Mnoholičný lektvar a zastírací kouzla byly dvě nejznámější metody, jak změnit svůj vzhled. Jejich efekt však byl jen dočasný, a tak nikdo, kdo použil jednu z těchto metod, nemohl očekávat, že jeho pravá totožnost zůstane skrytá nadlouho. Jejich kombinace však byla překvapivě účinná. Většina jedinců, kteří měli důvod být podezřívaví, kouzlo prokoukla a blahopřála si, že se jim podařilo převlek odhalit. Jen málokoho ale napadlo, že se za převlekem může skrývat další. Byla to sice poněkud primitivní metoda a při důkladném zkoumání by neobstála, ale Ministerstvo kouzel překvapivě postrádalo propracovaná bezpečnostní opatření, zejména co se týkalo Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory.

Protože pro administrativu týkající se antropolágů nebyla v divizi zvířat zřízena samostatná kancelář, která by se zabývala jen jimi, odkázal čaroděj na recepci Severuse do Kanceláře pro regulaci domácích zvířat. Světle žluté stěny místnosti, kam vstoupil, byly polepeny nejrůznějšími plakáty. Z jednoho z nich na Severuse pomrkával hezký králičí samec se silnými pažemi ovinutými kolem pohledné čarodějky; na jeho plakátu stálo: „Zabraňte nechtěným vrhům! Kastrujte své mazlíčky!" Na jiném plakátu pobíhalo tam a sem štěně hafoně a honilo se za svým vidlicovitým ocasem, zatímco titulek plakátu vyzýval čaroděje, aby respektovali zákon a vidličku odstranili do osmého týdne jeho života.

Podstatnou část zdi zabíral držák na časopisy zaplněný magazíny o všech myslitelných druzích zvířat. Na jednom z nich, věnovaném králíčkům, byla krásná zrzavá čarodějka objímající bujného blonďatého ramlíka, který svou majitelku stále dokola líbal na tvář. Na titulní straně se blýskaly názvy článků: „Nejnovější obojky a móda pro králíky!", „Váš ramlík vás nepřestává otravovat se sexem? Linda Ušáčková, odbornice na výcvik ramlíků, vás naučí, jak přimět svého mazlíčka, aby se choval slušně!" a také „Chov králíků: Jak za své peníze získat co nejvíce."

Dveře za stolem se otevřely a ke stolu se hrnula podsaditá blonďatá čarodějka v rezavém hábitu.

S úsměvem, který byl na tuto brzkou ranní hodinu až neupřímně zářivý, zašvitořila: „Dobré ráno. Jak vám mohu pomoci?"

Severus přešel ke stolu. „Chtěl bych se podívat do záznamů ramlíka, se kterým se možná obchodovalo ještě v době, kdy byl nezletilý."

Čarodějka přikývla a rutinně sáhla po nejbližším svitku, jako by Severusova žádost byla na denním pořádku. „Jméno a evidenční číslo ramlíka?"

„Harry. 421013."

Recepční na pergamen svižně zapsala nadiktované údaje. Když skončila, podívala se na svitek, na němž se vzápětí objevily požadované záznamy a pak řekla: „Je plnoletý, a to už čtyři roky."

Čtyři roky? Severus se ani nepokoušel zakrýt své překvapení. „Je hrozně malý."

Čarodějka vědoucně přikývla. „Váš králík je zřejmě nedochůdče – nejslabší mládě z vrhu. Obávám se, že do plné velikosti už nikdy nedoroste," řekla omluvným tónem, jako kdyby za Harryho neuspokojivou výšku nějak mohla. „Protože u králíků přirozeně neexistuje pohlavní dimorfismus, snaží se chovatelé šlechtit samce vysoké a rozložité a samice spíš menší, ale občas se stane chyba. Obvykle se z vrhů vyřazují, ale protože se některým lidem líbí, neexistuje žádný zákon, který by prodej nedochůdčat zakazoval. A chovatelé ani nejsou ze zákona povinni informovat kupujícího, že je jejich králík skrček. Snažíme se tedy potenciální kupce alespoň přesvědčit, aby využívali námi doporučené chovatele a vyhnuli se tak tomuto problému."

