„Citrónový drops?" podstrčil mu Albus mísu sladkostí, jako by čekal, že tentokrát si Severus skutečně jednu vezme.

Poté, co sladkosti odmítl pokaždé, když mu je Albus nabízel, se Severus prostě jen svezl na židli před Albusovým stolem a řekl: „Harry měl plné právo Raddlea pokousat."

Albus se na něj zadíval zpoza svých půlměsícových brýlí. „Domnívám se správně, že je pan Raddle odpovědný za smrt Harryho matky?

Severus si nemohl pomoct, aby nezamrkal překvapením. Navštívil pracovnu ředitele těsně poté, co skončila snídaně, a celou dobu před ní strávil s Harrym. Kdy stihl Harry Albusovi o smrti své matky říct? A proč to pověděl jenom Albusovi?

„Harry mě o tom, co se stalo jeho matce, informoval už dřív," vysvětlil ředitel. „Nikdy nezmínil žádná jména, ale podle jeho reakce předchozího večera soudím, že to byl pan Raddle, kdo mu způsobil tu jizvu."

Severus přikývl a dodal: „Když Harryho drželi na Ministerstvu, Raddle ho mučil Cruciatem."

„Ach bože." Albus se zamračil. „Vzpomínám si na dobu, kdy byl pan Raddle ještě studentem. Byl to bystrý chlapec, i když nikdy neprojevoval příliš empatie vůči jiným lidem nebo živočišným druhům. Mám pocit, že je nyní dokonce zastáncem nově předkládaných zákonů, které mají omezit práva nehumánních tvorů. Nicméně, Severusi –" Albusovy obvykle jasně modré oči získaly přísný lesk. „Musím tě požádat, aby ses nepokoušel pana Raddlea potrestat na vlastní pěst, ať už si odplatu zaslouží sebevíc. Víš stejně dobře jako já, že Harryho tajemství je nejlepší držet v tajnosti. I kdybys požadoval jen tolik, aby už se ve škole během zkouškového období neangažoval, vyžadovalo by to pádné zdůvodnění. Čím méně munice proti tobě bude mít, tím lépe, a zvláště poté, co ho Harry napadl."

„Neudělám nic, co by Harryho ohrozilo," slíbil Severus.

Coby muž, který se nedal snadno utáhnout na vařené nudli, Albus tušil, že tu poznámku rozhodně nemá chápat jako slib, že Severus nechá Raddlea na pokoji. Přesto se nesnažil na něj dál tlačit – věděl, že Severus se už rozhodl.

Albus si nabídl z misky bonbonů a řekl: „Na Radu udělalo dojem, jak je Harry nápomocný Hagridovi, a zvlášť poté, co ho Hagrid sám vychválil do nebes. Remus na něj také dokázal pět jen samé ódy. Zdá se pravděpodobné, že Harry bude příští rok vyzván, aby se k nám připojil jako stálý zaměstnanec. Jeho hlavním úkolem samozřejmě dál bude pomoc v lektvaristické laboratoři, ale převezme i některé povinnosti ostatních členů sboru. Obávám se jen toho, že mu Rada vzhledem k jistým problémům s rozpočtem nebude moct nabídnout větší než jeho současné platové ohodnocení."

„Úplně stačí, že tu bude moct zůstat," řekl Severus úlevně, ačkoli ta zpráva nebyla úplně nečekaná. Rada Harrymu nepochybně bude platit daleko méně, než by si za stejnou práci vydělal člověk. Přesto si Severus nemohl stěžovat. Harryho malý plat stačil na to, aby mohl Harrymu kupovat potřebné oblečení, knihy a sem tam něco na zub. Harry stejně neprojevoval žádnou velkou touhu po čemkoli jiném než po pravidelném pichu.

Albus se usmál a stočil hovor k bezpečnějšímu tématu: „Všiml jsem si, že jsi letos v Nebelvíru nerozdal zdaleka tolik nedostatečných jako jiné roky..."

„Ach, ano," odvětil Severus. „Na vině je nicméně zřejmě fakt, že jsem zatím neopravil poslední várku esejí." Ve skutečnosti se nyní tolik nenamáhal, aby v esejích našel i tu nejdrobnější chybu. Harry ho zaměstnával až příliš na to, aby se tím zabýval – po orgasmu bylo náročné dokonce i pro člověka jako on, aby trval na svém puntičkářství.

„Citrónový drops?" podstrčil mu Albus mísu sladkostí, jako by čekal, že tentokrát si Severus skutečně jednu vezme.

Poté, co sladkosti odmítl pokaždé, když mu je Albus nabízel, se Severus prostě jen svezl na židli před Albusovým stolem a řekl: „Harry měl plné právo Raddlea pokousat."

Albus se na něj zadíval zpoza svých půlměsícových brýlí. „Domnívám se správně, že je pan Raddle odpovědný za smrt Harryho matky?

Severus si nemohl pomoct, aby nezamrkal překvapením. Navštívil pracovnu ředitele těsně poté, co skončila snídaně, a celou dobu před ní strávil s Harrym. Kdy stihl Harry Albusovi o smrti své matky říct? A proč to pověděl jenom Albusovi?

„Harry mě o tom, co se stalo jeho matce, informoval už dřív," vysvětlil ředitel. „Nikdy nezmínil žádná jména, ale podle jeho reakce předchozího večera soudím, že to byl pan Raddle, kdo mu způsobil tu jizvu."

Severus přikývl a dodal: „Když Harryho drželi na Ministerstvu, Raddle ho mučil Cruciatem."

„Ach bože." Albus se zamračil. „Vzpomínám si na dobu, kdy byl pan Raddle ještě studentem. Byl to bystrý chlapec, i když nikdy neprojevoval příliš empatie vůči jiným lidem nebo živočišným druhům. Mám pocit, že je nyní dokonce zastáncem nově předkládaných zákonů, které mají omezit práva nehumánních tvorů. Nicméně, Severusi –" Albusovy obvykle jasně modré oči získaly přísný lesk. „Musím tě požádat, aby ses nepokoušel pana Raddlea potrestat na vlastní pěst, ať už si odplatu zaslouží sebevíc. Víš stejně dobře jako já, že Harryho tajemství je nejlepší držet v tajnosti. I kdybys požadoval jen tolik, aby už se ve škole během zkouškového období neangažoval, vyžadovalo by to pádné zdůvodnění. Čím méně munice proti tobě bude mít, tím lépe, a zvláště poté, co ho Harry napadl."

„Neudělám nic, co by Harryho ohrozilo," slíbil Severus.

Coby muž, který se nedal snadno utáhnout na vařené nudli, Albus tušil, že tu poznámku rozhodně nemá chápat jako slib, že Severus nechá Raddlea na pokoji. Přesto se nesnažil na něj dál tlačit – věděl, že Severus se už rozhodl.

Albus si nabídl z misky bonbonů a řekl: „Na Radu udělalo dojem, jak je Harry nápomocný Hagridovi, a zvlášť poté, co ho Hagrid sám vychválil do nebes. Remus na něj také dokázal pět jen samé ódy. Zdá se pravděpodobné, že Harry bude příští rok vyzván, aby se k nám připojil jako stálý zaměstnanec. Jeho hlavním úkolem samozřejmě dál bude pomoc v lektvaristické laboratoři, ale převezme i některé povinnosti ostatních členů sboru. Obávám se jen toho, že mu Rada vzhledem k jistým problémům s rozpočtem nebude moct nabídnout větší než jeho současné platové ohodnocení."

„Úplně stačí, že tu bude moct zůstat," řekl Severus úlevně, ačkoli ta zpráva nebyla úplně nečekaná. Rada Harrymu nepochybně bude platit daleko méně, než by si za stejnou práci vydělal člověk. Přesto si Severus nemohl stěžovat. Harryho malý plat stačil na to, aby mohl Harrymu kupovat potřebné oblečení, knihy a sem tam něco na zub. Harry stejně neprojevoval žádnou velkou touhu po čemkoli jiném než po pravidelném pichu.

Albus se usmál a stočil hovor k bezpečnějšímu tématu: „Všiml jsem si, že jsi letos v Nebelvíru nerozdal zdaleka tolik nedostatečných jako jiné roky..."

„Ach, ano," odvětil Severus. „Na vině je nicméně zřejmě fakt, že jsem zatím neopravil poslední várku esejí." Ve skutečnosti se nyní tolik nenamáhal, aby v esejích našel i tu nejdrobnější chybu. Harry ho zaměstnával až příliš na to, aby se tím zabýval – po orgasmu bylo náročné dokonce i pro člověka jako on, aby trval na svém puntičkářství.

S potměšilým úsměvem Albus řekl: „Skoro to vypadá, že u tebe letos všichni Nebelvíři projdou i bez mé pomoci."

Tomu se musela učinit přítrž. „Vysoce nepravděpodobné," opáčil Severus. „Nechal jsem si ty nejobtížnější eseje a lektvary až na konec roku, abych viděl, kolik se toho naučili."

