Ačkoli oblek pro Harryho kupoval Severus, ještě ho v něm neviděl. Zrovna si strkal lektvary do skrytých kapes v hábitu, když Harry vstoupil do místnosti a prohlásil: „Myslím, že je moje kravata rozbitá."

Nejprve ho upoutalo, že nemá správnou barvu. Určitě si objednal lahvově zelenou se stříbrným lemováním, ne zářivě karmínovou. Ale i když to nebyl odstín, který by pro Harryho sám zvolil, tmavě červená nakonec mláděti dodala překvapivě ostré, mužné rysy. Možná za to nicméně spíš než barvy mohly samotné šaty – Harry v nich najednou stál nezvykle zpříma a oblek mu perfektně padl. Nikdo by nehádal, že je domácím mazlíčkem a ne vzácným hostem. Harry si zatím pohrával s látkou přiléhající ke krku, aniž by si všiml Severusova obdivného pohledu.

„To není kravata, ale vázanka," vysvětlil Severus. Dotáhl Harryho k zrcadlu a postavil ho před něj. „Tahle část se uváže na mašli." Pomalu mu předvedl, jak příslušný kus látky ovinout a utáhnout kolem krku. Harry bedlivě sledoval, jak Severusovy prsty pečlivě vytvářejí záhyby a uhlazují látku na místo.

Když byl hotov, Severus Harryho varoval: „Pamatuj si, že všem a za všech okolností musíš tvrdit, že jsi můj synovec, a jakékoli zvěsti o opaku popřít. Pokud by tě někdo chtěl obtěžovat, vyzvi ho, ať si to tom dojde pohovořit se mnou. Každopádně očekávám, že mi budeš stále na očích a v mé blízkosti." Nikdo z Rytířů by nebyl tak pošetilý, aby se pokusil Harryho odtáhnout stranou a obtěžovat ho; Malfoyovo sídlo ale nebylo místem, kde by bylo radno se jen tak potulovat, jak Harry míval ve zvyku.

Severus vykouzlil pomádu, aby zkrotil Harryho neposedné vlasy, pak prsty prohrábl několik neposlušných pramenů a pokračoval ve své přednášce: „Také očekávám, že se budeš chovat slušně k ostatním králíkům."

Jasně zelené oči se rozšířily, ale Harry nic neřekl.

„Ano, budou tam i další. A Harry –" Severus seslal další kouzlo, aby si očistil ruce, a pak otočil Harryho k sobě a zahleděl se mu zpříma do očí.

„Ani se na ně nepodívám. Přísahám," slíbil Harry.

„To bych ti radil." Severus zesílil sevření. „Budou tam lidé, kteří by mi tě okamžitě nechali vzít, kdyby se to dozvěděli. Jestli chceš zůstat se mnou, nesmíš za žádnou cenu prozradit, že jsi antropolág." Zvlášť ne Bellatrix. Možná by si Brumbál mohl na večer Harryho vzít k sobě a odpřisáhnout, že ho bude držet dál od potíží... Ne. Pokud byli příbuzní pozváni na Luciusův večírek, pak by vypadalo podezřele, kdyby Harryho nevzal s sebou. Kromě toho se už zase blížil úplněk a ani na hradě tedy nebylo kvůli Lupinovi zcela bezpečno.

„Co když na mě použijí Legilimens?" zeptal se Harry zachmuřeně a s jindy živýma očima plnýma obav. Bylo to jeho nejméně oblíbené kouzlo – nenáviděl ho snad ještě víc než smrtící kletbu nebo Cruciatus. Když Severus procházel seznam kouzel, „která mu Harry musí okamžitě hlásit, pokud je někde uslyší", Harry ho poslouchal bez jakéhokoli přerušení; oči měl u toho odhodlané a ústa pevně semknutá. Ať už Severus mluvil o čemkoli, nedal najevo žádné znepokojení. Když se Severus dostal ke kletbám, které se nepromíjejí, jen pokýval hlavou, jako by byl odborníkem na jejich používání. Jenom Legilimens u něj vyvolal očividný strach a řadu otázek. Další den se odmítal setkat s pohledem kohokoli jiného než Severuse, dokonce i s pohledy studentů, dokud ho Severus neujistil, že žádný student nitrozpyt neovládá a ze strany bradavického personálu mu žádné nebezpečí nehrozí.

