Druhý den ráno Severus otevřel své černé oči jen aby zjistil, že se dívá přímo do páru jasně zelených.

„Dobré ráno, profesore!" pozdravil ho Harry vesele.

„Co to má zna-" Severuse se posadil, překvapený, že mládě našel ve své posteli.

„Je čas na snídani. Protože jste pořád spal, přinesl jsem vám ji sem." Harry sklouzl z postele a sebral tác plný jídla z podlahy. Vyšplhal se s ním zpátky a posadil jej Severusovi do klína. „Taky jsem vám udělal nový nákupní lístek. Měl byste se na něj asi podívat co nejdřív, jestli chcete zítra vajíčka."

„Tak ukaž," řekl Severus, když si ospale nabral plnou vidličku míchaných vajec.

Harry opět opatrně sklouzl z postele, odspěchal z místnosti a za chvilku se vrátil s kouskem pergamenu v jedné a perem v druhé ruce. Vyškrábal se vedle Severuse a pergamen mu podal. Severus jej rychle prolétl očima. „Ve slově ‚párky' se píše dlouhé ‚á'." Harry poslušně provedl opravu.

„Trojky máš napsané obráceně, ale jinak to vypadá dobře. Můžeš ho předat Strix."

Harry znovu odběhl. Po několika minutách se vrátil zpátky do místnosti, přímo do Severusovy postele. Harry normálně nevyhledával jeho společnost a Severus předpokládal, že si mládě nejspíš přečetlo Brumbálův dopis, i když neměl dovoleno mu číst poštu.

Severus se rozhodl držet se svého rozhodnutí. „Jdi se vysprchovat a obleč si své nejlepší šaty. Vezmu tě do Obrtlé."

Harryho doteď napřímené uši schlíply k ramenům. Severus se předem obrnil vůči prosbám nebo pláči, ale mládě jen přikývlo, jako by to očekávalo. Neochotně slezlo z postele a pomalu opustilo místnost.

Severus násilím vytlačil všechny myšlenky na Harryho, dojedl snídani a také si dal sprchu. Jasně si přece tehdy řekl, že má v úmyslu králíče na konci léta prodat, protože s sebou do Bradavic si jej vzít nemůže.

Poté, co se oblékl, zjistil, že na něj mládě čeká u vchodových dveří. Severus jej vzal za ruku, vyvedl ho z domu a přemístil se s ním hned, jakmile prošli skrz ochrany. Mládě obvykle pustilo jeho ruku, sotva se dostali na místo, ale tentokrát nechalo prsty zaklíněné v Severusově dlani. Severu rychle kráčel ulicí a nevšímal si hodnotících pohledů, které na mládě vrhalo mnoho kouzelníků. Nejprve ho vzal zpátky do Lagomorfie. Samice o Harryho projevovaly nebývalý zájem, tiskly se k mřížím, pokřikovaly na něj a snažily se jej popadnout. Severus ho rychle odvlekl do obchodu, kde Oryctolagus něco zapisoval do knihy.

„Dobrej, profesore Snape." Povytáhl nad mládětem obočí. „Neříkejte mi, že ho chcete vrátit. Takhle to tu nechodí."

„Mohl byste ho prodat za mnohem lepší cenu, teď, když je čistý a zdravý. Naučil jsem ho číst."

Oryctolagus se zasmál. „To u králíků opravdu nehraje roli. Kvůli té černé srsti a zatvrzelosti ho neprodám. Věřte mi, když sem poprvé přišel, nevypadal tak, jako když jste ho tu viděl. Vemte ho do bordelu. Tam se prodá."

Severus tuto odpověď očekával a naklonil hlavu. „Dobrá tedy." Vyšel z obchodu, mládě pevně táhl kolem vzrušených ramlic. Největší nevěstinec v Obrtlé se nacházel jen o pár dveří dál.

„Dětem je vstup zakázán," prohlásil vyhazovač, než se na mládě znovu pořádně podíval. „Aha, promiňte, myslel jsem, že je to člověk. Nikdy jsem neviděl antropolága, co by měl černou srst."

