Když si Severus koupil Harryho, neučinil tak s úmyslem si své nové zvířátko ponechat. Říkalo se, že antropolágové jsou dobří jen na jednu jedinou věc: sex. Představa, že by si jednoho z nich Severus vzal s sebou do Bradavic a učil ho vařit lektvary, byla zpočátku vyloženě směšná. Ale i když Harry nebyl nejzdatnějším asistentem, jakého Severus mohl mít, svůj nedostatek zkušeností vynahrazoval odhodláním. Díky práci, kterou zastal, mohl Severus věnovat více času vynalézání nových lektvarů a vaření objednávek. Avšak – i kdyby Harry pracoval pro Severuse na plný úvazek, vzhledem k jeho neschopnosti používat magii by trvalo mnoho let, než by se Severusovi vrátily náklady, které na koupi Harryho musel vynaložit. Severus se na to snažil nemyslet, když mu přicházela nová čísla předplacených časopisy plná lákavých reklam na přísady, nebo když mu kolegové posílali dopisy, v nichž se chlubili svými novými akvizicemi. Nebylo to příliš těžké, protože Harry v rozptylování Severusovy pozornosti dosáhl dokonalosti. Uplynuly teprve dva týdny školního roku, ale Severus si už na soužití s Harrym stihl zvyknout.

Onen pátek začal velice typicky. Vzbudil se s penisem v Harryho ústech, rozdali si to spolu, dali snídani, Severus odučil dvouhodinovku s prváky (kteří dokonce nějakým zázrakem ani nevyhodili do povětří žádný kotlík), ve Velké snídani se naobědval, znovu ošukal Harryho a pak měl hodinu se studenty z pátého ročníku, kteří naopak pokazili, co mohli. Zrovna dával třídu do pořádku, když někdo nesměle zaklepal na dveře.

„Dále," ozval se Severus.

„Ehm, pane?" Dovnitř strčil hlavu Sean Self, stydlivý zrzavý prvák. „Poslal mě profesor Brumbál, abych vám řekl, že za Vámi přišel pan Malfoy. Pan ředitel ho poslal do vašich komnat."

„Do mých komnat?" Severus se znovu přesvědčil, že rozdrcený kořen vlníku pravého není k žádnému užitku, přesně jak se obával. Na druhou stranu, kdyby se vlník pokrájel – moment, do jeho komnat? Do jeho komnat, kde na něj Harry čeká, až se vrátí? Bleskově zaklapl knihu a vyrazil ke dveřím, čímž vyděsil Seana, který okamžitě utekl pryč, jako by se Severus náhle proměnil v baziliška. Co si ten starý hlupák myslel? Od té doby, co spolu s Luciusem chodili do Bradavic, měl Lucius otravný zvyk půjčovat si Severusovy věci a ničit je. Sice pak zničenou věc nakonec vždycky nahradil – někdy dokonce i její lepší či novější verzí –, ale Severus nechtěl, aby se Lucius Harryho dotýkal, vůbec. A Harry, Harry byl až příliš důvěřivý a dychtivý se zavděčit. Severus teď značně přehodnotil svůj názor na Harryho potrestání za to, že uhodil Draca. Měl Harrymu nařídit, aby praštil každého, kdo se ho pokusí dotknout, bez ohledu na jeho postavení. Hlavou mu vířily myšlenky na to, co by se mohlo dít dole v jeho pokojích, a jeho rychlá chůze se změnila v nedůstojný zběsilý úprk, když se hnal ke svým vstupním dveřím. Srazil dvě zmijozelské dívky, které mu stály v cestě, a doufal, že se pohybuje příliš rychle, než aby si všimly, že ten obrovský černý mrak, který je právě převálcoval, byl jejich jindy strnulý profesor lektvarů a hlava koleje.

Jakmile doběhl ke dveřím, uhladil si rozlítané vlasy i hábit a vstoupil dovnitř, jako by se právě vrátil z poklidné procházky.

Lucius odpočíval na pohovce zády k Severusovi, ale jakmile ho slyšel přijít, vstal a otočil se, aby mohl svého starého přítele s polovičatým úsměvem pozdravit. „Severusi, jak se ti daří?"