Ze způsobu, jakým vyslovila slovo „skrček", bylo Severusovi jasné, že samci menšího vzrůstu nejsou tak ceněni jako jedinci, kterým se podaří dorůst do plné velikosti. Nebylo divu, že Harry reagoval rozzlobeně, když se ho Severus zeptal, jestli už dosáhl dospělosti.

Recepční se na svitek ještě jednou podívala a chystala se ho svinout, ale najednou se překvapeně zastavila a řekla: „To je zajímavé. Jeho otcem je James." Vyslovila to jméno, jako by ho Severus měl nějaký důvod znát. „Překvapuje mě, že zplodil skrčka. Možná je to osvědčení zfalšované. Raději ho ověřím podle seznamu Jamesových vrhů."

„Jamesových?" zeptal se Severus a nahnul se trochu blíž, aby na svitek lépe viděl.

Její pečlivě upravené obočí vystřelilo vzhůru. „Neslyšel jste o Jamesovi? Vždyť je to ten nejvyhledávanější chovný samec! Je čistokrevný a tak žádaný, že jen na jediné krytí s ním člověk potřebuje plný kotlík galeonů. Kdyby tenhle ramlík byl opravdu Jamesův syn, určitě by se vám o tom prodavač musel zmínit." Prudkým trhnutím brku přeškrtla Harryho údaje a počkala, až se svitek vyčistí od písmen a čísel, a pak zapsala Jamesovu identifikaci, kterou očividně znala zpaměti. Na svitku sloužícím k vyhledávání informací vyplul seznam asi dvaceti jmen a čísel. „Ale ne, vážně tady je." Fialově natřeným nehtem poklepala na Harryho jméno a číslo. „Je to Jamesův potomek." Zamračila se a zúženýma očima pohlédla na Severuse. „Každý chovatel, který je dost bohatý na to, aby si mohl dovolit Jamese, by vás o jeho původu určitě informoval. Možná ho někdo ukradl a přeprodal na černém trhu. Kde jste ho koupil?"

„V Lagomorfii na Obrtlé," odvětil Snape. „Má černou srst."

Úřednice nakrčila obočí. „Jaká škoda. U jedince s tak skvělým rodokmenem..." Obrátila pohled zpátky ke svitku, přeškrtla Jamesovy údaje a znovu zadala ty Harryho. „Jako matka je tu uvedená Lily. O ní jsem nikdy neslyšela – nejspíš to bude kříženka." Několik dalších tahů perem a na pergamenu se zjevily Lilyiny nacionálie. „Jak jsem říkala, kříženka. Už je po smrti, asi pošla na srdeční chorobu, kterou kříženci často trpívají." Zadívala se zpátky na Severuse a prohlásila: „Měl byste toho svého ramlíka nechat vyšetřit na genetické vady vzniklé špatným křížením. Samozřejmě, s vlohami po Jamesovi má slušnou šanci, že bude zdravý, ale nikdy nevíte."

Když si Harry stěžoval, že ho bolí srdce, Severus předpokládal, že králíče jen dramaticky přehrává, aby dosáhl svého. Jak znal Harryho, nemohl to vyloučit, každopádně ale musí najít způsob, jak Harryho nechat vyšetřit.

„Dobrá, děkuji," obrátil se k odchodu.

„Moment!" mávla na něj úřednice, aby znovu upoutala Severusovu pozornost. „Normálně bych vám navrhla, abyste ho nechal vykastrovat –" Když viděla, že Severusův výraz potemněl, rychle přešla k meritu věci, než stačil něco namítnout. „Je s nimi pak snadnější pořízení. Ale vzhledem k tomu, že je po Jamesově genech taková poptávka, mohl byste na krytí s ním – i přes jeho vady – vydělat pěkné peníze. Někdy tyhle věci přeskočí generaci a při správném spojení by mohl být schopen zplodit téměř dokonalé jedince. K registraci plemeníka stačí zaplatit jen malý poplatek a –"

„Nebudu na něm chovat," řekl Severus a v hlase mu zřetelně zazněl nesouhlas. Ten nápad byl směšný a urážlivý. Harry byl sice menší, než by si Severus přál, ale když slyšel, že jeho malý vzrůst a barva srsti jsou nazývány „vadami", popudilo ho to. Mnohem raději měl za mazlíčka Harryho než ty bílé, kompletně vypatlané králíky bez mozku.

