Severus rychle rázoval Obrtlou a očima studoval vývěsní štíty obchodů. Se svým posledním zákazníkem se zatím neznal osobně a byl zvědavý, proč si ten člověk objednal tak silný lektvar proti početí. Vchod do obchodu tvořily nenápadné dřevěné dveře, zastrčené mezi krámky nekromanta a samozvaného odklínače. Nad dveřmi se rozpínalo těžko čitelné písmo označující název obchodu: Lagomorfie.

Severus strčil do dveří a vstoupil do dlouhé rovné chodby lemované řadami klecí. Jejich obyvateli prolétla vlna vzrušení a samička v nejbližší kleci skrz mříže okamžitě prostrčila mohutná ňadra.

„Vyberte si mě, pane!" volala. Ostatní samice se také rychle začaly dožadovat jeho pozornosti a tiskly různé části svého těla k mřížím, aby jej upoutaly.

Severus si prohlédl tu nejbližší. Stejně jako ostatní, i ona vypadala jako lidská samice s dlouhými bílými vlasy. Překvapilo by ho, že je v kleci, nebýt dvou výrazných bílých králičích uší s růžovými vnitřky, které jí trčely přímo z temene hlavy. Její tělo bylo zcela bez chlupů a srsti, až na malý králičí ocásek posazený nad záhybem mezi hýžděmi.

Severus nikdy předtím žádného antropolága nikdy neviděl, ačkoli už o jejich existenci slyšel od Luciuse. Tito králičí hybridi byli teprve nedávno vyšlechtěným druhem, který se mezi kouzelníky těšil velké oblibě. Vydržovali si je jako domácí sluhy s relativně vysokým stupněm inteligence a stejně tak vysokým stupněm sexuálního apetitu, díky němuž rádi posloužili komukoli, kdo si je koupil. Často si je pořizovali nadržení mladíčci, kteří je párkrát použili a pak se jich zbavili, když je jejich domácí mazlíček omrzel nebo se oženili. Kvůli tomu byli tito králíci poměrně dostupnou komoditou.

Severus ignoroval jejich dychtivé pokřikování a pokračoval chodbou dál do zadní části obchodu. Sluha by se mu hodil, ale rozhodně ne tak rozptylující. Jejich vadou bylo, že měli tendenci své majitele obtěžovat, pokud jejich sexuální potřeby nebyly delší dobu uspokojeny, a on měl dost práce s přípravou výuky na další školní rok a s vyřizováním objednávek lektvarů, než aby snášel obtěžování přerostlým králíkem.

Osmahlý, tmavovlasý čaroděj vzhlédl od pultu přistrčeného ke zdi v zadní části obchodu. „Můžu vám nějak pomoct?"

„Hledám pana Oryctolaga," odpověděl Severus, ačkoli tušil, že ho už našel. „Přinesl jsem mu objednaný lektvar." Z hábitu vytáhl malý balíček.

„Á, díky!" Obchodníkovu vrásčitou tvář protnul široký úsměv a vykročil zpoza pultu, aby si od Severuse přebral objednávku. „Několik mejch zákazníků si ho vyžádalo. Všechny varuju, aby nepouštěli micáky k ramlicím, pokud nechtějí mladé, ale nikdy mi nevěří. Přísahal bych, že některé otěhotní už jen z pobytu ve stejné místnosti se samci. Peníze mám vzadu."

Mávl na Severuse, aby ho následoval, a otevřel dveře za pultem. Vedl Severuse do prostorné místnosti zarovnané krabicemi. Vpravo od dveří spočívala velká klec, kde přebývali dva samci. Hlava jednoho z nich se rytmicky pohupovala v klíně druhého a Severus na ně překvapeně zíral.

„To dělají pořád," stěžoval si Oryctolagus.

Samec, který kouřil toho druhého, na chvíli zvedl hlavu a zadíval se na Severuse. Olízl si rty a zamrkal, zcela jasně dávaje najevo, že by totéž klidně udělal i pro mistra lektvarů.

Severus se rychle odvrátil na druhou stranu a všimnul si mladšího samce připoutaného ke zdi, s tváří skloněnou k zemi. Na rozdíl od ostatních králíků měl tento černé vlasy i srst. Byl špinavý a na jeho vyzáblé postavě visela jen poskvrněná, roztrhaná tunika.

