Když Severus udělal z Harryho svého asistenta, učinil tak jenom proto, aby měl přijatelnou omluvu pro to, že si králíka ponechá na hradě. Nicméně po měsíci života ve škole Harry prokázal, že je až překvapivě že se na nemagickou asistenci až překvapivě dobře hodí. K úklidu, doplňování zásob a přípravě ingrediencí zvládal také obstarat pracovní stoly a stáčet neškodné lektvary. Samozřejmě měl své mouchy – třeba že tu a tam do směsí přidával náhodné ingredience, dokud mu to Severus nezarazil –, ale jinak to bylo lepší, než by Severus čekal.

Harry byl rád v jednom kole, a tak poté, co dokončil svou porci denních úkolů a měl trochu volného času, vyřizoval pochůzky i pro ostatní zaměstnance. Nejraději měl Hagrida a Remuse Lupina, instruktora obrany proti černé magii. Severus se snažil Harryho před Lupinem varovat tím, že mu prozradil Lupinovo tajemství, ale skutečnost, že unavený, ošuntělý profesor byl zároveň vlkodlak, Harryho zájem zřejmě jen zvýšila.

Jednoho odpoledne, když Harry vydrbal kotlíky, prohlásil: „Profesor Lupin mě zatím nezkusil sníst." Zněl trochu zklamaně.

Severus zavrčel a upravil plamen pod kotlíkem, v němž vařil kouzelné tonikum proti akné. Nějaký třeťák objevil kouzlo na jeho tvorbu a polovina školy teď byla posetá nevzhlednými pupínky. „Jestli ho budeš dál otravovat, tak to možná udělá, aby měl klid."

„Tvrdí, že se mu líbí, když s ním mluvím."

Severus se na chvíli zastavil a zazíral na Harryho soustředěného na práci. Mohl ten vlkodlak vyčenichat Harryho pravý původ? Doteď ho nenapadlo uvažovat o tom, že by Lupina mohl jeho králík zajímat. „Skutečně?" Zeptal se Severus s předstíranou nezaujatostí.

„Jo," odpověděl Harry. Sebral právě docíděný kotlík a umístil ho na polici mezi ostatní. „Pověděl mi tajemství."

Severus přimhouřil oči. „A to jaké?"

„Říkal, že si vezme kouzelníka a ne čarodějku. Věděl jste to? Že se kouzelníci mohou brát jiné kouzelníky?"

Severus do směsi přidal špetku drcených listů vředovníku. Zpráva o Lupinovi ho nepřekvapila, vždycky ho podezříval, že mu ženské pohlaví nic neříká. „Ano, to ví každý."

Harry, už hotový s úklidem, přešel blíž k Severusovi, aby ho mohl při vaření sledovat. „Vy byste si vzal kouzelníka?"

„Ne." V první řadě neměl valné mínění o svazku manželském jako takovém. Jeho jedinou výhodu spatřoval v zákonném ustanovení otcovství a v hmotném zajištění dětí. „Přines mi podnos s baňkami."

„A čarodějku?" odtušil Harry. Přinesl, co se po něm chtělo, a postavil podnos před Severuse.

„To ano, pokud bych se vůbec oženil," odpověděl Severus nepřítomně, jak plnil lahvičky.

„Proč nejste ženatý?"

„Jestli si chceš povídat, tak s tím jdi otravovat někoho jiného. Potřebuji se soustředit," obrátil se Severus zády k Harrymu, aby zkontroloval, jak vypadá várka životabudiče.

Harry pak zůstal až do konce vaření potichu.

Chvíli předtím, než skončili, se zastavil Lupin, aby si vyzvedl svou pravidelnou dávku vlkodlačího lektvaru. Jakmile vešel, usmál se na Harryho. „Nazdar, Harry," pozdravil jej.

Harry mu úsměv vrátil. „Zdravím, profesore."

Severus si vlkodlaka přeměřil pohledem. Proč vůbec Lupin Harrymu povídal o svých sexuálních preferencích? „Jste tu akorát, váš lektvar je hotový."

„Děkuji vám, Severusi. Aurora souhlasila, že tentokrát převezme moje hodiny. Pokud tvůj nový lektvar bude opravdu účinný, předpokládám, že se k učení budu moct vrátit za pár dní. Předložil jsi ho k posouzení Radě pro lektvary?"

„Zatím nikoli, pořád je to prototyp." Severus přešel k bublajícímu kotli s vlkodlačím lektvarem a do poháru nabral štědrou dávku. Možná by mohl předstírat, že zkouší nový lektvar na řešení Lupinova problému, a místo toho uvařit takový, kterým by vlkodlaka pomalu oddělal.

Lupin si s úsměvem převzal plný pohár. Otočil se k Harrymu a prohlásil: „Harry, vadilo by ti, kdybys nás na chvíli mohl nechat o samotě?"

„Ne, pane." Harry během odchodu ještě stihl střelit zvědavým pohledem po Severusovi. Severus nepochyboval o tom, že by moc rád dostal zpátky své králičí uši, aby je zvenčí mohl přitisknout ke dveřím a poslouchat jejich rozhovor.

Jakmile Harry opustil místnost, Lupin usrkl z poháru. „Vím, co je Harry zač," prohlásil.