„Mohl byste na tom vydělat tisíce galeonů ročně!"

„Děkuji za váš čas." Severus se otočil na patách a v mračnu černého hábitu vypochodoval dveřmi ven.

*

Když se Severus vrátil, Harry pořád ještě spal.

Severus se posadil na okraj postele a prsty proběhl po Harryho páteři.

„Mmmm?" zamumlal Harry ospale. Skrz částečně otevřená víčka prosvitlo trochu zelené barvy.

„Probuď se, Šípková Růženko." Severus zatahal za jedno ochablé ucho. „Snídaně je za hodinu."

Harry se přetočil na záda. „Nejdřív mě musíte políbit?"

Severus se naklonil a políbil ho na měkké rty. Když polibek přeťal, Harry zavrtěl boky, odhalil své tmavé obliny a zašeptal: „A pohladit ocásek?"

Severus prsty prohrábl tmavou hebkou srst. Harryho tvářemi se rozlila narůžovělá barva a oči se mu na okamžik rozšířily, než víčka opět ztěžkla a zelenou, která pozorovala Severuse, znovu překryla ospalá mlha.

„Taky políbit na krku?"

Severus ochutnal delikátně jemnou kůži na straně Harryho krku.

„Pohladit uši..."

A tak to pokračovalo dál. Každá část jeho těla potřebovala být políbena nebo polaskána, až jedinými místy, kterých se Severus zatím nedotkl, bylo Harryho pohlaví, drobná varlata a těsný vstup.

Harrymu se nepodobalo, že byl tak zdrženlivý. Ležel tam a třásl se, zíral na Severuse zářivě zelenýma očima a jen tiše nabízel Severusovi různé části svého těla. Severus věděl, že Harry už to dlouho nevydrží, a tak se svlékl a natáhl se na postel vedle něj. „Polib mě," řekl Harrymu, který jej hladově poslechl a přitiskl svou erekci na Severusovo stehno, zatímco on hltal jeho ústa.

Severus od sebe Harryho konečně zlehka odstrčil a řekl: „Polib můj penis."

Harryho uši vystřelily kolmo vzhůru a na Severusů penis se téměř vrhl. Obtočil dlaň kolem naběhlého orgánu a dlouze a pomalu ho olízl. Severus otevřel ústa, aby upozornil, že lízání není polibek, ale pak ho Harry nasál až ke kořeni. Severus tedy místo výtky dokázal ze sebe vysoukat jen tiché „Ach!".

Chtěl vydržet, ale nedokázal na to na dlouho – ne když mu Harryho vynalézavý jazyk dělal všechny ty věci.

Severus Harryho stáhl pod sebe, přinutil ho kleknout si a ošukal ho tak, jak si to přál už od předchozího dne. Harry se chytil čela postele a vyjadřoval svoje nadšení výkřiky tak hlasitými, jako by neměli sex už celý měsíc, a nikoli pouhý půlden.

Na snídani už nikdy nedorazili. Severus taky přišel na svou první hodinu toho dne – která navíc byla v rozvrhu až druhá. Před třídou stál ředitel a instruoval studenty, jak skladovat hojivé lektvary uvnitř sladkostí.

„To se tak brzy vracíš z trhu?" zeptal se pobaveně, když se dveře rozlétly, v oblaku černé látky jimi prošel Severus a vydal se ke katedře na vyvýšeném pódiu v přední části třídy.

„Přesně tak," lhal Severus plynně, „potřebovali jsme nutně doplnit nějaké zásoby."