Severus Harryho pustil a nabral si další porci pomády, která měla na Harryho vrabčí hnízdo jen pramalý efekt. „Jen klid. Nikdy nenavazuj oční kontakt delší než několik vteřin. Můžeš předstírat nesmělost, když to bude nutné, ale jinak si s tím nemusíš dělat velké starosti." Nechtěl Harrymu prozradit pravý důvod, proč si nedělá starosti. Už totiž nastražil falešnou stopu: v případě potřeby bude tvrdit, že je Harry jeho nemanželský syn, k němuž se nechce veřejně hlásit, ale byla to fáma, kterou nechtěl šířit víc, než bude nezbytně nutné.

*

Narcisa je přivítala ve svém domě s obvyklou noblesou. Zahalená do mořsky modrého hedvábí zdobeného vlnícími se liánami se zlatými a diamantovými květy, které se smyslně kroutily a rozvinovaly své okvětní lístky, vypadala jako císařovna. Vlasy měla vyčesané do vysokého drdolu a třpytily se šperky, které ladily s její róbou. Navzdory svému jmenovci nepatřila k těm, kdo obvykle nosí oděvy, o nichž by i Severus, který se v módě nevyznal, dokázal říct, že stojí za starou belu. Zda se jí Lucius snažil zalíbit, nebo si vylepšit své postavení mezi rytíři, se teprve uvidí.

Narcisa k němu natáhla útlou, bledou paži a nastavila hřbet ruky tak, aby jej Severus mohl políbit. „Je hezké tě zase vidět, Severusi... Už je to dlouho. Vítejte v našem sídle!"

„Potěšení je na mé straně." Severus mávnul směrem k Harrymu. „Dovol, abych ti představil svého synovce, Harryho."

„Zajisté." Očima přelétla po Harrym se stejným zaujetím, s jakým by se někdo díval na stojan v hale.

Pokud Lucius Narcisu o Harryho pravém původu informoval, pak jí také jistě zdůraznil, že je třeba zachovávat diskrétnost a jednat s Harrym jako s člověkem. Zakryl její faux pas tím, že se omluvil a nasměroval Harryho k Luciusovi, který byl právě v zajetí Bellatrixiny společnosti.

Severus se jim na uvítanou zlehka uklonil. „Luciusi, Bellatrix..."

Zdvořilostní pozdravy však přerušila Bellatrix: „Tohle je tvůj synovec?"

„Ano, to je Harry."

Harry vykročil vpřed a na tváři se mu objevil úsměv. „Rád vás poznávám."

„Okouzlující." Bellatrixin úsměv byl stejně falešný jako její poprsí. „Vůbec nevypadáš jako tvůj strýc; předpokládám, že jsi víc po matce."

„Přesně tak," souhlasil Harry, jehož úsměv se změnil na stejně uměřený jako byl ten Bellatrixin.

„Vyrostl jsi v Anglii? Zeptala se s ostrým pohledem v očích, který vyčkával na jakýkoli moment slabosti nebo zakolísání.

„Tady i onde." Harry se nepřestával usmívat.

„Jeden by si tě spletl s bystrozorem, Bello." Lucius líně položil ruku kolem Harryho ramen. „Pokud si ho přeješ zkoumat, udělej to později. Teď bych rád slyšel o tvé nové akvizici."

„Ach, samozřejmě." Rty se jí zkroutily do vítězoslavného úšklebku. „Měl by se vrátit co nevidět."

„On?" Lucius pozvedl obočí. „Ty jsi ne-?"