„Skutečně?" odpověděl Severus s předstíranou nenuceností během toho, co stáčel zbytek lektvaru do lahvičky. Pochyboval, že toho Lupin skutečně ví tolik, kolik si myslí, a nechtěl mu zbytečně prozrazovat nic navíc.

Lupin si poklepal na nos. „S blížícím se úplňkem je citlivější," vysvětlil. „Mluvil jsem s ředitelem, aby mi má podezření potvrdil, a on mi vysvětlil, že je nutné zachovávat maximální diskrétnost. Ode mě se nemusíte ničeho obávat – koneckonců, já svěřuji své tajemství zase vám."

Severus netušil, co přesně Lupin ve skutečnosti ví nebo co mu Brumbál laskavě sdělil. Neříkal tedy nic, jen s kamenným výrazem ve tváři sledoval Lupina. Lupin dopil zbytek lektvaru a odložil prázdný pohár stranou.

„Mluvil jsem s Harrym a on –"

„Lupine," přerušil Severus to, o čem se domníval, že bude velmi dlouhý a povýšený proslov, jak Lupinovi leží na srdci jen a jen Harryho blaho. „Nemáš co vyprávět mému synovci o svém sexuálním životě."

„Cože?" vyprskl Lupin a tvář mu zrůžověla. „Nic takového jsem neudělal!"

„Měl bys dávat větší pozor, komu tyhle věci vykládáš. Lidé by si toho mohli začít všímat a divit se, proč máš takovou potřebu svěřovat se s podobnými věcmi mému nezletilému synovci." Lupin byl sice z Nebelvíru, ale nebyl to úplný hlupák. Severus věřil, že se dokáže dovtípit nenápadné hrozby, která se v těch slovech skrývala. Nebyl zklamán.

Lupin vytřeštil oči a otevřel ústa dokořán překvapením. Když se vzpamatoval, vyplivl: „Cože?! Jak to můžeš říct! Jsem na muže, ne na chlapce!" Se zafuněním se otočil, vypochodoval z místnosti a práskl za sebou dveřmi.

Severus vyčistil z kotlíku zbytky vlkodlačího lektvaru. Buď Lupin právě Severusovi uštědřil největší urážku, jaké se mu kdy dostalo, nebo vlkodlak opravdu nevěděl, že Severus a Harry spolu mají vztah sexuální povahy. Severus měl podezření spíš na to druhé. Pochyboval, že se jeho ošuntělý, zchudlý kolega někdy předtím s antropolágem byť jenom osobně setkal, natož aby o nich věděl nějaké bližší podrobnosti.

Harry se vrátil o několik minut později. „O čem jste spolu mluvili?" zeptal se, zatímco se pustil do drhnutí dvou kotlíků, které Severus uvolnil.

„Do toho ti nic není," opáčil Severus. Po chvilce dodal: „Nechci, aby ses s Lupinem stýkal, dokud nebude po úplňku."

„Takže se z něj už brzy stane vlkodlak?" Harryho bezdechý hlas a široce rozevřené oči prozrazovaly jeho vzrušení.

Severus zvažoval, že Harrymu řekne, že oblíbenou pochoutkou vlkodlaků jsou králíci, ale jak znal Harryho, jen by ho to v jeho šílených nápadech povzbudilo. „Bude akorát pořád spát, to je celé," zalhal nakonec.

„Oh, aha," Harryho tvář zračila zklamání.

Severus si byl jistý tím, že kdyby teď právě měl své králičí uši, určitě by nešťastně klesly.

*

O víkendu, kdy došlo k Remusově proměně, vzal Severus Harryho na celý do Příčné, aby zde nakoupili potřebné přísady do lektvarů, které se nedaly poslat poštou. Jakmile Brumbál náhodou zjistil rozsah Severusova volného času (samozřejmě díky Harryho tendenci vyžvanit i to, co nevěděl), vyžádal si ředitel další lektvary, a to včetně těch, na které měl Severus jen omezené množství ingrediencí. Severus by byl Harryho nechal v Bradavicích, i když věděl, že se králíče nejspíš i přes zákaz pokusí najít Lupina, kdyby ovšem Harry nevtrhl do Severusových pokojů a neoznámil: „Jel jsem na hipogryfovi!"

Severus Hagrida v duchu proklel. Ten přerostlý trouba by se neměl starat ani o hromadu tlustočervů. Příště bude Harryho nejspíš seznamovat s obry nebo něčím takovým. Severus zaklapl zápisník.

„Vezmi si nějaké slušné šatstvo, jdeme na Příčnou ulici."

Harry tu jen tak stál, ve tváři výraz naprostého zmatení. „Kvůli čemu?"

Severus nebyl zvyklý na to, aby jeho rozhodnutí někdo rozporoval a jeho špatná nálada tím jen nabrala na intenzitě. „Protože jsem to řekl! A teď se jdi obléct."

Harry si pospíšil do ložnice. Vyšel z ní oblečený do hábitu, zůstal stát v pracovně a kulatýma očima rozpačitě pozoroval Severuse.

Z ředitelovy pracovny se odletaxovali do Příčné. Severus si to namířil rovnou k lékárně a Harry pospíchal za ním. Asi v polovině cesty se Harry náhle skrčil a přimknul k němu. Severus polekaně sevřel hůlku v rukávu hábitu. Rozhlédl se, ale neviděl nic neobvyklého kromě tří čarodějek v hábitech, které hlásaly, že jsou z Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Severus se dovtípil, že se Harry ukryl před nimi, a aby se jim vyhnul, zavedl Harryho oklikou do Fortescueovy zmrzlinárny.

