Dva dny po incidentu se zmijozelskou dívkou se jí ve studovně záhadně rozepnula košile, která se tak rozevřela a odhalila krajkovou podprsenku pod ní. Protože byla slečna Latimerová dobře obdařená, zpráva o tom se po hradě rozšířila jako blesk a Severus brzy zjistil, že v tom mají prsty Weasleyovic dvojčata. Znal pravého viníka, který byl za tuto záležitost zodpovědný, ale nemohl dvojčata nechat zcela bez trestu.

Jakmile k tomu dostal příležitost v podobě prázdné třídy, zahnal oba výtečníky do kouta.

„Pokud věříte tomu," poučil je smrtícím tónem, „že vás paktování s mým synovcem zbavuje jakékoli viny nebo trestu, pak se hluboce mýlíte. Nezajímá mě, co vám můj synovec nakukal. Zkrátka už nikdy nebudete obtěžovat žádného z mých studentů."

Dvojčata si vyměnila pohledy.

„Harry s tím nemá co dělat, profesore Snape," dušoval se Fred. Nebo možná George. Severus se nikdy neobtěžoval zapamatovat si, který z nich je který. Otravní byli oba stejně.

„Tohle je jenom naše práce," přisadil si druhý. „Na mou duši na raraší uši..."

Severus ani nepotřeboval nitrozpyt, aby poznal, že mluví pravdu. Harry je prostě zmanipuloval, aby vykonali jeho pomstu a ani o tom sami nevěděli. Navzdory Severusově hněvu a rozmrzelosti si nemohl pomoci, ale cítil ke svému prohnanému králíčeti příval obdivu. Navenek však zachoval dekorum a pokračoval svým nejzlověstnějším tónem: „Máte neskutečné štěstí, že nejsem ředitelem vaší koleje, protože bych vás oba nechal vyloučit za sexuální obtěžování. Svléknout jiného studenta je ten nejurážlivější, nejhrubší, nejkrutější a nejodpornější ‚žertík', jaký jsem kdy za celou dobu své učitelské praxe viděl. Máte školní trest. Po zbytek roku, a pošlu sovu vaší matce, abych ji informoval o tom, jaké to má doma vtipálky."

Dvojčata se zděšením zalapala po dechu, když jim Severus slíbil dopis jejich matce, a za stálého omlouvání se překotně vyhrnula ven ze třídy, přičemž při svém útěku ke dveřím o sebe málem zakopla. Profesorka McGonagallová souhlasila se Severusovou volbou trestu a nádavkem ještě sama Weasleyovy několik hodin plísnila.

Severus neměl příležitost si s Harrym promluvit o samotě až do doby, kdy skončila večeře.

„Doslechl jsem se, co se přihodilo slečně Latimerové," otevřel téma, když Harry toho večera vklouznul do jejich komnat.

„Nojo, taky jsem to zaslechl," prohodil Harry až podezřele nevinně.

„Sedni si." Severus mávnul rukou k židli, kterou postavil na druhou stranu svého stolu. Byla to dřevěná židle náležející k typické výbavě tříd – tedy velice nepohodlná. Harry se posadil, uhladil si oblečení a očima neustále těkal přes stůl směrem k Severusovi, na něhož se podíval vždycky jen na okamžik, než uhnul pohledem.

Severus jen seděl a pozoroval ho s nesouhlasem vepsaným ve tváři. Ze zkušenosti už věděl, že studenti jeho kamenný výraz snášejí mnohem hůř než křik, takže si jej schovával pro příležitosti, kdy byl rozzlobený moc i na to, aby byl schopen křičet. Jeho výmluvný pohled na ně měl daleko větší efekt než jakákoli slova.

Harry se začal vrtět, jako by jeho pocit viny byl stvoření, které je v něm uvězněné a snaží se uniknout. Vložil si prst do úst a chvíli ho nervózně žvýkal, než ho vytrhl a vykřikl: „Nevěděl jsem, že to udělají!"

Severus vyklenul obočí a dál spatra shlížel na Harryho přes svůj dlouhý nos. „Ale považoval jsi za vhodné, aby Weasleyovi něco udělali?"

Harry svěsil ramena a oči klopil do klína. „Omlouvám se," špitnul.

I když si Harry vybral dívku, která si zasloužila trest, šlo o zavrženíhodný čin; Harry jako antropolág navíc neměl stejná privilegia jako studenti. Kdyby Rada zjistila, že za tím krutým žertem skutečně stojí jeho ramlík, Severus by mohl být nucen Harryho propustit, nebo by mohli nařídit jeho vyloučení z Bradavic. Ba co hůř, Lucius by se Harryho velmi rád ujal.