Oryctolagus si všiml jeho pohledu. „Tenhle skrček je úplně na nic. Ty černé nikdo nechce, a tenhle navíc odmítá sex."

„Odmítá sex?" opakoval po něm Severus překvapeně.

„Jo, věřil byste tomu? Tihle zmetci jsou normálně nadrženější než ďábel, ale tenhle ignoruje všechny moje zákazníky. Je mi úplně k hovnu." Kopl ramlíka do zad.

Ramlík se od obchodníka odtáhl tak daleko, jak jen mu to řetěz připevněný k okovům na zápěstích dovoloval. Když se uveleboval do pohodlnější pozice, zadíval se na Severuse. Jeho pronikavě zelené oči ostře kontrastovaly s ublíženým výrazem v jeho poraněné tváři. Pod jedním okem měl nateklý monokl a směrem k druhému zase přes čelo vedla rozšklebená rána.

„Mám v plánu ho prodat pasákovi, až se mu to zahojí," vysvětlil Oryctolagus.

„Měl bych pár lektvarů, které jeho zotavení dokážou urychlit," nabídl Severus. „Jak stará jsou ta zranění?"

„Asi tak tři dny. Měl jsem ho v kleci s ostatními a servali se. Pocuchal je pěkně, to zasejc jo. Chytil jsem pak nerva a trochu ho za to zmydlil."

Severus nedůvěřivě pohlédl z hubeného králíčete před sebou na statnější samce v kleci za ním. „On je zranil?"

„Jo. Nevypadá na to, ale je to v něm. Musel jsem na jejich léčení vyplejtvat skoro všechny svoje hojicí lektvary." Oryctolagus mu předal malý váček galeonů. „Díky za ten lektvar. Možná od vás v budoucnu ještě nějaké další vezmu."

„Koupím ho." Slova Severusovi vylétla z úst dřív, než si stihl promyslet, co vlastně říká.

Oryctolagovy oči se rozšířily. „To jako vážně?"

Severus zíral na ramlíka, který už měl jasné oči opět upřené k podlaze. Kdyby se to mládě projevilo jako příliš tvrdohlavé, než aby bylo k něčemu užitečné, nakonec ho vždycky může očistit, vyléčit a prodat pasákovi sám. V opačném případě bude mít sluhu, který za něj bude dělat všechny otravné domácí práce, a on bude mít tím pádem víc času na vaření. Severus pochyboval, že si jej bude moct vzít s sebou do Bradavic, ale kvalitní strava a trocha cvičení by přes léto mohla mírně vylepšit ramlíkův zubožený vzhled, což znamená, že za něj pak od pasáka dostane víc. „Ano, vezmu si ho."

„I když mě už stál víc, než za kolik jsem ho pořídil, šacuju to, že od pasáka bych za něj dostal celkem slušnou sumu," prohlásil Oryctolagus a v očích se mu chtivě zablýsklo. „Budu si muset říct o pět tisíc galeonů."

Severus usmlouval cenu „jen" na značnou část svých úspor a vyšel z obchodu se zamlklým přívažkem. Zavedl jej k sobě domů a tam rovnou do koupelny.

„Očisti se," nařídil mu Severus, než odešel do své pracovny stočit několik právě uvařených léčivých lektvarů. Vrátil se zpátky s malou sbírkou a zastihl ramlíka už skoro vykoupaného. Jakmile vylezl z vany a osušil se, Severus jej zběžně prohlédl. Ramlík měl spoustu modřin a ranek rozesetých všude po těle a jeho vyzáblá postava svědčila o značné podvýživě, ale jinak se zdál být v celkem dobré zdravotní kondici. Jestli opravdu přepral dva dvakrát tak velké dospělé samce, musel mít v těch svých vyhublých končetinách poměrně slušnou sílu.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se Severus.

„Harry," dostalo se mu odpovědi doprovozené zase tím fixujícím pohledem živých očí.

Severus vyčaroval židli. „Jsem profesor Severus Snape. Budeš mě oslovovat ‚profesore'. Teď pojď sem, ať ti můžu vyléčit tvá zranění."

