Za brzkého rána vyrazili k dalšímu městu. Tentokrát už stihli překročit hranice a šlapali po Porterské půdě.

No, spíše koně šlapali.

„Opatrně!" Colin musel padajícího Dimitrije přidržet, aby mladík našel svůj ztracený balanc.

„Děkuji." Odpověděl mladík potichu a víc se nahrbil a stiskl křečovitě otěže.

„Ty opravdu neumíš jezdit."

Na to mu rádce nic neřekl jen se opatrně otočil a smutně zakoukal ke kočáru.

Daniel ho hned ráno z něho prudce vyhodila se slovy, že teď se chce vést s Garnet. Ani se na něj nebo na prince nepodívala. Jen založila ruce a sedla.

„Myslím, že se na mne Jeho veličenstvo zlobí kvůli včerejšku." Sklonil smutně hlavu, když se otočil zpátky. „Vždyť jsem snad neudělal něco špatného."

Colin mlčel. Prohlédl si Dimitrije od hlavy k patě. Nechtěl se o včerejšku bavit. Nejdříve šlechtici v lázní, a když už si člověk myslí, že se začne bavit a mít dobrou náladu...prd.

Žárlil a věděl to moc dobře. Byl taky svým způsobem na Dimitrije naštvaný, ale věděl, že za to si může sám. Ubohý rádce akorát vše odskákal. Kdyby byl rychlejší a chytil ji dříve, tak by více uvítal naštvanou Daniel.

„Dimitriji, jak jsi na tom s děvčaty?" Přejít na jiné téma, to je jediné východisko, jak nemyslet na to.

„Jak na tom s děvčaty?" Mladík se nechápavě narovnal a pak zase trochu zavrávoral.

„Hups!" Colin ho musel zase podržet. „Víš, jak to myslím. Jestli si znalý nebo ne?"

„Nejsem dnešní," zamračil se, ale byla na něm vidět trocha nervozity. Proč se chce zrovna o tom bavit?

„No já jen, že tak většinou působíš. Takový knihomol, který stále následuje Jeho veličenstvo." Naschvál aby Dimitrije vyprovokoval napodobil jeho postoj.

„Pro tvou informaci Coline. Dimitrij má zřejmě stejné zkušenosti s děvčaty, jako ty, né-li víc." Hlas Daniel, který vyšel z kočáru se vkradl do jejich diskuze.

Colin se neubránil znovu se podívat na Dimitrije, který cítil takovou dávku sebevědomí, že ho jeho pán vychvaluje. Dokonce snad jel i velice dobře, bez balancování. Stisk více otěže.

„Náhodou nespletl ty sis někdy ženu s mužem?" Pokračoval princ z kočáru.

„Co?" Aspoň, že se s ním konečně baví.

„Já jen, že si žiješ furt ve svých domněnkách. Nebylo by to žádné překvapení. Dimitrijovi se to už stalo, tak bych se nedivil," Teď zněla vyzývavě ona. Colin by mohl přísahat, že teď jeho sestra se dívá na ďábelský úsměv.

Dávka Dimitrijova sebevědomí byla pryč a následovalo rychlé chytnutí se za koňský krk.

„He." Vypustila princova ústa, když viděl, co slova dělají s jeho společníkem.

„To víš, že se mu to stalo." Ladný hlas tentokrát zazněl. Ale ne. Tentokrát Dimitrij natahoval uši, když promluvila Garnet. „Avšak nevím, jestli se to takhle počítá."

„Byl převlečený v ženských šatech a zezadu vypadal jako žena. Sestro proboha mlč!" Colin velice rychle nechal Dimitrije Dimitrijem, ať si balancuje. A zpomalil přitáhnutím uzdy, že kůň nyní kráčel vedle okýnka kočáru.

Avšak těžké záclonky zakrývaly, kdo sedí kde. Snad jen podle hlasu mohl hádat, že je blíže u své sestry.