Severus dal Harrymu jediný možný trest, o němž věděl, že na něm zanechá nějaké následky: „Žádný sex následujících osmačtyřicet hodin. A příští dvě noci budeš spát ve své vlastní ložnici."

Harry zvedl hlavu a ústa se mu otevřela. Severus povytáhl obočí. Harryho hlava opět klesla.

„Studenti jsou lidé. Ty jsi jen králík," připomněl mu Severus. „Pokud se něco takového přihodí ještě jednou, nemysli si, že tě v tu ránu neprodám. Antropolágové, kteří napadají lidi, se běžně utrácejí, a já se nebudu dívat na to, jak náklady, které jsem na tebe vynaložil, přicházejí vniveč." Ve skutečnosti se utráceli jen narušení, násilničtí ramlíci, a Severus by za všech okolností bojoval do posledního dechu, aby si Harryho směl nechat, ale nemohl si dovolit riskovat; ne, když byla sázka tak vysoká.

„Jdi do svého pokoje." Severus sebral ze stolu brk a odvrátil pohled k desce stolu. „Nemáš dovoleno sem příštích osmačtyřicet hodin ani vkročit."

„Promiňte, profesore," zamumlal Harry předtím, než Severus uslyšel, jak pomalu a tiše vyklouzl ze dveří.

Když Harry příštího dne nepřišel na snídani, Severus se začínal obávat, jestli to předchozího dne trochu nepřehnal, ale na obědě už Harry seděl vedle Draca a Brumbál si ho mezi řečí pochvaloval, protože mu prý ráno pomohl přeorganizovat jeho kolekci sladkostí.

To odpoledne si Severus pod záminkou, že s ní probere událost, která se stala ve studovně, zavolal do svého kabinetu slečnu Latimerovou. Během jejich setkání ji mezi řečí – tak, aby nikdo nezjistil, že to má od něj – naučil Klihando. Jako pozorná žačka využila svých nově nabytých znalostí u večeře, kdy její rozpaky nad tím, co jí dvojčata provedla, dosáhly vrcholu. Ačkoli se McGonagallová rozhodla předstírat, že se původce kletby nemůže dopátrat, všichni zmijozelští tušili, odkud vítr vane, a slečna Latimerová se tak stala novou ikonou své koleje.

Severusova postel se bez Harryho zdála prázdná a studená, ale byl to on, kdo stanovil oněch čtyřicet osm hodin, a nemohl to v žádném případě vzít zpět. Napůl očekával, že se k němu Harry zkusí vetřít, ale ani se o to nepokusil. Místo toho druhý den ráno pomohl Hagridovi nakrmit hipogryfy, odpoledne mezi svými povinnostmi v laboratoři pomáhal Lupinovi a před večeří sestavil školní teleskopy. U večeře Harry seděl s Lenkou Láskorádovou – studentkou z Havraspáru, která s neomylnou přesností dokonale připravila každý myslitelný lektvar, přestože se zdálo, že je většinu času duchem nepřítomná a nemá vůbec ponětí, co se kolem ní děje. Když se zvedal k odchodu, Draco k němu přistoupil, zachytil jeho hábit a něco Harrymu pošeptal do ucha. Harry střelil pohledem po Severusovi, zavrtěl hlavou a vytrhl rukáv z Dracova sevření.

Jako někdo, kdo nebyl zvyklý považovat „ne" za odpověď, Draco popadl Harryho za zápěstí a zasyčel mu do ucha několik dalších slov, po nichž byl Harry konečně svolný jej následovat ven ze síně.

Když Harry toho večera konečně dorazil k jeho prahu, Severus už pomalu šílel touhou. Bylo snadné ignorovat své potřeby, když se zabýval nějakým problémem, ale bez rozptýlení nedokázal myslet na nic jiného než na to, jak je to dlouho, co naposledy držel Harryho v náručí. Když Harry prošel dveřmi, nemyslel na nic jiného než jak co nejrychleji ukojit svou žízeň. Harry otevřel ústa, aby něco řekl, ale Severus to nepotřeboval slyšet. Přitáhl si Harryho k sobě a polibkem nevyřčenou omluvu přijal.

Později, když spolu leželi v posteli a Harry rukama kroužil po Severusově hrudi, se mistr lektvarů ozval: „Kdybys s někým – kýmkoli – měl problém, přijdeš za mnou nebo za ředitelem." Brumbál se někdy choval jako pošetilý blázen, ale Severus ho znal dost dlouho na to, aby si byl jistý, že dokáže vyřešit všechny situace, které by mohly z Harryho žárlivosti vzejít.

„Dobře," slíbil Harry.

*

Následující dva dny bylo všechno perfektní. Pak do učebny, kde Severus uklízel po hodině se čtvrtými ročníky, dorazil jeden z prváků.

