Mezi několika tahy hlavy nad Severusovým penisem se Harry náhle zeptal: „Mohl bych mít sovu?"

Mezi sexem se Harry zmiňoval o svých přáních jen tehdy, když mu šlo o něco, co chtěl opravdu hodně, což bylo chytré, protože Severus obvykle díky Harryho usilovné práci s jazykem nedokázal odolávat moc dlouho. Když konečně dokázal soustředit veškerou mozkovou aktivitu na to, aby byl schopen odpovědi, zeptal se: „K čemu chceš sovu?"

„Mohl bych posílat dopisy," odvětil Harry těsně předtím, než znovu nasál do úst nejprve hlavičku a následně celou délku Severusova penisu.

Severus zasténal a položil Harrymu ruku na hlavu, aby zpomalil. Potřeboval prostor, aby mohl přemýšlet jasněji, jinak by brzy souhlasil i s tím, že Harrymu koupí jako domácího mazlíčka draka. „Trávíme spolu skoro každou volnou chvíli. Kdy bychom si našli čas na to, abychom si posílali dopisy?"

Harryho pronikavé oči se střetly se Severusovými, zatímco okolo penisu ve svých ústech dlouze polkl. Severus ho musel odstrčit, aby byl schopen vůbec jakéhokoli přemýšlení. Harry Severusův penis propustil s mokrým mlasknutím, vystrčil jazyk a začal dráždit jeho špičku. „Třeba až zase pojedete na další lektvaristickou konferenci a takové věci..."

„Můžeme využívat Strix." A pak, aby zabránil jakýmkoli dalším manipulátorským pokusům, pevně dodal: „Žádnou sovu nepotřebuješ."

Harryho jazyk sjel níž, aby potrápil varlata, zatímco kořen začala laskat ruka, která se právě uvolnila z práce na jeho vlastním penisu. Poté, co Harry Severuse znovu přivedl téměř na pokraj orgasmu, jemně zatáhl za varlata a řekl: „Všichni bradavičtí studenti mají nějaké domácí mazlíčky. Ropuchu nechci a jak víte, kočku mít nemůžu, takže to znamená, že bych měl dostat sovu."

Severus sice nevěřil, že je Harry natolik prohnaný, aby ho nenechal se udělat, ale zároveň věděl, že čím rychleji přistoupí na nějaký kompromis, tím dřív vyvrcholení přijde. Navíc: když Harrymu dá něco, co opravdu hodně chce, Harry se mu za to rád odvděčí i opakovaně. Ne, ne. Neměl by se vzdávat. Harry žádného mazlíčka nepotřebuje. S rozmyslem, jakého jen byl schopen, zatímco Harryho nadaná ústa pracovala na jeho varlatech, prohlásil: „Problém nejsou kočky, ale maguáři."

Z nějakého důvodu maguáři dokázali vycítit Harryho králičí podstatu a rádi ho pronásledovali, jako by šlo o normálního králíka. Filch Harryho rád obviňoval, že si v hábitu schovává kočičí žrádlo, dokud mu Severus nevynadal. A když se Grangerová chtěla s Harrym v klidu učit, musela od něj držet dál Křivonožku. Normální kočky – ty bez maguáří krve – se zdály být s Harryho přítomností smířené. Problém však byl v tom, že většina kouzelnických koček měla v sobě maguáří krve alespoň kapku, což bohatě stačilo, aby se Harrymu s chutí vrhaly po kotnících, když procházel hradem.

„S obyčejnou mudlovskou kočkou by to šlo," vypadlo ze Severuse, než si stačil uvědomit, co říká.

„Vy byste mi ji vážně koupil?" zeptal se Harry, když pustil Severusova varlata a znovu si zasunul jeho penis hluboko do krku. Než ho Severus stihnul odstrčit, začal prudce polykat a dělat tu věc, při které měl Severus pocit, že celé Harryho hrdlo vibruje.

Severus se nedokázal zastavit a udělal se. Harry však nepřestával; dál pohupoval hlavou a polykal, jako by se snažil ze Severuse vysát každý zbytek semene, a působil mu tak intenzivní rozkoš, až Severus myslel, že na chvíli omdlí.

Když se mu smysly znovu projasnily, Harry mu ležel na klíně, objímal ho a tvářil se spokojeně. „Mohli bychom jít do zverimexu už dneska?"

Severus se zamyslel a došel k názoru, že celé měsíce děkovných felací za to stojí. „Půjdeme tam příští víkend. Nemá smysl zvíře zvykat na Bradavice, když se za pár dní vrátíme ke mně domů."

Polibek, který mu Harry hned vzápětí věnoval, za to stál rozhodně víc než dost.

*

Ve snaze zalíbit se Harrymu a ušetřit trochu peněz ho Severus nakonec místo do zverimexu vzal do útulku.

„Tohle všechno jsou zvířata, která nikdo nechce?" zeptal se Harry, který se s vytřeštěnýma očima rozhlížel po čistém, dobře osvětleném útulku.

„Ano." Severus minul psy, o které nestál, a nasměroval Harryho ke kočkám.

Harry se široce usmál, stoupl si na špičky a rychle Severuse políbil na tvář. Pak si uvědomil, že by měl být diskrétnější, otočil se k jedné z dobrovolnic a zeptal se jí: „Copak lidi nemají rádi kočky s černou srstí?"

Dobrovolnice nepochopila důvod jeho otázky, a tak odpověděla: „Někteří lidé je pořád ještě spojují s čarodějnictvím, na druhou stranu se ale černým kočkám obvykle daří lépe než černým psům. Velcí černí psi jsou tou skupinou, pro kterou se hledá domov nejobtížněji."

„Nejradši bych adoptoval všechny," prohlásil Harry a zamyšleně si prohlížel klece.

Zasmála se. „To znám. Tady –" pokynula mu, aby ji následoval. „Tohle je Žampion." Prošla řadou klecí a dovedla ho k jedné, kde se v kočičím pelíšku rozvaloval velký černý dlouhosrstý kocour. Třeštil na Harryho oči, ale jinak o něj nejevil žádný zájem.

„Žampion je tu už nějakou dobu," řekla jim dobrovolnice. „Je starý a možná už mu tady nezbývá moc času, takže má poměrně malé šance na to, že ho někdo adoptuje. Taky trpí nějakými zdravotní problémy, takže musí jíst speciální stravu." Otevřela klec a nahnula se dovnitř, aby kocoura zvedla a vtiskla ho Harrymu do náruče.

Uvnitř klece se Žampion zdál velký, ale teprve když ho k sobě Harry přivinul, si Severus uvědomil, jak mohutný ve skutečnosti je. Zakrýval téměř polovinu Harryho trupu, kterou ještě přečníval jeho dlouhý huňatý černý ocas. Srst místy přetínaly bílé skvrny, které mu lemovaly i špičky uší. Žampion se na Harryho mrzutě podíval svýma žlutýma očima, ale když ho Harry podrbal za ušima, vydal krátký, tichý hrdelní zvuk, který by se téměř dal nazvat vrněním.

Harry vrhl na Severuse prosebný pohled a Severus věděl, že bez Žampiona nedokáže odejít, stejně jako on sám nebyl schopen opustit obchod v Obrtlé bez Harryho.

„Vezmeme si ho," řekl Severus a Harry se rozzářil.