„Moudré rozhodnutí," přikývl Albus. „Těším se, až uvidím konečné známky."

Severus rozhodně bude muset při opravování studentských prací zintenzivnit své úsilí.

*

Lucius měl naštěstí praktičtější rady než Albus. „Znám někoho, kdo si s tím poradí velice rychle a diskrétně.

Oba se pečlivě vyhýbali jakýmkoli jménům nebo explicitnímu pojmenování toho, k čemu se chystali, ale oba patřili k tomu typu mužů, kteří nepotřebovali mluvit otevřeně, aby rozuměli, co má ten druhý na mysli. Severus lehce zakroužil svou skotskou, jak promýšlel veškeré možnosti. Jako první mu na mysl pochopitelně padla vražda (a také u ní často končila dlouhá řada myšlenek na různé způsoby mučení), musel se však ujistit, že na něj v žádném případě nepadne jakékoli podezření. Nehledě na to, že Lucius sice měl své kontakty, ale taky to byl typ člověka, který si za své služby vždycky nakonec vyžádá nějakou laskavost na oplátku. Nájemný vrah nebyl za hubičku, a i když mu Lucius zdánlivě nabídl pomoc z čiré velkorysosti, Severus až příliš dobře věděl, že přijde den, kdy za to Lucius bude požadovat protislužbu.

Dříve by to nebyla tak špatná dohoda. Lucius znal Severusovu situaci až příliš dobře na to, aby po něm chtěl nějaké peníze - vždycky si dával pozor, aby nepožadoval nic, co by mu Severus nemohl dát. Jenže Lucius považoval za součást Severusova majetku i Harryho, a jako takový se Harry mohl stát předmětem vyjednávání. U obou Malfoyů platilo, že když po něčem prahli, obvykle to také dostali, a čím déle jim to předtím bylo odpíráno, tím víc věřili, že si danou věc zaslouží.

„Vážím si tvé nabídky," řekl Severus a pozvedl sklenku k přípitku. „Nicméně bych raději postupoval pomalu."

„To je naprosto pochopitelné," odvětil Lucius, ale Severus postřehl v jeho tónu lehké napětí.

Poté, co svému příteli nalil další drink, se Severus zeptal: „Přinesl tvůj výzkum nějaké zajímavé informace?"

„Ale ano," odpověděl Lucius, kterému se mezitím vrátil dobrý rozmar. „Nebyl jsem schopen ten spis z Ministerstva vynést, ale podařilo se mi do něj nahlédnout. Podle všeho Harryho matka Lily utekla od rodiny, která ji vlastnila. Byli to Dursleyovi, celkem bezvýznamná rodina nevalné pověsti, takže se jí ani moc nedivím." Pohrdavě mávl rukou. „Ministerstvo ji nicméně vypátralo a poslalo pro ni Raddlea a dva další. Ve spisu se píše o ‚nehodě' a poznamenává se, že Raddle Lily zabil. Protože byl Harry mladý a Raddle ho na Ministerstvu týral, soud nařídil, aby byl na místo utracení odeslán na převýchovu a následně prodán. Raddlea pak degradovali, přeřadili ho na nějakou kancelářskou práci."

„To je vše?" zeptal se Severus nedůvěřivě.

Lucius, jenž vnímal všechny tvory, kterým v žilách kolovala jiná než čistokrevná krev, jako podřadné a proto hodné otroctví, jen pokrčil rameny. „Neměl ve svých záznamech žádné další přestupky a Harry ho skutečně napadl tak, že musel posléze vyhledat pomoc lékouzelníka. Navíc to byl právě Harry, na koho Raddle mířil, jenže Lily skočila mezi ně."

„Proč by chtěl Harryho zabít?" zeptal se Severus otřeseně.

„Lily jakožto mladá ramlice byla mnohem cennější než Harry, černě osrstěné nedochůdče. Ministerstvo je povinno refundovat cenu jakéhokoli antropolága, který během pokusu o převýchovu pojde. Raddle a ostatní si uvědomili, že se jim Lily odmítá podvolit ve snaze zabránit prodeji Harryho, a tak Raddle vzal věci do svých rukou a chtěl Harryho odstranit, aby bylo snazší Lily chytit a vrátit rodině. Raddle nebyl pověřen Harryho zabít, protože by to Ministerstvo stálo zbytečné náklady – ale kdyby to opravdu udělal, zaplatil by jen menší pokutu. Protože však zabil Lily a opakovaně používal Cruciatus v prostorách Ministerstva, soud rozhodl, že Harryho trest za útok na Raddle zmírní na pouhou převýchovu a následný prodej – částečně proto, aby Ministerstvo získalo finanční prostředky na zaplacení nákladů za Lilyinu nešťastnou smrt. Každopádně Ministerstvo bylo mnohem více znepokojeno Raddlovým liberálním přístupem k používání kleteb, které se nepromíjejí, než jakýmkoli jiným chováním, jehož se vůči Harrymu dopustil."

Severus někdy úplně zapomínal, jak citově chladný zmetek Lucius uměl být, pokud šlo o nekouzelnické druhy. „Jeho právní vina mě nezajímá."

„Jistěže ne," řekl Lucius s křivým úsměvem. „Kde je v tom nějaká zábava?"

Ozvalo se zazvonění a krátce nato se z krbu vyřítil Harry. „Dobrýtro," řekl zdvořile, byť ostražitě, když uviděl Luciuse.

Harry věděl, že se v jeho přítomnosti nemá zdržovat, a tak jen přešel místnost, políbil Severuse na tvář a zmizel v ložnici. Lucius sledoval Harryho lidský zadek, dokud se za ním nezavřely dveře.

Byl to moc pěkný zadek na to, aby se nechával o samotě příliš dlouho. Severus dopil a řekl: „Dám ti vědět, až se rozhodnu, jak budu postupovat."

Lucius pochopil, že ho tím Severus taktně propustil, a vstal. „Aspoň mi dovol, abych se trochu pobavil."

Severus si nemohl pomoct, aby se neusmál. „Jistě." Nebyl takový sobec, aby si uzurpoval veškerou pomstu pro sebe. Jen bylo dost těžké se rozhodnout, co s Raddlem provede, když do konce jeho úředních povinností v Bradavicích zbývaly pouhé dva týdny.

Ve dveřích se Lucius zarazil: „Příští neděli přiveď Harryho ke mně domů na večeři. Narcissa tě postrádá."

A Lucius by se chtěl pobavit na jeho účet. „Přijdeme," slíbil Severus.

*

Trvalo týden, než se mu podařilo připravit jed, který se navíc musel připravovat velice obezřetně. Nejenže musel být nevystopovatelný, ale také použitelný takovým způsobem, aby s ním Severus mohl odstranit pouze zamýšlený cíl. Okamžitá otrava byla příliš nápadná, takže se Severus rozhodl pro jed, který pomalu obrátí Raddleův imunitní systém proti němu. Bude trvat dalších deset let, než by se objeví první příznaky, a pak dalších dvacet nebo třicet, než jed Raddlea konečně zabije, ale Severus byl trpělivý člověk a Raddleův život bude po všechny ty roky, které prožije, utrpením.

Možná to nebylo to, co by si Harry sám představoval, ale ve způsob, jakým si Severus s nastalou situací poradí, naprostou důvěru, a Severus si nadto byl jistý, že se velké finále Harrymu nakonec bude zamlouvat.

Poté, co byl lektvar uvařen a stočen, Severus obrátil svou pozornost na jiný problém, který ho trápil. Když měl volnou chvilku, zavolal Grangerovou do svého kabinetu.

Dorazila s kupou pergamenů v náručí a když se Severus zeptal, jak si jeho synovec při hodinách s ní vede, okamžitě z hromady svitků jeden vytáhla.

„Velice dobře, pane. Tady je seznam všech témat, která jsme společně stihli projít. Taky tu mám učební plán, doporučenou četbu a výsledky jeho posledních testů."

Celou dobu Severusovi posílala kopie Harryho výsledků, ale on je vždycky vyhazoval, aniž by si je přečetl, protože na tom koneckonců nezáleželo. Vzal si od ní plány hodin a předstíral, že je zkoumá, ačkoli se už od Harryho stihl dozvědět, že právo není oficiální součástí jejich učebních plánů.

Podal jí svitek nazpět a řekl: „Přidejte na váš seznam kouzelnické právo a lékouzelnictví."

Vytáhla brk a horlivě si začala dělat poznámky na kus pergamenu. „Jakým přesně tématům bychom se v těchto dvou oblastech podle vás měli věnovat?"