„Madam Pomfreyová by s vámi chtěla mluvit, pane profesore," řekl student tenkým hláskem.

Severus během míchání nepřítomně kývnul. „Dobrá, řekněte jí, že přijdu za vteřinu." Ještě nebyl čas na pravidelnou dodávku hojivých lektvarů, ale možná Poppy potřebovala po minulém famfrpálovém zápasu jeden či dva navíc.

Když dorazil do její kanceláře na ošetřovně, našel ji s rukama v bok a zamračeným výrazem ve tváři. „Viděla jsem Harryho," řekla.

Severus spolkl sarkastickou odpověď, kterou měl na jazyku. Ještě nikdy ji neviděl tak rozzuřenou. Jediné vysvětlení, které pro její vztek dokázal najít, bylo, že zjistila pravdu o Harryho původu.

„A? Je snad nemocný?"

„Nedělej ze mě hlupáka, Severusi," zasyčela. „Ten chlapec byl zneužitý víc než jakékoli jiné dítě, které jsem kdy viděla."

„To je pravda. Právě proto jsem ho vzal k sobě."

„Abys v tom mohl pokračovat?!"

„Cože? Ty si myslíš – myslíš si, že jsem Harrymu ublížil?" Nemohl věřit svým uším. Navzdory tomu, že byla z Mrzimoru, byla Poppy obvykle docela inteligentní.

„Zneužívání se obvykle dopouštějí otcovské figury nebo milenci. A ty nejsi zrovna pověstný svou trpělivostí."

Nedávalo to žádný smysl. Řekl tedy první věc, která mu přišla na mysl. „Nemyslíš si, že kdybych Harryho opravdu chtěl zneužívat, udělám to způsobem, který by mě neprozradil?!"

Poppy sevřela ústa a vyklenula obočí. Hleděla na Severuse s kamenným výrazem, jako by ho vyzývala k tomu, aby pokračoval.

Severus si odkašlal a zkusil jiný přístup. „Řekl ti, že jsem mu ublížil?"

Poppy zavrtěla hlavou, ale nesouhlasně vyhlížející oči přitom ze Severuse nespustila. Tónem, který vyjadřoval její nedůvěru, pak řekla: „Tvrdil, že ses na něj dokonce ani nikdy nerozzlobil."

„Lže," připustil Severus. „Křičel jsem na něj a byl jsem na něj hrubý –"

Poppy zúžila oči do tenkých štěrbin.

„– ale nikdy jsem mu záměrně neublížil. Je dost nešikovný a –"

„Takové výmluvy na mě ani nezkoušej, Severusi! I kdyby si zlomil ruku proto, že je nemotora, pořád jsi ho s tím měl přivést za mnou!"

„On si zlomil ruku? Kdy?"

„Dokonce nadvakrát! Poprvé asi před deseti dny a pak před týdnem. Nevšiml sis toho?"

Nepovalil Harryho na podlahu zase takovou silou... Opravdu si během toho mohl zlomit kost? Musela být dost poškozená už předtím, když ji dokázal zlomil, aniž by to chtěl. „Všiml jsem si, že ho něco zabolelo, ale nevypadalo to na nic vážného." Tohle bylo směšné. Kde se vlastně Harry toulal? Mohl mu někdo ubližovat? Možná Weasleyovic dvojčata. Severus se protlačil kolem Poppy a vyšel z její kanceláře.

„Kam si myslíš, že jdeš?" vyjela na něj. „Vrať se, ještě jsem neskončila!"

Severus jí nevěnoval žádnou pozornost a začal strhávat závěsy kolem lůžek, aby v nemocničním křídle našel Harryho. Po vyděšeném druhákovi, který se zbarvil jasně zelenou barvou, a studentovi šestého ročníku s pěti rukama našel Harryho sedícího na posteli.

Otevřel pusu, aby něco řekl, ale Severus ho předběhl. „Co se ti stalo s rukou?" Teprve pak si vzpomněl, že kolem nich měl nejdřív seslat kouzla soukromí.

V tu ránu se vedle nich objevila Poppy a vypadala, jako by se chystala Severuse uřknout. Zrudlá a udýchaná se postavila vedle Harryho, jako by ho chtěla před ním chránit.

Harry očima přebíhal mezi Poppy a Severusem, vinu vepsanou do každého rysu tváře. „Spadl jsem," řekl jednoduše, jako by to byla naprosto běžná věc.

„Spadl odkud?"

Harry pořád těkal mezi nimi a provinilý výraz v jeho tváři se zintenzivnil. Není divu, že si Poppy myslela, že ho Severus zneužívá. „Z tribuny. Ale ne moc z výšky," dodal a podíval se Severusovi do tváře.