„Výborně." Brumbál se mávnutím oslnivě oranžového rukávu omluvil ze třídy.

Po obědě se Severus připravoval na sedmý ročník.

Harry se dostavil, aby splnil své denní povinnosti. Když se za ním zavřely dveře, požádal Severuse, aby si prohlédl horní část jeho stehna. „Zranil jsem se. Nezmizelo to, i když jsem použil lektvary, které jste mi dal. Ale je to snad jen povrchové."

Severuse tato nehorázná lest neoklamala. „Sundej si kalhoty."

Harry se bez okolků začal vysvlékat. Prsty rychle přelétl po tkaničkách tenisek a pak si stáhl kalhoty i trenýrky. K Severusovu úžasu se na vnější straně Harryho pravého stehna skutečně objevila velká fialová modřina velikosti dlaně.

„Co se stalo?"

„Lítal jsem po chodbách a podjelo mi to." Harry pokrčil rameny a vyhnul se Severusovu pohledu.

Takže nepochybně dílo Weasleyových. Na rozdíl od Pomfreyové Severus odmítal věřit, že by podivné příznaky, které sužovaly některé – zejména nebelvírské – studenty během zkoušek a v termínech školních projektů, měly nějakou přirozenou příčinu. Měl by se zlobit, že se ho Harry pokouší oklamat a lže mu do očí, ale svým způsobem ho tyhle neobratné pokusy o zmijozelské machinace hřály u srdce.

Rozhodl se předstírat, že Harrymu věří, poučil ho o tom, jak správně nakládat s modřinami a pak ho předtím, než ho ošukal do němoty, vykouřil. Když se oblékali, Severus se rozhodl skoncovat s Harryho pokusy vylákat ho pod falešnou záminkou do postele – bez ohledu na to, jak byly roztomilé.

„Pro naše sexuální aktivity už od nynějška neplatí žádná další omezení."

Harry se málem pominul. „Takže to můžeme dělat, kdykoli budeme chtít?!"

„Rozhodně ne kdykoli. Budeme to dělat stejně jako předtím."

„Ach." Přes Harryho tvář přelétl stín zklamání, ale pak se najednou ušklíbl. „Uvidíme se po večeři, profesore." Políbil Severuse na rozloučenou a nechal ho o samotě.

Během zbytku týdne bylo dopoledne tím nejdelším časovým úsekem, který vydrželi bez sexu. Pak ale student, který byl v bylinkářství naprostou katastrofou, během výuky omylem spojil slizkou plíseň s dusivkou a vytvořil ve skleníku nejhorší nákazu, jakou kdy Severus viděl. Každou volnou chvíli mimo vyučování se tedy Severus uchýlil do své laboratoře, kde vymýšlel možné protiléky, vařil a testoval. Dělal si pouze přestávky na jídlo a spánek, a když konečně padl s Harrym do postele, byl už příliš unavený na to, aby dělal cokoli jiného, než že se jednou nechal Harrym vykouřit. O tři dny později konečně našel lék. Chtěl to s Harrym oslavit, ale nejdřív se musel věnovat svým povinnostem.

Později toho dne, když dohlížel na studenty odpykávající si školní trest, se dveře do místnosti rozrazily a dovnitř vpadl Harry.

„Co to dě-?" Severus měl sotva čas se vymanit, když se k němu Harry přes místnost vrhnul s rukama sevřenýma v pěst. Harry se vrhl Severusovi do klína, hladově ho políbil a sklouzl mu po hrudi. Jako hrabák, který se snaží dostat k lesklému kovu, roztrhl látku zakrývající Severusovy slabiny.

Dvě havraspárské dívky, které si tu odpykávaly trest za to, že si po třídě posílaly lístečky, na ně zíraly s očima i ústy doširoka rozevřenými.

Severus se konečně vzpamatoval dostatečně na to, aby vytáhl penis z Harryho úst, opravil svůj oděv a odeslal obě dívky zpátky na kolej s pozměněnými vzpomínkami. Jakmile se za nimi zavřely dveře, seslal kolem místnosti ochrany a kouzla soukromí a ohnul Harryho přes desku stolu.