„Proč se před nimi schováváš?" zeptal se Severus, jakmile byli uvnitř.

Harry na tři ženy zíral z okna. „Mohly by mě poznat."

Severus se na králíče kriticky zadíval. I když jedinou změnou, kterou na něm provedl, bylo, že mu uši přeměnil na brýle, pochyboval, že by někdo ve zdravém, dobře živeném chlapci poznal podvyživené a zbité králíče, ke němuž v obchodě přišel. „Nepoznají," ujistil Harryho. „A i kdyby, teď patříš mně. Nemůžou tě ode mě jen tak vzít pryč."

Harry se rozzářil a usmál se na něj.

Severus vyňal z kapsy pár mincí a vtiskl je Harrymu do dlaně. „Jdi a kup si kopeček; smíš si dát jakoukoli příchuť chceš." Harryho úsměv se ještě rozšířil a králíče si pospíšilo k mrazicímu pultu. Severus se svezl na židli, která mu poskytovala výhled jak na Harryho, tak ven na ulici. Opatrnosti není nikdy dost.

„Vaše zmrzlina, pane."

Severus pohlédl na Harryho a spatřil, že místo aby si koupil jeden velký, jak Severus očekával, nese králíče kornout s malým kopečkem zmrzliny v každé ruce. Mávl směrem k volné židli naproti němu. „Zmrzlinu nejím. Sněz obě."

Harry zavrtěl zadkem, aby se na židli uvelebil, a pak s nadšením začal střídavě olizovat oba kornouty se zmrzlinou. Jeho malý růžový jazyk šmejdil v ústech sem a tam, zatímco se mu z hloubi hrdla ozývaly spokojené vzdechy. Severus nedokázal odtrhnout zrak, jeho oči se soustředily na Harryho jazyk, kterak obdařuje kopeček zmrzliny až příliš velkou pozorností. Bylo to jednoznačně špatné – sedět tady, pozorovat, jak si jeho králíče pochutnává na zmrzlině, a pomalu v obchodě plném dětí tvrdnout. Harry k němu vzhlédl a jeho zářivé oči vyslaly vlnu vzrušení přímo do Severusových slabin. Harryho jazyk se na cestě k ústům zastavil; na špičce zůstala skvrna bílé hmoty. Spolkl ji a zeptal se Severuse: „Chcete si líznout?"

S ústy úplně vyprahlými a s bušícím srdcem Severus zatřásl hlavou. Přinutil se k nonšalantnímu tónu „Nikoli, děkuji." To, co ve skutečnosti chtěl, bylo napochodovat k němu, kornouty zahodit a nechat Harryho, aby ho vykouřil se stejným nadšením, jaké projevoval vůči těm zatraceným kornoutkům.

Harry pokrčil rameny a vrátil se ke zmrzlině. Dlouze a pomalu olízl jeden z kornoutků a slízl tak dlouhou kapku, která se roztekla přes jeho hranu. Severus toho měl dost. Vstal, pokynul Harrymu, aby ho následoval, a namířil si to k východu. Muž, který stál u dveří s krásnou blonďatou čarodějkou, se na Harryho upřeně zadíval, když procházeli kolem, a Severus ho v duchu proklel.

V těsném sousedství lékárny se nacházel obchod s luxusními čaji. Venku stál pohledný králík a lákal zákazníky, aby vstoupili dovnitř a přivoněli si ke zboží. Stejně jako všichni ostatní antropolágové, které Severus kromě Harryho viděl, byl vysoký – vyšší než Severus –, měl široká ramena a silné paže a nohy. Oblečený do přiléhavých kalhot a volné blůzy, pod níž se rýsovaly jeho vypracované prsní svaly, odhrnul hřívu dlouhých bílých vlasů a blýskl na Severuse oslnivě bílým úsměvem.

Se sexuální vyzývavostí, kterou by nepřehlédl ani nejtupější Nebelvír, svůdně zavrněl: „Co kdybyste šel dovnitř a ochutnal naše čaje, pane? Rozhodně naší nabídkou nebudete zklamán!"

Vzduch proťalo ostré zasyčení, jako by do Příčné někdo vypustil hada. Severus vytrhl hůlku, připraven se bránit. Králíkovy oči střelily k Harrymu, který skočil před Severuse. Ruce měl sevřené v pěst, zuby vyceněné a byl přikrčený, jako by se připravoval na druhého králíka zaútočit a prokousnout mu hrdlo. Severus a bílý králík na Harryho, kterému se teď z hrdla vydralo tiché, nelidské zavrčení, svorně zírali.

„Omluvte mě," prohodil Severus směrem k zírajícímu králíkovi. Popadl Harryho za cíp hábitu a odtáhl ho do postranní uličky. Nastavil kolem nich ochrany, aby je nikdo nerušil, zastrčil hůlku zpátky do hábitu a pak popadl Harryho za paže a přitlačil ho ke zdi.

„CO SI SAKRA MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ?!"

Harrymu se zablesklo v očích. „Flirtoval s vámi!"

Severus zavrčel: „Ano, tohle normální králíci dělají, ty lobotomizované štěně!"

„Já –!"

„Buď zticha!" zatřásl jím Severus a mrštil jím proti zdi.