„A proč," procedil Severus, jak se vší silou držel, aby Harryho nepopadl za ramena a pravdu z něj nevytřásl, „jsi mi to neřekl?"

Harryho oči se rozšířily. „Omlouvám se, profesore. Nevěděl jsem, že bych měl." Taková lež!

Poppy si založila ruce; Severus měl podezření, že ani ji tato lež ani v nejmenším neoklamala.

Severus natáhl paži. „Podej mi ruku, podívám se na ni."

Harry se posunul ke kraji postele a natočil se, aby mohl pravou ruku položit do Severusovy dlaně. Severus zavřel oči a svou magií prozkoumal kost. Byla zlomená a špatně se hojila, její okraje trčely do masa. Mládě muselo trpět značnou bolestí, když mu Severus zraněnou ruku přitlačil na podlahu, a přesto ji potlačilo, jako by o nic nešlo.

Severus chtěl Poppy poslat pryč a promluvit si s Harrym v soukromí, ale soudě podle jejího jiskřícího pohledu by se nevzdala jen tak bez boje. Věděla Poppy, že je Harry antropolág? Pokud jí to Brumbál neřekl a ona při prohlídce našla důkazy o předchozím sexuálním styku, vysvětlovalo by to její rozlícení.

Harryho nervozita by tomu moc nepomohla; musel zůstat naprosto klidný. Severus se posadil na kraj postele a naklonil se, aby si Harryho přitáhl k sobě. „Pojď sem."

Harry se podíval na Poppy; pak se pomalu posunul k němu, ale jeho tělo bylo strnulé a odtažité. Poppy to muselo připadat, jako by se Severuse bál, ale Severus věděl, že se bojí toho, aby se Poppy nedozvěděla o jejich vztahu a neodhalila Harryho pravou povahu.

Severus ovinul jednu paži kolem Harryho ramen a řekl: „Harry není můj synovec. Je to můj antropolág."

Vytřeštila oči a několikrát zamrkala.

Severus vytáhl hůlku, seslal několik diskrétních kouzel a pak obnovil Harryho uši a ocásek. „Když jsem ho toto léto koupil na Obrtlé, byl hrozně podvyživený a trpěl špatným zacházením."

O Severusovy ochrany se otřela špetka Brumbálovy magie a Severus jej pustil dovnitř.

„Severusi! Harry!" Brumbál si pro sebe přeměnil židli a kecnul na ni. Mávnutím hůlky přičaroval podnos s čajem pro čtyři. „Je od tebe hezké, že jsi svolala tuhle schůzku, Poppy. Měl jsem se o to postarat už dávno, ale lepší pozdě než nikdy, co?" Brumbál naservíroval čaj a nechal ho připlout ke každému z nich. Ten Poppyin se lehce odrazil od jejího lokte, zatímco pohledem zkoumala Harryho.

„U Merlina, Severusi, antropolág! Kdyby to věděla Rada –"

„Ví to."

„A to proti tomu nic nenamítá?" Obočí jí vystřelilo vzhůru. „Je tak –"

Harry se varovně naježil a Severus se v předtuše blížící se pohromy ujal slova: „Je to trochu neobvyklý králík, ano. Postrádá silné libido, které je u antropolágů běžné. Také by od tebe bylo hezké, kdybys už nezmiňovala jeho výškový deficit. Je to způsobeno určitými genetickými změnami u zvířat s vícečetnými vrhy, ne jeho věkem."

„Přesně tak," potvrdil Brumbál, než si usrknul čaje.

Byl si už předtím vědom toho, že je Harry dospělý? Severus si netroufal odhadovat. Ředitel nevypadal na to, že by se nějak zvlášť vyznal v problematice antropolágů, ale na druhou stranu vždycky věděl o všem něco.

Poppy si konečně převzala svůj šálek čaje. „To ale nevysvětluje, proč jeho zlomená ruka zůstala neošetřená několik dnů. Ani to, proč má na kostrči nedávno zhojené zranění.

Všichni se obrátili k Harrymu.

Ten se jen upřeně díval do svého šálku. „Prostě pořád padám. Myslel jsem si, že mi lektvar, který mi dal profesor Snape, pomůže, ale nic s tou rukou neudělal."

„Harry," začal Severus varovně, zatímco v rukách drtil šálek, „jestli ti někdo ubližuje –"

„Ne!" zatřásl Harry důrazně hlavou. „Nikdo mi nic neudělal! Jak jsem řekl, prostě pořád zakopávám. Je to jenom moje chyba."