Dobrovolnice, z níž se vyklubala Mary, jim pomohla vybrat správné krmivo, hračky a spoustu dalších propriet, u nichž měl Severus velké pochybnosti, zda je vůbec někdy využijí. Žampionovi se postroj a vodítko příliš nezamlouvaly a Harry ho nakonec na místo, kde nechali koště, na němž přiletěli, odnesl v náručí.

Když osaměli, skrytí za ochranami, Harry Žampiona nějak přesvědčil, aby si vlezl do zvířecí přepravky, a pak se vrhl na Severuse a objal ho tak pevně, že Severus chvíli nemohl dýchat.

„Je dokonalý," řekl Harry a stále se šťastně usmíval. „Přesně takového jsem si přál."

„Očekávám, že se o něj budeš patřičně starat," připomněl mu Severus.

„Nebojte, budu," slíbil Harry.

*

Když se to Lucius dozvěděl, rozesmál se. „Ty sis koupil domácí zvířátko svému domácímu zvířátku?

Harry byl sotva domácí mazlíček, ale Severus věděl, že o opaku Luciuse nikdy nepřesvědčí. „Jestli má zapadnout mezi ostatní studenty, musí jim být podobný ve všech aspektech."

„Jen buď opatrný, příteli," řekl Lucius mezi doušky svého nápoje. „Nechceš přece, aby si myslel, že je člověk. Nezapomeň mu občas připomenout, kde je jeho místo, že je to přes to všechno pouhý antropolág."

Severus posměšně opáčil: „Nedovedu si představit, že by na to vůbec kdy zapomněl."

Lucius prstem elegantně obkroužil okraj své sklenice. „Člověk musí být s takovými tvory vždycky opatrný, zvlášť u tak mladého, vnímavého jedince, jako je Harry. Jestli si vezme do hlavy, že je ‚dostatečně člověčí', začne se dožadovat, aby se s ním jako s člověkem také zacházelo. Antropolága, který neví, kde je jeho místo, nechceš. Když to necháš zajít moc daleko, mohl by se dokonce chtít osvobodit."

Ačkoli Severus tušil, že Harry o svou svobodu skutečně stojí, s úšklebkem mávl nad Luciusovými obavami rukou. „On přesně ví, kam patří."

Podle toho, jak Lucius usrkával ze svého nápoje, Severus pochyboval, že ho přesvědčil, ale také si dovedl představit, že Luciuse znepokojuje i jiná stránka věci, o které se však podle svého vychování zdráhal s ním hovořit – a tou byla Severusova silná náklonnost k Harrymu. Pro člověka, jako byl Malfoy, se projevy náklonnosti antropolágovi v podstatě rovnaly projevům náklonnosti domácím skřítkům. Prostě se to neslušelo.

Jako by už plánoval, jak Severuse seznámit s přijatelnějším životním partnerem, řekl Lucius: „Příští víkend pořádáme s Narcisou malé setkání. Byli bychom rádi, kdyby ses zúčastnil."

„Nemáme už domluvenou schůzku pro chlapce?" Severus měl v úmyslu strávit každou vteřinu svého času bez Harryho horečným vařením, aby si vynahradil rozptýlení, které mu způsoboval Harry tím, že ho co hodinu vyhledával kvůli sexu. Věděl, že ho Harry teď, když mají letní prázdniny a bydlí u něj doma namísto v Bradavicích, bude otravovat častěji, ale trochu doufal, že mládě bude mít pochopení pro to, že se Severus musí soustředit také na práci – alespoň občas. Bohužel se však zdálo, že pochopení bylo přesně tím, co Harry neměl.

„To se nijak nevylučuje," řekl Lucius. „Na večírek tentokrát nebudou mít přístup žádné děti ani domácí mazlíčci.

Severus odolal nutkání obrátit oči v sloup.

*

Doma se na Severuse nikdo nevrhnul, sotva vešel do dveří, ale to jen proto, že Harryho předtím, než odešel, aby Luciusovi doručil na zakázku uvařený lektvar, svázal. Poté, co celý den neudělal žádnou práci, protože Harry nedokázal udržet ruce na uzdě, Severus Harryho odvedl do ložnice, přivázal ho k posteli, strčil mu do zadku darovaný vibrátor a před odchodem ho zapnul.

To bylo před třemi hodinami. Existovala tím vysoká pravděpodobnost, že už z Harryho stihla vyprchat většina sexuální energie.

Severus vešel do ložnice a zjistil, že Harry leží tam, kde ho nechal, roztažený na posteli. Celý jeho trup byl pokrytý spermatem a několik bílých provazců se mu dokonce rozprsklo po tváři. Uši i penis měl ochablé. Severus doufal, že je to tím, že má konečně dost (alespoň na několik hodin), a že si jen nedává pauzu mezi koly.

„Stačilo?" zeptal se Severus ode dveří.

Aniž by se na Severuse podíval, Harry pomalu přikývl. Ochablé uši se sotva hýbaly. Unaveným hlasem řekl: „Ano."

Severus se obával, že to trochu přehnal – koneckonců odešel už před několika hodinami. Přešel k posteli a kleknul si na ni. Opatrným pohybem vytáhl vibrátor z Harryho zadku a hůlkou ho očistil od potu a semene.

„Vykoupu tě," navrhl a mávnutím hůlky Harryho uvolnil z jeho pout.

To byla jeho první chyba.

Tou druhou bylo, že hůlku nedržel v ruce dostatečně pevně.

V jednu chvíli ještě klečel na posteli, připravený Harryho zvednout a odnést do koupelny. V další už ležel na podlaze bez hůlky, zatímco Harry si strhával oblečení s takovou vehemencí, že se ulítané knoflíky odrážely od okolních stěn.

„Přestaň, musím pracovat!" protestoval a snažil se Harryho od sebe odstrčit.

Obvykle šlo s Harrym fyzicky manipulovat docela snadno, ale tentokrát ho Harry přišpendlil k zemi s překvapivou silou a s šíleným hladem v očích řekl: „Vy se mnou budete šukat."

Severus věděl, že je lepší se nepokoušet hádat. Když Harry našel jeho penis, prudce mu ho vytáhl z kalhot a strčil si ho rovnou do pusy, stihl ještě říct: „Na postel."

Harry s plnými ústy ignoroval; jeho rty, jazyk, hrdlo a prsty už usilovně pracovaly na tom, aby se Severusovi postavil.

Moc práce to nezabralo. Mládě přesně vědělo, co má dělat, aby se všechna krev v Severusově těle nahrnula přímo do jeho penisu. Jakmile byl dostatečně tvrdý, aby do něj mohl proniknout, Harry na něj s hlubokým úlevným povzdechem nasedl. Jeho zadek byl stále pevný a těsný i přes všechno to roztahování, kterého se mu dostávalo po celé hodiny.

„Anooo..." syčel Harry, když do svého těla přijímal stále víc a víc Severuse. „Ach ano!"

„Příště," hrozil Severus, „tě tu takhle nechám osm hodin."

„To ničemu nepomůže," zalapal Harry a zuřivě vrtěl boky. „Nikdy nebudu spokojený, dokud nedostanu vás."

V tom případě zbývalo jediné řešení: dát Harrymu, co chce. Severus je oba převalil, ponořil se do Harryho nadoraz a šukal ho s takovou intenzitou, jaké jen byl schopen.