Severus předstíral, že přemýšlí. „Pokud jde o lékouzelnictví, měl by znát základní rozdíly v léčebných postupech různých zemí, a také vědět, které mudlovské léky nebudou fungovat, smíchají-li se s těmi kouzelnickými, a naopak. Například by si měl být vědom, že si navzájem kontraindikuje aspirin s Životabudičem." Severus sice Harryho držel od všech mudlovských léků dál, to však slečna Grangerová nemusela vědět. „Co se týče práva, měl by rozlišovat rozdíly mezi pojetím zločinu a způsobech trestu v mudlovském a kouzelnickém světě." O právech zvířat nic nedodal, ale také si nemohl nevšimnout, že se Grangerová jaksi opomněla zmínit, že už Harryho v této oblasti do jisté míry vzdělala. Buď o skutečném druhu, k němuž Harry příslušel, věděla a pomáhala mu zorientovat se v jeho právech, nebo to netušila a považovala jejich lekce jen za něco, čím se ve svém volném čase rozptylovala. Která z těch možností to však byla?

Mírně se naklonil přes stůl, aby jí lépe viděl do očí. Seslal na ni Legilimens a zeptal se: „Jste obeznámená s právním oddělením knihovny?"

Na mysli jí vytanul obrázek knih o právech zvířat, které studovali společně s Harrym. „Ano," přitakala. „Dělala jsem si nějaký průzkum pro své vlastní projekty."

„Což zahrnuje?" tlačil na ni Severus.

„Práva domácích skřítků," řekla Grangerová společně s tím, jak se jí v mysli promítly příslušné knihy. Zároveň se tam však vloudila i stránka věnovaná antropolágům; Grangerová usměrnila svůj pohled a pak sklouzla ke svému všeználkovskému tónu. „Jsem toho názoru, že domácí skřítci..." – znovu se objevila pasáž o antropolázích – „...by měli mít stejná práva jako lidé. Ve skutečnosti –"

Severus, který nestál o žádnou přednášku, ji přerušil: „V tom případě jsem si jistý, že si s učebním plánem dokážete poradit sama." Grangerová z nějakého důvodu svůj zájem o antropolágy tajila. Pokud už o Harrym nevěděla, s největší pravděpodobností se pravdu brzy dozví. Na to byla až příliš chytrá. Severus nicméně předpokládal, že je celkem jedno, jestli o tom Grangerová ví nebo ne. I kdyby zjistila, že je Harry antropolág, byla dostatečně duchapřítomná, aby věděla, že o tom má raději mlčet. Její přístup k němu se navíc od začátku školního roku ani v nejmenším nezměnil – jestliže tedy o Harrym věděla, že je antropolág, zjevně proti tomu nic neměla. Rozumným řešením by pochopitelně bylo upravit jí paměť, ale to by zároveň Severusovi zabránilo v tom, aby se dozvěděl něco víc o tom, co má Harry stran svého studia za lubem. Sice mohl Harryho kdykoli prostě omámit a odpovědi z něj vytáhnout, ale ta myšlenka ho znepokojovala.

Co když si Harry přál být svobodný?

Jako nejlepší se tedy jevilo nechat věci plynout a počkat, co se z nich vyvrbí. Možná to nic neznamenalo a Harry byl jenom zvědavý. Upřímně věřil tomu, že ho Severus plánoval prodat do bordelu, takže možná jen chtěl prozkoumat své možnosti pro případ, že by v budoucnu skutečně došlo k jeho prodeji. Aby Grangerovou nějak zaměstnal, dodal Severus: „Vyberte k četbě jakékoli texty uznáte za vhodné. Čím víc se toho o právu dozví, tím lépe.

Zabere jí celé měsíce, než se pročte celou právní sekcí. Grangerová se celá rozzářila a Severus jí dopřál, aby chvíli švitořila o plánovaných hodinách, než ji propustil.

*

Den zkoušek přišel až příliš rychle; Severus se vzbudil časně, aby doladil poslední detaily svého plánu. Stejně jako další úředníci měl Raddle se Severusem sdílet dvě společná jídla. Oběd byl naplánován jako soukromý, tedy jen pro ministerské úředníky a profesorský sbor, a měl se odehrát před prvním kolem zkoušek. Večeřet už měli všichni společně ve Velké síni, kam bylo pro ministerské úředníky doneseno několik židlí navíc. Jelikož místa byla předem určená a Raddle měl sedět naproti mistru lektvarů, bylo pro Severuse snadné dorazit na večeři a nenápadně rozlít svůj lektvar bez chuti a zápachu po Raddleově židli. Pokud bude mít navíc trochu štěstí a podaří se mu omluvit se z večeře ještě předtím, než bude s jídlem hotov Raddle, může zbytkem potřísnit také jeho oblečení. Jednoduché zahřívací kouzlo potom způsobí, že se z lektvaru začnou uvolňovat výpary, které Raddleovo tělo vstřebá během nádechu, ale které se zároveň rozplynou ve vzduchu předtím, než stihnou zasáhnout kohokoli dalšího.

Pokud Raddle ostentativně odmítne jíst s ostatními ve Velké síni, Severusův plán ani tak nepřijde vniveč. Raddle bude trávit hodně času s Hagridem a poloobr mu jistě nabídne něco ze svého nepoživatelného občerstvení. Stačilo tedy ukrýt trochu protijedu do karamelek a poslat Harryho, aby je tomu přerostlému hlupákovi doručil; až přijde čas, přijde Severus k Hagridovi na návštěvu pod záminkou, že s ním potřebuje probrat rozvrh Harryho úkolů na další den, a nepozorovaně přilije trochu jedu do konvice na čaj. Jed v ní nevydrží déle než pár hodin a Severus pochyboval, že bude mít Hagrid toho večera ještě nějaké další hosty. Ale i kdyby, měl v zásobě ještě další várky protijedu.

Harry – mnohem nervóznější než Severus – ráno strávil tím, že se ptal na tisíce otázek spojených s programem dne nebo se samotným Raddlem.

„Jste si jistý, že po obědě půjde za Hagridem?" zeptal se toho rána už popáté, zatímco se oblékali.

„Jsem." Severus ho konejšivě pohladil po ochablých uších. „Nedělej si s tím starosti. Nepozná tě."

„Vy půjdete po obědě do své učebny?"

Severus věděl, o co mu jde, a byl skoro v pokušení k tomu svolit, ale nad praktickými zkouškami OVCE dozoroval nový úředník, kterému Severus nemohl důvěřovat. „Přesně tak. Budeš v pořádku. Kdyby dělal nějaké potíže, přiběhni rovnou za mnou."

Harry přikývl a políbil Severuse na rty, než se vydal ze dveří na snídani.

Při obědě se Severus na Raddlea sotva vydržel dívat. Nechápal, jak se ten člověk po tom, co udělal, vůbec zvládl udržet na tak významné mocenské pozici. Přesto bylo třeba zachovat dekorum, a tak se vůči němu dokázal chovat s chladným odstupem, ale zároveň natolik zdvořile a vlídně, aby nevzbudil podezření, že by mohl mít něco za lubem.

Tak brzy, jak jen to šlo, opustil Raddleovu nesnesitelnou přítomnost a zamířil do laboratoře. Ministerský úředník mu věnoval postranní pohled, ale netroufl si ho vyhodit. Ze zkoušek uběhlo teprve patnáct minut, když se ozvalo bušení na dveře.

Severus se vrhl k nim, aby ztrestal kohokoli, kdo se odvážil přerušit praktické zkoušky. Když otevřel dveře, spatřil za nimi Erika Sagana z pátého ročníku, celého zrudlého a lapajícího po dechu.

„Něco se – stalo." Zvedl ruku a ukázal do chodby. „Ve skladu, u trofejí."

Harry.

Severus do skladu málem odletěl. Co si jenom myslel? Měl rovnou požadovat, aby byl Raddle odvolán z funkce, i kdyby to mělo znamenat odhalení Harryho tajemství! Věděl jen tolik, že jestli Raddle Harryho zabil, zabije toho muže sám a hned – Azkaban Neazkaban.

Venku stál ministerský úředník a držel na uzdě dav čumilů. Severusovi však otevřel, ve tváři zachmuřený výraz.

Uvnitř místnosti se na jednom konci nad postavou na podlaze shromáždila skupina lidí; další – menší – pak stála na druhém konci místnosti. Harry, kterému chyběly brýle, košili měl rozepnutou, zaneřáděnou a potřísněnou kapkami krve, se opíral o zeď a stál tváří v tvář madam Pomfreyové, která mu mávala hůlkou před obličejem. Draco mu stál po boku a vrhal zuřivé pohledy na postavu na podlaze, zatímco Albus postával vedle Pomfreyové a v obličeji se mu při pohledu na Harryho zračily hluboké vrásky.

„Kdo to udělal?!" zavrčel Severus a hnal se k Harrymu.

Harry otočil hlavu za zvukem Severusova hlasu a přimknul rty k sobě, oči otevřené jen na úzké štěrbiny. Severusovi bylo jedno, jak to bude vypadat. Přešel přes místnost, přitáhl si Harryho do náruče a pevně si ho přitiskl k tělu. Harry zabořil tvář do Severusovy hrudi a zachvěl se. Severus nedokázal říct, jestli to chvění způsoboval strach, nebo vztek, ale prohrábl Harrymu prsty husté vlasy a snažil se ho ukonejšit, i když měl pocit, že sám vzteky vybuchne.

