„Ne...ne, nenenenene! Ani nápad!"

„Proč ne? Co je na tom špatného?"

„Všechno."

„Přeber si to...jde i o tebe."

„O mne? A jak prosím tě. Já si nevěstu nehledám."

„Jak je to už dlouho od odmítnutí mé sestry? Dva, tři měsíce...půlrok...dost dlouho. A Dracmaedown zatím neobdržel jedinou pozvánku na tvou svatbu. Otec začíná mít podezření, že ses s onou dívkou něco stalo. A pokud ho do té doby neuspokojím já. Nabídne ti znovu mou sestru. A podruhé se můj otec neodmítá."

Daniel se automaticky nadechla k další protichůdné odpovědi. Jenže se zasekla v myšlenkách. A jakmile se jeden takový zasekne, ten druhý má vyhráno.

Colin se ušklíbl.

„Takže mi buď nápomocna při turnaji Rytířských srdcí v Porteru, nebo si vezmi mou sestru."

Nádech výdech. Hlavně klid.

„To snad nepřichází v úvahu! Co král, vaše matka." Dimitrij si neodpouštěl ukázněnost a přičinění se k řádu chaosu.

Porter byla země, která ležela na jihu. Pod Rosewallem a kusem Dracmaedownu.

Turnaj Rytířských srdcí se koná jednou za dlouhý čas. Vždy, když se porterský král rozhodne provdat své dcery. A že jich jeho rod má. Tohoto turnaje využívají i ostatní země, šlechtici, baroni a další. Pro uzavření přátelství, navázání dobrých vztahů, posunutí se v žebříčku.

Turnaj je zvláštní tím, že se zde soutěží ve dvojicích. A nesmí to být rodová dvojce. Většinou to byl princ se šlechticem, či dva šlechtici ze stejné země. Ale dvojice princů z různých zemí ještě nikdy nebyla.

„A proč zrovna já? Vezmi si ku meči nějaké kníže." Zkusila ještě poslední pokus obrany.

„Jsi přece můj přítel, kdo jiný by mi měl při souboji hlídat záda."

Neměla šanci.

„Vaše výsosti." Dimitrij na ni hleděl v obavách.

„Co se dá dělat." Zamumlala. „Snad to bude lepší než u Ulbrichtů." Vztekle se na Colina podívala. Stáhla si vlasy a odkráčela ze skleníku v patách Dimitrije.

I on vrhal plamínky zlosti na cizího prince.

„Vaše výsosti." Začal znovu, když byli dál od skleníku.

„Nikdo tu není."

„Daniel. To myslíte vážně?"

„Není na výběr."

„Ale vždyť to je dálka. A vy."

„Horší, než návštěva v Dracmaedownu to být nemůže."

„Vy jste navštívil Dracmaedown."

„Ano. Já jsem ti vlastně o tom nepovídal." Připomněla si.

„Tam jsem se poprvé setkal s princem a princeznou. A Garnet na krátký čas byla mou snoubenkou a Colin mým nenáviděným nepřítelem."

„Váš rozhovor mě spíše utvrzoval, že je jím stále."

„Kdepak. To je už zvyk na jeho nervy drásající povýšenost, drzost a sobeckost. Během návštěvy jsme si zachránili navzájem krky a odhalili po tom i mé tajemství."

„Jak?"

„Na tom nesejde. Dlouhé vysvětlování. Teď jsme přátelé. A já jsem se na chvíli zbavil ženitby."

„Takže pojedete?"

„Ano."

„Pro přátelství?"

„Spíš raději pro sebe." Ušklíbla se nad tou otázkou. Nechtěla mu přiznat, že je ráda, že se konečně opět něco zajímavějšího děje.

„Co král Radolf?"

„Otec to musí překousnout. Nebude to poprvé. Vždyť mám být král. To budu celý den vládnout ze zahřátého trůnu. Už tak mám na sobě dost pomluv."

„V tom případě," Dimitrij měl ten známý výraz, když něco porovnává a vyhodnocuje. „pojedu s vámi."

„Nemusíš, jestli-"

„Chci!" Skočil ji do řeči.

„Rozhodně chci. Aspoň pro dobro mé duše."

Proč ne, aspoň bude nějaká příjemnější společnost.

Přikývla.

Dimitrij si oddychl, že konečně je znovu v obraze o dění. Bral opravdu svou práci vážně. A nejen práci. Pro svou zemi a svého prince by byl schopný položit život.

„Ty vlastně neumíš jezdit na koni, co?" Vytrhla ho Daniel z myšlenek.

„Umím!" Okamžitě vyhrkl. „Trochu."

„Tvoje trochu je vybalancovat se na sedlo a nespadnout." Zasmála se.

„Pojedeš pak s Garnet v kočáře. To bude pohodlnější a bezpečnější. Jak pro ni, tak pro tebe."

„Sice nejsem tak na vysoké úrovni jako princ Colin, ale muž jsem taky Vaše výsosti."

„Právě! Proto, že jsi muž. Kdo jiný by měl ochraňovat princeznu." Mrkla na něj. A zrychlila svůj krok do svých komnat se převléct.

***

„Takže to přijala." Garnet hleděla za odcházejícím princem s jeho rádcem

„Vždycky ti říkám. Dokážu přesvědčovat. Mám to v šarmu, mysli a rodině." Colin byl na sebe z té debaty tak pyšný, jak to jen šlo.

„Tak proč mám pocit, že sis udělal malého nepřítele?" Popíchla ho sestra. Dimitrijovi pohledy na jejího bratra ji neunikly.

Naopak ji připadal trochu, jak to jen popsat. Roztomilý. Ale řekněte muži roztomilý. Pak s vámi už nikdy nepromluví, jelikož jste zranila jeho pýchu.

„Malý červík se ztratí v celém jablku. Důležitější je, jak to chutná."

„Nevím, jestli chápu tvoji pointu."

Vzal ji kolem ramen.

„Tak se půjdeme podívat na tu jejich vítací ceremonii."