V tu chvíli se otevřely postranní dveře a dovnitř nakráčel pohledný, vysoký ramlík. Všechny oči v místnosti a rázem upřely na jeho široká ramena, silný trup, vypracované břicho a silné paže i nohy. Stříbřitě platinové vlasy se mu rozlévaly po zádech a končily těsně nad vypracovanými hýžděmi. Jako by k životu přišel antický kouros, jeho postavu od vytrčených růžových uší orámovaných bujnou bílou srstí až po široký bílý úsměv s řadami rovných zubů určovala pouze dokonalost. Vychutnával si pozornost, kterou v publiku vzbudil, nasával ji, zatímco kráčel po místnosti, a zdánlivě si nevšímal své téměř úplné nahoty. Jediným kusem látky, která jej zahalovala, byla bederní rouška, která jen zdůrazňovala velkou bouli v jeho slabinách. Dokonce i nohy měl holé jako domácí skřítek. V ruce držel Bellatrixin nápoj; Bellatrix si ho vzala a odvrátila se. Ramlík si spojil ruce před svým klínem a upíral oči na svou paní, jako by čekal, že každou chvíli vypálí další příkaz.

„Dárek od Rodolphuse," informovala Bellatrix jejich malou skupinu. Už roky toho pošetilce vodila za nos. Bylo nepravděpodobné, že by někdy přistoupila na jeho četné žádosti o sňatek, ale on zřejmě věřil, že se mu přece jen nakonec podaří si její lásku koupit.

„Severusi, rozhodně si musíš takového pořídit," zavrněla. „Dokážou ti poskytnout nevídané potěšení."

Vychloubala se jen z přesvědčení, že on si ve skutečnosti nikdy takový luxus nebude moci dovolit. Byla sice pravda, že jeho finance ani zdaleka nedostačovaly na to, aby si mohl pořídit takovou zidealizovanou dokonalost, jakou měla ve svém vlastnictví Bellatrix, ale měl Harryho. Prostoduchý, submisivní způsob, jakým na Bellatrix její ramlík pohlížel, na Severuse dojem neudělal. Dokázal si představit sex, jaký by s jejím bezchybným ramlíkem mohl mít; se svým krásným tělem a přirozenou servilitou by dělal všechno, na co by Severus jen pomyslel. A v tom byl právě ten problém.

Na tváři se mu objevil upřímně zlomyslný úsměv. „Je pravda, že estetická stránka tvého antropolága je poměrně uspokojivá. Ale já preferuji poněkud... samostatnější... partnery. Připadá mi příliš snadné, když nad nimi máš úplnou kontrolu."

„Samozřejmě," opáčila. „Ale složitost výzvy nemusí odpovídat získané hodnotě."

„S tím souhlasím. Je mnoho věcí, které jsem nikdy nezískal, a jsem na to hrdý." Ostře se na ni podíval. „Kromě toho jsem slyšel, že se antropolágové vyspí s jakýmkoli čarodějem nebo čarodějkou, kteří jsou pro ně dostupní. Neznepokojuje tě to?"

Bellatrix se po těch slovech rozzářily oči. Natáhla pavoučí ruku a zacinkala přívěskem náramku. „Tenhle klíč –" pohladila ho špičkou prstu, „mu brání v tom, aby beze mě dosáhl jakéhokoli potěšení. Není schopen vyjádřit své uspokojení ani dosáhnout vyvrcholení, pokud mu to nedovolím."

Severus měl tušit, že ve své honbě za úplnou sexuální kontrolou neponechá nic náhodě. Rodolphus musel být doopravdy šílený, jestliže po ní tak toužil.

„Fascinující." Severus se dal na ústup, zanechávaje Harryho až do začátku večeře ve společnosti pozvolna se hromadících zmijozelských studentů, kteří byli přizváni. Když byla večeře konečně ohlášena, Harry s tázavým výrazem ve tváři proklouzl od Draca k Severusovi. Severus ho vzal za paži a odvedl ho k jeho místu u stolu.

Večeře vypadala stejně jako všechny ostatní, které Severus na Malfoyových večírcích zažil: to znamená, že šlo o opulentní hostinu se záplavou chutných, umělecky zdobených pokrmů. Harry, který se do dobrého jídla obvykle vrhal po hlavě, na servis nejprve jen zmateně zíral; jíst začal teprve poté, co mu Severus potvrdil, že je všechno, co na stole vidí, poživatelné. Teprve když jídlo začalo, si Severus uvědomil, že udělal chybu, když Harryho nenaučil základům etikety a správného stolování při večeři. Obával se, že je tím mládě prozradí. Harry však vyčkával a pozoroval, jaké příbory Severus ke každému pokrmu vybere, než si vzal svůj vlastní a co nejlépe počínání mistra lektvarů okopíroval.