Severus vstal a odeslal pryč svůj šálek. „Pokud budu muset, přinesu veritasérum. Já –"

Harry vyskočil na nohy. „Mluvím pravdu! Proč mi nechcete věřit?!" Rozhlédl se kolem sebe a na každého z nich se postupně zadíval. „Profesor mi neublížil," ujistil Poppy a Brumbála, než se obrátil k Severusovi. „Kdyby mi někdo ubližoval, nemyslíte, že bych vám to řekl? Nemyslíte si, že bych ho praštil?"

Pak pronesl k nim všem: „Už jsem se pral s králíky i čaroději, kteří byli mnohem větší a silnější než já. Nikdo tu na mě zlý není. Ale kdyby ano, viděli byste je tu dřív než mě!" Přitiskl se k Severusovi a ovinul okolo něj paže. „Já pryč od profesora Snapea nepůjdu."

„Ale jdi," pohladil Severus Harryho po uších, „však tě ode mě nikdo nebere."

„Harry," oslovil ho Brumbál vlídně, „Možná by pomohlo, kdybys nám mohl říct, co přesně jsi dělal předtím, než jsi upadl."

Harrymu se přes tvář mihl provinilý výraz. „Prosím, nezlobte se na mě," řekl zkroušeně směrem Severusovi a skousl si ret.

„Vyklop to," odpověděl Severus, který nedokázal zadržet lehké zavrčení v hlase.

Harry se s obavami podíval do Severusovy tváře, než odpověděl. „Přemluvil jsem Draca, ab-"

„Draca?!" Bylo mu fuk, jestli je ten chlapec jeho kmotřenec – kdyby Harrymu něco udělal, proklel by ho, až by mu mozek vytekl ušima.

Harry popadl Severuse za paži. „Za to můžu já! Udělal to jenom proto, že jsem ho o to požádal. On letěl na koštěti, mě vzal s sebou a –"

Severusův vztek se nezmenšoval. Odstrčil Harryho, držel ho na délku paže a zavrčel: „Jsou tu lepicí kouzla a –"

„Řekl jsem mu, ať ho nepoužívá, abych mohl procvičovat stání na koštěti –"

„TY JSI SE POKOUŠEL STÁT NA LETÍCÍM KOŠTĚTI?! ZEŠÍLEL JSI?!"

„Spadnul jsem jenom jednou!"

„JENOM JEDNOU?! KOLIKRÁT JSI TO ZKOUŠEL?"

„Ehhm..." Harry musel chvíli přemýšlet. „Dvanáct... možná patnáctkrát? Tu ruku jsem si ale zlomil jen ruku, protože jsem chtěl skočit z koštěte, chytit se branky a –"

„COŽE?!"

„A dopadl jsem na tu ruku. Profesore, prosím..." Harry se vysvobodil ze Severusova sevření, vrhnul se kupředu, omotal kolem něj ruce a svěsil uši. Pohlédl na něj velkýma, prosebnýma očima. „PROSÍM, nezlobte se na Draca."

Ředitel se postavil. „Harry, věřím tomu, že bude nejlepší, když odteď nebudeš podnikat projížďky na koštěti s nikým jiným než s profesorem Snapem. Dále – pokud se zraníš, a to při jakékoli aktivitě, okamžitě o tom uvědomíš madam Pomfreyovou nebo Severuse."

„Dobře, slibuju."

„A teď – doprovodíš mě zpátky do Severusovy laboratoře, abychom tam vyzvedli léky na tvá zranění?"

Harry přikývl a zastřihal ušima.

Severus očekával, že Harry bude protestovat a přimkne se k němu, ale buď byl dost hloupý na to, aby uvěřil, že Poppy pro něj na ošetřovně nemá vhodné léky, nebo dost inteligentní na to, aby poznal skutečný důvod, proč Brumbál chtěl, aby šel s ním. Netroufal si hádat, co z toho to je.

Brumbál znovu přeměnil Harryho uši na brýle a mávnutím hůlky odčaroval jeho ocásek. Druhou ruku natáhl k němu, aby se jí Harry mohl chytit. Harry naposledy objal Severuse a přešel k řediteli, ale celou cestu ven očima Severuse fixoval.

Když byli z dohledu, Poppy si uhladila sukně. „Severusi, hrozně se omlouvám!"

Severus jen mávl rukou. „Bylo od tebe správné, žes mě podezřívala. Nemůžu uvěřit, že se mu zlomenou ruku podařilo tajit takovou dobu." Nechtěl znovu zdůrazňovat svůj podíl na celém incidentu, takže změnil téma: „Nepřišlas na to, že je antropolág, když jsi ho vyšetřovala? Slyšel jsem, že jsou nám tělesnou konstitucí velice podobní, ale nečekal jsem, že až tolik."