„Velice dobře, Luciusi," kývl na svého přítele. K jeho značné úlevě nikde nebylo ani vidu, ani slechu po Harrym. „Kde je ten zatracený antropolág? Měl ti připravit čaj."

„Ach, ale to udělal," odpověděl Lucius s pohledem upřeným na něco vedle sebe, co bylo momentálně ve výhledu zakrytém pohovkou. Harry vyskočil, jeho králičí uši trčely přímo vzhůru.

„Čaj jsem připravil, profesore!" ujišťoval Harry se zářivým úsměvem Severuse.

„Cos tam dole dělal?" zeptal se Severus a zúžil oči. Harry by neměl klečet před nikým jiným než před ním.

„Převrhla se miska s cukrem a kostky se rozsypaly všude po zemi, tak jsem je sbíral," odtušil Harry. „Jedna se zakutálela pod stůl." Upustil kostku do misky, vyskočil na nohy a zamířil přes místnost k Severusovi. V polovině cesty se však náhle zastavil, jako by narazil do neviditelné zdi. Ohlédl se na Luciuse a pak zůstal stát uprostřed místnosti se zmateným výrazem ve tváři, očima těkal mezi Luciusem a Severusem. Obvykle, když se Severus vracel, se Harry na profesora rád vrhal a dusil ho objetími a polibky, jako by se neviděli několik týdnů, nejen pár hodin. Ve společnosti ostatních obyvatel hradu zůstával odměřený, ale Lucius přece věděl, že je Harry Severusův mazlíček a nikoli jeho synovec a motácký asistent, toho si byl Harry dobře vědom...

Severus rozřešil jeho dilema tím, že Luciusovi pokynul, aby se znovu posadil, a kývnutím přivolal Harryho. „Co tě do Bradavic přivádí, Luciusi?" zeptal se Severus, když si Harryho přitáhl do klína a nenápadně se přesvědčil, že jeho oblečení není nijak pomačkané nebo zválené. Znal už Luciuse příliš dobře na to, než aby si mohl myslet, že se miska cukru převrhla jen tak sama od sebe, nešťastnou náhodou; ale zdálo se, že tím veškeré nepřístojnosti před Severusovým příchodem skončily.

„Draco má dnes večer první famfrpálový zápas," řekl Lucius, nalil si do šálku trochu čaje a znovu se opřel do pohovky.

Harry se vyvinul ze Severusova klínu, aby mu také připravil hrníček.

Severusovy oči přeletěly po Luciusově smaragdovém hábitu. „To vysvětluje tu zelenou."

„Ale no tak, Severusi! Trochu života do toho umírání. Můj syn tvrdě trénoval; letos si konečně od Nebelvíru vezmeme zpět svůj pohár." Luciusovy oči zabloudily k Harryho zadku. „Doliješ mi?"

„Samozřejmě, pane." Harry přešel místnost, aby Luciusovi doplnil šálek. Když se obracel zpět, Lucius se pohnul kupředu.

„Něco se ti zachytilo na srsti," oznámil, „dovol, opráším tě."

Protože byl k němu Harry čelem, nedokázal Severus přesně odhadnout, co Lucius dělá, ale Harrymu při tom doteku vystřelila do tváří růžová barva. Přitisknul si konvičku k hrudi a spěchal zpátky ke stolu, aby Severusovi dolil šálek. Severus předstíral, že si toho nevšiml, protože Lucius by stejně popřel, že osahával Harryho ocásek. Když Harry Severusovi podal šálek čaje – přesně takového, jak jej měl rád – mávl Severus rukou, aby Harryho propustil; chtěl, aby mládě odešlo z místnosti. Harry mírně sklopil uši, ale poslechl, a než zmizel v ložnici a zavřel za sebou dveře, ohlédl se na Severuse. Severus původně doufal, že se Harry vrátí do svých pokojů, ale hlavní nakonec bylo, že se králíče dostalo z Luciusova dohledu a dosahu.

„Ano, s tím vítězstvím Zmijozelu už je skutečně načase," odvětil, odhodlaný udržet konverzaci dál od tématu, k němuž se Lucius zjevně chtěl dostat. „Jak dlouho už to vlastně je? Šest... možná sedm let?"