„Och ano! ANO! OCH! OCH!" křičel Harry, kterému teď uši trčely kolmo vzhůru.

Harry měl ruce tak pevně zaklesnuté v jeho vlasech, že Severus musel seslat ochranné kouzlo, aby nezůstal plešatý. „Chtěl jsi mého ptáka?" vyhrkl hlavně proto, že věděl, jak moc Harryho tenhle způsob mluvy dokáže rozvášnit

Harry se zachvěl. „Ach Merline, ano!"

„Celý den jsi myslel na to, že se necháš ošukat," podařilo se Severusovi zformulovat, zatímco přirážel boky.

„Potřebuju to," zanaříkal Harry Severusovi do ucha a prudce stáhnul půlky. „Tak moc."

„A když přestanu?" zvolnil Severus.

Harry náhle sklopil uši a kousl Severuse do nosu.

Kurva! Bolelo to jako čert!

Severus veškerý svůj vztek a rozčilení přetavil do zběsilých přírazů – znovu do Harryho zajel a šukal jej vší silou. „Ty jsi... velmi... velmi..."

„Ach!" Harry přivřel oči a jeho už tak pevný stisk se změnil v sílu svěráku. Severus ho několika hlubokými přírazy dotlačil až na okraj a pak už se Harry třásl a lapal po dechu, jak se jeho tělo pevně sevřelo kolem Severuse a vymámilo orgasmus i z něj.

Severus Harryho nedbale políbil a vyprázdnil veškeré semeno do Harryho teplého, vlhkého těla.

„Mmm," zamručel Harry. „To bylo dobré." Otočil hlavu na stranu a řekl: „Ale, ahoj, Žampione!"

Severus polekaně sledoval jeho pohled a uviděl Harryho kočku, která je sledovala se znuděným výrazem ve starobylém obličeji. Navzdory tomu, že to byla jen kočka, Severus vstal a upravil si oblečení. „Skutečně teď potřebuju jít pracovat. Uděláš večeři?"

„Dobře." Harry vstal a při odchodu s sebou vzal i Žampiona.

Později večer, když se Severus odebral do postele, našel Harryho schouleného se Žampionem, který nevypadal příliš potěšeně, že ho Harry drtí v náruči.

„Ta kočka s námi nespí," prohlásil Severus.

„Proč ne?" zeptal se Harry, který přejížděl rukou Žampionovi po hřbetu a zněl to, jako by ho nenapadal jediný důvod, proč by kočka nemohla spát s nimi v posteli.

„Nemůžu s tebou spát, když tu bude on."

„Proč ne?"

„Prostě to není vhodné, mít sex v posteli, když v ní zároveň leží zvíře."

„Dobře," řekl Harry s povzdechem. Propustil Žampiona ze svého sevření a položil ho na podlahu.

Jako by tím dával najevo své znechucení, mrskl Žampion ocasem a odkráčel pryč.

Spokojený Severus vylezl na postel a přitáhl si Harryho k sobě. Ošukal ho do bezvědomí a pak znovu odpadl vedle něj, jen aby zjistil, že Žampion zatím odpočíval na kraji jejich postele.

„Žampione!" vykřikl Harry potěšeně. Připlazil se k němu a kocoura, který ho počastoval varovným pohledem, znovu popadl. Uvelebil se s ním na své obvyklé místo a položil Žampiona mezi své a Severusovo tělo.

„Uvědomuješ si, že nemám kočky rád," připomněl mu Severus.

„Vy nemáte rád zvířata obecně," řekl Harry a zívl.

„Mám rád tebe." Bylo to poprvé, co se otevřeně vyznal z náklonnosti k němu, ale Harryho ta poznámka nepotěšila tolik, jak doufal.

Harryho rty se zkroutily do lehkého úsměvu. „Jo," řekl, zavřel oči a okamžitě usnul.

*

Žampionovi se naštěstí spaní v posteli nezamlouvalo zdaleka tak, jak by si to Harry přál. Bohužel však jeho nejoblíbenějším místem ke spánku byl vršek jakékoliv knihy, kterou si Severus chtěl přečíst, jakýkoliv svitek, který si zrovna opisoval, nebo – pokud nic z toho nebylo k dispozici – deska Severusova stolu. Proč se kocourovi líbily Severusovy předměty, když se nezdálo, že by měl v kdovíjaké oblibě i jejich majitele, Severus nechápal; kočky však na druhou stranu patřily k tvorům, které podle Severusova názoru nedávali smysl celkově.

Žampion vždycky povýšeně odešel, kdykoli ho Severus odstrčil, ale druhý den byl zpátky, na stejném místě, a upíral na Severuse pohled, jako by ho vyzýval, ať s tím něco udělá.

Se Severusem Snapem však žádná kočka souboj vůlí nevyhraje.

Severus ho pevným hlasem varoval: „Budeš se držet dál od mého stolu, jinak na něj umístím odpuzující kouzlo."

Žampion zívl a udělal si pohodlí na sedadle nejluxusnějšího křesla v místnosti.

„V kolik hodin odjíždíme k Malfoyovým?" zeptal se Harry.

„Za půl hodiny, tak se běž připravit. Večírek se koná až později večer, takže tě tam vysadím."

Harry zvedl Žampiona a klesl do křesla. „Jak poznám, že už večírek skončil?"

„Přijdu pro tebe. Na večírek v žádném případě sám nechoď, protože ti ponechám uši i ocas."

Harry se ušklíbl. Přestože zjevně rád vypadal jako člověk, zdálo se, že je raději, když králičí části jeho těla zůstanou na svém místě. Nepřítomně pohladil Žampiona a zeptal se: „Myslíte, že máme čas ještě na jedno kolo, než odejdu?"

„Musíš se obléknout," upozornil ho Severus. Ačkoli se mu velmi líbilo, když Harry nosil po domě jenom tuniky, neodvažoval se poslat Harryho na panství v čemkoli jiném než v plném společenském oblečení, které se obtížně svléká. Možná by měl Harryho hábit dokonce očarovat, protože to bude poprvé, co je s Dracem nechá v Malfoyově sídle několik hodin o samotě.

„To mi ale nezabere půl hodiny," odporoval Harry a odložil Žampiona stranou.

„Nepřijdu kvůli tobě pozdě – běž se obléct."

Harry se ušklíbl, ale odešel. Když se vrátil, oblečený do ležérních šatů, Severus na ně umístil kouzla proti cizí manipulaci.

„Ale jak mi je chcete sundat?" zeptal se zmateně Harry.

„Budeš se muset svléct sám," řekl mu Severus.

Harry si svůdně poodhrnul hábit. „Takže se chcete dívat?"

„Později."

„Budu na to myslet celou noc," řekl Harry a široce se usmál.

Ano, to on bude také... Severus poplácal Harryho po zadku a odvedl ho do plamenů letaxu.

*

Protože ho Harry o prázdninách dostával do značného skluzu s vařením, trvalo Severusovi dokončení jeho projektů déle, než očekával. Možná by měl Harryho posílat k Malfoyovým častěji. Tou dobou, kdy dokončil rozdělané zakázky a dorazil na panství, byl už večírek v plném proudu. Ačkoli Lucius označil slavnost za „malou", pozvánku na ni dostalo určitě ne méně než čtyři sta hostů. Snaha nalézt hostitele ho zavedla do hlavního sálu. Když se rozhlédl po davu, upoutala ho velká skupina shromážděná poblíž středu sálu. Domníval se, že Lucius se bude jako obvykle nacházet uprostřed, a tak se Severus vydal směrem ke skupině.