Harry zmlknul a z očí se mu pomalu vytrácel hněv.

Severus pevně sevřel Harryho paže a promluvil tichým, autoritativním hlasem: „Už nikdy, nikdy nebudeš syčet na žádného jiného králíka, rozumíš mi?"

Harry s tváří bílou a očima rozšířenýma přikývl.

„Nemůžu tě brát na veřejnost, když se chováš jako někdo s dvěma funkčními mozkovými buňkami. Nenechám si tě vzít kvůli tvé vlastní hlouposti!" Severus na Harryho přimhouřil oči, odhodlaný vynutit si jeho poslušnost. Nemohl riskovat – ne když slíbil Radě, že bude diskrétní. „Budeš ignorovat každého dalšího králíka, kterého uvidíš, i kdyby dělal bůhví co. Budeš dokonale hrát roli mého asistenta."

Harry znovu přikývl a špitl: „Ano, profesore."

Spokojen s tím, že Harry už nenapadne žádného dalšího samce, ho Severus propustil ze svého sevření a ustoupil o krok zpátky. Znovu vytáhl hůlku, aby odstranil ochrany. Harry zalapal po vzduchu a ublíženě se schoulil do sebe.

Severus neměl v úmyslu Harryho vyděsit, takže jej z projevu čirého strachu u obvykle nebojácného mláděte zamrazilo. Nechal svůj výraz trochu zjemnit a pokynul Harrymu, aby k němu přistoupil. „Pojď sem. Neublížím ti."

Harry ostražitě těkal očima mezi hůlkou a Severusovou tváří, ale přece jen se opatrně odlepil od stěny a popošel k němu. Zastavil se těsně mimo dosah Severusovy paže. Severus neviděl mládě tak uzavřené a odtažité od chvíle, kdy ho poprvé přivedl domů. Severus schoval hůlku, přistoupil těsně k němu a jemně otřepal Harrymu z hábitu špínu.

„Až se vrátíme zpátky k obchodu, budeš se chovat, jako by se nic z toho předtím nestalo, a já tomu králíkovi pozměním paměť." Severusovy prsty proběhly Harryho vlasy a na okamžik se jemně sevřely na napjatém zátylku. „Nemusíš se bát."

„Ano, profesore," pípl Harry téměř neslyšně.

Severus se odvrátil, vytáhl hůlku a odstranil ochrany, které je obklopovaly. Ohlédl se přes rameno a natáhl ruku Harrymu vstříc. Ten se na ni na okamžik jen díval, ale pak přece jen vložil svou dlaň do Severusovy. Severus jej vedl zpátky k lékárně a jak míjeli bílého králíka, vymazal mu vzpomínky. Harry zůstal blízko po Severusově boku, zatímco si vybíral mezi ingrediencemi, které potřeboval ve své laboratoři doplnit. Ačkoli byl Harry obvykle upovídaný, nyní nepromluvil po celou dobu, kterou jim zabrala cesta do Bradavic a ukládání přísad na jejich místa na policích. Jakmile bylo vše uspořádáno, Harry se obrátil na Severuse a věcným tónem se ho zeptal: „Potřebujete ode mě ještě něco, profesore?"

„Ne, už nic dalšího," odvětil mu Severus.

Harry se tedy otočil a odešel.

U večeři Harry seděl s Dracem a šeptem si rozprávěli o něčem, co je oba přivádělo k záchvatům smíchu. Severus se je snažil ignorovat a soustředit se na jídlo, ale byli tím dost protivní a on měl sto chutí k nim napochodovat a přinutit je, aby se pokud možno v tichosti navečeřeli, místo aby kvíleli jako hyeny.

„Cítíš se dobře, můj drahý chlapče?" vyzvídal ředitel; jasně modrý klobouk, který měl toho večera na hlavě, se neslušně leskl. „Celý večer jsi zticha."

„Je mi fajn," odsekl Severus, možná až moc příkře.

„Dej si eklérku." Brumbál mu přistrčil pod nos příslušný tác se sladkým pečivem plněným krémem.

Severus jednu nabodl vidličkou.

Po večeři se Severus odebral do sklepení, kde se pustil do známkování studentských prací. Spotřeboval už celou nádobku červeného inkoustu, když se otevřely dveře do jeho komnat. Severus se zastavil – jeho brk byl zrovna uprostřed urážky autorova původu –, když Harry vklouzl do místnosti. Vešel do ložnice, aniž by se na Severuse podíval nebo ho i jen vzal na vědomí.

Severus položil brk; čelist měl sevřenou, jak potlačoval své emoce. Už měl Harryho špatného chování dost. Udělal dobře, že ho ukáznil. Koneckonců nemohl dopustit, aby Harry pobíhal kolem a na všechny syčel a vrčel. Vymrštil se z křesla, vpochodoval do ložnice a našel Harryho, jak sedí na kraji postele a sundává si tenisky. Rychlým mávnutím hůlky a bez jakéhokoli varování Severus králíka zbavil i zbytku oblečení.

Harry bleskurychle zvedl hlavu a zíral na Severuse, jako by se nemohl rozhodnout mezi útokem a útěkem.