Harry byl jediným ramlíkem, kterému bylo dovoleno sedět u stolu. Ostatní klečeli na zemi a jedli zbytky ze stolu, které jim jejich pán hodil. Ačkoli se Harry přednostně soustředil na své jídlo a Severuse, jeho oči příležitostně – když se zrovna nezabývaly jeho dvěma největšími obsesemi – těkaly k ostatním králíkům v místnosti. Severus předpokládal, že zájem o ramlíky nebude u motáka, který vyrůstal odříznutý od kouzelnického světa, nijak nápadný, a nesnažil se ho tedy ukáznit, když upřeně zíral na Bellatrixina antropolága, jak olizuje z šťávu z jejích prstů. Koneckonců, stejně otevřeným způsobem na výjev zírala i polovina stolu; druhá pak jen předstírala, že to nedělá.

Ramlík se své činnosti věnoval s nepopiratelným sexuálním podtextem; na druhou stranu – sexuální podtext byl vlastně ve všem, co normální ramlíci obvykle dělali. Bellatrixin králík měl ve tváři výraz čirého vytržení, jasně modré oči mu jen zářily a tváře měl zrudlé vzrušením. Olizoval si prsty s takovou sugescí, až nebylo nejmenších pochyb o tom, že by pro přesně totéž udělal pro každého, kdo seděl u stolu, kdyby mu to bylo dovoleno. Díky jeho zjevnému sebevědomí a otevřeně vyjadřované sexualitě bylo všem jasné, že by se rád intimně sblížil s každým z nich, klidně i se všemi najednou, a pravděpodobně by všechny dokázal i docela dobře uspokojit.

Severus pohlédl na Harryho. Seděl v křesle ponořený do sebe a ostatních čarodějů a čarodějek si kromě několika zdvořilostních frází nevšímal. Severus se s výrazem, který vypovídal o mnoha věcech kromě touhy, zadíval zpět na ostatní ramlíky. Bellatrix možná svého ramlíka vlastnila, ale doopravdy jí nikdy nepatřil. Ne tak, jako patřil Harry Severusovi.

Severus se znovu soustředil na své jídlo, aby odolal náhlému nutkání projet prsty Harryho neukázněné vlasy.

Po večeři Lucius zahájil schůzi Rytířů. Harry neochotně opustil místnost s ostatními ramlíky, dětmi a manželkami, které nebyly členkami spolku.

Jakmile skončily zahajovací ceremonie, Lucius oznámil: „Navrhuji, aby se příští rok v Bradavicích konal Turnaj tří kouzelníků. Naši bratři z Kruvalu a Krásnohůlek souhlasili s účastí a vyšlou své nejlepší studenty, aby se zúčastnili."

Davem proběhlo mumlání, ale Lucius jej ignoroval. „Naše děti potřebují být hrdé na svůj původ a rasu. Úkoly budou koncipovány tak, aby měli šanci vyhrát jen ti nejlepší – nejčistší – čarodějové a čarodějky. Dost na tom, že jsou mudlovskými šmejdy zamořené naše famfrpálové týmy... Pokud Ministerstvo naše požadavky nepodpoří, budeme si muset najít vlastní způsoby, jak mládeži vštípit naše představy o čistotě a cti."

Bellatrix položila otázku, na kterou se ostatní zdráhali zeptat: „Jakým způsobem bude zajištěno, že budou vybráni pouze čistokrevní? Víme, že studenti Zmijozelu dosahují špičkových kvalit, ale totéž nemůžeme říct o ostatních kolejích a školách."