„Nemám s antropolágy žádné předchozí zkušenosti." Povytáhla obočí a našpulila rty. „Jak si asi dovedeš představit, nejsou zrovna typickým objektem akademického bádání." Ponuřejším tónem pak dodala: „Nezpochybňuju to, cos předtím tvrdil, Severusi, ale přece jen – je o polovinu menší než všichni ramlíci, které jsem kdy viděla. A nemají náhodou mít světlou srst?"

„Je to nedochůdče. Obvykle se z vrhů vyřazují. Jeho datum narození jsem ověřoval v registru a nakonec i on sám uvádí, že je dospělý. Ta černá srst nejspíš souvisí s tím, že není čistokrevný."

„Ach tak," řekla a tvář se jí projasnila.

Severus přikývnul a pokračoval: „Bylo mi řečeno, že mívají potíže se srdcem. Ocenil bych, kdybys ho mohla důkladně vyšetřit. Vzal bych ho k tobě už dřív, ale nebyl jsem si jistý, jestli bych s ním raději neměl zajít ke specialistovi. Ředitel a Rada doporučovali – co se týče jeho pravého původu – zdrženlivost.

Poppy přikývla, že rozumí. „Pochopitelně. Merline... antropolág." Chytila se za srdce a pohlédla k místu, kudy Harry s Brumbálem před chvílí zmizeli. „Na mou věru, vážně není jako ti ostatní, které jsem viděla."

„To není," přitakal Severus, i když pochyboval, že s nimi má nějakou větší zkušenost, než že jich několik viděla v Příčné, a to ještě zdálky. „Diskrétně jsem si vyžádal nějakou medicinální literaturu týkající se antropolágů, ale ještě jsem neměl příležitost se na chvíli vzdálit z hradu a vyzvednout ji. Každopádně pro ni zajdu při své příští návštěvě Prasinek."

„Děkuji, Severusi," řekla Poppy. „Pokud dobře reaguje na lektvary určené kouzelníkům, pak je nám nejspíš magicky i geneticky podobný dostatečně na to, abych si dokázala poradit se vším kromě několika specifik charakterizujících jeho druh. Ukázaly se u něj někdy nějaké projevy alergie? Netrpěl při užívání léčebných lektvarů nějakými vedlejšími účinky?"

Severus Harrymu podával lektvary určené kouzelníkům od první chvíle, co ho koupil v Obrtlé, aniž by se nad tím dvakrát zamýšlel. Měl být opatrnější, i když Harry nikdy nejevil známky abnormálních reakcí – tedy kromě toho, co se odehrálo před jejich prvním sexem. Možná bylo Harryho tvrzení, že je alergický a proto potřebuje sex, jen trik, jak Severuse svést. Po tom incidentu se slečnou Latimerovou a dvojčaty nechtěl Severus Harryho podceňovat, na druhou stranu se ale v mnoha jiných situacích zdálo, že je ve skutečnosti dost hloupý a rozhodně postrádá zdravý rozum. Severus nemohl s jistotou zavrhnout žádnou z těch možností.

„Jednou mi tvrdil, že snědl něco, co u něj spustilo alergickou reakci. Domníval jsem se, že žádnou alergií netrpí a snaží si jen vynutit... pozornost, tak jsem mu dal placebo. Když jsem se ho zeptal, jestli to zabralo, prohlásil, že se vyléčil. Protože se placebo... ukázalo jako účinné, dál jsem věc nezkoumal."

Brumbálův magický podpis opět zatlačil na ochrany, tudíž ho Severus pustil a zároveň rovnou obnovil Harryho uši a ocas. Mládě proklouzlo kolem ředitele a postavilo se Severusovi po boku.

„Budu už muset jít," řekl Brumbál vlídně, „ale rád bych tě dnes večer pozval na šálek dobrého čaje, Poppy."

„Jistě."

„Uvidíme se později, Harry. Sbohem!" S mávnutím ruky zmizel.

Harry předal láhev Kostirostu Severusovi.

„Svlékni se," nařídil Severus. Harry nastražil uši a Severus rychle dodal: „Spodní prádlo si můžeš nechat. Sedni si na postel, madam Pomfreyová tě vyšetří."

Harry sklopil uši, ale svlékl se a přehodil oblečení přes pelest postele. Pak se posadil, madam Pomfreyovou přitom nedůvěřivě sledoval očima.

Vzduchem zašustily sukně, jak Poppy udělala dva krátké kroky k posteli a sevřela Harryho zraněnou ruku.

„Obávám se, že ředitelův odhad byl správný," řekla poté, co si ji důkladně prohlédla. „Špatně se to zahojilo. Budu muset kost odstranit a nechat ji narůst znovu."