Severus k němu briskně přistoupil. „Jsi můj králík," zavrčel. Pevně uchopil Harryho paži a převrátil ho na břicho. Harry vyděšeně zalapal po dechu, ale nepokusil se utéct, nohy mu visely přes okraj postele. „Patříš mi." Severus obnovil Harryho uši a ocas a prstem přejel po hebkém kousku černé srsti nad Harryho hýžděmi. „Jsi můj mazlíček."

„Můj králík," zopakoval a dál hladil Harryho třesoucí se ocásek.

Harry zavzlykal a pevně sevřel v pěstích prostěradlo pod sebou.

Severus seslal lubrikační kouzlo a jedním prstem vklouzl do záhybu Harryho hýždí. „Očekávám, že mě budeš poslouchat." Vstal, odhrnul hábit a rozepnul si kalhoty. Harry zůstal nehybně a tiše ležet; uši měl pevně přitisknuté k hlavě.

Pohled na Harryho, jak tu leží, zcela podřízený a připravený na soulož, stačil k tomu, aby Severus okamžitě ztvrdl. Stačilo jen dvakrát prudce přejet po délce penisu a byl připraven proniknout do kulatého, hladkého zadečku pod sebou. Severus uchopil pevné půlky zadku a roztáhl je doširoka od sebe, čímž získal jasný výhled na králíčkův těsný, růžový vstup. Bez jakékoli přípravy přitiskl svůj penis k otvoru a jedním rychlým silným přírazem boků vklouzl celou délkou dovnitř.

„Nn!" Harry pod ním ztuhl, stále svíraje povlečení.

Severus se předklonil a zapřel se rukama po stranách Harryho těla. Pomalými a systematickými pohyby začal Harryho šoustat, přičemž se vždy téměř vytáhl, než přirazil zpět. „Tamten králík je mi ukradený. Jsou mi ukradení všichni ostatní králíci."

S dalším přírazem zvedl jednu ruku, aby pohladil Harryho narovnané uši. Mládě sténalo a třáslo se.

Severus zvýšil tempo a naváděl svůj penis do králíčkova otvoru tím zběsileji a tvrději. „Kdybych nějakého jiného králíka chtěl... už dávno jsem si ho koupil." Co na tom, že si dalšího králíka ve skutečnosti nemohl dovolit a že už Harry byl čárou přes jeho rozpočet.

„Ty budeš poslouchat." Severus ovinul ruku kolem Harryho ocasu, zatahal za něj a prsty projel srst. „Na veřejnosti se budeš chovat slušně."

„Ach! Ano!" sténal Harry a napínal se jako luk. Roztáhl doširoka nohy a s každým přírazem Severusova penisu hluboko do zadku se mu z hrdla vydraly hlasité vzdechy. Rukama svíral prostěradlo a vycházel boky vstříc Severusově penisu. „Ano! Šukejte mě tvrději!" křičel.

Severus po těchto slovech ztratil poslední zbytky svého sebeovládání, přitiskl obě ruce na postel a vší silou se vrhl na Harryho, aby ho co nejsilněji a nejrychleji ošukal. Harry hlasitě křičel při každém prudkém, hlubokém vniknutí, uši měl přímo vztyčené a chvěl se rozkoší.

Netrvalo dlouho a Harry vyvrcholil. Jeho sténání se změnilo v žalostné kňučení, jak se držel na třesoucích se nohách a prosil, aby ho Severus šoustal ještě silněji a hlouběji. Severus se ani nemusel dotknout Harryho penisu, aby na prostěradlo vzápětí vystříkly stužky perleťového semene; hlavu měl králík zakloněnou, uši ztuhlé a dech se mu zadrhl v hrdle.

Na okamžik byla Harryho rozkoš dost, aby to Severuse uspokojilo, pak nad ním ale převzaly vládu fyzické potřeby jeho vlastního těla; zakousl se do Harryho ramene a pak svou dávko spermatu naplnil Harryho těsný, horký otvor. S ním se z jeho těla vyřinul i veškerý vztek a s odeznívajícím vyvrcholením začal litovat své předchozí hrubosti.

Po tom, co se mezi nimi odehrálo, Severus čekal, že dá Harry pro tento večer přednost svým vlastním komnatám, ale Harry se místo toho jen vytrvale dožadoval sexu, a tak spolu souložili, dokud Severuse nezačalo bolet celé tělo a nebyl schopen pokračovat. Harry jej během toho kousal a škrábal víc než obvykle – dost silně na to, aby mu tekla krev. Ale ke konci noci už se choulil v Severusově náručí se vztyčenýma ušima a usínal.

„Měl byste vymyslet nějaký lektvar, abychom spolu mohli mít sex celou noc," zamumlal do Severusovy hrudi.

*

Harry nikdy nevypadal, že by se sexu už dostatečně nabažil. Rád se na Severuse vrhal mezi hodinami a tahal ho do místnosti, která se proměnila v cokoli, co si Harry přál. Obvykle vypadala jako ložnice v Severusově příbytku, ale pár dní po výletu do Příčné ulice Harry vtáhl Severuse do přesné kopie jeho učebny lektvarů.

„Líbí se vám?" zeptal se Harry, když přeběhl k jednomu ze stolů. Severus se udiveně rozhlédl po místnosti. Všiml si, že se Harrymu podařilo nejen dokonale napodobit všechny ingredience na policích, ale že na stole dokonce spočívaly identické kopie domácích prací, které právě známkoval. Prohlížel si papíry a téměř zapomněl, kde je, dokud se Harry nezeptal: „Co mě dnes budete učit, profesore?"