Místo Luciuse však uprostřed davu spatřil toho nejoslnivějšího antropolága, jakého kdy Severus viděl. Byl vysoký, měl široká ramena a na sobě přiléhavý černý oblek, který odhaloval jeho zadek a ocas. Dlouhé zdravé vlasy mu ve vlnách splývaly na ramena a odstávající uši měly stejnou barvu jako ocas – černou.

Byl to snad James, Harryho otec? Rozhodně byl dost pohledný, a to i přesto, že černá srst byla obvykle považována za vadu. Ramlík něco poznamenal, vzduchem zablýskl jeho bílý úsměv a skupinka čarodějek a čarodějů kolem něj se rozesmála. Vzhledem k tomu, že hosté tentokrát nebyli vyzváni, aby přišli i s domácími mazlíčky, si Severus nedokázal představit, kdo ho sem dnes večer přivedl a proč.

„Severusi." Lucius sevřel Severusovi ruku na rameni. „Rád tě vidím."

Severus na přítele povytáhl obočí. „Neříkej mi, že ti to Narcissa konečně dovolila."

„Obávám se, že ne." Lucius se podíval na antropolága. „I když po setkání s ním by možná mohla. Najal jsem ho, aby bavil hosty – samozřejmě nikoli způsobem, jaký tě nejspíš právě napadl," opravil se.

„V to doufám," řekl Severus suše.

„Vypadá trochu jako tvůj Harry, že?"

Severus pojal podezření, že se s ním Lucius jen pokouší soutěžit, a tak odpověděl: „Vůbec ne," a otočil se na patě, aby si obstaral nějaké pití. Přestože se chtěl zeptat na ramlíkův původ, věděl, že by to neměl dělat před okolním davem.

Antropolág bohužel oblíbeným konverzačním partnerem zůstal a Severus až do konce večera nedostal příležitost si s ním promluvit. Poté, co se zabral do zasvěceného rozhovoru o lektvarech s Křiklanem, se mu navíc podařilo promeškat chvíli, kdy večírek postupně začal odumírat. Většina hostů už odešla a neznámý antropolág nebyl nikde k nalezení. Lucius, který věděl, že Severus bude po večírku chtít najít Harryho a vrátit se s ním domů, ho nasměroval do místnosti, kam měli Harryho přivést.

Severus vstoupil do místnosti, jen aby našel Narcissu, jak sedí na pohovce a rozmlouvá s oním antropolágem. Navzdory svému předchozímu nesouhlasu s antropolágy měla nyní na tváři upřímný úsměv.

„Ach, Severusi!" řekla, když ho uviděla vejít. Pokynula ramlíkovi, který se postavil, aby Severuse přivítal, a zeptala se: „Znáte se...?"

„SIRIUSI!" vykřikl Harry z protějších dveří. Přeběhl místnost a vrhl se Siriusovi pevně kolem krku.

„Koťátko!" Sirius se rozchechtal a opětoval Harrymu medvědí objetí.

Takže tohle byl ten antropolág, který za Harryho vytrpěl Cruciatus? Severus se pohnul, aby ho pozdravil a potřásl mu rukou, ale Sirius v ten okamžik od Harryho odstoupil, přidržel ho před sebou na délku paží a zahalasil: „Podívej se na sebe. Jsi teď tak hezký. Rád bych měl tu čest strávit s tebou noc."

Harry se místo obvyklého chladného odmítnutí usmál a zarděl se. Nesměle odvrátil pohled a hravým tónem řekl: „Myslím, že by se to mému majiteli nelíbilo."

Severus dosud nikdy neviděl Harryho flirtovat s někým jiným. Harry byl vždycky sexuálně zdrženlivý, na antropolága dokonce až nezdvořile. Sirius byl však pověstnou výjimkou – bylo zřejmé, že Harry by se s ním vyspal. Díval se na něj stejným druhem čiré adorace, jakou si dříve schovával jen pro Severuse.

„Odkud se vy dva znáte?" zeptala se Narcissa a očima těkala mezi Severusem a oběma ramlíky.

Severus se pečlivě ujistil, že se mu na tváři nepromítají žádné emoce, s nimiž se právě potýkal.

„Na Ministerstvu nás zavřeli do společné cely," vysvětlil Harry.

„Vy jste byli ve vězení?" zeptala se Narcissa, ale zdálo se, že ji ta představa spíš vzrušuje než děsí.

„Obávám se, že ano, slečno," odpověděl Sirius. „Dostal jsem se do potyčky s čarodějem, který se pokusil napadnout jednu dámu." Posadil se na pohovku a Harry se svalil vedle něj. Severusovi nezbylo nic jiného než přitáhnout si k nim židli.

„Propána," řekla Narcissa a uznale si ho prohlížela.

„Sirius mě chránil před Raddlem," řekl Harry a nedokázal přitom ze Siriuse spustit oči. „Nabídl se místo mě, když mě Raddle chtěl mučit Cruciatem."

„Skutečně?" zavrněla Narcissa.

Severus doufal, že Lucius vejde dovnitř, uvidí, jak se jeho žena dívá na Siriuse, a zavraždí toho antropolága za něj.

Sirius mávl rukou, jako by kletby, které se nepromíjejí, snášel denně, a řekl: „Měl jsem pocit, že nemám jinou možnost." Podíval se na Narcissu. „Musíte pochopit, že respektuji kouzelnické zákony, ale nesnesu, aby nějaký čaroděj ublížil dámě nebo dítěti, stejně jako nerad vidím trpět zvířecí samice a mláďata. Tohle ubohé koťátko –" Pohladil Harryho za ušima a Harry okamžitě roztál, zavřel oči a nachýlil se k jeho doteku, „– právě vidělo, jak před ním utratili jeho mámu. Sám mladé nemám a ani to nemám v plánu, ale můžu vám říct, že kdybych viděl, jak přede mnou mého potomka utratí, ublížil bych takovému čaroději také."

Harry se obdivně usmál a Narcissa jeho výraz sdílela. Severus odolával pokušení protočit panenkama.

„Když Raddle přišel, aby Harryho mučil, věděl jsem, že to ubohé koťátko nemůžu nechat trpět. Měli jste ho tehdy vidět. Byl o polovinu menší a měl dvakrát větší drajv! Nejstatečnější mrňous, jakého jsem kdy viděl." Znovu Harryho pohladil za ušima. „Věděl jsem, že Cruciatus mu ublíží – možná dokonce s trvalými následky. Vzít to na sebe byla ta jediná správná možnost. Jen bych si přál, aby se mi bývalo podařilo uchránit ho před každou kletbou určenou jemu."

Severus, který nechtěl poslouchat další arogantní řeči, řekl: „Překvapuje mě, že tě za potyčku s čarodějem neutratili."

„Mě taky!" řekl Sirius a blýskl po Severusovi úsměvem. „Naštěstí mi moje paní před svou smrtí odkázala velkou část svého jmění a dáma, která se stala obětí útoku, se mě zastala. Podařilo se mi najmout právníka, který postavil mou obhajobu na tom, že jako osvobozený antropolág nemohu být obviněn stejně jako obyčejní antropolágové."

„Osvobozený?" vyjekl Harry zvědavě.