„Buď můžeme podvrhnout celý systém, nebo pomoct čistokrevnému studentovi či studentům, které pohár vybere." Nemusel zdůrazňovat, že se do turnaje dostane alespoň jeden čistokrevný student. Většinu místnosti by naopak překvapilo, kdyby byl vybrán byť jediný nečistokrevný. „Pokud se však rozhodneme vybrat šampiony předem, musíme si být jisti, že mezi nimi budou jen ti, kteří jsou hodní toho, aby reprezentovali kouzelnický svět. Sestavil jsem seznam možných kandidátů..."

Diskuze se natáhla na celé hodiny, ale stejně se na tom, kdo by měl být bradavickým šampionem, neshodli. Přesunuli se tedy raději k jinému tématu: současnému kurzu Gringottovy banky a úvahám, jestli by stran něj měli nějak intervenovat.

*

Jakmile schůzka skončila, Severus našel Harryho mezi studenty, kteří hráli famfrpál na Malfoyově miniaturním hřišti. Harry seděl na tribuně a s bradou v dlaních sledoval skóre. Když uviděl Severuse, vrhl se k němu.

„Už půjdeme domů?"

Severus neplánoval odejít tak brzy, ale Harry vypadal tak nadějeplně, že mu nedokázal říct ne.

Společně tedy z večírku prchli zpátky do Bradavic. Harry ze sebe začal strhávat oblečení, sotva za nimi zapadly dveře. „Bylo tam tolik králíků! Znamená to, že je teď má skoro každý?"

„Ne." Severus odhodil svůj plášť na stranu a začal si rozvazovat společenský límec. „Většina Luciusových hostů pocházela z vyšších tříd. Jsou otřesně bohatí." Na chvíli mu tok řeči přerušil výhled na Harryho protáhlá záda a okrouhlé půlky, když se mládě sehnulo, aby si sundalo kalhoty. „Bellatrix má hezkého ramlíka, co myslíš?"

Harry klopýtl, když se mu jedna noha zachytila v nohavici, a musel se chytit opěradla pohovky.

„Viděl jsem, jak se na něj díváš." Myšlenky na to, že by je mohl mít oba, zároveň, zaplnily Severusovi hlavu.

Harryho záda ztuhla.

Severus pokračoval: „Díval ses na něj přes stůl." Přešel k Harrymu a objal ho kolem ramen. „Kéž bych jim tě mohl ukázat," zašeptal Harrymu do ucha. „Kdybys ty klečel na kolenou a olizoval mi prsty, nikdo by mu nevěnoval ani vteřinu pohledu." Prohrábl Harrymu vlasy prsty a rozepnul knoflíky na jeho košili.

„Chtěl bys to? Aby na tebe všichni zírali?" Vsunul ruce pod Harryho košili a štípl ho do bradavek. „S takovou žádostí?"

„Já bych je nechtěl!" řekl Harry zuřivě a jeho tělo ztuhlo.

„Ale oni by chtěli tebe." Severus jej políbil a olízl hebkou kůži pod Harryho uchem, zatímco prsty obratně rozepnul zbytek knoflíků.

„Pokousal bych je." Harry se obrátil a zaklesl ruce do Severusových vlasů. „Pokryl bych si tělo jedem."

„Kterým?" Harryho penis už pulzoval v Severusově pravé ruce, zatímco levou rukou se snažil uvolnit svůj vlastní, dosud bolestivě sevřený v kalhotách.

„Použil bych náprstník," zašeptal Harry. Jeho prsty se v Severusových vlasech sevřely a napjal boky. „Udělal bych z něj mast, abych zvýšil jeho účinnost, a celý bych se jí pokryl. Ty a já – ach!" zasténal, když ho Severus štípl do ucha, „bychom byli imunní."

„Zabil bys kouzelníka jen proto, že se tě dotkl?" Severus přičaroval Harrymu zpět jeho ocas a uši a pohladil prsty chomáček černé srsti. „Jsi velice neposlušný králík." Zatlačil Harryho přes okraj pohovky. „Nemohl bych tě spustit z očí."

„Ne!" Harry zavrtěl zadkem a natáhl se dozadu, aby zachytil Severusovu ruku a nasměroval ji dolů ke svému otvoru. „Nechtěl bych... Nezabil bych ho tím, že by se mě omylem dotkl. Dal bych si ji pod oblečení."