Severus za ním vstoupil do haly.

„Mohu vám nějak pomoci?" zeptala se recepční hrubým hlasem. Kdysi zřejmě krásná čarodějka už měla svá nejlepší léta dávno za sebou a svůj věk se pokoušela zakrýt silným líčením, které však vypadalo jako oranžový sádrokarton.

„Mám tu králíče, které bych chtěl prodat." Severus postrčil Harryho do jejího zorného pole a pustil jeho ruku. „Je to vynikající domácí sluha."

Čarodějka se na mládě upřeně zadívala zpod silně nalíčených víček. „Jak dlouho ho máte?"

„Asi měsíc a půl."

„Už se vám omrzel, co?" Vyklenula na něj jedno tenké, tužkou dokreslené obočí.

Severus ji zpražil stejným pohledem, kterým často přiváděl k pláči bradavické prváky. „Ne, koupil jsem ho jako domácího sluhu. Nedotkl jsem se ho."

„Proč? Má nějakou nemoc?" Zamračila se na mládě, jako by to byla jeho vina.

„Ne, já učím a on ne –" Bylo by pošetilé namítat, že mládě nemá o sex zájem, to žádného kouzelníka nezajímalo. „Není můj typ."

Upřeně se na mládě dívala. „Nikdy předtím jsem žádného samečka neviděla. Nejsou jako holky, že ne?"

Do místnosti vstoupil vysoký blonďatý čaroděj v dobře střiženém černém hedvábném rouchu, následovaný podsaditým čarodějem v tmavě rudé.

„Vyřiď mi poštu, Darlene," přikázal ten plavovlasý, když se pohnul směrem ke dveřím. Pak si všiml Severuse a jeho mláděte a zastavil se. „To je antropolág?"

„Je," přitakala Darlene. „Chce ho prodat. Říká, že se ho nedotkl."

Čaroděj k Severusovi natáhl ruku. „Jsem Valerius. Máte k němu papíry?"

„Samozřejmě." Severus vytáhl doklady a Valerius nad nimi zamával hůlkou, aby se přesvědčil, že jsou pravé, než mu je vrátil zpátky.

„Je panic?"

„Na to se budete muset zeptat jeho. Já jsem se ho každopádně netknul."

Kouzelník v červeném k nim přistoupil a za paži si Harryho přitáhl blíž. „Tak co, jsi panic?" zeptal se hladovým tónem.

„Ano," odpověděl Harry se zjevným znechucením ve tváři.

„Úplně panic?" trval na svém čaroděj, zatímco jedna z jeho rukou vystřelila pod Harryho tuniku a začala pod ní šmátrat. Mládě překvapeně vyjeklo a pokusilo se uskočit, ale čaroděj ho pevně držel. Harry prudce zaťal zuby do paže, která jej špendlila na místě, a tentokrát to byl čaroděj, kdo vykřikl překvapením. Harry se vymanil z jeho sevření a pelášil na druhou stranu místnosti.

„Ty mrňavej –!" Kouzelník vytáhl hůlku. „Mastigo!"

Harryho tělo sebou trhlo, když ho zasáhlo bičovací kouzlo, ale nekřičel. Čaroděj zvedl hůlku k dalšímu útoku, ale Severus už vytahoval svou vlastní hůlku.

„Araneia!" Tisíc pavouků se objevilo odnikud a rozběhli se po kouzelníkově těle. Křičel a zuřivě sebou zmítal, zatímco recepční vyjekla a vyskočila na stůl.

Valerius se pokusil o protiútok, ale Severus ho trefil přímo do prsou Immobilem.

„Pojď, odcházíme," zavolal na udivené mládě předtím, než se otočil a rychle bordel opustil. Harry vyskočil na nohy a byl mu v patách, přičemž se pečlivě vyhýbal pobíhajícím pavoukům. Jakmile byli venku, Severus ho popadl za ruku a přemístil je domů.