Mládě přistoupilo blíž a klidně dovolilo Severusovi, aby mu lektvary vetřel do kůže.

„Předpokládám, že tě zacvičili v povinnostech kolem domácnosti?"

„Ano, profesore. Taky mě učili, jak se starat o zahradu a pečovat o košťata a sovy," odpověděl Harry jasným a pevným hlasem. Ramlíci neměli ve slabinách ani podpaží žádné ochlupení, takže bylo těžké přesně určit jejich věk – často navíc vypadali mladší než na své roky. Severus odhadoval, že může mláděti být okolo dvanácti nebo čtrnácti let, přepočítáno na lidské roky. Na druhou stranu měl na tak mladého jedince příliš hluboký hlas.

„Jak jsi starý?"

„To nevím, profesore." Harry potřásl hlavou. „Žil jsem v různých obchodech minimálně jeden rok, a předtím jsem nějakou chvíli žil s rodinou, než mě prodali."

Severusovi došlo, že vlastně neví, jak dlouho antropolágové obvykle žijí. Vtiskl jednu lahvičku mláděti do ruky. „Vypij to. Budu ti tento lektvar podávat dvakrát denně až do doby, než se tvoje rány plně uzdraví."

Mládě přikývlo a obsah lahvičky rychle obrátilo do sebe. Jakmile s tím skončilo, podívalo se na Severuse s výrazem očekávání ve tváři. Severus si vzpomněl, že mu neopatřil nic čistého na sebe.

„Počkej tu." Odspěchal do své ložnice a našel vzadu v prádelníku starou noční košili. Vrátil se s ní do koupelny a podal ji ramlíkovi. „Ukážu ti zbytek domu." Harry si natáhl noční košili, která úplně pohltila jeho vyhublou postavu, a ťapkal za Severusem, zatímco mu čaroděj ukazoval všechny místnosti malého, ale velice spořádaného a udržovaného příbytku. Severus ho také varoval, aby za žádných okolností nechodil do jeho lektvarové laboratoře, načež mládě slavnostně přikývlo.

Poslední zastávkou na jejich vyhlídkové trase byla kuchyň. „Očekávám, že dnes připravíš večeři," informoval Severus mládě, zvědavý, jak si s domácností poradí.

„Co bych měl uvařit, profesore?"

„V ledničce rozmrzá kuře. Mělo by z toho být dušené, které vydrží aspoň na pár dní."

Harry přikývl. „Dušené maso umím."

„Vrátím se za pár hodin," informoval jej Severus předtím, než se odebral k práci. Jakmile se stáhl do soukromí své laboratoře, zasáhlo ho vědomí toho, co udělal. Rozhodně nepřemýšlel jasně, když utratil takovou část svých úspor. Bradavice platily dobře, ale ne až tak dobře. Předně se měl ujistit, jestli je po samcích vůbec poptávka, než jednoho koupil. Nicméně, teď už s tím stejně nemohl nic dělat – jen doufat, že své peníze utratil dobře.

Když Severus kvečeru skončil, vrátil se do kuchyně a cestou kolem knihovny si namátkou vybral jednu knihu. Často během večeří četl a počítal s tím, že v tomto zvyku bude pokračovat, protože konverzační dovednosti nepatřily zrovna k důvodům, proč si lidé antropolágy kupovali.

Stůl byl prostřený pro jednoho. Mládě nabralo misku polévky a postavilo ji na stůl před Severuse.

„Co si přejete k pití, profesore?" zeptalo se, jakmile se Severus usadil.

„Voda postačí." Severus obezřetně usrkl trochu horké tekutiny. Bylo to lepší než jeho vlastní jídla, která často připravoval bezmyšlenkovitě, zatímco se ve své hlavě zabýval zásadnějšími problémy. Toporně kývl na Harryho.

Mládě před něj postavilo i sklenici s vodou a ustoupilo dozadu ke sporáku.

„Proč nejíš?" zeptal se Severus, trochu otrávený tím, jak mládě popocházelo po kuchyni od ničeho k ničemu.

„Měl bych, profesore?" zeptal se Harry rozpačitě.

„Ano," odfrkl Severus podrážděně. „Vezmi si misku, sedni si a jez."