Severus vzhlédl a spatřil Harryho oblečeného ve zmijozelské uniformě, jak sedí na desce jednoho stolu s žádostivým výrazem na tváři. Ačkoli Harry vypadal dost mladě na to, aby mohl být studentem, Severus věděl, že antropolágové dospívají rychleji než lidé a mladistvé rysy si zachovávají po většinu života. Teď, oblečený do studentské uniformy místo do svého asistentského hábitu, však Harry až příliš připomínal třeťáky, které Severus učil ještě před hodinou. Ne že by si Harryho mladistvého vzhledu nebyl vědom, ale dosud se nikdy pořádně nezamyslel nad tím, že zatímco běžní samci antropolágů byli poměrně vysocí – většina z nich zhruba stejně jako on –, Harry mu sahal sotva po ramena. Kolik vlastně bylo Harrymu let? Prodej králíků, kteří ještě nedosáhli pohlavní dospělosti, bylo nezákonné, ale obchody v Obrtlé nebyly právě proslulé zbožným dodržováním zákonů. Byl Harry – počítáno v králičích letech – vůbec dost starý na to, aby mohl mít sex?

S bušícím srdcem a vyschlým hrdlem přikázal: „Tu uniformu si svlékni."

Harry se ušklíbl a jednou rukou si začal pohrávat s límečkem. „Takovou hodinu jsem tedy ještě nikdy nezažil, profesore."

Severus praštil rukou do stolu a vyhrkl: „Tohle není hra! Okamžitě se převlékni do normálního oblečení."

Úsměv se z Harryho tváře rychle vytratil a nahradil ho udivený pohled doširoka rozevřených očí za obroučkami brýlí. „Co je špatně?"

„Řekl jsem ‚převlékni se'." Severus se rozběhl napříč místností a vytáhl hůlku, aby v případě nutnosti oblečení odstranil násilím.

Harry rychle přeběhl k hromádce svého původního oblečení, kterou měl schovanou v jednom kotlíku. Prsty se mu třásly, když sjížděl po řadě knoflíků na košili.

Když Severus viděl, že se jeho příkaz dočkal splnění, zastavil se a prsty zajel do vlasů, jak se pokoušel se znovu ovládnout. „Nebudeš se oblékat jako student. Nikdy." Když se mu tep vrátil do normálu, řekl co nejklidněji: „Musím se věnovat nějaké práci. Uvidíme se u večeře." Aniž by čekal na odpověď, vyklouzl na chodbu a zabouchl za sebou dveře.

Severus rázoval chodbou a studenti mu uskakovali jako kuželky, aby mu náhodou nezkřížili cestu. Věděl, že školská rada by nejspíš souhlasila s Luciusem, že Harry je antropolág, nikoli člověk, a tudíž se na něj obvyklá pravidla nevztahují. I kdyby Harry doopravdy byl nezletilý, byla by to v první řadě chyba majitele obchodu, ve kterém ho zakoupil – on sám by za to pravděpodobně odpovědnost nenesl. Proč ale na otázku Harryho věku nepomyslel dřív? Měl být v té věci mnohem opatrnější. Měl si důkladněji projít doklady o Harryho původu a ujistit se, že už je dostatečně starý. Musí to tedy napravit teď a zjistit pravdu o Harryho věku dřív, než si znovu dovolí se mláděte dotknout.

Při večeři Harry seděl opět vedle Draca a vysílal směrem k Severusovi ne tak úplně diskrétní pohledy. Severus ho vytrvale ignoroval a brzy se odebral do svých pokojů. Čekal, že se Harry objeví krátce poté, a to se také stalo – přispěchal několik minut potom, co za Severusem zaklaply dveře. Severus otevřel ústa, aby něco řekl, ale Harry ho předběhl.

„Nepokoušel jsem se být jako člověk, profesore. Omlouvám se, už se to nestane," vyhrknul.

Severus zamrkal, vyvedený z míry. „Být jako člověk?"

Harry přešel k místu, kde Severus seděl na pohovce, a vrhnul se mu k nohám. Bradu si položil na Severusova kolena a zbožně k němu vzhlédl. „Jsem rád vaším mazlíčkem."

Severusovo obočí se spojilo, jak zmateně shlížel dolů na Harryho, vyvedený z rovnováhy náhlým přiznáním. Odkašlal si, aby znovu promluvil, ale Harry pokračoval dál.

„Ale zároveň bych chtěl být vaším studentem, abych vás mohl vídat celý den."

„Rychle by ses mě nabažil," zamumlal Severus.

Harry zatřásl hlavou. „To by se nikdy nestalo! Krásně voníte."

Severus šokovaně zamrkal. Ze všech komplimentů, které by někdy v životě hypoteticky mohl dostat, byl tenhle nejméně očekávaný. Výpary lektvarů obvykle nebyly považované za jednu z příjemných vůní.

„Když dlouho pracujete a jste celý den ve své laboratoři, zvykl jsem si chodit do vašeho šatníku a čichat k vašim hábitům."

Proud Severusových myšlenek zmizel ve zmatené mlze a jediné, co ze sebe dokázal vysoukat, bylo: „Skutečně?"

Harry vyšplhal do Severusova klína a ovinul mu paže kolem krku. „Nemusíte mít strach, oblečení jsem Dracovi vrátil. A slibuju, že už se znovu nebudu oblékat jako student."