„Sedm," souhlasil Lucius. „Ale už nebudeme nasuchu dlouho. To mi připomíná – vidím, že sis svého mazlíčka nechal. Nechceš mě doufám přesvědčovat, že ses ho stále ještě nedotkl?"

Severus zavrtěl hlavou nad Luciusovou neomalenou změnou tématu. „Vrhl se na mě. Zdálo se, že svou touhu považuje za nemoc, ze které ho mohu vyléčit jen já."

Lucius se ušklíbl. „Počkal sis, až se nebude moct udržet? To je docela chytré. Každopádně – kdyby ses s ním někdy začal nudit, dej mi vědět."

„Určitě dám," slíbil Severus, ačkoli dost pochyboval o tom, že k tomu někdy dojde. Aby změnil téma, zeptal se: „Schválila Rada tvůj návrh?"

„To ano. A také jsem je informoval o tvém králíkovi."

„Cože jsi udělal?" Severus skoro upustil svůj šálek.

„Muselo to tak být, jinak by to mohli použít proti tobě. Ale nemáš se čeho obávat; všichni slíbili svou mlčenlivost."

Severus cítil, jak mu obočí vystřelilo vzhůru. „Jim skutečně nevadí, že vlastním Harryho?"

„Proč by mělo? Je to jen antropolág." Lucius zamítavě mávl rukou. „Měli jen obavy, aby neobtěžoval studenty. Samozřejmě nicméně očekávají, že budeš diskrétní, ale já vím, že to nebude problém."

Severus se zmateně zamračil. „Obavy, aby Harry neobtěžoval studenty?"

„Však víš – tihle králíci jsou pověstní svými choutkami."

„Říkal jsi, že jsou věrní svým majitelům."

„To ano – když jsou jejich majitelé poblíž." Lucius usrkl čaje. „Pod dohledem svého majitele se nikde nezapomenou, ale zůstanou chvíli sami, dávají celkem jasně najevo, že by byli po vůli komukoli. Tvůj Harry je samozřejmě jiný případ. Vždycky se choval velice zdvořile, ale odměřeně, a to i v těch případech, kdy jsi ho zrovna nedoprovázel. Nenapadlo by mě, že se králíci můžou červenat; obvykle by tím, jak otevřeně a obrazně dokážou mluvit, dokázali uvést do rozpaků i protřelého námořníka."

„Případech?" divil se Severus; v hlavě mu poletovaly živé představy Luciuse o samotě s Harrym, a rozptylovaly ho. „Nejsem si vědom toho, že bys měl nějaké příležitosti setkat se s ním za mé nepřítomnosti."

Luciusův široký úsměv se ještě roztáhl. „Obvykle nejsi tak průhledný, Severusi. Je to celkem osvěžující změna." Odložil svůj šálek s podšálkem na stůl. „Narazil jsem na Harryho dnes ráno, když jsem dorazil do Bradavic. Je to docela zdatný malý lhář, nutno říct; skoro mě přesvědčil, že není ten antropolág, kterého jsem s tebou už dřív viděl, ale jen obyčejný lidský kluk. Je na něm dobře vidět tvoje škola. Ale došlo mi, že se ho asi jen tak nevzdáš. Ne s tímhle ocáskem."

„Luciusi –" varoval ho Severus, ale Lucius jen mávl rukou.

„Dost o tom králíkovi. Řekni mi o tvém nejnovějším bádání."

Severus s úlevou přijal změnu tématu.

Poté, co Lucius odešel, Severus zvedl hůlku a otevřel jí dveře do ložnice.

Harry pospíchal přes místnost s širokým úsměvem.

„Co je to famfrpál?" zeptal se poté, co Severusovi vyskočil na klín a obkročmo se na něj posadil.

Severus zúžil oči. „Je neslušné poslouchat soukromé rozhovory."

„Mám velké uši!" namítnul Harry a ukazoval si na ně.

Severus se už dále nemohl udržel, a tak se nahnul dopředu a nasál Harryho spodní ret. Harry se mu podvolil a rukama hladově sjel dolů přes Severusovu hruď až k jeho podbřišku. Severus je zachytil předtím, než se dostaly ke kalhotám.