Mezi přírazy Harryho peskoval. „Tohle. Už. Nedělej. Nikdy!"

„Ano!" křičel Harry ještě dlouho poté, co Severus zmlknul.

*

Existovaly jen tři věci, které pro Harryho byly naprosto nepřípustné: domácí skřítci, odpírání sexu a děvčata, která mistru lektvarů věnovala nepřiměřenou míru pozornosti. K tomu třetímu bodu se Severus dobral poté, co se u něj večer v nouzi zastavila slečna Latimerová, jedna z Harryho zmijozelských kamarádek.

Poté, co poslal Harryho pryč, si vyslechl, jak těžce slečna Latimerová nese okolnosti spojené s rozvodem svých rodičů, s jakými obtížemi se potýká v hodinách přeměňování a jak ji trápí neshody, k nimž došlo s dvěma dalšími zmijozelskými dívkami. Když konečně odešla – už se suchýma očima a zásobená praktickými radami –, Harry vrazil do dveří.

Severus ani pořádně nevzhlédl od rozepsaného dopisu, jen bezděčně obnovil Harryho uši. Harry pobíhal po pokojích, jako by se chtěl ujistit, že se dívka neskrývá v nějakém z koutů. Když prohledal každé místo, které by jako schovávačka připadalo v úvahu, stoupnul si přímo před Severusův stůl s ušima pevně přitaženýma k hlavě a pěstmi zaťatými.

„O čem jste s ní mluvil?" dožadoval se Harry. Jeho zelené oči se podobaly hadím štěrbinám a horní ret se mu zkřivil.

Brk se v Severusově ruce zastavil a mistr lektvarů zamračeně pohlédl na Harryho. Nikdy u něj nepozoroval tak obnažené projevy žárlivosti, tak surový projev touhy a posedlosti. Neměl chuť Harrymu vysvětlovat zřejmé, totiž že jen málokteré sedmnáctileté dívky stojí fronty na nosaté mistry lektvarů, kteří jsou navíc skoro tak staří, že by mohli být jejich otci; ne když se kvůli tomu Harry tvářil a choval takhle. „Do toho ti nic není," řekl rozhodně.

Harryho uši se zachvěly a živé oči rozšířily. Naklonil se přes stůl, vytrhl Severusovi brk z ruky a rozmáchlým pohybem ruky shodil polovinu věcí ze stolu na podlahu. Inkoust se rozstříkl po koberci a několika svitcích pergamenu.

„Ty hloupý spratku," zavrčel Severus a sáhl po hůlce, aby uklidil svinčík, který Harry nadělal. Nemohl tomu uvěřit. Ze všech věcí, které od Harryho očekával, bylo ničení jeho práce to poslední.

Harry se vyšplhal na stůl, přelezl po jeho povrchu a chytil Severuse za přední část hábitu. „Ošukejte mě," zasyčel; oči mu jen hořely, zuby měl vyceněné a hlas tlumený. Vypadal přesně jako inkubus, za něhož ho Severus vždycky škádlivě prohlašoval.

Severus popadl Harryho za klopy, přitáhl si ho dopředu a hladově přitiskl ústa na Harryho teplé rty. Vtrhnul do nich jazykem a držel Harryho na místě, zatímco ho surově líbal a kousal do rtů a jazyka. Harry mu štípance vracel, rval Severusovi hábit a škubal za límec tak silně, že Severus sotva mohl dýchat.

Postavil se a odstrčil Harryho stranou. Harry se opřel o Severusův stůl, prohnul se a olízl si rty. Zíral na Severuse, jako by ho vyzýval, aby pokračoval, a vypadal spíš jako dravec než jako kořist. Byla to každopádně výzva, kterou bylo třeba splnit.

