeho.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

entropie = v termodynamice míra (ne)uspořádanosti určitého systému, která může mít (podle situace) pozitivní či negativní dopady na vlastnosti molekul v něm; zde myšleno jako metafora - v partnerských vztazích může mít škodlivý účinek jak přehnaná míra chaosu, tak i nastaveného pořádku.