„Třeba sem?" Severus se dráždivě otřel o Harryho naběhlý vstup.

„Och!" Harry se začal třást a roztáhl nohy dál od sebe. „Ano. Pod moje spodní prádlo. Tam, kde se mě nikdo nemá co dotýkat."

„Skutečně nikdo?" Severus se odtáhl a začal si svlékat zbytek oblečení.

„Nikdo kromě vás!" Harry se otočil a ještě víc nastražil uši.

„Kde přesně mám dovoleno se tě dotýkat?" Severus si stáhl košili.

„Všude!" olízl si Harry rty.

„Kde přesně chceš, abych se tě dotýkal?" Severus předstíral nonšalantnost, kterou trochu popírala jeho silná erekce, a jen očima přejížděl po Harryho těle.

„Všude..." Harry už měl uši napřímené tak, že se objevily jejich růžové boltce.

„Řekni mi to výslovně."

Harry vyskočil na opěradlo pohovky, vytrčil zadek a nohy roztáhl doširoka. „Tam uvnitř," zasténal, zatímco si jednou rukou začal třít skulinu mezi půlkami.

Jeho bezstarostné nevinnosti se nedalo odolat. Severus už nedokázal dál ztrácet čas, a tak ho sevřel v náručí a dotýkal se ho všude, kde se mu zachtělo.

Později, když leželi v posteli a lapali po dechu, se Severus snažil Harrymu vysvětlit, jak nebezpečný je směr, jímž se Harryho myšlenky ubíraly dříve toho večera.

„Víš, co by se stalo, kdybys otrávil čaroděje?"

„Zabili by mě," odpověděl Harry tisknoucí hlavu k Severusově hrudi.

Severus pohladil jeho měkké uši. „Ano. Právě proto to nikdy nesmíš udělat. Jestli ti někdo ublíží – jakkoli – řekneš mi o tom a já se o to postarám."

Harry zvedl hlavu, opřel si bradu o Severusovu hrudní kost a upřel na něj živé oči. „Co uděláte?"

„Vše, co bude nutné."

*

V den, kdy se studenti vraceli z prázdnin, se Brumbál přitočil k Severusovi. „Děkuji ti za ty časopisy, chlapče," řekl mu s vydatným jiskřením v očích. „Docela jsem si jejich četbu užil. Objevil jsem v nich vskutku fascinující články."

„Bylo mi potěšením," řekl Severus a pohrdavě mávl rukou, zatímco sledoval, jak Harry pobíhá mezi stoly a zdraví své přátele. Nakonec si sedl k Dracovi, přitiskli se hlavami k sobě a po celou dobu večeře si něco špitali.

Po večeři Severuse na cestě zpátky do jeho komnat zastavila Poppy. „Nechtěl by ses ke mně připojit na šálek čaje?"

„Samozřejmě." Severus ji tedy následoval do její kanceláře.

Zavřela dveře a nastavila kolem nich ochrany. „Poslala jsem Harryho krev a vzorky vlasů na rozbor do několika různých laboratoří." Přesunula se ke svému pracovnímu stolu a shrnula z něj tlustý stoh složek. „Soudě podle výsledků všech testů – zaslaných jak do laboratoří kouzelnických, tak těch, co se specializují jen na antropolágy – je to docela normální, zdravý ramlík. Jedinou zvláštností je ta jeho jizva. Zaslala jsem snímek s její přiblíženinou jednomu svému příteli, který je expertem na poranění způsobená kletbami. Napadlo mě, že ji možná budeš chtít odstranit, abys zamaskoval případné stopy, které by mohly Harryho jakkoli identifikovat."

Když viděla Severusův zděšený pohled, dodala: „Nemusíš se bát, ten přítel mi dluží laskavost a sám o sobě je velmi diskrétní. Ale znepokojilo mě, když řekl, že ta jizva vznikla v důsledku smrtící kletby."

Severus si posměšně odfrkl. „To je nemožné. Smrtící kletba seslaná tak blízko, aby mu dokázala způsobit jizvu, by ho zabila. Ledaže by proti ní byli antropolágové imunní?"