„Brumbál si s tebou do konce léta holt bude muset poradit," řekl Severus Harrymu, který se na něj díval s rozšířenýma očima. „Teď udělej oběd." Harry přikývl a odspěchal. Severus odkráčel do své pracovny a nadával si do hlupáků. Kde ho teď asi bude moct udat?

Harry se s obědem překonal a večeře byla ještě lepší.

„To ale v žádném případě neznamená, že si tě nechám," varoval Severus králíče během toho, co dojídal perfektní jablečný krambl, který Harry připravil jako dezert.

„Samozřejmě že ne," odpověděl Harry až příliš vesele a uši se mu na hlavě napřímily.

Toho večera se Harry připojil k Severusovi, který si četl v knihovně."

„Profesore... líbí se vám bílí králíci?" zeptal se, tisknouc k hrudi nějaký katalog.

Severus zamrkal. „Nechápu, co to má s čím společného."

Harry se posadil vedle něj, otevřel před ním katalog a ukázal na reklamu značky, která slibovala obarvit vlasy na všechny myslitelné barvy, případně navíc i s puntíky, pruhy a jinými složitými vzory.

„Můžu se obarvit na bílo," navrhnul Harry.

„To nebude fungovat." Severus se vrátil zpátky ke své knize. „Jakmile barva vybledne, kupující bude chtít své peníze zpátky."

Harry vedle něj několik dalších okamžiků tiše seděl. Pak se odebral pryč, s ušima úplně schlíplýma.

Severusovi se toho večera nedařilo usnout, tak vstal a došel si pro sklenici vody. Když procházel kolem koupelny v předsíni, zahlédl mládě stojící před vysokým zrcadlem. Harry si jednou rukou držel uši za hlavou a druhou si tiskl ocas naplocho k zadku. Otáčel se před zrcadlem sem a tam a zřejmě si představoval, jak by vypadal jako člověk. Severus tiše odešel do kuchyně. Přinesl si vodu zpátky do ložnice a lehce za sebou zaklapl dveře.

Severus znovu pomalu usínal, když zaslechnul vrznutí dveří. Otevřel oči a zadíval se skrz temnou místnost ke dveřím, které nyní byly pootevřené. S myšlenkou, že je zřejmě úplně nedovřel, pozorně však naslouchal, jestli ještě něco neuslyší, a pohledem pátral po jakémkoli pohybu. Zaslechl tiché zvuky, jako by se někdo plazil po podlaze. Tušil, že mládě muselo vstoupit do jeho ložnice, ale nedokázal si představit proč. A proč se plazilo po podlaze tak tiše, jak jen to šlo?

Severus se zájmem sledoval, jak po straně jeho postele vykoukly huňaté špičky králičích uší. Uši se pomalu zvedaly a odhalovaly víc a víc ze svého já, až se objevily rozcuchané černé vlasy, ze kterých vyrůstaly zastrčené. Pak se konečně objevily oči, o nichž Severus věděl, že jsou zelené. Dívaly se na Severuse a Severus jim pohled oplácel.

Najednou oči zmizely i s ušima. Severus slyšel rychlé pohyby mláděte, kterak se plazí po koberci a vrací se dveřmi ven.

Severus přemýšlel, co za králíka si to koupil. Možná Harry nebyl tak docela králík? Rozhodl se, že jej vezme s sebou do Bradavic a požádá Brumbála, aby ho skrz jeho zvláštnosti důkladněji prozkoumal.

Dalšího rána se Harry choval tak, jako by se v noci nic neobvyklého nestalo. „Dobré ráno, profesore."

„Proč jsi byl v mé ložnici?" dožadoval se Severus.

„No, dveře byly otevřené a jinak jsou vždycky zavřené," odpovědělo mládě s pohledem zapíchnutým do svého talíře. „Myslel jsem, že možná chcete, abych přišel, ale když jsem pak uviděl váš výraz, došlo mi, že jsem se spletl."

„Nehodlám tě tímto způsobem používat," ujistil ho Severus.