Albus se zachmuřeným výrazem v modrých očích prohlásil: „Tom Raddle zjevně sledoval Harryho do skladu a napadl ho. Draco, který přišel, aby Harrymu pomohl odnést zásoby, Raddlea zastavil tím, že ho omráčil."

Oba se zadívali směrem k muži, kterého právě v obklopení ministerskými úředníky levitovali ven z místnosti.

Severus se na okamžik zmohl jen na to, že Harryho držel v náruči a zíral na Raddleovu bezvládnou postavu. To ten muž úplně zešílel?

„Je v pořádku," řekla madam Pomfreyová jemně směrem k Harrymu. „Má jenom zlomený nos a pár modřin."

Jed pro toho bastarda nebyl dost. Severus ho pomalu stáhne z kůže, pak z ní udělá chipsy a Raddlea jimi bude krmit tak dlouho, dokud nezačne škemrat o milost.

Do místnosti přirázoval Rufus Brousek. Severus neochotně pustil Harryho a o krok ustoupil, ale dál držel Harrymu ruku na rameni. Když Brousek došel až k nim, zavrčel: „Chci toho muže poslat na doživotí do Azkabanu!"

„Můžete být v klidu, Severusi," ujistil ho Brousek, „že viník nebo viníci, kteří jsou za tuto situaci zodpovědní, budou pohnáni před spravedlnost."

To snad byl Brousek úplně natvrdlý? „Vážně se domníváte, že je za tohle je zodpovědný kdokoli jiný než Raddle?" zavrčel Severus. Harryho tělo se napjalo a Severus si uvědomil, že mu tiskne rameno nejspíš příliš silně. Na chvíli ho pustil, natočil se k Brouskovi celým tělem a vyjel na něj: „V tom případě to vy jste ten, kdo poslal pedofila na hrad plný dětí!"

Brouskova tvář se zatvrdila. „S tím nemám nic společného!"

Albus je smířlivě přerušil: „Severusi, proč nevezmeš Harryho zpátky do jeho pokojů? Nejspíš se nemůže dočkat, až se opláchne, a určitě by mu prospěla i trocha odpočinku."

Jakkoli chtěl Severus popustit uzdu svému vzteku a nasměřovat ho přímo na Brouska, strnulý postoj mláděte potvrzoval, že touží opustit místnost co nejdříve. Harry se mírně pohnul, vrhl na něj prosebný pohled a Severus ho nemohl odmítnout.

„Dobrá tedy," řekl a vrhnul na Brouska ještě jeden významný pohled, aby ho srozuměl s tím, že spolu ještě zdaleka neskončili. „Očekávám, že do týdne bude vzneseno obvinění."

Harry je vedl dolů do Severusových komnat. Jakmile za nimi zapadly dveře, Harry se obrátil k Severusovi a řekl: „On ne – já jsem nebyl – "

Severus si ho znovu přitáhl do náruče a odpověděl: „To je v pořádku. To nevadí. Jsi naživu. Teď už jsi v bezpečí – na tom jediném záleží. Už si s ním nedělej starosti. Postarám se o to, aby za to, co udělal, tvrdě zaplatil."

Harry se odtáhl a ustaraným pohledem se střetl se Severusovým. „Prosím, nechte ho, ať se s ním vypořádá zákon."

Severus byl ohromený. Ještě před dvěma dny se Harry dožadoval toho, aby mu Severus vyjmenoval všechny způsoby, jakými bude Raddlea mučit, než zemře. Teď byl ochotný nechat to na laxním kouzelnickém soudu?

„Pak vyvázne bez trestu," připomněl mu Severus.

„Jenže já nechci, abyste se kvůli tomu dostal do potíží," řekl Harry.

„Nedostanu," slíbil Severus.

Jenže slib nebyl dostatečný, aby dokázal smazat Harryho ustaraný výraz. „Půjdete do Azkabanu."

„Nechytí mě u toho."

„Prosím," žadonil Harry a pevně svíral Severusův oděv. „Slibte mi, že to necháte na soudu."

Severus, který se sklonil, aby mu dal polibek, slíbil: „Neudělám nic, co by mě mohlo poslat do Azkabanu." Nebyl to slib, který od něj Harry žádal, ale jako slib, který upokojí poněkud jednodušší nebelvírskou povahu, obstál.

Každopádně to stačilo k tomu, aby z Harryho tváře vyprchala většina tenze a místo ní se objevil lehký úsměv.

Mávnutím hůlky Severus přičaroval zpět Harryho uši a ocas. „Nezůstala ti nějaká další zranění?" zeptal se, když ohledával Harryho uši.

„Jsem v pořádku," ujistil ho Harry. „Jenom chci vás." Popadl Severusův hábit a stáhl si ho k polibku, při němž se k němu tisknul celým tělem.

Severus mu tentokrát víc než rád dal, co po něm Harry žádal.

*

Jak Severus předpokládal, Lucius byl stejně rozezlený jako on.

„Nemáš se čeho obávat," ujistil Severuse, když si na jeho panství společně vychutnávali drink. „Nikdo, kdo se pokusí znásilnit Malfoye, nezůstane nepotrestán!"

Když Draco vstoupil „na scénu", Raddle se obrátil proti němu. Severus pochyboval, že znásilnění bylo to, o co v Dracově případě Raddleovi šlo, ale nebylo v Severusově zájmu to staršímu z Malfoyů vyvracet.

Lucius odložil svou sklenku na stranu a řekl: „Musím tě požádat o laskavost."

Bylo to teprve podruhé, co Severus slyšel Luciuse vypustit taková slova – poprvé to bylo tehdy, když Draco nastoupil do Bradavic. Posadil se rovněji, pohlédl na svého přítele a pobídlo ho: „Oč jde?"

„Nevznášej proti Raddleovi žalobu."

Severus si posměšně odfrkl. „To nemůžeš myslet vážně." Ačkoli stále plánoval Raddlea otrávit, už to nepovažoval za dostačující trest. Celý Raddleův život se musel rozpadnout na kousky. Patřil do Azkabanu.

„Vyslechni mě," řekl Lucius a pozvedl ruku. Oči měl chladné. „Rád bych otázku jeho trestu dostal výhradně do své kompetence, abych celému světu sdělil, co se stane jedinci, který se pokusí ublížit některému Malfoyovi. Díky svým penězům a konexím si mohu najmout ty nejlepší advokáty. Věř mi, že Azkabanu neunikne."

„Ano, dokážu si velice dobře představit, co to přinese tobě," řekl Severus sarkasticky.

Lucius na něj pozvedl jedno obočí. „A ty nechápeš, jak to prospěje vám? Buď rozumný, příteli. Řádného odsouzení se nedočkáš. Harry je antropolág. I kdyby ho Raddle znásilnil, kvalifikovali by to nanejvýš jako poškození majetku. Všechna Harryho zranění byla zahojená během několika minut."

Severus si ke svému zděšení uvědomil totéž v den útoku. Hněv nad tou nespravedlností ještě nevyprchal. Severus toporně řekl: „Mohl bych ho žalovat za způsobenou újmu a tvrdit, že Harry kvůli tomu, co mu Raddle udělal, není schopen plnit své povinnosti."

Lucius se posměšně zasmál a odvětil: „O tom porotu nepřesvědčíš, aby odsoudila násilníka, jehož ‚obětí' je antropolág. Nikdo neuvěří, že by antropolág odmítl příležitost k sexu. Severusi, pokud se pokusíš vznést obvinění, nejenže prozradíš celému kouzelnickému světu, že Harry je tvůj antropolág, ale také umožníš Raddleovi, aby se hájil tím, že to Harry chtěl."

„Zlomil Harrymu nos."

„Protože to Harry třeba má rád tvrdě." Lucius zahlédl v Severusových očích temný hněv, a tak rychle dodal: „Říkám jenom to, čím budou argumentovat jeho advokáti. Nevznášej žádná obvinění. Umožni Harrymu, aby zůstal bezpečně skrytý na hradě."

Jakkoli se to Severusovi příčilo, měl Lucius pravdu. Přesto mu nepřipadalo správné, aby Raddle právně vyvázl bez trestu, zvlášť když toho ohledně Harryho bylo tak málo, z čeho ho mohli obvinit. Teď, když na něj Raddle zaútočil podruhé, by byl Severus okamžitě v podezření, kdyby někdo zjistil, že byl otráven. Severus si byl celkem jistý, že by se tomu dokázal vyhnout, kdyby se otrava objevila souběžně s Raddleovým zákonným trestem, ale za této situace (navíc poté, co slíbil Harrymu) si nemohl dovolit cokoli riskovat. „Raddle se Draca nikdy nedotkl. Může být obviněn nanejvýš z obnažování, ale to je všechno," připomněl alespoň Luciusovi.

„Obviním ho z pokusu o znásilnění, sexuálního obtěžování, mravního ohrožení dítěte a způsobení citové újmy nezletilé osobě. Jménem Rady ho k tomu zažaluji za porušení smlouvy, nezákonné používání kouzel uvnitř Bradavic a vytváření nebezpečného pracovního prostředí. Budu tlačit na Ministerstvo, aby ho odvolalo z funkce a důkladně prošetřilo jeho pracovní minulost."