„Přesně tak." Sirius prohrábl Harrymu vlasy. „Moje paní, úžasná Amélie Bonesová, napsala do závěti, že mi po své smrti dává svobodu. Mám vlastní peníze, vlastní byt a vybírám si, s kterými čaroději chci trávit čas." S mrknutím na Narcissu dodal: „Samozřejmě si teď vybírám jen ty, kteří za to stojí."

Do místnosti vešel Lucius a usadil se na další volnou židli. „Vyprovodil jsem poslední hosty."

Severus, který teď zavětřil ideální příležitost k odchodu, se kvapně postavil. „V tom případě bychom Harry a já měli také jít."

„Nesmysl, proč byste odcházeli?" Lucius vrhl ostrý pohled na Harryho, který se nyní na pohovce důvěrně o Sirius opíral.

„Musíme dokončit ještě nějaké lektvary." Aniž by se ohlédl, aby se ujistil, že Harry jde za ním, se Severus otočil a vyrazil z místnosti pryč. Došel až do předsíně, když ho Harry konečně dohonil.

„Co se děje?" zeptal se Harry, který musel skoro běžet, aby udržel tempo se Severusovými dlouhými kroky.

„Mělo by se něco dít?" Jakmile prošli ochranami panství, Severus Harryho přitiskl k sobě a přemístili se domů.

„Jste naštvaný," řekl Harry, zkoumaje Severusův obličej.

„Nemůžu tyhle šaškárny vystát. Vždycky se tam najde tolik arogantních blbů, kteří nemají nic podnětného, čím by přispěli do civilizované diskuze!"

Harry Severuse omotal pažemi. „Ale teď už se s nimi bavit nemusíte." Dal Severusovi pusu na tvář a Severus se právě začal sklánět k polibku, když se Harry odtáhl a nadšeně prohlásil: „Věřil byste tomu, že tam byl Sirius? Pořád tomu nemůžu uvěřit!"

Poslední, o čem teď Severus chtěl mluvit, byl ten náfuka. „Nemyslím si, že by na tebe měl dobrý vliv."

Harry svraštil obočí a poklesla mu čelist. „Proč ne?"

„Je to děvkař."

„Ale je na mě hodný a je to jediný antropolág, kterého znám a který vypadá jako já!"

Severus vešel do domu, a přes rameno zavrčel: „Nechci, aby ses s ním bavil, a to je moje poslední slovo."

„Severusi..."

Tohle bylo nejspíš to, před čím se ho Lucius snažil varovat. Severus se otočil na patě. „Já jsem tvůj majitel. Nebudeš s ním mluvit. Je to jasné?!"

Harry nakrčil čelo a zůstal stát, zíraje na Severuse se zmateným výrazem ve tváři.

Severus udělal hrozivý krok vpřed a zopakoval: „Je to jasné?"

„Ano," odpověděl Harry a stále se mračil.

Severus se od něj odvrátil a odkráčel zpátky do domu. Harry vstoupil krátce za ním a zvedl Žampiona, který dosud spal na vyvýšené plošině škrabadla. Přitulil si Žampiona k hrudi a jemně ho hladil.

S vědomím, že si na Harrym vybíjí zlost, odešel Severus do své laboratoře, aby se zklidnil. Harry se nepokusil dostat se za ním, a tak se neviděli, dokud Severus nevstoupil do ložnice.

Harry ležel na posteli na břiše a snažil se Žampiona přimět, aby si hrál s nějakými kočičími hračkami. Žampion jen ležel a tupě na Harryho snažení zíral. Severus vylezl na postel a pohladil Harryho za ušima stejně jako Sirius.

„To je příjemné," zasténal Harry tiše.

Severus ho políbil mezi lopatky a řekl: „Nechci, abys skončil jako on."

„Neskončím," slíbil Harry. „Nejsem jako on."

Severus ho znovu pohladil po uších. „Ne, jsi mnohem lepší."

Harry se na Severuse ohlédl. „Vy si nemyslíte, že je hezký?"

„Je to přerostlý, zavalitý náfuka."

Harry se zasmál, překulil se a přitáhl si Severuse k sobě, aby ho políbil. Pak řekl: „Kdysi jsem si přál být vyšší. Vždycky jsem chtěl být větší."

„Proč?"

„Abych mohl snáz mlátit lidi!"

Severus se k Harrymu přitulil. „Ty jsi takový malý zločinec..."

Harry se celý nafouknul. „Zasloužili si to."

Severus ho štípl do klíční kosti a škádlil ho: „Připomeň mi, abych se k tobě nikdy nepřipojil na temné straně."

Harry mu to vrátil: „Vykouřit mě je skvělý způsob, jak mě přetáhnout na tu dobrou."

Bylo to vůbec poprvé, co o to Harry požádal, a Severus mu to s radostí dopřál.

*

O dva týdny později dorazil Sirius k Severusovi domů, zatímco Severus s Harrym vařili v laboratoři. Ochrany Severuse upozornily příchod nečekané návštěvy, a tak použil nazírací kouzlo, aby viděl, jak kousek od jeho pozemku přistává létající motorka. Podíval se na Harryho, který si výjev zvědavě prohlížel, a nařídil mu: „Zůstaň tady." Pak odešel za Siriusem.

Sirius v těsných kožených džínách a motorkářské bundě přišel Severusovi v ústrety. Napřáhl ruku a řekl: „Myslím, že jsme nebyli řádně představeni. Jmenuju se Sirius Black."

Severus sevřel Siriusovu ruku ve své a zeptal se: „Co chceš?"

Sirius na něj povytáhl obočí. „Přišel jsem zkontrolovat Harryho."

„Nepotřebuje ‚zkontrolovat'," řekl Severus pevně.

„Poslouchej," řekl Sirius. „Je mi jedno, jestli jsi čaroděj. Jestli Harrymu ublížíš –"

„Ty se mi opovažuješ vyhrožovat?" Severus pevně sevřel hůlku a zavrčel.

Sirius zúžil oči a napřímil se do své plné výšky. „Ublížíš tomu mláděti a já tě –"

„Siriusi!" Harry se prosmýkl kolem Severuse, aby se Siriusovi mohl vrhnout kolem krku.

„Koťátko!" Ze Siriusovy tváře zmizel veškerý hněv a přátelsky Harryho objal. „Zpátky k tradičnímu oděvu, kotě?"

„No, kouzelnický hábit nosím, jen když jsou poblíž ostatní," odpověděl Harry rozjařeně. „Když jsme tu jen já a profesor, není to potřeba. Co tu děláš?"

„Chtěl jsem se podívat, jak se ti daří," odpověděl Sirius a vrhl na Severuse temný pohled.

Harry si toho buď nevšiml, nebo jen dělal, že Siriusův pohled nezaregistroval. „Všechno ti povím! Pojď dovnitř, udělám ti čaj." Harry se vrhl k Severusovi, vzal ho za ruku a táhl ho ke dveřím. „Profesor je nejlepší mistr lektvarů na světě. Věděl jsi, že jsem jeho asistent?"

„Ne, nevěděl. Ty pracuješ v laboratoři lektvarů?"

„Jo!"

Sirius svraštil obočí. „Není to nebezpečné?"