„To bylo oblečení pana Malfoye?" Severus přímo cítil, jak jeho obočí šplhá do závratné výše. Zajímalo by ho, co by Lucius řekl na to, že Severus téměř ošukal Harryho v oblečení jeho syna.

Harry si Severusův údiv vyložil jako zděšení, a tak rychle dodal: „Ale ne, nemusíte mít obavy! Neřekl jsem Dracovi, na co ho potřebuju!"

„Jen se divím, že ti ho půjčil," odvětil Severus, který o svém kmotřenci smýšlel jako o člověku, který si svůj majetek rád hlídá.

Harry si odfrkl. „Musel jsem za to zaplatit."

„Zaplatit? A čím?"

Harry s provinilým výrazem sklopil oči. „Musel jsem mu dovolit, aby mě políbil na tvář."

„Cože?!"

„Ale on podváděl a místo toho mi dal pusu na pusu! Tak jsem ho praštil."

„Tys ho co?!" Severus nemohl uvěřit vlastním uším.

„No, ne moc silně," koktal Harry, když viděl Severusův výraz. „Tentokrát mu aspoň netekla krev."

Severus zatřásl hlavou. Doufal, že když spolu Harry a Draco seděli u večeře, je to dobré znamení, že Draco Harrymu tu ránu odpustil, ale Merline, ve skutečnosti si ji ten spratek zasloužil. Každým dnem se začínal víc a víc podobat svému otci.

Harry bedlivě sledoval Severusovu reakci a skousnul si ret. „Bylo to špatně, že jsem ho uhodil?"

„Ne." Severus Harrymu přičaroval zpátky jeho uši a jedno z nich pohladil. „Ne pokud si to zasloužil – což zasloužil."

Harry se nahnul kupředu, aby Severuse políbil, ale Severus jej pevně uchopil za ramena a držel ho na délku paží. Pořád ještě byl příliš nervózní z toho, že neví nic o Harryho věku, než aby mu dovolil jej políbit.

Tak bezvýrazně, jak dokázal, se Severus zeptal: „Jak jsi vlastně starý?"

Harry pokrčil rameny. „To nevím. Jediné, co si pamatuju, je, že jsem se narodil v létě."

Jak mohl neznat svůj vlastní věk? Jak moc mladý musel být? V Severusově žaludku se utvořila jakási propast. Než znovu promluvil, musel polknout. „Ale jsi už dospělý, nebo ne?"

Harryho očima probleskl vztek, vyskočil na nohy a stáhnul uši dozadu. „Jenom proto, že jsem malý, ještě nemusím být nezletilý!"

Severus se nechtěl s naštvaným králíkem dohadovat, zkusil tedy změnit taktiku. „Jak je to dlouho, co tě prodali do toho obchodu, odkud tě mám?"

Harry samým přemýšlením nakrčil nos. „...nejméně tak rok. Možná rok a půl."

„Bylo to hned potom, cos byl odstavený?"

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, to bylo až chvíli potom."

„Chvíle znamená co? Roky?" tlačil na něj Severus, který doufal v souhlasnou odpověď.

„Nejméně dvě zimy." Harry pokýval hlavou a přisedl si k Severusovi na pohovku. Jeho uši už se znovu začaly napřimovat. „Proč to vlastně chcete vědět?"

Severus si nemohl pomoct, aby nepohladil jedno z jeho uší. „Pokud jsi byl v době, kdy tě ten obchodník prodal, nezletilý, pak porušil zákon a mohl bych ho nechat potrestat."

Takové prohlášení stačilo k tomu, aby na Harryho tváři vyloudilo úsměv, ale přesto zavrtěl hlavou. „Ne. Vím, že jsem byl dost starý, protože jsme opustili rodinu těsně předtím, než jsem dospěl."

Severus se zamračil. „Prodali tě jako nezletilého?"

Harry našpulil rty. „To ne – nějakou dobu jsme s mámou žili sami."

Severus nikdy předtím neslyšel nic o ramlíkově životě předtím, než se dostal do kouzelnické rodiny. Ve skutečnosti vlastně nikdy neuvažoval ani o tom, že by Harry nějakou rodinu mohl mít. „Kde je tvá matka teď?"

„Umřela," řekl Harry bez jakékoli slyšitelné emoce v hlase.

„A tvůj otec?"

Harry pokrčil rameny. „Nikdy jsem ho neviděl a jediné, co mi o něm máma řekla, bylo, že to byl chovný samec."

Severus nevěděl, co jiného na to odpovědět, a tak prohlásil: „Oba moji rodiče jsou po smrti."

„Já vím. Viděl jsem jejich obrázky." Harryho rty proťal drobný úsměv a mládě se naklonilo blíž k Severusovi. „Prohlížel jsem si fotoalba. Vaše maminka se na mě usmála."

„Opravdu?" Severus nepřítomně přebíhal prsty po hebké srsti na Harryho uších.

Harryho prsty se plížily po Severusově trupu. „Myslíte, že by mě měla ráda?"

„Jsem si jistý, že by –" Severus si najednou všiml, že Harry rozepíná knoflíčky na jeho košili. „Moment –" začal a držel přitom Harryho ruku dál od své hrudi. „Tohle –"

Harry schlípl. „Vy už mě nechcete?" Tiskl se celou plochou těla k Severusově, tvrdou erekcí se třel o jeho stehno. „Já vás ale potřebuju." Volnou rukou Harry přejel po přední straně Severusových kalhot, čímž založil požár.