Severus musel – ač nerad – připustit, že by to mohlo stačit na to, aby Raddle zůstal v Azkabanu po zbytek života. Lucius měl dostatek finančních prostředků na to, aby si najal ty nejlepší advokáty, kteří by pravděpodobně dokázali přidat ještě několik vlastních obvinění. Kromě toho – když Luciusovi přenechá vládu veškerou zákonnou pomstu, ještě mu to nijak nebrání v tom, aby se mstil vlastními metodami. „Dobrá tedy," souhlasil Severus. „Nicméně vzhledem k tomu, že získáš veškeré právní benefity, které z téhle situace plynou, je také fér, abys zaplatil veškeré soudní výlohy."

„Pochopitelně," odvětil Lucius, i když – jak Severus tušil – nejspíš doufal v opak. Bez ohledu na to, kolik peněz Lucius měl, nerad pouštěl chlup.

Dveře se otevřely a do místnosti vešel Draco s Harrym v patách.

„Už jste se rozhodli, co uděláte s Raddlem?" zeptal se Draco, když se sesunul na pohovku. Harry přelétl zklamaným pohledem mezi pohovkou a křeslem, které si pro sebe zabral Severus. Nakonec však jeho touha ustoupila slušnému vychování, a tak se posadil na pohovku k Dracovi, i když co nejblíže k Severusovi.

Lucius znuděným tónem řekl: „Nezabije ho, jestli se ptáš na tohle."

Oba muži věděli, že skutečnost bude jinačí, ale takové věci se v přítomnosti jedinců bez patřičné mentální disciplíny nahlas nevyslovovaly.

„Měl by," řekl Draco a bojovně vytrčil bradu. „Kdyby se mi nepodařilo ho tak úspěšně zpacifikovat, kdo ví, co by nám býval udělal."

Dracovo vyprávění o tom, jak Harryho zachránil, bylo s každým dnem přikrášlenější. Severus napůl očekával, že brzy uslyší Dracovo vyprávění o tom, jak by Harry dnes už ani nežil, mu Draco nepřiběhl na pomoc, neporazil Raddle v urputném kouzelnickém souboji, nevysvobodil Harryho z jeho magického vlivu a pak nevyléčil jeho zranění – a to všechno pochopitelně dřív, než stihla dorazit jakákoli další pomoc. Bylo dobře, že Lucius před Dracem jen předstíral, že tomu věří. V opačném případě by totiž po Severusovi mohl za to, že Harry přežil jen díky Dracovi, požadovat tučné finanční náhrady.

„Už jsem podnikl několik kroků, abych sehnal ty nejlepší právníky," uklidňoval Lucius svého syna.

„Škoda, že Harry není právně člověk," řekl Draco a vrhl na přítele pohled. „Mohlo by ale být celkem jednoduché zfalšovat papíry a zbavit se jeho záznamů antropolága. Kdyby o tom, že je antropolág, nevěděl nikdo jiný než my, nepředstavovalo by to žádný problém."

Severus to sám moc dobře věděl a nepotřeboval o tom poslouchat přednášku od vlastního studenta. Bez ohledu na to, co si Draco myslel, že v té záležitosti dokážou podniknout, přimět Harryho, aby se plně vydával za člověka, byl téměř nemožný úkol. Nemluvě o tom, co všechno by mu hrozilo, kdyby byl jejich podvod odhalen. Lucius naštěstí Dracovi odpověděl sám a ušetřil tak Severusovi jednu pichlavou odpověď.

„Kdo říká, že je to problém?" zeptal se Lucius se zdviženým obočím svého syna.

Dracovi se rozšířily oči a vykřikl: „Tys na Raddlea ušil boudu!"

Jak Severus, tak Lucius zachovali vážnou tvář.

„Nic takového neudělali," zpražil ho Harry, „a ty je jenom přivedeš do problémů, když to budeš to budeš roztrubovat."

Draco se ušklíbl. „Můj otec se nikdy do žádných potíží nedostává. Když chce něco udělat, aniž by ho někdo chytil, tak si s tím poradí."

Harry se mírně zamračil a podíval se na Severuse. Nebylo mu moc podobné, že se choval tak opatrně a zdrženlivě, proto Severus brzy přesunul hovor na bezpečnější téma – Dracovy úspěchy ve famfrpálu.

Později toho večera, když dorazili domů, Severus řekl: „Dneska jsi byl hodně zamlklý."

Harry žmoulal látku svého hábitu. „Jen chci, aby odešel. Nechápu, proč musím ukazovat své vzpomínky. Co když přijdou na to, že jsem antropolág?"

„Jsem si jistý, že Raddle už o tom stejně informoval svého advokáta i soudce," sdělil mu Severus, jen aby viděl, jak Harryho už tak nešťastně schlíplé uši povadly ještě víc. Rychle tedy dodal: „Nezáleží na tom, jestli to vědí. Azkaban ho nemine. Bude to v pořádku. Nemusíš Raddlea vůbec vidět, jen jeho advokáta."

Harry si stále pohrával s manžetou a zeptal se: „Takže potom už bude po všem?"

Soud bude pokračovat, ale Harry už v jeho pozdějších fázích nebude muset svědčit. „Přesně tak," slíbil mu Severus.

Harry se na něj mírně usmál.

*

Ačkoli se Harry po zbytek týdne choval normálně, ale když přišlo ráno toho dne, kdy mělo dojít k prozkoumání jeho paměti, znovu se svými nervózními výslechy začal.

„Neuvidí všechny moje vzpomínky, že ne?" Očima hledal v těch Severusových ujištění.

Severus si povzdechl a řekl: „Jen ty vzpomínky, o které se chceš podělit," sdělil mu po tisící. Zkontroloval Harryho oblečení a očistil mu nějaké neviditelné smítko z hábitu. „Budeš v pořádku." Dal Harrymu rychlý polibek na čelo a vyvedl ho ze svých pokojů do Brumbálovy kanceláře.

„Nazdar, Harry," usmál se Albus. „Panečku, jaký to máš dneska hezký nový hábit!"

„Vybíral jsem ho sám," řekl Harry a úsměv opětoval. Vybral si přiléhavější hábit než byl ten, který mu kdysi koupil Severus, a ač zůstal věrný Severusově oblíbené lahvově zelené barvě, trval na nebelvírsky zlatém lemování. Severus zlatou toleroval jen proto, že byla na hábitu našitá ve vzoru malých propletených hádků, ale Harrymu se v nestřežené chvíli nějak podařilo krejčímu podstrčit žádost, aby knoflíky připomínaly zlatonky. Přejel prstem po tom u límce a ten se proměnil v miniaturní zlatonku, která se na hábitu neznatelně zatřepotala.

„Úžasné," řekl Albus, zatímco obdivoval umně vyvedené knoflíky. „Dneska krejčí odvádějí výbornou práci."

Severus se netrpělivě zeptal: „Jste připraven k odchodu?"

„Samozřejmě." Albus Severusovi pokynul, aby vstoupil do krbu s letaxem jako první. „Je napojený na letaxovou síť Ministerstva."

Nejenže Severus vystoupil z letaxových plamenů přímo na Ministerstvu, ale dokonce rovnou v místnosti, kde měli prohlížet Harryho a Dracovy vzpomínky. Lucius nechal svého syna v obklopení smečkou právníků a špikoval pohledem Raddleovu advokátku. Draco se kradmo usmál na Harryho, který zíral na mohutnou myslánku uprostřed místnosti.

Protože Harry nedokázal své vzpomínky extrahovat sám, musel to za něj udělat Severus. „Mysli jen na ten útok," nařídil mu. „Nechceme, aby se nám do cesty připletly jiné vzpomínky. Zavři oči a mysli na to, jak se k tobě Raddle poprvé přiblížil ve skladu."

Harry zavřel oči a čelo se mu svraštilo. Severus přiložil hůlku k Harryho spánku, opatrně vytáhl stříbřitou nit a vložil ji do myslánky.

Všichni v místnosti se shromáždili okolo ní. S posvěcením soudce se do ní ponořili a ocitli se na chodbě před skladištěm. Harry se vydal směrem k místnosti, zdánlivě aniž by si všiml, že ho Raddle v těsném závěsu sleduje. Tiše, aby nepřišli o žádný důležitý rozhovor, následovali pozorovatelé Harryho do místnosti a rozestoupili se po jejích stranách. Harry zamířil k řadám nových pergamenových svitků a právě je začal shromažďovat v náručí, když Raddle vstoupil do místnosti a zavřel dveře. Harry se ohlédl, aby se podíval, kdo vstoupil do místnosti, rozšířil oči, vstal a přitiskl si svitky k hrudi. „Tady nemáte co dělat!"

Raddle se na Harryho díval s fascinovaným výrazem, v sobě měl v sobě zvláštní hlad. „Tak jsi to ty."