„Já vím," odpověděl Harry, stále se na něj ještě nepodíval. Neznělo to příliš úlevně.

Severus se začal připravovat na víkendový odjezd do Bradavic. Při práci si všiml, že Harryho uši zůstávají přitažené k ramenům a že mládě není v tak dobrém, bezstarostném rozpoložení jako obvykle. Nejprve Severus tu změnu vítal, protože to znamenalo, že se ho mládě výjimečně nesnaží zapojit do hovoru. Druhý den už ale Harryho nakažlivě veselou povahu začal postrádat. Pomyslel si, že už asi stárne a senilní.

Ten večer jej navštívil Lucius a díval se na Harryho, který jim servíroval čaj, jako jestřáb při lovu. Jakmile se dveře za Harryho chundelatým ocáskem zaklaply, spustil.

„Myslel jsem, že zítra odjíždíš do Bradavic."

„To také ano," potvrdil Severus a loknul si čaje.

„Tak proč jsi ho neprodal?"

„Zamýšlel jsem, že si ho vezmu s sebou."

Lucius se ušklíbl. „To je tak dobrý?"

„Nedotkl jsem se ho."

Lucius se skoro svezl z gauče. „A to jako proč?"

„Nelíbí se mu to."

„Severusi, kdybych tě neznal, myslel bych si, že si snad děláš legraci. Vždyť je to králík."

„Snad sis musel všimnout, že se ti nijak nepodbízí," poukázal Severus.

„Samozřejmě že ne," odpověděl Lucius. „Překvapivě jsou celkem loajální ke svým pánům. Chtěl jsem samičku od chvíle, kdy jsem se o nich poprvé dozvěděl. Narcissa ji nechce. Ale možná bude svolnější, když domů přivedu samce..."

„O tom silně pochybuji," namítl Severus a potřásl hlavou.

„Nechápu, proč ti na tom tolik záleží." Lucius pokrčil rameny. „Je to králík, ne člověk. Je úplně jedno, co si o tom myslí a jestli chce nebo ne, prostě si ho vezmi."

Severusovi bleskla hlavou myšlenka na Harryho zelené oči. Pevně odvětil: „Dávám přednost tomu, když je můj partner svolný," a pak změnil téma na nějaké obchodování.

Na druhý den ráno se Severus probudil a našel mládě, jak se nahé rozvaluje u něj v posteli.

„Dobré ráno, profesore!" pozdravil ho Harry srdečně, ani se přitom nepohnul z místa. Uši mu čněly přímo kolmo ke stropu.

„Co to děláš?" zeptal se Severus, když konečně našel hlas.

„Chtěl bych s vámi mít sex." Harry se natáhl a začal Severuse přes povlečení hladit v rozkroku.

„Cože?!" Severus na něj nevěřícně zíral.

Mládě ze Severuse začalo stahovat pokrývky. „Vy to snad nechcete?"

Severus přikrývky rychle drapl, přitáhl si je zpátky a pevně je přidržoval na svém klíně. „Co se ti stalo?" zeptal se podezřívavě.

„Občas dostanu hlad a tajně se vyplížím pro kousek jídla," přiznal Harry s očima přišpendlenýma k přikrývkám. „Ochutnávám spoustu různých věcí, a něco... nevím co..." Zaměřil své oči zpět na Severuse. „Asi jsem alergický."

„Alergický?" zeptal se Severus nedůvěřivě a cítil, jak mu obočí téměř vystřeluje z čela.

„Přesně tak." Harry energicky přikyvoval. „A teď, jestli nebudu mít sex, asi umřu!"

„To ale nedává vůbec žádný smysl!" protestoval Severus, zatímco se stále snažil udržet pokrývky na místě. Harry se přestal pokoušet je z něj strhnout a začal znovu Severusův klín třít přes ně.

„Vy mě nechcete?" zeptalo se mládě znovu a uši mu trochu poklesly.