„Nemusíš se hned rozčilovat. Každý si může splést chlapa se ženou. Když je k tomu ještě tak oblečený. " Daniel vydala přidušený chichot.

„Ale to byly mužské šaty. Takové, jaké nosí muži v Kotrisu." Chichotal se druhý ženský hlas.

„Garnet," zavrčel.

„Ah, takže to nebylo omylem, to bylo vinnou jeho nevzdělanosti." Ruka rychle stáhla záclonu a na prince se posměšně křenil druhý princ.

„Kdyby si raději vypadl z pohodlného sezení v kočáře na koně." Protože ten tvůj vzdělanec zase není úplně tak vzdělaný v jízdě -. "

Než to stihl Colin dopovědět. Před jejich očima, začal Dimitrij mizet. Asi udělal něco nepěkného, chytil špatně koně, zatahal za hřívu, kopl do slabin. Kůň se prostě splašil. A jediné, co k nim došlo bylo: „Pané!"

„A je to tu." Povzdychl si princ na koni.

„Ksakru, Dimitriji! Zastavte." Daniel okamžitě začala jednat. „Co tu stojíš? Jeď! Já vás doženu, hlavně zastav koně!" Rozkázala Colinovi a plácla koně, aby se i on rozběhl.

„Hej!"

„Proboha." I princezna se neubránila vykouknout.

„Pro něho snad ještě ne." Daniel se rychle přehoupla do sedla. „Jeďte dál opatrně. My si vás najdeme." Dala rozkazy doprovodu a kopla do slabin.

Sice si do kočáru sedla z trucu, protože se před Dimitrijem styděla a nesnesla pomyšlení, že se před někým bude červenat, jen co by si na to vzpomněla. Byla to nehoda, byla to nehoda. Opakovala si pořád v hlavě. A za to může Colin, nikdo jiný. Jako vždy. Bastard.

Ale jestli se teď něco jejímu rádci stane, do smrti by si to neodpustila. Věděla, že Dimitrij neumí na koni. Chtěla ho jen trochu potrápit, místo sebe.

„Bože zastav ho, Coline zastav ho." Šeptala během jízdy přes zaťaté zuby, jako večerní modlitbu.

Dimitrij i s koněm sjeli z cesty a řítili se z kopce k lesu, který zrovna nepůsobil moc, že tam budou jeleni a srny. A mezi stromy zmizel a za ním i jeho pronásledovatel.

Kam jste se mi ztratili? Daniel musela před lesem zastavit. Neviděla ani Dimitrije, ani Colina. Půda začala být až moc mokrá. Ale stopy na mechu ukazovaly, že tudy oba jeli.

„Jestli zapadnou do nějaké bažiny..."

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ..." Poplašený vysoký hlas se ozval z lesa.

Colin by takhle nedokázal zaječet, ale Dimitrije jsem nikdy neslyšela.

„AAAAAAA!" znova.

„Jeď." Pobídla koně. Sáhla si na opasek, že vytáhne meč. Pozdě si uvědomila, že je v kočáře na sedadle.

„Ksakru!" Proklínám nebe... a svoji paměť. „Hej! Kde jste?" Zakřičela okolo sebe. Světlo sem moc nepronikalo, třebaže bylo ani ne poledne.

„ÁÁÁÁÁ. Pomoc." Hlas šel více rozeznat, rozhodně to nebyl mužský, tedy ani Dimitrije.

„Vpravo." Daniel chtěla rychle otočit koně, ale jeho kopyta byla zarytá do mechu.

„Takhle to nejde," povzdechla si a sesedla.

Uvidíme kam to půjde.

Vzala do jedné ruky klacek, co měla pod nohama a druhou vedla koně za hlasem. Všude bylo mokro. A stromy začínaly být víc a víc u sebe.

„ÁÁÁÁÁ. Pomoc te mi někdo!"

„No tak nekřič, praskne mi z tebe hlava." Ten hlas byl určitě...