„Cože?" Harry udělal mírný úkrok stranou a čelo se mu zmateně svraštilo.

Raddle Harryho pohltil očima a s úšklebkem na rtech řekl: „Jsi antropolág."

Harry pohlédl na dveře za Raddlem a řekl: „Nevím, o čem mluvíte. Musím ty svitky donést profesoru Lupinovi."

Raddle zúžil oči. „Já vím, co jsi doopravdy zač."

Harry couvl, až narazil na okraj stolu. Jako by se obával, že náhlý pohyb Raddlea vyprovokuje, pomalu se otočil bokem, aniž by přitom Raddlea spustil z očí, a položil svitky na desku. „Nechte mě být."

Raddle se na něj vrhl a Harry se rozběhl. Nedostal se daleko – Raddle vymrštil dlouhou paži, popadl zadní díl jeho hábitu a škubl jím dozadu. Harry se otočil, udeřil pěstmi i nohama a zasadil Raddleovi několik ran, než ho úředník přitlačil ke stolu a udeřil mu obličejem o dřevo.

Kdyby byl Raddle v tu chvíli v místnosti, Severus by ho zabil holýma rukama.

Harry, na okamžik omráčený bolestí v nyní zlomeném nose, přestal bojovat a jednou rukou se pokusil zastavit krev, která mu začala stékat po bradě. Brýle, které se mu úderem svezly na stranu, nakonec sklouzly na podlahu a Raddle na ně s hlasitým prasknutím šlápl, když se přesunul nad Harryho, chytil ho za ramena a přitáhl si ho, aby zhluboka přičichl k jeho krku.

„Krásně voníš."

Harrymu se zkřivily rysy odporem, jednou rukou zašmátral v hábitu a vytáhl lahvičku. Přiložil palec ke korku a zatlačil na něj, aby lahvičku odzátkoval, ale Raddle ho chytil za předloktí a odtáhl je od sebe. Když si všiml lahvičky v Harryho ruce, zasmál se, přitiskl Harryho paže ke stolu a rychle je tam přišpendlil kouzlem. Popadl lahvičku a odhodil ji stranou, kde se zakutálela pod nízkou polici.

„Co bylo v té lahvičce?" zeptal se Raddleova advokátka.

Severus byl tak zaujatý Harryho zraněním, že ho ani nenapadlo, co v té lahvičce bylo, dokud tu otázku nepoložila právnička. Najednou se mu spojilo několik střípků: jak se Harry vyptával na Raddleův rozvrh, jeho nervozita ohledně myslánky, jak moc se snažil, aby Severus neupadl v podezření, a hlavně ta lahvička, kterou u sebe neměl mít.

Severus věděl, že musí jednat rychle, a zalhal za Harryho. „Je to roztok, který se používá k oplachování vyčištěných kotlů."

„A který měl nepochybně mému klientovi způsobit újmu."

Severus se velice rád odvrátil od scény před sebou – kde Raddle Harryho svlékal z hábitu a Harry se mu v čím dál větší panice zuřivě bránil – a obrátil se na advokátku. „I kdyby se Harrymu podařilo tím roztokem vašeho nanicovatého, opovrženíhodného klienta zasáhnout, nezpůsobilo by mu to žádné trvalé následky. Harry měl plné právo se před tím odporným pederastem bránit."

Ta ztuhle opáčila: „A vy jste toho názoru, že je v pořádku, když u sebe nějaké zvíře smí nosit chemikálie, které se dají použít proti kouzelníkům?"

Severus zasyčel svým nejnebezpečnějším hlasem: „Jediné zvíře široko daleko je ta zrůda, kterou obhajujete. Neměl absolutně žádný důkaz o tom, že je Harry cokoli jiného než lidský chlapec a –"

„Harry není člověk," prohlásila, jako by tím Severuse opravdu mohla přesvědčit o své pravdě.

„A právě proto se vám tohle –" píchl Severus prstem do vzduchu směrem, kde Raddle pokládal svou špinavou, nechutnou ruku na Harryho holý zadek, zatímco Harry klel a kopal nohama, „zdá přijatelné? Kdybyste se toho stala svědkem, nesnažila byste se to zastavit?!"

Stiskla tenké rty, ale námahu s odpovědí jí ušetřil příchod Draca, který v Harryho vzpomínce s netrpělivým bouchnutím rozrazil dveře. Draco spatřil Harryho, který byl stále přilepený ke stolu a měl odhalenou polovinu zadku, pak přelétl pohledem k Raddleovi, který tam stál se ztopořeným penisem trčícím ze spuštěných kalhot, a vytáhl hůlku.

„Draco!" vykřikl Harry, zvedl hlavu a silně zatahal za neviditelná pouta. „UTÍKEJ!"

Místo útěku však Draco seslal omračovací kouzlo s obratností a rychlostí, kterou získal během nesčetných soubojnických lekcí, jež mu dal Severus.

Raddle se během toho pohnul, aby zaútočil, ale když se pokusil změnit postoj, aby se dostal do pozice k souboji vhodnější, kalhoty mu spadly úplně ke kotníkům a ten nepatrný pohyb stačil k tomu, aby narušil jeho rovnováhu a poslal ho k zemi. Dracovo neomylně zamířené omračovací kouzlo pak Raddlea zasáhlo ještě předtím, než dopadl na podlahu.

Jakmile byl Raddle vyřazený ze hry, zničil Draco pomocí Finite Incantatem Harryho pouta. Harry se postavil a třel si pohmožděná předloktí.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Draca, zatímco Draco ve stejnou chvíli pronesl: „To je ale zrůda!"

Když si Harry natáhl kalhoty, Draco k němu přistoupil a pořádně omráčeného Raddlea nakopl.

Vzpomínka náhle skončila a všichni se vrátili do místnosti na Ministerstvu.

„Kde je zbytek?!" zeptala se Raddleova advokátka s obviňujícím pohledem na Harryho.

„Zbytek?" zeptal se Harry a Severus nedokázal říct, jestli to předstírá, nebo je upřímně zmatený.

Advokátka se na Harryho podívala spatra a dál ho ostře vyslýchala: „Jak mám vědět, že jsi mého klienta před příchodem úředníků Ministerstva neotrávil?"

Severus se přesunul mezi ni a Harryho. „Nechte ho na pokoji. Nic takového neudělal." Nebyla to tak docela pravda, ale Severus rozhodně nemínil dopustit, aby se mu při snaze ochránit Harryho pletla do cesty fakta. Byl si poměrně jistý, že Harry Raddlea skutečně otrávil, ale to se advokátka nesměla dozvědět.

Na pomoc mu přispěchal Draco. „Můžu chybějící části zahrnout do svých vzpomínek," nabídl. S nacvičenou arogancí vytáhl z hlavy své vzpomínky a setřepal je do myslánky dřív, než mu v tom mohla advokátka zabránit. Protože jeho vzpomínky tak jako tak hodlali dřív nebo později prozkoumat, ponořili se přítomní u soudu i do nich.

Dracovy vzpomínky začínaly tím, jak s Harrym obědvali ve Velké síni.

Poté, co se podíval na hodinky, Harry oznámil: „Musím jít pomoct profesoru Lupinovi," a vstal. Najednou se otočil a řekl: „A jé, zapomněl jsem na svitky!" Jenže to řekl tak, že to Severusovu dobře vycvičenému uchu znělo až příliš nuceně. „Draco, mohl bys požádat Weasleyovic dvojčata, aby se se mnou sešla ve skladu u trofejí?"

„Jo, jasně," pokrčil Draco rameny.

„Je to důležité," řekl Harry prosebně. „Všechny je sám nepoberu a vím, že dvojčata by teď měla být na hřišti. Bude to trvat jen chvilku."

„Udělám to," slíbil Draco, stále soustředěný na jídlo.

Když Harry odešel, Draco vstal od stolu. Avšak místo aby přivedl dvojčata, napochodoval ke skladu sám. Zkusil otevřít dveře, ale zjistil, že jsou zamčené. Přes rty mu přelétl úsměv a několika švihnutími hůlky dveře otevřel.

Další vzpomínky byly stejné jako Harryho. Po jeho útoku na Raddlea a kopanci prošla chodbou skupinka chichotajících se studentů a Draco se rozběhl ke dveřím.

„Hej! Pitomci!" Mrzimorští se k němu otočili a pohrdavě se na něj podívali. „Harryho někdo napadl. Potřebuju madam Pomfreyovou, každého z Ministerstva, koho najdete, a profesora Snapea."

„Je v pořádku?" zeptala se jedna z dívek.

„Nebude, jestli tu vy imbecilové budete dál postávat a čučet na něj!" vyhrkl Draco.

Mrzimorští se rozprchli splnit jeho rozkazy a on se vrátil do místnosti, kde Harry šmátral pod policemi, za něž se zakutálela jeho lahvička. Severusovi se sevřelo srdce. Pokud však byl Draco ochotný tenhle moment ukázat, nebylo v něm pravděpodobně nic usvědčujícího.