Pro Merlina, jak on ho chtěl. Severus shodil přikrývky na stranu. „To muselo být něco, co na králíky účinkuje jako afrodisiakum. Můžu ti podat protijed."

„Neopouštějte mě!" Harry se s pláčem vrhnul na Severuse. „Jenom potřebuju tohle..." Harrymu se nějak podařilo vysvobodit Severusův penis ze spodního prádla a začal po něm přejíždět prsty.

Severusovy se z hlavy vykouřily všechny myšlenky na cokoli jiného než na tuto část těla a nemohl dělat nic než ohromeně zírat na Harryho, jak si kleknul a nasál jeho penis do svých teplých, vlhkých úst. Harry omotal dlaň kolem kořene a začal Severusovi dopřávat tu nejnezkušenější a zároveň nejzanícenější felaci, jakou Severus kdy zažil.

Severus se do toho pocitu na chvíli ponořil, než se mu podařilo se vzpamatovat.

„Počkej, počkej. To ti nepomůže." Neochotně králíče odstrčil.

„Chci vás cítit v sobě, profesore," naříkal Harry s tváří zrudlou vzrušením.

Možná umřel ve spánku a teď je v nebi, kde si ho pánbůh spletl s nějakým počestnějším smrtelníkem. Ať to bylo jak chtělo, kdo byl Severus Snape, aby odporoval osudu...? „Accio lubrikant!"

Harry se přetočil na záda, roztáhl nohy a odhalil tak mohutnou erekci.

„Pravděpodobně to bude bolet," varoval ho Severus, zatímco si lubrikant roztíral po rukách.

„Dokážu to snést," ujistil ho Harry mezi hlubokými vzdechy, které způsobovaly, že se mu hruď prudce zvedala a zase klesala.

„Na všechny čtyři." Byl to ten nejrychleji splněný příkaz, který Severus Harrymu kdy zadal. Severus se na okamžik kochal pohledem na Harryho malý růžový vstup a načechraný černý ocásek posazený nad ním, než opatrně vsunul dovnitř prst. Harry byl tak těsný; Severus přemýšlel, jak se mu vůbec podaří do něj proniknout penisem. Opatrně přidal druhý prst a přitom lehce hladil Harryho penis. Králíče vydávalo ty nejdelikátnější zvuky rozkoše, jak prsty zlehka přirážel sem a tam. Při třech prstech byl Severus už nebezpečně blízko bodu zlomu a věděl, že si musí mládě vzít hned. Vytáhl prsty, namazal si penis lubrikantem a pak se pomalu a opatrně vtiskl do jeho těsného, nádherného tepla.

Harry zasténal, ale nesnažil se od něj odtáhnout. Severus se do něj ponořil až na doraz, díval se na Harryho uši a pátral u nich po jakýchkoli známkách nepohodlí. Když byl celý uvnitř, najednou se nebyl tak docela jistý, jestli se dokáže ovládnout a nevyšukat z něj duši, jakmile jednou začne přirážet. Ale uši mláděte stále spokojeně směřovaly ke stropu, takže se Severus začal zlehka pohupovat a vší silou zadržoval zoufalou touhu zašukat Harryho do matrace.

„Jsi v pořádku? Bolí to?"

„Jsem v pořádku," odtušil Harry. „Jen pokračujte."

Severus si všiml, že Harry neodpověděl na jeho otázku, jestli to bolí. S nevolí, ale opatrně se vytáhl. „Pojď sem."

Harry se otočil a přistoupil k němu se zmatkem v živých očích. Severus si ho přitáhl na klín. „Udělej to svým vlastním tempem."

Harry se usmál a omotal paže kolem Severusových ramen, než se opatrně nasměroval k jeho penisu. Severus mezitím dráždil Harryho bradavky, zatímco se králíče začalo pomalu a systematicky ojíždět.

„Ach...! To je tak dobré!" Harry sténal a přivíral oči potěšením, jeho štíhlé tělo se rychle zvedalo a klesalo. Znovu otevřel oči a naklonil se dopředu, aby Severus neohrabaně políbil na ústa.