Harry překrásně voněl; jeho tělo příjemně hřálo a rýsovalo se pod tenkou vrstvou oblečení. Severus si nepřál nic jiného než strhat z něj oblečení a znovu a znovu se nořit do hlubin jeho těla. A tak ze sebe Harryho setřásl. „Potřebuju si dát sprchu. Měl bys dnes spát ve své vlastní ložnici." Aniž by se na něj ohlédl, nakráčel rovnou do koupelny a zamkl za sebou.

Když se o hodnou chvíli později z koupelny znovu vynořil, našel Harryho, jak leží tváří dolů v jeho posteli.

„Řekl jsem ti, že máš dnes spát ve svém pokoji."

Harry se lehce posunul, roztáhl nohy trochu od sebe a povystrčil ocásek. „Ale já bez vás neusnu. Prosím?"

Severus se odmlčel a dovolil si na chvíli sledovat černou nadýchanou srst. „Dobrá. Můžeš dnes spát u mě, ale ne se mnou."

Harry vystřelil na kolena a uši mu zalétly dozadu, jako by Severus právě navrhl, aby přestali mít sex úplně. „Proč ne?"

„Potřebuju si nejdřív něco ověřit." Severus přistoupil k posteli a vklouzl mezi pokrývky.

Harry padl nazad a přitiskl si ruce k hrudi, jako by ho právě zasáhla smrtící kletba. „Já ale umřu!"

Severus se mu vysmál. „Ach, nebuď tak dramatický... Přežil jsi se mnou několik týdnů bez sexu."

Harry se přivrtěl blíž a přitiskl se k Severusovi. „Bylo to ale hrozně těžké. Strkal jsem do sebe různé věci a předstíral, že jste to vy."

Pár velmi grafických obrázků prolétlo Severusovi hlavou a on je rychle zaplašil, než na ně stihlo fyzicky zareagovat jeho tělo. „Skutečně?" zeptal se chraplavě.

Harry přikývl. Hlavu si položil na Severusovu hruď, jedním uchem dolů, jako by jím poslouchal Severusův srdeční tep. „Ale nebylo to dost." Harryho ruce začaly pomalu kroužit po Severusově těle. „Ve skutečnosti jste mnohem větší a –"

Severus věděl, že jakmile bude Harry pokračovat ve svých barvitých popisech, bude všechno jeho sebeovládání v tahu, a tak ho chytil za ruce. „Jestli se mě dnes večer nebo zítra pokusíš byť jen dotknout, pošlu tě do tvých pokojů."

„Profesore, promiňte mi to oblečení, já –"

„To není o oblečení –"

Zelené oči se zúžily. „Zlobíte se na mě?"

„Ne, nezlobím se na tebe." Severus Harryho obrátil a přitáhl si ho zpátky k sobě. Pak rukama ovinul jeho tělo a přitiskl si ho k hrudi. „Jen počkej do zítra. Musím si nejdřív něco ověřit."

Harryho uši klesly k ramenům. „To je ale tak daleko..."

„Jsem si jistý, že se to dá vydržet."

„Já ale umřu, když nebudu mít sex."

„Pf... Pochybuji, že se to stane."

„Jak to můžete vědět?" Harry se otočil čelem k Severusovi. „Jsem si jistý, že ano. Myslím, že jsem alergický na nedostatek sexu."

Severus si odfrknul. „Nemůžeš být alergický na to, když nemáš sex."

„Ale já jsem králík," ohlásil Harry a nakrčil čelo. „Když do sebe nebudu pravidelně dostávat sperma, onemocním a umřu."

„Ne, to tedy neumřeš." Severus zmáčkl Harryho nos. „Jak bys jinak přežil, kdybys měl namísto pána za majitelku ženu?"

Harry si nenechal ani vteřinu na rozmyšlenou. „Tak to bych se vyplížil za vámi a měl sex."

Severus vyloudil úsměv a políbil ho na čelo. „Budeš v pořádku. Než jsme se poprvé potkali, vydržel jsi to mnohem déle."

Harry se rozlítil. Chytil Severuse za ruku a přitáhl si ji k hrudi. „Cítíte, jak moc mě bolí srdce? A moje plíce. Bolí mě dýchat a –"

Harry by ho pravděpodobně otravoval celou noc, kdyby Severus nenašel nějaký způsob, jak ho uklidnit. „Pst, uklidni se. To je v pořádku. Dám ti něco, co ti pomůže." Severus vstal z postele a přinesl jeden ze svých lektvarů na spaní. Harry ho spolkl, schoulil se k Severusovi a téměř okamžitě usnul.

Když Severus pozoroval Harryho, jak spí, nevěděl, co by dělal, kdyby zjistil, že je ramlík opravdu nezletilý. Nemohl by si Harryho nechat, ale také by se ho nedokázal vzdát. Možná by ho mohl svěřit Albusovi.

V hlavě se mu honily všechny možnosti a jejich následky; snažil se usnout, ale byla to dlouhá noc.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Vředovník = metonymický překlad orig. Pilosebacus Leaf – ‚pilosebaceózní' = týkající se vlasu a mazové žlázy