„Nepracuju na ničem, co by nebezpečné být mohlo." Harry zavedl Severuse k jeho oblíbené židli a pokynul Siriusovi, aby se posadil naproti. Otočil se k Severusovi a zeptal se: „Mám přinést i sendviče, nebo jen sušenky?"

„Sendviče," odpověděl Severus a smířil se s vidinou, že příštích pár desítek minut bude muset přetrpět v Blackově společnosti. Čím dřív si Black uvědomí, že je Harry spokojený, tím dřív se z jejich života vypaří, jak Severus doufal.

„Dobře." Harry odešel a cestou spokojeně vrtěl ocáskem. Severus a Sirius se na sebe přes stůl zadívali.

Po několika těžkých minutách mlčení ho Severus upozornil: „Dám ti půl hodiny na to, aby ses mohl přesvědčit, že je Harry spokojený a je o něj dobře postaráno. Poté nás necháš na pokoji."

Sirius se ušklíbl. „Jak můžeš vědět, jak se cítí? Samozřejmě že se před tebou tváří spokojeně. Když už nic jiného, alespoň je na místě, kde se po něm nesápou cizí lidé. Ale my víme, jací vy kouzelníci jste. Naučili jsme se, že dokud jednoho z vás udržujeme šťastného a přesvědčujeme vás, že jsme šťastní i my, zaručí nám to jakž takž snesitelný život." Lehce trhnul ušima a zmlknul.

Harry znovu vstoupil do místnosti s tácem naloženým jídlem a šálky s čajem. Jako první nalil čaj Severusovi. „Jak je možné, že dokážeš jezdit na té motorce?"

„Zaplatil jsem jednomu čaroději, aby mi ji očaroval. Řídí se mými pokyny, stejně jako kdybych měl vlastní magii. Čas od času ji musím nechat seřídit, ale většinou funguje jako po másle. V čem spočívá tvoje práce?"

Harry podal Siriusovi šálek čaje a začal si připravovat i svůj vlastní. „Zadávám objednávky, organizuju laboratoř, uklízím ji, připravuju přísady... v podstatě dělám všechno, co se dá dělat nemagicky. Když jsem na hradě, pomáhám i ostatním profesorům."

„Na hradě? V Bradavicích?" Sirius vrhl na Severuse překvapený pohled.

„Jo!" Harry přikývl a nastražil uši. „Když nejsou prázdniny, bydlíme v Bradavicích. Většina lidí tam si myslí, že jsem člověk – jeho synovec. Profesor mi schovává uši a ocas, takže pravdu znají jen Malfoyovi a členové Správní rady."

Sirius odložil svůj šálek. „Doufal jsem, že budeme mít příležitost promluvit si o tom v soukromí, ale protože se tě to týká," kývl na Harryho, „řeknu vám to oběma zároveň. Mám zájem tě koupit."

Harry zamrkal, oči se mu rozšířily, ale Severus jakoukoli jeho reakci předběhl: „Není na prodej."

Sirius se tím nenechal odradit, znovu se podíval na Severuse, a pokračoval: „Můžu zaplatit plnou tržní cenu a dokonce vyrovnat náklady, které jsi měl s péčí o něj v posledních měsících."

Harry s nastraženýma ušima a vytřeštěnýma očima seděl vzpřímeně a naprosto nehybně.

Sirius nemohl tušit, kolik Severus za Harryho ve skutečnosti zaplatil, což znamenalo, že by si za něj mohl říct poměrně velkou částku – nejspíš dokonce dvojnásobek toho, co původně zaplatil. Jenže on by Harryho neprodal za žádné jmění na světě.

Severus se na staršího antropolága zadíval a pak řekl: „A co bys s ním dělal? Prodával bys ho svým klientům?"

„Ne," řekl Sirius a pohled mu klidně opětoval. „Osvobodím ho."

Harry mezi nimi nervózně těkal očima sem a tam.

Severus se ušklíbl. Sirius se proti tomu rozzlobeně ohradil: „Nedokážeš mě přesvědčit o tom, že žádnou svobodu nechce, protože on ji chce. Myslíš, že ho baví dělat ti sluhu? Jen předstírá, že se mu role domácího skřítka líbí, aby se ti zalíbil. Když ho budeš nutit, aby tu zůstal, jen ho uděláš nešťastným."

Severus vystřelil na nohy, zabodl prst ke dveřím a nařídil: „Vypadni z mého domu. Hned."

Sirius se postavil a zadíval se na Severuse. „Já se tě nebojím."

Harry vyskočil a chytil Severuse za paži s hůlkou. „Prosím, neubližuj mu!" Otočil se čelem k Siriusovi a postavil se před Severusovo tělo. „Děkuji ti, Siriusi. To je v pořádku. S profesorem jsem v pořádku."

„Když to říkáš, kotě," odpověděl Sirius, aniž by spustil Severuse z očí. „Teď půjdu, ale zůstanu s tebou v kontaktu." Otočil se a vykročil ke dveřím. Severus ho vyprovodil ven, kde bedlivě sledoval, jak nasedá na motorku a odlétá.

Harry, který při tom stál vedle Severuse, se zeptal: „Dokázal byste pro mě očarovat koště, aby fungovalo podobně?"

Severus, stále ještě zíraje do dálky, vyhrkl: „Neumíš létat. Spadneš na zem a zabiješ se."

„Bradavičtí studenti taky nejdřív neumějí létat," upozornil Harry klidně, „ale košťata přitom mají povolená. Mohl byste na něj použít třeba lepicí kouzlo.

Severus podrážděně opáčil: „Ty ale nejsi student, že ne?"

Harryho nastražené uši poklesly. Severus se protlačil kolem něj a odpochodoval do své laboratoře. Harry Siriusovo obvinění, že jen předstírá, že ho baví být sluhou, nikdy nepopřel. Pokud po svobodě skutečně netoužil, mohl to výslovně říct. Místo toho však řekl jen to, že je mu „v pořádku". „V pořádku" nebylo dost. Harry chtěl svobodu. Nejspíš toužil jít se Siriusem – a kdo by mu to taky mohl mít za zlé? Antropolág byl vysoký, hezký, bohatý a chtěl Harrymu věnovat jeho svobodu. Proč by to Harry měl odmítat?

Když se Severus vyplížil z laboratoře na večeři, Harry už měl všechno připravené – na stole bylo nachystané čisté nádobí a na pultu rozložené jídlo o čtyřech chodech. Jako vždy jídlo servíroval nejdřív Severusovi a mezi jednotlivými chody si odskočil uklidit nádobí a dozdobit dezert. V minulosti Severus předpokládal, že horlivost, s jakou vykonával všechny domácí práce, pramení ze skutečné záliby v nich. Teď si však nemohl pomoct a musel uvažovat nad tím, jestli si Harry roli sluhy skutečně užíval tak, jak se Severus prve domníval. Nedokázal se zeptat. Co kdyby Harry přiznal, že to všechno po celou dobu nenáviděl?

Když Harry podával dezert, zeptal se: „Chutná vám ta žemlovka? Zkusil jsem do ní dát rozinky a přidat trochu pomerančové kůry. Nejsem si ale jistý, jestli se to hodí k rumové omáčce. Myslím, že příště –"

„To je v pořádku," přerušil ho Severus a hádal, že Harry blábolí jen proto, že je nervózní. „Chutná mi."

Harry se lehce usmál.