Harrymu se zvedly uši, takže mu napůl trčely na hlavě, a oči se mu překvapením rozšířily. Spěšně popadl misku a nandal si do ní trochu dušeného. Váhavě přistoupil ke stolu a posadil se na druhý konec. Mládě jedlo s pohledem upřeným na jídlo a hladově hltalo, i když bylo jasné, že se snaží ovládat.

Severusovi příliš pozdě došlo, že většina pánů nejí společně se svými otroky. Nicméně se mu stejně zdálo trochu hloupé trvat na oddělených jídlech. Takhle se aspoň mohl ujistit, že mládě dostává patřičnou výživu. Bylo to jen praktické, vzhledem k tomu, že mládě stejně koupil jen proto, aby ho mohl později prodat.

„Vezmi si, kolik chceš," informoval ho Severus. „Jsi hrozně vyzáblý."

Harry přikývl, stále ještě hladově hltal. Uši se mu přitom víc a víc zdvihaly. Ke konci jídla měl za sebou oproti jedné Severusově rovnou tři misky. Uši měl na hlavě vysoko vzpřímené a oči mu jen zářily, když se na Severuse ohlédl v očekávání dalších rozkazů.

„Pokliď v kuchyni a ulož zbytky dušeného do lednice," rozkázal Severus a vydal se zpátky do laboratoře. Jakmile měl hotových pár dalších lektvarů, rozhodl se pomalu uložit ke spánku. Když se sám převlékal do noční košile, vzpomněl si, že mláděti neurčil žádné místo ke spaní. Seslal kouzlo, aby Harryho lokalizoval, a našel ho, jak v kuchyni drhne podlahu. Když Severus řekl „pokliď v kuchyni", měl na mysli umytí a uložení nádobí, které mládě během vaření zašpinilo. Místo toho ho Harry vzal doslovně a vycídil kuchyň tak, že ji mistr lektvarů stěží poznával. Všechno na lince bylo úhledně srovnané a Severus měl podezření, že kdyby otevřel skříňky, našel by nádobí srovnané podle velikosti.

„To už by pro dnešek stačilo," přikázal Severus, jakmile se trochu zmátořil z prvotního šoku. „Pojď za mnou." Zavedl Harryho do obývacího pokoje a přeměnil pohovku na postel. Mládě na něj zíralo s dokořán otevřenýma očima, jako by nikdy předtím žádnou ukázku přeměňování neviděl. „Tady zatím budeš spát." Severus ze skříně v patře přivolal nějaké povlečení. „Tohle bude tvoje. Budeš ho vždy ukládat do skříně v horním patře."

Harry přikývl, jako že pochopil. Severus se otočil a zamířil do své ložnice.

Další ráno se Severus vzbudil a vykonal svou ranní rutinu. Použil toaletu, vyčistil si zuby, oblékl se a vešel rovnou do své lektvarové laboratoře. Už skoro skončil s přípravou kotlíků, když si vzpomněl na svůj včerejší nákup. Severus usoudil, že si Harry snad poradí sám, a pracoval do té doby, než ho přepadl hlad. Vylezl z laboratoře a vešel do kuchyně, kde spatřil mládě, kterak leští stůl. Z jednoho prostěradla si vyrobilo dost ubohou provizorní tuniku, která tak tak zakrývala jeho zadek. Čněly z ní jeho dlouhé končetiny i králičí ocásek, který sebou vesele škubal. Králíče nastražilo uši, když uvidělo Severuse.

„Budete si přát snídani?" zeptal se Harry.

„Jistě," odpověděl Severus, když se přinutil odtrhnout oči od toho nadýchaného kousku černé srsti. „Víš, co máš vařit?"

„Můžu udělat vajíčka, toust a opečenou slaninu," navrhl Harry a zamířil k lednici. Severus usoudil, že si mládě zřejmě snídani naplánovalo už před nějakou chvílí, ale s jeho přípravou raději vyčkalo až na přímý pokyn, než aby ji udělalo bez jeho svolení.

„Odteď očekávám, že bude snídaně každý den v tuto dobu už připravená," informoval ho Severus.

„Dobře, profesore," odpověděl Harry a rychle se pustil do přípravy jídla. Severus si mezitím přečetl noviny. Akorát dočítal jejich hlavní část, když před něj mládě postavilo hotovou snídani. Harry opět ukročil zpátky a podíval se na Severuse s nadějným výrazem.