„Ztratil jsi něco?" zeptal se Draco, sehnul se a sám nahlédl pod police.

„Lahvičku," řekl Harry, když se mu na něčem zastavil zrak. „Je tam vzadu."

„Accio lahvička!" Draco chytil přivolaný předmět a vtiskl ho Harrymu do ruky.

„Díky," řekl Harry a zašklebil se. Otočil se zpátky k Raddleovi a jeho úsměv se rozplynul; pak se však ve dveřích objevil úředník Ministerstva, a i když Harry dozajista chtěl Raddla otrávit, chvíle, kdy to mohl udělat, se s příchodem obecenstva rozplynula. Zastrčil lahvičku zpátky do hábitu a vstal.

„Už jste viděla dost," zeptal se Severus sarkasticky Raddleovy advokátky, „nebo se chcete vrátit ke scéně, kdy váš klient držel Harryho ohnutého přes stůl a strhával z něj šaty? Pokud vám to dělá –"

Brumbál ho přerušil smířlivým: „Potřebujete ještě něco?" po němž se stáhla i Raddleova advokátka.

„To bude všechno," odtušila, strčila pergamen s poznámkami do tašky a s nosem nahoru opustila místnost.

Jeden z Luciusových právníků se otočil k Severusovi a řekl: „Jestli budete chtít vznést žalobu za obtěžování, pošlete mi sovu."

„To nebude nutné." Severus kývl na Harryho, aby ho následoval, a odešel.

*

Když zůstali v Severusových komnatách konečně sami, Severus přešel do obývacího pokoje a posadil se na pohovku. Poprvé od chvíle, kdy opustili Ministerstvo, se Severus podíval na Harryho a zeptal se: „Co bylo v té lahvičce?"

Harry přejel prsty po horní části křesla naproti Severusovi. „Jed," odpověděl tiše.

„Jaký?"

Harry očima kopíroval dráhu svých prstů a řekl: „Vyrobil jsem ho sám. Říkal jste, že látka, kterou používáme na oplachování lahviček, je jedovatá, tak jsem ji vzal a přimíchal do ní náprstník." Sevřel rty a pak se setkal se Severusovýma očima. „Nechtěl jsem, aby se do toho Draco zapletl. Vůbec nikdy nechce dělat žádnou práci, tak jsem si myslel, že prostě jen přivede dvojčata. Věděl jsem, že dvojčata si s Raddlem poradí."

Severus, který znal Draca od jeho narození, řekl: „Zapomněl jsi, že Draco použije jakoukoli záminku, aby se vyhnul čemukoli, do čeho se mu nechce. Jsem si jistý, že plánoval přijít na další zkoušku pozdě s výmluvou, že ti musel pomáhat – i kdybyste úkol dokončili půl hodiny před jejím začátkem. Přesto bude nejlepší, když si to necháme pro sebe. Nebylo by moudré, aby se Lucius dozvěděl o tvé roli v tom, co se stalo." Pokynul Harrymu, aby se posadil, a zeptal se: „Jak jsi vylákal Raddlea do skladu?"

Harry klesl do křesla, jako by už několik dní nespal. „Řekl jsem dvojčatům, že si chci vystřelit z jednoho ministerského úředníka a přimět ho, aby se vzrušil kusem nábytku. Přiměl jsem Freda a George, aby uvařili lektvar zamilovanosti – takový ten, kdy cíli podáte základ a na sebe pak nastříkáte aktivační látku. Řekl jsem jim, že lektvarem potřebu profesorský stůl ve Velké síni. Dvojčata mi dala obě části lektvaru a pak už stačilo jim jen zalhat, že náš plán někdo odhalil a lektvary mi zabavil. Věděl jsem, že Raddle bude to ráno u Hagrida, tak jsem tam večer předtím proklouzl a nalil lektvar lásky do všech Hagridových šálků pro hosty. Věděl jsem, že i kdyby stačil zaschnout, jeho zbytky budou stačit."

Harry se nervózně poškrábal na ruce a dodal: „Nebojte, když Raddle odešel, vplížil jsem se tam a čajové šálky umyl, abych se ujistil, že se toho lektvaru nenapije ještě někdo jiný. Protože jsem věděl, že na obědě bude s vámi, nastražil jsem to tak, abych se s ním potkal na chodbě. Polil jsem se aktivátorem a pak prošel přímo kolem něj. Jak jsem si myslel, otočil se a začal mě sledovat. Chtěl jsem mu jed stříknout do obličeje, až se přiblíží a udělá toho dost na to, abych mohl tvrdit, že jsem to udělal v sebeobraně, ale byl příliš silný."

Severus, kterému se v hlavě stále pomalu sumírovaly všechny šokující důkazy, neřekl nic.

Harry se zarazil a řekl: „Vím, že to, co jsem udělal, bylo lehkomyslné a nebezpečné. Bylo to hloupé, protože měl prostě moc velkou sílu. A neřekl jsem vám o tom, protože jsem věděl, že byste se mě pokusil zastavit. Ale přesto," zvedl vzdorovitě bradu, „nelituju toho, že jsem to udělal, protože teď půjde na hodně dlouhou dobu do Azkabanu."

Přestože považoval Harryho plán za naprosto geniální, si Severus nemohl odpustit pokárání: „Mohlo se mu to povést. Mohl tě znásilnit."

Harry s pevným pohledem prohlásil: „Raději se nechám znásilnit, než abyste šel kvůli mně do Azkabanu."

Z těch slov Severusovi přeběhl mráz po zádech. „Mohli tě utratit, kdybys mu skutečně ublížil – i přesto, co předtím udělal on tobě."

Harry pokrčil rameny. „Raději bych taky byl mrtvý, než abyste šel do Azkabanu."

Ačkoli Severus věděl, že je Harry oddaný a láskyplný, nevěřil, že by mu na něm tolik záleželo. „Proč?" nedokázal se nezeptat.

Harry se na Severuse podíval, jako by mu položil nějakou nesmírně hloupou otázku, a řekl: „Když půjdete do Azkabanu, zabaví vám veškerý majetek. Vím to, protože jsem studoval zákony. Skončil bych v bordelu nebo na nějakém ještě horším místě." Jeho hlas změkl, když řekl: „Do konce života by mi zůstaly jen vzpomínky na život, jaký jsem mohl mít s vámi."

Severuse nikdy nenapadlo sepsat závěť, která by zajistila, že se Harry nevrátí do žádného obchodu ani nevěstince, kdyby se s ním něco stalo. V duchu si poznamenal, že si později na to téma musí promluvit s Albusem, a slíbil: „Nikdy neskončíš v nevěstinci. Nikdy. Kdyby se mi něco stalo, tvým novým majitelem se stane Brumbál."

Harrymu se rozjasnily oči a s nadějí pohlédl na Severuse. „To myslíte vážně?"

„Přísahám," řekl Severus.

Harry s úsměvem vstal, překonal vzdálenost mezi nimi a vylezl Severusovi na klín. „Nezlobíte se na mě?"

Severus uchopil Harryho bradu do dlaní a přitáhl si ho k sobě, aby ho políbil. „Jak bych se mohl zlobit? Navzdory tomu, že jsi svůj plán nedomyslel do konce, to od tebe bylo docela zmijozelské."

Harry se tvářil spíš zmateně než úlevně a připomněl mu: „Ale nevyšlo to."

„Máš v sobě až příliš mnoho z Nebelvírů," dobíral si ho Severus. „Vzal sis na mušku mocného čaroděje, o kterém jsi věděl, že na tebe bez skrupulí použije kletby, které se nepromíjejí, přestože sám žádnou magii nemáš. Zasloužil sis svou pomstu a takys ji vykonal. Kdybych si myslel, že se o to v budoucnu pokusíš znovu, žádal po tobě jen tolik, abys mě do toho zapojil a dovolil mi, abych ti to pomohl tvé plány uskutečnit."

„Takže...," řekl Harry a laškovně se zavrtěl Severusovi na klíně. „To znamená, že mi pomůžete zajistit, aby zůstal v Azkabanu?"

„Nejenže tam zůstane," slíbil Severus, když Harrymu obnovil uši a ocas a prsty mu prohrábl huňatou černou srst na hlavě, „ale postaráme se, aby si ho našel i jed."

Harrymu se rozšířily oči, chytil Severuse za zátylek, násilím k sobě přitiskl jejich rty a hladově Severuse políbil. Nestihl si ani sundat brýle, které se teď Severusovi studeně a tvrdě zarývaly do nosu. Severus se od Harryho odtáhl na dost dlouho, aby mu je mohl strhnout a odhodit stranou, a pak už jej pohodlně objal kolem ramen a políbil na nos.

„Jsi můj antropolág," vysvětlil Severus a přejel Harrymu prstem po tváři. „Každý útok na tebe je útokem na mě. Dokud budu naživu, nikdo ti neublíží, a kdyby to přece jen zkusil, neujde trestu."

„Ale budete opatrný, že jo?" zeptal se Harry a přitiskl se k Severusovu tělu. „Nikdy nepůjdete do Azkabanu?" hledal Harry v Severusových očích ubezpečení.