Když ho Severus pozoroval při jídle, věděl, že by měl na Siriusovy požadavky přistoupit. Koneckonců to Harry chtěl a on by měl chtít, aby byl Harry šťastný. Jenže se ho nemohl vzdát. Harry pro něj znamenal víc než cokoli jiného na světě.

Jediné, co mohl udělat, bylo držet Siriuse daleko od Harryho a doufat, že Harry na celou věc zapomene. Nakonec to tak nejspíš skončí.

*

Ráno po incidentu se Siriusem byl Harry zase jako obvykle veselý a sexuchtivý. Severus mu celé dopoledne dopřával tolik sexu, kolik jen mohl, ale před obědem už byl tak vyčerpaný, že se zavřel v laboratoři, aby mohl chvíli v klidu vařit. Ačkoli byl Harry v Bradavicích dobrým laborantem, doma nehrozilo, že je někdo přistihne, a tak byl sexuálně mnohem dravější. Prvních pár hodin se choval slušně, ale pak se začal mazlit s naběračkami a dál už to šlo z kopce.

Možná se Harry trochu nudil, když jediné, co tu mohl dělat, bylo hrát si na domácího skřítka. V Bradavicích měl přátele a aktivity, kterými se mohl zaměstnávat, kdykoli Severus nebyl nablízku. V práci byl pilný, ale nepořádku bylo jen tolik, kolik Severus nadělal, a vzhledem k tomu, kolik toho Harry stihnul zastat minulé léto, bylo povinností kolem domu méně než kdykoli předtím. Většinu jeho volného času teď tvořilo vyváření, a přestože v kuchyni trávil celé hodiny a plánoval rozličné složité pokrmy, jeho rozvrh už nebyl zdaleka tak nabitý jako dřív.

Kdyby Dracův rozvrh nebyl plný hodin se soukromými učiteli, Severus by Harryho poslal, aby strávil nějaký čas s Malfoyovými. Jediná další alternativa, která ho napadla, se mu sotva chtěla uskutečnit, ale věděl, že dát Harrymu na práci i něco jiného než vaření, uklízení a občasnou pomoc v laboratoři bude pro mládě dobré.

Cestou zpátky z pochůzky, kterou absolvoval, aby doplnil zádoby, navštívil paní Weasleyovou a teprve pak se vrátil domů, aby Harrymu sdělil dobrou zprávu. K jeho překvapení Harry zklamaně zastříhal ušima.

„Abych si to ujasnil. Jednou týdně musím strávit celý den s Weasleyovými?" zeptal se se zúženýma očima. Jeho výraz se až pozoruhodně shodoval s pohledem, kterým z jeho klína Severuse častoval Žampion.

„Myslel jsem, že máš Weasleyovy rád," nadhodil Severus zmateně.

„Mám," řekl Harry. „Ale takhle se ten den nedočkám žádného sexu!"

„Takže bys raději zůstal v domě a dělal domácí práce?" zeptal se Severus a doufal, že Harry řekne ano.

Harry nakrčil nos. „Raději bych byl s vámi."

Severus si povzdechl. „Nemůžeme mít sex pořád."

Harry sklopil oči k Žampionovi a prsty mu zajel do hedvábné srsti. „Mohli bychom dělat něco jiného."

„Jako co?" zeptal se Severus zvědavě.

Harry se k němu vzhlédl: „Mohli bychom třeba pracovat na zvelebení zahrady. Mohl byste pěstovat víc vlastních bylinek."

Potěšen tím, že s ním Harry chce trávit víc času i jinak než sexem, se Severus pohnul a posadil se vedle něj na pohovku. „Kdybych nemusel vařit tolik, kolik musím, tak bych se do toho pustil rád."

Harry se opět soustředil na Žampiona. „Proč vlastně musíte vydělávat tolik peněz?"

Severus ho pohladil po stále ještě sklopených uších a řekl: „Potřebuju si znovu nadělat nějaké úspory. Utratil jsem všechno, co jsem měl." Bez pořádné sumy peněz odložené stranou by byl nucen strávit zbytek života prací v Bradavicích a zároveň zůstat součástí kouzelnického světa ve Spojeném království. Potřeboval mít v záloze dostatek peněz, aby v případě, že by se s Harrym něco stalo, mohl odvézt je oba někam, kde by Harrymu nehrozilo, že ho Ministerstvo zabije.

Harry se nachýlil k jeho doteku. „Co takhle dva půldny?"

„Jak to myslíš?"

Jeho prsty opustily Žampiona a přejely Severusovi po trupu. „Co kdybych místo jednoho celého dne strávil s Weasleyovými dva půldny?" navrhl Harry. „Vy byste mohl vařit bez rozptylování stejně dlouho, ale já bych nemusel být tak dlouho bez sexu."

„Musel bych se jich zeptat." Severus pohladil Harryho po zátylku. „Nemůžeme si moc vymýšlet."

Harry prsty rozepnul veškeré Severusovy knoflíky a řekl: „Jsem si jistý, že jim to nebude vadit."

Žampion se na Harryho klíně postavil a protivně se protáhl, přičemž Severuse udeřil ocasem do obličeje. Severus ho odmrštil stranou. S vyčítavým pohledem upřeným na Severuse se Žampion odpotácel pryč. Když už na něm neležela kočka, mohl Harry vylézt Severusovi na klín a políbit ho.

Severus mu polibek s radostí opětoval, ale Harry se najednou odtáhl. „Víte, že mě má Ginny ráda, že?"

„Slečna Weasleyová?" zvedl Severus obočí.

Harry přikývl a v očích se mu objevila zlomyslná poťouchlost. „Jo. Vždycky chce dělat všechno, co dělám já, a nabádá mě, abych hrál famfrpál, i když to neumím. Měl byste vidět, jak často mě zve na projížďky na koštěti."

Severus nespokojeně zavrčel: „Myslel jsem, že jsem ti jasně řekl, že si nepřeju, aby tě na koštěti vozil kdokoli jiný než já."

Harry se ušklíbl. „Řekl jsem, že mě zve na projížďky. Neřekl jsem, že to přijímám."

„Opatrně," varoval Severus hravě, když se postavil a vychutnával si pocit, že ho Harry reflexivně svírá. „Jestli si začnu myslet, že jsi v pokušení zplodit nějaká mláďata, nechám tě vykastrovat."

Harry se té falešné hrozbě zasmál. „To samé udělám já vám," opáčil.

„Hloupé štěně. Jak bych pak s tebou asi mohl spát?"

„Jste čaroděj," řekl Harry mezi tím, co Severusovi sázel na krk a ústa jeden polibek za druhým. „Jsem si jistý, že na něco přijdete."

Severus je vedl do ložnice, kde spatřil uprostřed postele vyvaleného Žampiona.

„Nevím, proč jsem se nechal přemluvit, abych tu potvoru koupil."

Harry se ohlédl přes rameno, aby viděl příčinu Severusova zděšení, a ušklíbl se. „Líbíte se mu."

Severus se usadil na podlahu a položil Harryho na plyšový koberec. „To si děláš legraci. Ta kočka mě nesnáší."

„Vždycky sedí na vašem křesle," podotkl Harry.

Severus vklouzl prsty pod Harryho tuniku a zachytil jeho tvrdé bradavky. „Protože ví, jak moc to nesnáším."

„Ach!" Harry zaklonil hlavu, než si vzpomněl, že byli uprostřed rozhovoru. „A taky choulí se na vašem polštáři."