„Famfrpál je kouzelnický sport. Obleč se na ven a přines mi můj plášť, ten se zeleným lemováním."

Harryho oči nespokojeně zamžikaly, ale poslušně sklouzl ze Severusova klína a odspěchal splnit jeho příkazy. Když se vrátil, s hábitem trochu svezlým z ramen, Severus si od něj vzal svůj plášť a podal mu kouzelnické kukátko.

„Díky tomuhle na hru lépe uvidíš," řekl mu předtím, než Harrymu ukázal, jak kukátko používat.

Ještě přeměnil Harryho ocas a uši, a pak už jej vedl na hřiště. „Budeš se dívat spolu se studenty; já budu sedět na učitelské tribuně."

„Vy nebudete hrát?" zeptal se Harry, zatímco se snažil udržet krok se Severusovou ráznou chůzí.

Severus se ušklíbl. „Samozřejmě že ne. V týmech proti sobě hrají vybraní studenti ze všech čtyř kolejí. Dnes spolu má zápasit Zmijozel s Havraspárem. Dívej se, a když budeš mít nějaké otázky, pokusím se ti je zodpovědět potom."

Když dorazili na travnatou plochu hřiště, Harry se od něj odpojil, aby se přidal k ostatním studentům. Severus se na tribuně připojil k Luciusovi. Snažil se koncentrovat na hru, ale očima těkal po hřišti a hledal Harryho. Konečně ho našel, vměstnaného mezi dvě hezké dívky ze Zmijozelu. Caitlin Latimerová, dívka s velkým poprsím po Harryho pravici, si s Harrym po celou dobu hry povídala a ukazovala na hráče a míče poletující po hřišti. Když se poté, co Draco chytil zlatonku, v záchvatu nadšení pevně objali, Severus usoudil, že udělal velkou chybu, když zaklel pouze mužskou část studentstva.

Lucius se Severusem oslavili vítězství několika sklenkami skotské.

Po třech sklenicích se Lucius nahnul kupředu a tichým hlasem řekl: „Můj syn si přeje antropolága. Přemýšlel jsem, že mu ho koupím k narozeninám. Narcissa nebude moct požadovat, abych se ho zbavil, když patřit Dracovi."

„Luciusi." Severus sevřel příteli ruku na rameni. „Oženil ses s čarodějkou ze Zmijozelu; pokud jsi čekal, že ti takové věci budou procházet, měl sis radši vzít nějakou z Nebelvíru."

Po Luciusovi tváři přejel výraz děsu. „Z Nebelvíru..." Znovu se opřel a zamíchal ledem ve sklenici. Po krátké pauze s úšklebkem oznámil: „Ale vsadím se, že v posteli by se mohly docela odvázat."

„Docela odvázat, ano, tím jsem si jistý." Severus odeslal láhev skotské zpět do skříňky s alkoholem. Pokud Lucius debatoval o výhodách souložení s nebelvíry, musel být pod obraz.

Lucius zaostřil oči na Severuse. „Mohl bys králíka koupit a dát ho Dracovi ty."

Předtím, než Severus odpověděl, zamíchal skleničkou skotské a napil se. „Nezapomeň, že tvoje žena je ze Zmijozelu. Pokud to neuhádne rovnou tušit hned, pak na to přijde nejpozději tehdy, až mi peníze vrátíš." Dopil a odložil sklenku stranou. „Kromě toho – zatímco ty a ostatní členové Rady možná nemáte nic proti tomu, že vlastním antropolága, nedovedu si představit, jak by se jim líbilo, kdybych je začal kupovat svým studentům."

„Jedině že bys koupil jednoho navíc pro každého ze členů Rady," souhlasil Lucius. „A vůbec, kam se tvůj mazlíček poděl?" rozhlížel se po místnosti, jako by Harry měl každou chvíli odněkud vyskočit.

„Přikázal jsem mu, aby se dnes choval jako člověk. Kdybych ho nechal, vůbec by se ode mě nehnul."

„Říkáš to, jako by na tom bylo něco špatného," poznamenal Lucius s povytaženým obočím.