Severus ze sebe strhal oblečení a odhodil ho na podlahu. „Jestli si myslíš, že ti tohle ubohé chování projde, tak se šeredně pleteš." Harry zúžil oči, ale nepohnul se z místa na stole; hruď se mu prudce zvedala a klesala, rty se mu zkroutily v úšklebku. Severus vykročil vpřed a popadl Harryho za přední část hábitu. Stačilo jediné kouzlo a všechny stehy naráz povolily. Roztrhl každý kousek oděvu a odhalil tím Harryho porcelánovou kůži.

„Šoustejte mě," zopakoval Harry, zatímco se jeho ruka plíživě přesunula dolů k Severusově penisu. „Chci vás uvnitř."

Severus přičaroval lubrikant, přetočil Harryho a přišpendlil mu tvář k desce stolu. Zmáčkl tubu s lubrikantem a štědrou dávkou opatřil Harryho štěrbinu.

Harry sebou netrpělivě zavrtěl. „Tak bude to? Už mě konečně ošukejte. Já to potřebuju!"

U Merlina! Severus uchopil obě půlky Harryho hýždí a roztáhl je. Pak se natlačil k Harryho vstupu a jedním mocným pohybem se do něj celý zasunul.

„Achhh!" Harryho uši vystřelily vzhůru. Prsty zarýval tak silně do desky stolu, že jejich špičky úplně zbělely.

Severus do něj znovu a znovu přirážel, boky se mu napínaly námahou, jak se s každým přírazem nořil do Harryho těla až po varlata. „Je to s tebou –" zalapal po dechu, „tak náročné."

„Anooo." Harry začal přirážet proti Severusovým bokům. „Rychleji, profesore!"

Severus se do něj vší silou zanořil. Harry se udělal s nesrozumitelným výkřikem a jeho tělo se křečovitě sevřelo kolem Severusova penisu, když dosáhl orgasmu. Severus, který ještě zdaleka nebyl u konce, se vytáhl a převrátil ho. Harry roztáhl nohy a položil si chodidla na okraj stolu. „Ještě."

Vydrželi tak spolu šukat celé hodiny. Harry drápal do Severusových zad a ostrými špičáky mu málem procvakl ucho. Severus nebyl o nic mírnější – ohýbal Harryho přes různé kusy nábytku a bušil do něj tak silně, že mu na zadku a stehnech naskákaly modřiny. Hrubost skončila, až když Severus popadl Harryho za ruce a zatlačil ho do koberce.

„Au!" vykřikl Harry bolestí. Severus ho pustil, jako by se o něj popálil.

„Jsi zraněný?"

„Moje ruka." Harry si třel pravou končetinu. „Předtím jsem si ji poranil."

„Ukaž mi to." Severus se po ní natáhl, ale Harry mu ji vytrhl.

„To je v pořádku, zahojím si to později." Podíval se na Severuse a jeho zelené oči ho prosily. „Políbíte mě?"

Zdálo se, že Harryho touha po sexu je nezkrotná a nedokáže ji limitovat ani zranění. Severus se sklonil a políbil ho, jak Harry žádal. Po zbytek večera vyměnil tvrdou zuřivost za něhu a péči. Zavedl je do ložnice, položil Harryho na postel a hladil ho a laskal, dokud se mládě téměř nerozplynulo v polštářích. Brzy byly jedinými napjatými částmi jeho těla ztěžklý penis a plná varlata.

Severus objal Harryho kolem ramen, vklouzl dovnitř a šeptal tišivá slova, zatímco se jemně pohupoval dovnitř a ven a jejich teplá těla se k sobě tiskla. Harry se naposledy toho večera udělal se Severusovým jménem na rtech a úsměvem na tváři. Uši měl ochablé, ale přesto stále ještě vzpřímené.

Harry sklouzl z postele, aby si vzal nějaké léčivé lektvary, a vrátil se do postele. Okamžitě poté usnul, zabořený v Severusově náručí.

Později se Severus sám sebe ptal, proč Harryho zraněné ruce nevěnoval víc pozornosti, ale tehdy se mu to zdálo jen jako podružná maličkost.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Linda Ušáčková = z orig. Linda Leporidae; ‚leporidae' = v biologii čeleď zajícovitých