„...a všude nechává chlupy." Severus tuniku vyhrnul vzhůru a sklonil hlavu, aby oblázkově kulatý vrcholek nasál.

Harry zasténal a přitiskl se k jeho ústům. „A má rád vaši pozornost."

Severus zvedl hlavu na dost dlouho, aby se zeptal: „Myslíš to, jak si na nás vůbec ani nevzpomene, dokud nezajdeme do laboratoře lektvarů a nezavřeme za sebou dveře, a pak na ně začne zuřivě škrábat?"

Harry postrčil jeho hlavu zpátky dolů. „Mmm... Kdo by s vámi nechtěl být ve vaší laboratoři? Prostě se chce dívat, jak se vaše ruce pomalu probírají bylinkami a třídí je podle použití. A jak uchopujete naběračku, když, hmmm, mícháte lektvary. A..."

Severus zvedl hlavu. „Tebe vzrušuje, když se díváš, jak vařím?" zeptal se s nevěřícným výrazem.

Harry po něm střelil pohledem, jako by se zbláznil, a odpověděl: „Samozřejmě! V Bradavicích se můžu místo na vás soustředit na studenty, ale když jsme sami, nedokážu myslet na nic jiného. Dívám se na vás a přeju si, abych já byl tou bylinkou, kterou přidáváte do lektvarů."

Šokovaný a vzrušený Severus se zmohl jen na: „Ty bys chtěl, abych tě položil na stůl a prohlížel si tě?"

„Hmm." Harry rychle přikývl a uši mu vystřelily vzhůru.

Severus prsty přejížděl po Harryho těle a napodoboval pohyby, které obvykle užíval při práci. „Jako první bych hledal nějaké vady, ale samozřejmě bych žádné nenašel."

„A-ano."

Každou vteřinou Severus přitvrzoval: „Možná budu muset použít i nějaké nástroje, abych tě mohl prozkoumat důkladně. Pokud máš být použit v lektvaru, pak musíš být ve špičkové kondici. Podívejme se..." Přejížděl prsty po jeho trupu a štípal ho do špičatých bradavek.

„Ach!"

„Citlivé, to je dobré. Pěkné a tvrdé."

Harryho boky se zvedaly od podlahy a stoupaly výš s každým Severusovým stiskem bradavek.

Severus je pustil a uznale přejel rukou po Harryho těle. „Vlastně to, o co stojím nejvíc, je tady." Sáhl rukou dolů a jemně stiskl Harryho pevná, plná varlata.

„Ach... Jak byste... jak to dostanete ven?"

Severus Harryho převrátil na záda, nadzvedl mu boky a roztáhl hýždě od sebe, čímž odhalil jeho otvor. „Tímhle." Přejel přes to místo palcem, což v Harryho čiperném ocásku vyvolalo zachvění. Severus otvor dál dráždil a vykládal: „Taková úzká, jemná dírka. Budu muset postupovat pomalu."

„Ach!" Harrymu se zachvěly uši.

Severus si přivolal polštář a opřel se. Upravil si Harryho tak, aby ležel natažený přes jeho klín.HaHarr Harryho silná erekce se mu tlačila do stehen, ale on ji ignoroval a soustředil se jen na Harryho zadek. „Takový krásný exemplář," řekl, stiskl obě Harryho půlky a pak prstem znovu začal třít otvor mezi nimi.

„Achbožeach..."

Jestli byl Harry tak blízko orgasmu jen díky troše slov a hlazení, musel o tom scénáři fantazírovat už dlouho. Severus se rozhodl, že mu tu jeho fantazii ještě pořádně opepří, a tak mu nadzvedl boky, čímž mu zabránil v tom, aby se o něj Harry mohl třít. „Ne tak rychle. Musí to být dobrý vzorek."

Harryho chvění zesílilo. „Nemyslím si – nemůžu –"

Severus mu konejšivě přejel rukou po zádech, přivolal z kuchyně lžíci a proměnil ji v nejtenčí z jeho míchadel. Zahřál jej, potřel lubrikantem, přitiskl ho k Harryho puklině a kouzlem přiměl míchadlo vibrovat.

„Ach!" Harryho hlava se zvrátila nazad.

Severus vibrace zastavil, pomalu vtlačil míchadlo dovnitř a spokojeně sledoval, jak ho Harryho zadek hladově přijímá. Poté, co ho zatlačil dovnitř na pár palců, ho zase pomalu a hladce vytáhl.

„Ano..." Harry roztáhl nohy a zatlačil proti předmětu.

Severus ho držel na místě a nesnesitelně pomalu míchal; otáčel míchadlem sem a tam, jak ho zasouval a znovu vysouval, přičemž ho při práci rozptylovaly zvuky Harryho sténání. „Chceme, aby byl vzorek skutečně kvalitní a bylo ho hodně."

Harry zoufalým hlasem prosil: „Můžu... vyrobit víc."

Severus se zlomyslně uchechtl, ale slitoval se nad ním a průměr míchadla trochu zesílil. „Brzy budeš připravený."

„Na váš penis?" zeptal se Harry hladově.

„Ale ne, na to ještě připravený nejsi." Severus teď zkusmo prohnětl Harryho těsná varlata. „Myslím, že by mohla být ještě trochu plnější." Dál pomalu zvětšoval tloušťku míchadla, kroužil s ním a otáčel jím uvnitř Harryho tak, aby stále udržoval jeho orgasmus pod kontrolou.

„Ach... Ano!" Celé Harryho tělo se třáslo, uši se mu jen chvěly.

Severus masíroval už téměř plné váčky a neustále zvětšoval velikost míchadla.

Harry kňučel a prsty zatínal do koberce. „Potřebuju..."

„Myslím, že tak za hodinu bychom toho měli mít dost," pohrával si s ním Severus.

„Jděte do prdele!" vyplivl Harry. „Nebudu čekat hodinu!"

Severus se s úsměvem sklonil a umístil polibek Harrymu na záda. Harry nadával, jen když opravdu zoufale toužil po orgasmu. Převrátil Harryho na záda a opatrně míchadlo vytáhl. „Potřebuju přísadu ochutnat, než ji budu moci přidat do svých lektvarů." Vtiskl do Harryho prst, sklonil se a nasál do úst špičku Harryho mohutné erekce.

„Aa-aach!"

Severus usilovně sál a tlačil prst do hloubi Harryho nitra, zoufalé zvuky vycházející z Harryho hrdla ho poháněly vpřed.

„Oh-oh-oh – Severusi!"

Severus všechno spolykal a olízl z Harryho měknoucího penisu poslední drahocenné kapky. Zvedl hlavu a řekl: „Perfektní. Myslím, že toho budu potřebovat víc."

Harry si ho přitáhl k sobě a políbil ho. Pak prohlásil: „Teď už se v laboratoři nikdy nebudu moct soustředit."

„Nesoustředil ses v ní zjevně ani předtím," podotkl Severus.

Harry zatlačil Severuse zpátky do sedu a posunul se tak, aby mohl Severusovi jeho laskavost oplatit. „Až příště budete vařit, představte se, jak vám dělám tohle."

Severus pak vážně pochyboval, že se v laboratoři ještě někdy dokáže soustředit alespoň on...

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Pozn. autorky: Kapitola je věnována reálnému Žampionovi [v orig. Champignon], který tu moc chybí.