Severus přikývl a sledoval ji, jak rukama přelétá po Harryho těle. Jakmile s tím byla hotova, obrátila se k němu. „Našla jsem ještě několik zlomených kostí, které budou rovněž potřebovat vyléčit."

Zabije Draca.

Jakmile viděla, že Severusův výraz potemněl, rychle dodala: „Ale ne, to nejsou žádná nedávná zranění. Většina z nich se stala mnohem dřív a nebyla správně ošetřena. Bude tu muset strávit noc, leda že bys mu s přesunem do sklepení pomohl, protože bude nutné, abych odstranila i holenní kost.

Harry nesouhlasně nakrčil nos a Severus s ním souhlasil. „Nebude třeba, aby tu zůstával, postarám se o něj. Potřebuje kromě těch pochroumaných kostí ještě nějakou další léčbu?"

„Ne, jenom mast na kostrč, aby se mu zahojila modřina. Jinak je naprosto zdravý. Pokud vím, nemá žádné problémy se srdcem ani s jinými orgány." Otočila se zpátky k Harrymu. „Trpíš nějakými alergiemi?"

Po tvářích se mu rozlila růžová barva. „Eh... jednou jsem myslel, že na něco alergický jsem, ale nakonec to tak nebylo. Myslím, že žádné alergie nemám."

Přesně jak Severus předpokládal. Jemné kouzlo ho upozornilo, že za chvíli začne další hodina. „Vrátím se pro tebe, jakmile skončí vyučování."

Harry přikývl a Severus tak tak odolal nutkání pohladit ho po uších, než odešel.

*

Dalšího dne vzal Severus Harryho do knihovny.

„Slečno Grangerová," oslovil ji Severus.

„Ano, pane?" Vzhlédla od domácího úkolu, na němž právě pracovala; její brk se na okamžik nad odpovědí, která byla na tak jednoduchou otázku až příliš komplexní, na chvíli zastavil.

„Můj synovec si přeje dozvědět se víc informací o magii a o Bradavicích, ale má žalostné čtenářské kompetence a já nemám na vysvětlování čas."

Harry, který se zatím toulal za jejími zády a díval se z okna směrem k famfrpálovému hřišti, se otočil a rozšířil oči. Zběsile vrtěl hlavou a mával rukama, aby Severus přestal mluvit.

Severus nelítostně pokračoval: „Možná byste pro něj mohla vybrat několik knih, které vám coby mudlorozené čarodějce připadaly v začátcích nejužitečnější."

„Bude mi potěšením!" hlesla Hermiona a zrůžověla. „Naučím ho všechno, co by mohl potřebovat, profesore!" Obrátila se směrem k Harrymu, který v tu ránu přestal vrtět hlavou. Poškrábal se vzadu na krku a usmál se na ni.

„Nemůžu se dočkat," utrousil. Jakmile se otočila zpátky k Severusovi, Harry se poškrábal na tváři a vrhl na něj nakvašený pohled. Severus nepochyboval o tom, že kdyby mu v tu chvíli vrátil jeho králičí uši, měl by je na hlavě naplocho.

Aby Harrymu zabránil v útěku, počkal, než se Harry usadí vedle slečny Grangerové, a řekl: „Chovej se slušně." Pak se otočil na patě a opustil knihovnu.

Harry toho večera dorazil do Severusových komnat s náručí plnou knih. „Ale nemusím to všechno vážně přečíst, že ne?"

„Samozřejmě že musíš. Čím víc se toho dozvíš o magii a zdejším hradě, tím užitečněji mi budeš schopen asistovat."

Přesně jak očekával, druhého dne na snídani Harry seděl vedle slečny Grangerové a další hodiny s ní už podstupoval dobrovolně. Severus nemohl být šťastnější, když Harryho viděl vysedávat v knihovně celé hodiny. A co bylo ještě lepší, když teď slečna Grangerová měla koho beztrestně poučovat, neměla už takovou potřebu být tak nesnesitelně otravná v jeho hodinách.

*

Několik týdnů před Vánoci se Harry vrátil do sklepení pozdě.

„Draco i Fred s Georgem mě pozvali, abych strávil vánoční prázdniny s jejich rodinami," oznámil, zatímco si svlékal hábit.

Severus k němu vzhlédl přes svitek pergamenu, v němž si právě četl, ale jinak nedal najevo, že by o právě vyřčené novinky projevoval jakýkoli zájem. „Vážně?" Nepustí ho. Ne k Malfoyům, kteří by svátky strávili jeho obtěžováním, a rozhodně ne k dvojčatům, jež by ho učila všem těm jejich otravným kouskům.

„Řekl jsem jim, že Vánoce strávím s vámi." Harry přešel místnost a předtím, než zmizel v ložnici, políbil Severuse na tvář.