„Nikdy," slíbil Severus. „Budeš v bezpečí." Přetočil je na pohovce a zkušeně rozepnul Harryho knoflíky. „A i kdyby se mi stalo něco, kvůli čemu bych skončil v Azkabanu, ty zůstaneš tady v Bradavicích."

Harry mu oplatil laskavost a pomohl Severusovi z jeho vlastních šatů. „Ale to bych s vámi nemohl mít sex, kdybyste byl v Azkabanu! Musel bych se tam vplížit za vámi."

Severus se zachechtal, stáhl Harrymu košili a sklonil se, aby ho oždíbnul jeho klíční kosti. Když ji dostatečně ochutnal, zvedl hlavu a řekl: „To by se ti asi líbilo. Neměl bych celý den na práci nic jiného než s tebou spát."

„Oooh," rozvášnil se Harry, i když si Severus nebyl jistý, jestli se mu ta představa opravdu líbí, nebo byl prostě jen šťastný, že si Severusova ústa právě v tu chvíli našla jeho bradavku. „Sex celý den."

Severus – momentálně zaneprázdněný hraním si s citlivými bradavkami – na to neměl odpověď.

Harry sténal, prsty přejížděl po pokožce Severusovy hlavy a ani jeho nenapadlo, co dalšího říct, dokud se Severusova ústa nezačala pohybovat směrem dolů. „Co byste dělal, kdyby mě chtěli za to, že jsem ho kousl, utratit?"

Severus se už už chystal vzít do úst hlavičku Harryho nalitého penisu, ale v tu chvíli se zarazil. „Kdyby tě chtěli utratit za to, že jsi kousl Raddlea?"

Harry přikývl.

Severus zatlačil Harryho nohy nahoru a od sebe a usadil se tak, aby mohl nasát Harryho hebce holá varlata. „To bych jim nikdy nedovolil. Dokud budu při smyslech, nemusíš se od Ministerstva ničeho obávat."

„Profesor Lupin říkal, že – ach! – Ministerstvo není k nelidem vždycky spravedlivé a – mmm – že kdybych měl někdy potíže, můžu... jít za ním... a on – on –" Severus se rozhodl nad ním slitovat a nechat ho alespoň dokončit větu, takže přestal lízat a sát měkký váček na tak dlouho, aby Harry mohl říct: „– mě schová. On mě schová."

Ačkoli si Lupin se Severusem zrovna nerozuměl, zjistil, že ho ta představa vůbec neděsí. Lupin se uměl schovávat, a pokud jeho chování k Harrymu v Bradavicích naznačovalo, jak by se k němu choval také mimo Bradavice, nemusel se Harry bát, že by ho Lupin někdy obtěžoval. Ano, byla tu možnost, že ho sežere, ale Harry se také ukázal jako překvapivě chytrý a vynalézavý, když to zrovna potřeboval.

Než znovu zahájil své týrání, řekl Severus: „Pokud budeš někdy potřebovat pomoc a já ti ji nebudu moct poskytnout, jdi nejdřív za Brumbálem, potom za Lupinem a za Luciusem jen v případě, že by se tě chystali utratit a nezbývala by žádná jiná možnost."

Harry podsadil pánev tak, aby ho Severus mohl pohladit po ocásku, a řekl: „Draco tvrdil, že bych mu za to, že mě zachránil, měl dát odměnu."

Když Severusovy prsty přejely po zacuchaném kousku srsti, Harryho už tak napjaté nohy se zachvěly a roztřásly.

Severus si odfrknul: „Řekni mu, že jestli chce nějakou odměnu, má přijít za mnou."

Harry vytřeštil oči. „Vy byste s ním –"

Severus právě znovu nasál do úst jeho varlata a znovu je musel propustit. „To nenavrhuji. Nenavrhuji vůbec nic takového typu." I kdyby ho Draco přitahoval a on by přitahoval Draca a v cestě by jim nestály žádné právní překážky, Lucius by ho za něco takového zabil. Ne, mučil by ho po zbytek jeho mizerného života. A pak by ho zabil. „Nikdy bych nic takového neudělal."

„Dobře," řekl Harry, uvolnil se na pohovce a zavrtěl zadkem tak, aby se posunul blíž k Severusovi.

Severus pochopil narážku, konečně jazykem přejel přes jeho vstup a odměnou mu bylo zasténání. Jednou rukou si přitom pohrával s Harryho ocáskem a dráždil ho všemi metodami, které znal, dokud Harry zoufale neprosil o jeho penis.

Vstal, mávnutím hůlky nadzvedl sedák pohovky a přinesl lubrikant, který teď vždycky nosil v kapse. Když se jím potíral, nemohl si nevzpomenout na Raddleovu ruku laskající Harryho zadek a na to, jak blízko znásilnění Harry byl. Snažil se ty vzpomínky vytěsnit z hlavy a když vnikal do Harryho těsné štěrbiny, rozhodl se: „Udělám z něj impotenta."

„Mmmm... Impotenta?" Harry obtočil nohy kolem Severuse a přitáhl si ho dopředu, dychtivě ho zval hlouběji do svého těla.

„Raddle už nikdy nebude mít erekci." Pomalu, vychutnávaje si každou vteřinu, vklouzl Severus až do Harryho nejzazšího nitra.

„To byste dokázal?" Harrymu zářily oči obdivem, který byl nebezpečně návykový.

„Samozřejmě," řekl Severus, ale pak si vzpomněl na tu šlamastyku s draky a rozhodl se, že už nedopustí, aby ho jeho pýcha dostala do problémů. „Stačí, když ho otrávím, a už se mu do konce života neztopoří."

„Páni," řekl Harry a upřel na Severuse pohled zrudlý touhou a zbožným obdivem. „Radši bych umřel, než aby se mi už nikdy nepostavil."

Severus se zachechtal a začal přirážet rychleji, čímž z Harryho hrdla vyloudil sténání. „Ne každý považuje sex za vrchol existence."

„Jenže mně to přijde tak hrozně dobré," zasténal Harry, vycházeje svými boky Severusovi vstříc. „Kdyby v sobě mohl cítit váš penis, po ničem jiném než po tom, aby se znovu dokázal udělat, by netoužil."

Jen při pomyšlení na Raddlea si Severus přál, aby mohl vzít na jeho genitálie struhadlo na sýr. „Kdybych mu někdy strčil penis do zadku, bylo by to jedině proto, abych ho tím mučil."

„Tohle nemůže být mučení," prohlásil Harry a jeho zcela nastražené uši se při každém tvrdém přírazu zhouply. „To byste musel použít – ehm – nějaký lektvar, aby to bylo strašné."

„Žádný lubrikant," řekl Severus a jeho přírazy nabraly na tempu. „A zvětšovací kouzlo."

Harry si olízl rty a při pohledu na obrovský penis, který mu vyplňoval zadek, navrhl: „Nebo lubrikant, který – by ho svědil svědí. Vás ne."

„Škrábal by se celé dny," shodnul se s ním Severus.

„Ach, ano!" Harry se podepřel na rukou, aby mohl rychleji přirážet proti Severusově penisu. „Takový –, který by mu – rozežral maso."

„Tím bych potřel jeho penis." Bylo docela snadné transformovat svůj vztek na Raddlea na přírazy tak tvrdé a rychlé, že Harry brzy nedokázal už ani mluvit, jen křičel rozkoší, jak nelítostně ho Severus šukal.

Severus sklouzl rukou mezi jejich těla, uchopil Harryho vlhký úd a klouzal po něm v rytmu svých přírazů. Harryho tělo se kolem jeho penisu sevřelo tak silně, až to zabolelo, ale Severus nepřestával přirážet a hladit ho, dokud se Harry neudělal a nepotřísnil je chuchvalci husté tekutiny. Pohled na Harryho, na jeho lesknoucí se tělo pokryté spermatem, na jeho extaticky zarudlou tvář uvolněnou rozkoší a na jeho ochabující penis, který mu spokojeně spočíval na břiše, Severusovi stačil k tomu, aby se udělal také, i když ho už k tomu nepovzbuzoval Harryho pevný zadek.

Severus se sklonil, aby Harryho poté, co jeho útroby vyplnil svým spermatem, důkladně políbil, pak jej pevně objal a Harryho srdce mu silně bušilo do hrudi. Vrátil pohovku do obvyklého stavu, aby si na ni mohli lehnout, a pak je oba očistil od potu i semene, než se k němu Harry přitulil.

Harry zívl a řekl: „Jsem rád, že už nikdy neublíží žádnému dalšímu antropolágovi."

„On už nikdy neublíží žádnému živému tvoru."

„Mmm." Harry dal Severusovi rychlý polibek na bradu, zavřel oči a přitiskl se k jeho hrudi. „Jste to nejlepší, co mě potkalo," prohlásil těsně předtím, než usnul.

Neexistovala – nesměla existovat! – žádná šance, že by Raddle ještě někdy opustil Azkaban živý.