„Smíš jíst všechna svá jídla se mnou." Severus na něj kývl. Harry si briskně naložil jídlo na talíř a posadil se na své místo. Severus otočil stránku a předstíral, že si nevšiml, že Harry rovnou uvařil o porci navíc, aby zbylo i na něj.

Pátým dnem už si Severus pomalu zvyknul na jejich nové soužití. Harry soustřeďoval svou pozornost na poklízení domácnosti a k mistru lektvarů se připojoval jen na společná jídla. Severus musel uznat, že doma nikdy neměl tak uklizeno a věci tak dokonale srovnané. Mládě bylo v domácích pracích docela zběhlé a udělalo v podstatě jen jedinou vážnější chybu. Na jeden ze Severusových hábitů použilo místo změkčovadla bělidlo, takže původně černý hábit skončil pokrytý velkými oranžovými fleky. Severus na to přišel, když mládě nemělo večeři připravenou na čas. Šel se po něm podívat a našel jej v prádelně, jak oranžové fleky zabarvuje černým fixem.

„Ty idiote! Cos to s mým hábitem provedl?" křičel na něj Severus a vytrhl mu potřísněnou látku z rukou.

Harry pevně sevřel víčka a zaťal ruce v pěsti. Celý ztuhnul, očividně očekával ránu.

Severus stál a zíral na mládě, jehož uši se mezitím tak schlíply, že jejich špičky mířily kolmo k podlaze. I když zjevně čekalo, že bude bito, odvážně zůstalo stát a nepřikrčilo se ani se nepokusilo utéct. Severuse napadlo, že ani neví, jestli antropolágové umí číst; jen předpokládal, že ano. Přinutil se znovu ovládnout. „Dovedeš číst?"

„Ano, profesore," přikývlo mládě nešťastně a vyhýbalo se pohledu do Severusových očí.

„Tak proč jsi na můj hábit použil bělidlo?" zeptal se Severus tichým hlasem.

„Omlouvám se... Neznám všechna slova."

„Taks mi to měl říct," odfrkl Severus, než odešel a vzal s sebou i poškozený plášť. Okamžitě poté objednal výukovou sadu nazvanou „Anglicky za týden", která slibovala naučit základy angličtiny za pouhých sedm dní.

Když učebnice druhý den přišly, vtiskl je mláděti do rukou. „Radím ti se tohle rychle naučit, aby se podobné hloupé excesy už znovu neopakovaly. Možná mi dokonce budeš opravdu užitečný, když se naučíš pořádně číst."

„Ano, profesore," přikývlo mládě. Severus ho každý den zkoušel a dbal na to, aby se naučilo číst stejně dobře jako psát. Harry se učil rychle, všechny lekce se mu podařilo dokončit už za šest dní.

„Gratuluji, podařilo se ti dosáhnout úrovně, na jaké jsou v Bradavicích první ročníky," informoval ho Severus na konci šestého dne. „To v mnohém vypovídá o edukačních standardech této země..." Mládě se na něj poprvé za celou dobu, co bylo s ním, usmálo, a Severusovi poskočilo srdce.

„Připravím teď večeři," prohlásil Harry a odnesl učebnice stranou. „Dal byste si dnes steak?"

„To zní dobře." Severus přikývl, v ústech měl nepochopitelně sucho.

Harry opustil místnost, ocásek vesele povlával za ním.

Další den Severus vařil ve své laboratoři, když z knihovny uslyšel hlasitou ránu. Snížil plamen pod kotlíkem lektvaru, na němž právě pracoval, a šel se podívat, co se stalo. Našel Harryho na všech čtyřech, jak si tře natlučený zadek, obklopený hromadou knih.

„Co se stalo?" zeptal se.

„Snažil jsem se vrátit knížky do horní poličky, když se pode mnou převrhl žebřík," vysvětlovalo mládě.

„Zranil ses?"

„Myslím, že ne, jen to trochu bolí." Mládě nadzvedlo cíp své tuniky, pod nímž se ukrýval dokonalý zadeček trochu poznamenaný vybarvující se modřinou. Přes rameno se podívalo zpátky na Severuse. „Je to zlé?"