Jako vánoční dárek Harry Severusovi upletl ten nejotřesnější svetr, jaký Severus kdy viděl. Byl limetkově zelený a Severusovi neblaze připomínal ty, které nosili Weasleyovi. Jakmile si byl jistý, že ho Harry nechytí při činu, „omylem" ho polil kyselinou. Když Harry uviděl díru velikosti dlaně, která po ní ve svetru zůstala, schlípl uši.

„Upletu vám nový," nabídl a mrzutě zíral na kus zničené látky.

„Ačkoli bych si nový svetr od tebe moc přál," lhal Severus pružně, „povaha mé práce vyžaduje, abych nosil speciální ochranné oděvy, které vydrží manipulaci s nebezpečnými chemikáliemi. Byl bych velice nerad, kdyby se stejná nehoda přihodila s jiným kusem oblečení."

Harry se spokojil s vysvětlením a Severus zbytek svetru uložil hodně hluboko do skříně.

Jako vánoční dárek pro Harryho Severus vypil vlastnoručně uvařený přípravek na zvýšení mužské potence a šukal ho do bezvědomí. Od Štědrého večera nepřestali až do poloviny svátku svatého Štěpána. Jejich malý experiment skončil jen proto, že Harry vyčerpáním omdlel. Severus ho krátce nato následoval, a když se probudili rozvalení na podlaze v Severusově pracovně, Severus se nemohl ani pohnout. Harry ho musel nalít několika posilujícími a léčivými lektvary a ani tak se Severus stále nemohl dostat do Velké síně, aniž by si pomohl kouzly. Přesto byl na sebe pyšný, že vydržel déle a dokázal mládě utahat, což dosud považoval za takřka nemožný úkol.

Když konečně dorazili do Velké síně, ředitel po nich vrhl vědoucí úsměv a zamrkal.

„Líbil se ti výlet?" zeptal se Harryho dotěrný ředitel. Zdálo se, že má potřebu nějak verbalizovat důvod, proč je oba už několik dní neviděl.

„Ano, byl velice pěkný," odpověděl Harry a vzápětí ošklivě zrudnul. Severus, který se obával, že jeho tvář je oba prozradí, kouzlem potajmu převrhnul sklenici dýňového džusu Harrymu do klína. Harry odešel, aby se převlékl, a když se konečně vrátil, konverzace se už posunula jinam.

Severus usoudil, že se ředitel tolik zajímá o jeho a Harryho soukromé aktivity, protože má až příliš mnoho volného času. Vzal si tedy úkol s tím něco udělat za svůj, poštou objednal všechny kouzelnické gay časopisy, které dokázal najít, a nechal je anonymně poslat Brumbálovi.

Už byl na odchodu ze sovince, když dorazila Malfoyovic sova nesoucí dopis. Severus tedy rozlomil pečeť s rodovým znakem Malfoyů a začetl se do rozmáchlého, elegantního rukopisu.

Můj drahý příteli,

byl bych nanejvýš potěšen, kdyby se zúčastnil přátelského setkání, které se bude konat v mém sídle v předvečer konce vánočních svátků. Vyžaduje se formální oděv. Domácí mazlíčci jsou vřele vítáni.

Se srdečnými pozdravy

Lucius

P.S. Velice bychom uvítali, kdyby se k nám na oslavu připojil i tvůj synovec.

Aby se ujistil, že ho nešálí zrak, přečetl si to Severus raději ještě třikrát. Odkdy bylo povoleno si na setkání Valpuržiných rytířů přivést domácí mazlíčky? A pro všechno na světě, proč se Lucius rozhodl jej uspořádat v době vánočních svátků, kdy byl doma jeho syn? Zajisté bylo moc brzy na to, aby chlapec podstoupil obřad zasvěcení. Kolik toho Lucius ostatním rytířům o Harrym řekl? Lucius by měl raději doufat, že Bellatrix neřekl víc nic než to, že Harry je člověk a Severusův synovec...

Svou odpověď Severus poslal po Strix.

Drahý Luciusi,

bude mi potěšením zúčastnit se tohoto setkání, přestože musím říct, že mě spojení „formálního oděvu" a „zvířat" v téže pozvánce poněkud překvapilo. Jsem si jistý, že bude přítomnost hostů i domácích mazlíčků nanejvýš zábavná, ale obávám se, že mě osobně doprovodí pouze můj synovec.

Severus

Takto narychlo svolaná schůzkanevěstila nic dobrého. Existenci Valpuržiných rytířů se podařilo zachovávat v tajnostitak dlouho jen díky tomu, že se drželi ve stínu a schůzky mimo svákaždoroční shromáždění svolávali jen v případě nutnosti. Co mohl Luciusplánovat?