Pustila uzdu a začala se prodírat vysokou houštinou, kde je slyšela.

„Co po mne chcete! Pomóc."

Prodírala se rychleji a rychleji, začala si pomáhat i s tím klackem, kterým máchala před sebou, a tak si dělala cestu.

„N-někdo další sem jde, tam! Pomóc."

„Opravdu jsi hezká, ale my- AU!" Colin dostal po hlavě klackem zezadu.

Daniel se konečně dostala ven, aby uviděla celou tu scénu.

Před ní byl Colin, masírující si chvílemi hlavu a chvílemi záda, pak říčku, která tudy protékala, mokrého a umazaného Dimitrije, jak leží na zádech a zhluboka oddychuje a vedle něho dívku ve spodničce s vlasy zrzavými jako liščí kožich. Nikdy neviděla takovou barvu.

Třeštila vystrašeně oči na všechny tři a snažila se si zakrýt co nejvíc svou holou kůži.

Nádech a výdech.

„Coline otoč se." Vzala ho dost surově jednou rukou a násilně se mu snažila otočit tělo.

„Ale... AU!" Bránil se.

„Než stačil něco dalšího a hloupějšího namítnout, vzala ho Daniel podruhé klackem, ten to už bohužel nevydržel a polo-zlomil se, polo – rozpadl.

„Otoč se." Zopakovala více přísněji.

Když už použije takový tón, tak není radno ho neuposlechnout, i když byste byli třeba králové světa.

Princ uposlechl.

Otočil se k vylekané dívce zády.

„Dimitriji, zavři oči." I ten okamžitě poslechl.

„Ták!" otočila se i ona, „buďte bez obav. Nikdo z nás Vás nezneuctí nebo tak. Náš přítel... ten co leží před vámi, není dobrý jezdec a splašil se mu kůň. A tak nějak se sem dostal. "

„Jak ses sem dostal Dimitriji?" Colin se mu posmíval.

„Mlč!" umlčela ho.

„Jsem princ Daniel z Rosewallu. Máte mé slovo, že vaše čistota panny nebyla nijak pošpiněna, našimi pohledy nebo tak. Jste stále, čistá dívka s krásnými vlasy a tak... tak se vším." Nevěděla, jak to odůvodnit dál.

„Zdám se vám krásná?" Hlas dívky, a i tón se úplně změnil. Místo vylekaného a ukřičeného Á, to byl spíše hrající se škádlení.

A pak ticho.

Daniel se jen trošku pootočila, ze zvědavosti. Ale rusovláska byla ta tam.

„Už je pryč." Kývla na Colina, že se může i on otočit.

Pomalu a opatrně šla dolů za Dimitrijem.

„Jsi v pořádku?" poklepala na něj.

Odpověděl ji jen přikývnutím.

„Už se budeš jen vozit v kočáře. A to dokonce života. Ano? Slibuju, že tě už nikdy nenechám na koni."

„Ať ta holčina byla, co chtěla, jsem rád, že ten ječák je za mnou." Colin se nejdříve pošťoural v uchu a pak klekl a vzal Dimitrije z pravé strany za podpaží a pomohl mu vstát.

„Stejně ječela kvůli tobě." Rejpla si tentokrát Daniel. „Tak pojďme."

„Houštím?" Zarazil ji Colin v odchodu tou samou cestou, kterou sem přišla.

„A jak jste se sem dostali vy?"

„Okolo?" Kývl hlavou, kde vedla lesní cestička, kolem daného houští.

Oh. V ten moment měla Daniel pocit, že si s ní hrají bájní tvorové lesa. „Tak ho odveď, jak jste přišli a já odejdu, jak jsem přišla já. Mám tam koně."

Colin zvedl nechápavě obočí, ale pak jen pokrčil rameny. „Hlavně už žádný klacek." A šel s koňmi i s Dimitrijem.

Daniel se ještě na chvilku rozhlédla, zda někde neuvidí liščí vlasy a s drmolením se zase drala do houští.