„Ne... myslím,... že je v pořádku," podařilo se Severusovi vymáčknout. Odtrhl pohled od hezky tvarovaných půlek a podíval se na své knihy rozházené všude kolem. „Co jsi proboha..."

Náramně spokojený sám se sebou Harry vyskočil na nohy a přistoupil k čaroději. „Srovnal jsem je podle abecedního pořádku!"

„Nechtěl jsem je mít podle abecedního pořádku," stěžoval si Severus. „Už na ně nesahej!"

Ouška, která byla doteď hrdě vzpřímená, rychle klesla k ramenům, a mládě rychle zapíchlo jinak živé oči do koberce. „Omlouvám se, profesore, nechtěl jsem."

Severus jej rozpačitě poplácal po hlavě. „Prostě jen... už na ně nesahej. Teď běž uklidit koupelnu."

Mládě odspěchalo, s ušima už zase lehce nadzdviženýma.

O dva dny později Severus potřeboval něco vyzvednout na Příčné ulici, takže Harryho oblékl do starého oblečení a vzal ho s sebou. Během nakupování mu Severus pořídil tenisky a vypasovanou tuniku, která mláděti sahala až ke kolenům.

„Teď už vypadáš celkem slušně," řekl Severus mláděti, když ho bral zpátky domů. Skoro všechny Harryho modřiny i ranky už byly zahojené, s výjimkou té rozšklebené jizvy na jeho čele. Končetiny se mu trochu zaoblily, a i když byl pořád hubený, už nevypadal tak nezdravě jako předtím. Při té poznámce se Harryho uši napřímily, a jakmile vešli do domu, odběhl do kuchyně.

Další den přišel na návštěvu Lucius Malfoy. Harry měl na sobě znovu svou starou, vlastnoručně vyrobenou tuniku, v níž trhal plevel na zahradě, zadek vysoko ve vzduchu a ocásek vesele poskakující. Blonďatý čaroděj se zastavil na cestičce vedoucí k domku, aby se mohl na mládě podívat. Severus si vzpomněl, jak proklatě krátká Harryho tunika je, a spěchal po cestičce, aby svého přítele pozdravil.

„Luciusi! Jak se ti daří?"

„Vidím, že sis pořídil hračku," zamrkal překvapeně Lucius.

„Ano," připustil Severus, zatímco uváděl příchozího kouzelníka dovnitř. „Přišel mě lacino."

„Jaký je?" zeptal se Lucius a usadil se na gauč.

„Celkem dobrý," uvažoval Severus, zatímco přivolával z kuchyně čaj. „Zvládá všechno, vaření, uklízení –"

„Ne, myslel jsem, jaký je?" Lucius povytáhl obočí.

Severus cítil, jak se mu po tváři rozlévá ruměnec, a zamračil se na svého přítele. „Na to jsem si ho nekoupil."

„Tak to jsi asi první." Lucius nevěřícně zavrtěl hlavou.

„O tom pochybuji," odpověděl Severus strnule.

Když Lucius odcházel, viděl Harryho pít vodu ze zahradní hadice. Růžový jazyk mláděte se rychle vymršťoval a zachytával tekoucí vodu. „Když v tomhle směru žádnou potřebu nemáš, mohl bys mi ho na chvíli půjčit?"

„To nepůjde, má tu hodně práce," odpověděl Severus pevně a rychle Luciuse vyprovodil. Rozhodl se, že s tou příliš krátkou tunikou skoncuje.

O dva dny později Severus mládě našel celé mokré a nahé ve své vaně.

„Co tu u všech všudy vyvádíš?" zeptal se hlasem vyšším, než jaký u sebe slyšel za posledních dvacet let.

„Ach, jenom se snažím vyčistit vanu," odpověděl Harry rozjařeně a zatočil hadrem, který držel v ruce rukou. „Nemohl jsem najít svoje staré oblečení a nechtěl jsem si ušpinit to hezké." Znovu začal drhnout vanu, ocásek mu trčel rovně nahoru a zadečkem při práci lehce kroutil. Severus na něj zíral, fascinován jeho pohyby. Když Harry vanu dostatečně vyčistil, zapnul sprchu a opláchl ji. Voda mu tekla po těle, stékala po zádech, mezi hýžděmi a přes stehna. Harry se posadil na paty a přejel si rukama po hrudi, zkoumal svůj pevný trup. „Asi bych se měl taky osprchovat, zašpinil jsem se."