Severus mu polibek hladově oplácel, a – neschopen se už déle ovládat – znovu Harryho přetočil zpátky pod sebe na postel a začal pořádně přirážet.

„Ano! Ano!" Harry rozkoší téměř plakal a vycházel Severusovým přírazům vstříc. S výkřikem se udělal a jeho tělo se napjalo a prohnulo, když si celé břicho potřísnil spermatem.

Severus se sklonil, aby Harryho pevně objal, a přitom svými boky do Harryho přirazil tak hluboko a silně, že jej okamžitě následoval. Když se Severus vyčerpal, vytáhl se a zhroutil se na postel, kde se k němu Harry přitulil.

„Myslíš, že ještě budeš potřebovat ten protijed?" zvládl se Severus konečně zeptat.

„Cože?" opáčil Harry ospale.

„Protijed. Na tu tvou 'alergii'."

„Ale ne, už je mi dobře," řekl Harry pevně přimknutý k Severusovi.

Severus ležel s mládětem, zamotaný do prostěradla, až příliš dlouho. „Musíme do Bradavic. Oblékni se."

Harry se rychle rozběhl pryč. Když se vrátil, obutý do napůl zavázaných tenisek, a upravoval si tuniku, Severus viděl, že by pro něj nebylo dobré, kdyby ho viděli, jak se kolem potlouká v doprovodu králíčete, které vypadá jako malý kluk.

„Budeš muset jít v přestrojení za člověka," informoval ho Severus a vytáhl hůlku. Králičí uši přeměnil v lidské a přidal brýle. Nové, lidské uši byly trochu růžovější, než by měly být, ale jinak vypadaly normálně. Pak Severus hůlkou poklepal na ocásek, a ten se změnil v pásek od kalhot. Nakonec přes mládě přetáhl hábit a upravil ho hůlkou, aby seděl.

„Je to divný pocit." Harry si pohrával s brýlemi.

„Buď zticha a pojď se mnou." Severus ho vzal na vlakové nádraží, kde králíče fascinovaně zíralo na lokomotivy. Jakmile čaroděj zkontroloval, že jsou všechny jeho lektvary bezpečně naložené, chytil se jeho ruky.

„Zdravím, Severusi! A kdopak je tohle?" zeptala se Minerva, která právě nastoupila do vlaku. I ona se rozhodla vrátit do Bradavic dřív.

„Jsem Harry," odpovědělo mládě rozjařeně.

„Nastupuješ do Bradavic?" zeptala se ho vlídně.

„Je to moták," odpověděl Severus rychle a cítil na sobě mnohé pohledy ostatních cestujících. „Můj synovec."

„Myslela jsem, že jsi jedináček?" zamračila se Minerva udiveně.

„Je to komplikované," odbyl ji Severus a táhnul Harryho pryč. Našel prázdné kupé, zatáhl Harryho dovnitř a zaklapnul za nimi dveře. Seslal na kupé pro jistotu několik ochran, aby nebyli rušení, a pak se posadil vedle mláděte. „Kdyby se tě kdokoli ptal, jsi můj synovec. Syn od mého bratra, o kterém jsem doteď neměl tušení. Tvoji rodiče zemřeli a tebe mi svěřili do péče. Poprvé jsme se o sobě navzájem dozvěděli teprve před dvěma týdny. Všechno jasné?"

„Ano, profesore," přikývl Harry a rozpačitě se dotkl brýlí. Během jízdy usnul, hlavou pohodlně spočívaje na Severusově stehně. Severus sledoval, jak mládě spí, a myslel na všechny ty přísady do lektvarů, které si bude moci nakoupit, až ho prodá. Taky myslel na cestu do Austrálie, již vždycky plánoval podniknout, na diamantový kotlík, který, jak doufal, bude vlastnit, a na svůj brzký odchod do důchodu, po němž už nikdy nebude muset vidět – natožpak učit – žádného spratka.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

krambl = ovoce zapečené s drobenkou z hladké mouky, cukru a másla.