„Řekněme, že existuje něco jako příliš mnoho sexu," řekl Severus s vědomím, že mu alkohol rozvazuje jazyk, ale byl příliš opilý, než aby se teď staral o důsledky, které to bude mít. „Kdybych podlehl pokaždé, když se ke mně Harry přiblíží, nedělal bych vůbec nic jiného. Přísahám, že kdybych mu to dovolil, vykouřil by mě snad i během výuky."

Lucius zúžil oči. „To je od tebe kruté, Severusi. Máváš vodou před člověkem, který umírá žízní. Možná kdybych Narcise nejdřív koupil jejího vlastního králíka, řekneme, k narozeninám... nebo třeba ke Dni matek..."

„Ke Dni matek?"

„No ano, samozřejmě bych to musel navléct tak, že je to dárek od Draca –"

Severus vstal a zvedl sklenici ze stolu. „Dost, Luciusi. Běž domů za svou ženou, než začneš vymýšlet další nesmyslné plány, které nás oba dostanou do problémů."

Lucius se zasmál a postavil se. „Dobrou noc." U dveří se ještě zastavil a zeptal se: „Je pravda, že se nedají ukojit?"

Lucius se usmál. „Dobrou noc, Luciusi."

„Dobrou": Lucius zmizel za dveřmi.

Harry se vrátil krátce poté. Byl cítit po máslovém ležáku a někde se mu podařilo sehnat očarovanou zelenou placku s nápisem „Chlouba Zmijozelu".

Později, když se projížděl na Severusovi, se Harry zeptal: „Chtěl bych se projet na koštěti. Vezmete mě na projížďku?"

„Projížďku?" tázal se Severus, který byl při pohledu na Harryho dobře modelované vzpínající se tělo a zrudlou erekci pohupující se vzduchem, jak na něm Harry rajtoval, sotva schopný myslet.

„Chci létat." Harry se na okamžik zastavil a natáhl se pro polibek. Pak zašeptal: „Uděláte mi to k vůli?"

„Ano, ano, to se spolehni, že ti to udělám." Severus chytil Harryho za stehna a silně přirazil. Harry zaklonil hlavu a z hrdla se mu vydral tichý sten. Dychtivě vycházel vstříc jeho přírazům, jeho už tak zduřelý penis ještě zmohutněl a tělo se pevně sevřelo kolem Severuse, jak se blížil k orgasmu.

Severus si Harryho přitáhl blíž, objal jej pažemi a oba je přetočil. Harry překvapeně vydechl, ovinul končetiny kolem Severuse a zašeptal: „Tvrději."

Severus ho rád poslechl; šukal jej tak tvrdě, jak jen dokázal. Harry mu zarýval nehty do zad, stále pevněji a pevněji, dokud se s hlasitým výkřikem neudělal. Oči měl pevně přivřené a chvění jeho těla přivádělo na pokraj také Severuse.

Během vyvrcholení políbil Harryho měkké rty. Jakmile byl hotov, skulil se z Harryho a zadíval se na strop svého příbytku. „Příště to musíme vydržet alespoň do postele."

„Na co čekat, když se to dá dělat i tady?" zeptal se Harry a pohladil dlaní koberec, nyní přeměněný na měkkou přikrývku. „Kdybych dokázal ovládat magii, přeměnil bych na postel úplně všechno!"

Severus se na něj usmál. „Jsou tu i věci důležitější než sex."

Harry nevěřícně nakrčil obočí. Přetočil se tak, aby mohl Severuse obejmout kolem kolen. Sklonil se tak, aby jeho hlava spočívala těsně nad Severusovými slabinami, a zeptal se: „Takže byste raději celý den vařil, než dělal tohle?" Sklonil se a jazykem přejel po měknoucím žaludu.

Severus se naklonil a přitáhl si Harryho k hlubokému polibku. Pak se odtáhl a řekl: „Právě teď bych ze všeho nejraději spal. Alou do postele, ty malý inkube."

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Inkubus = ve středověké křesťanské mytologii démon sexu, který své oběti ve spánku znásilňuje nebo jim podvrhuje intenzivní sexuální halucinace a fantazie, přičemž je často vyčerpá až k smrti.