Severus se spěšně zavřel ve své laboratoři.

Ten večer, když Severus přišel do kuchyně na večeři, se mládě objevilo u hlavních dveří, znovu úplně nahé a pokryté bílými cákanci po celém těle.

„Opravil jsem plot a čerstvě ho natřel," vysvětloval Harry šťastně, když přecházel za Severusem do kuchyně. Stružka bílé barvy stekla středem páteře až k jeho vrtícímu ocásku. „Výborně, guláš už je hotový," oznámil, když zkontroloval jídlo bublající v hrnci na sporáku. Nalil ho Severusovi do misky a udělal mu čaj. Mistr lektvarů odolal nutkání spočítat všechny bílé fleky na těle mláděte a odhodlaně upíral oči do své porce.

Harry se poté, co naservíroval Severusovo jídlo, zarazil. „Asi bych se před jídlem měl jít umýt, mám barvu všude." S tím se otočil a vyšel z kuchyně a Severus stále odhodlaně upíral oči do své porce místo na Harryho pozadí.

Na druhý den ráno si Harry spíchnul novou tuniku. Byla přesně tak krátká jako ta, kterou Severus předtím zničil.

„Není ti zima?" zeptal se ho Severus večer, zatímco mládě sledoval, jak se ohýbá nad vrcholem žebříku ve spižírně, jejíž obsah právě přerovnávalo. Severus si dával velice bedlivý pozor, aby se ani koutkem oka nepodíval na jeho pozadí, což byl ovšem úkol dosti nesnadný.

„Ani ne," odpověděl Harry rychle. „Takhle mi to stačí. A navíc jsem na kolenou tak často, že bych si tu tuniku ušpinil, kdyby byla delší."

Severus popadl svůj šálek a odebral se do knihovny, kde měl v plánu si číst. Musel být vážně blázen, když si koupil antropolága, který neměl rád sex. Měl sto chutí mládě popadnout, hodit ho na postel a vyšukat mu ty jeho uši pryč z hlavy... nebo na kuchyňský stůl... nebo na zahradní lavičku... nebo – Severus všechny tyhle myšlenky rychle utnul, když za ním do místnosti vstoupil Harry.

„Sovy jsou tu!"

Severus jej následoval do kuchyně, aby se podíval, co je to za poštu, že si s ní Strix nedokázala poradit sama. Strix seděla na parapetu a vražedným pohledem zahlížela na bradavickou sovu, která se úplně nafukovala vlastní důležitostí. Harry odvázal dopis pro Severuse a snažil se Strix uklidnit.

Severus otevřel dopis a četl:

Drahý Severusi,

návrh na novou učebnu lektvarů prošel. Velmi bych ocenil, kdybys mohl trochu zkrátit své prázdniny a vrátit se do Bradavic, abys mohl dohlížet na její výstavbu. Samozřejmě dostaneš za čas, o který Tě tím připravím, patřičnou náhradu.

Albus Brumbál

Severus nechal dopis na stole a vrátil se do své laboratoře. Ačkoli by před měsícem po návratu do Bradavic o měsíc dřív hned skočil, ukázalo se, že jeho nový mazlíček byl tak užitečný, že se Severusovi za tu dobu podařilo uvařit takové množství lektvarů, v jaké by se ani neodvážil doufat. Chtěl tu zůstat a vařit. Cítil však, že je nutné, aby na dělníky někdo řádně dohlížel. Určitě to bude nějaká banda tupohlavců, kteří laboratoř spíš zničí, než aby ji správně přestavěli. Harryho si s sebou vzít nemohl. I když s mládětem nespal, vlastnictví králíčete vypadajícího tak mladě, že by to mohl být jeho student, by vyvolalo řeči. Vařil hodiny a hodiny, ale v čase, kdy se konečně rozhodl jít spát, stále viděl jen jedno jediné možné řešení: bude muset králíče prodat a vrátit se do Bradavic.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

micák = valašský výraz označující králičího samce

ramlice = výraz označující králičí samici

ramlík = výraz označující králičího samce