Poppy potřásla hlavou. „Pokud vím, tak nejsou. Údajně to nejspíš způsobila kletba, která se buď odrazila od nějakého předmětu, nebo nejdřív zabila jiného člověka. Nedokážu si představit, že by někdo chtěl zabít Harryho. Je naprosto neškodný. Ptala jsem se ho, kde k té jizvě přišel, a on řekl, že upadl."

Pokud Harry tvrdil, že si veškerá zranění způsobil pádem, pak nebylo divu, že Poppy začala být tak podezřívavá. Severus ho bude muset v umění lhát autoritám trochu zdokonalit. „Děkuji." Severus od ní přijal svitky, které mu podávala. „Zeptám se ho na to."

*

Harry ležel na posteli nahý a četl si v učebnici lektvarů. Když spatřil Severuse, odhodil knížku stranou, seskočil z postele a rozběhl se k němu. Severus si jej přitáhl do náručí a políbil ho. Teprve potom se zeptal: „Jak jsi přišel k té jizvě na čele?"

Harryho tvář potemněla. „Ministerstvo se mě snažilo zabít."

Severus očekával mnoho různých odpovědí, ale ne tuto. Na chvíli nebyl schopen ničeho jiného než zmateného mrkání. To určitě nemohla být pravda. Když se Ministerstvo rozhodlo nějaké zvíře utratit, obvykle to dělávalo raději pomocí lektvarů než kleteb. Nemluvě o tom, že kdyby si Ministerstvo přálo Harryho mrtvého, byl by... mrtvý. Severus už byl ze všech Harryho lží unavený, a tak ledovým hlasem řekl: „Ministerstvo k uspávání nepoužívá klet-"

Harry se mu vytrhl z náruče. „ALE ONI JE POUŽÍVAJÍ!" křičel. „JÁ NELŽU!"

Severus ještě nikdy neviděl Harryho tak rozzlobeného; hrudník se mu zvedal a v očích mu blýskalo. Dokonce i jeho počínající erekce rázem odumřela. „Pojď sem," řekl Severus konejšivým hlasem.

Harry překřížil paže a ani se nepohnul, zatímco na Severuse pohlížel zúženýma očima.

Bylo to vůbec poprvé, co mu Harry otevřeně odmítl poslušnost. Skutečně nelhal. Severus se přinutil pokračovat v klidném tónu a zeptal se: „Proč by tě Ministerstvo chtělo zabít?"

„Nevím."

„Pokousal jsi někoho?" zeptal se Severus obezřetně.

Harryho projel tělem záchvěv a tvář se mu zkřivila vztekem. „Ano, ale až potom, co se mě pokusili zabít!"

Nedávalo to žádný smysl. Jestliže se Ministerstvo pokusilo Harryho utratit, jak mohl zůstat naživu? Proč o tom incidentu nebyl žádný záznam v Harryho dokladech? Ministerstvo nemá žádný důvod, proč zbytečně utrácet ramlíky, kteří jsou neškodní. Jediné, co Severuse napadlo, bylo, že možná vybíjejí nadpočetná a nepovedená mláďata, ale proč s redukcí vrhu čekat tak dlouho? Copak se nedochůdčata nedají poznat hned při narození?

Severus přešel místností a sedl si na kraj postele. „Věřím ti," řekl Harrymu, který se stále chtěl zlostí. „Pojď, sedni si ke mně," poklepal na místo na posteli vedle sebe.

Harry k němu přistoupil a klesl na postel.

„Proč tě tedy nezabili? Co se stalo, žes skončil u mě?"

Harry se několikrát ostře nadechl, aby se uklidnil, a pak řekl: „Chtěli to udělat. Udělali by to, ale ta čarodějka je zastavila. Ona..." Harry zavřel oči a sevřel pěsti. „Řekla, že jenom potřebuju pořádnou výchovu. Vzala mě k sobě domů a..." ztišil hlas, „vycvičila mě."

„Znásilňovala tě?" zeptal se Severus zděšeně.

„Ne!" Harry se zachvěl a prudce zavrtěl hlavou. „Ne! Nutila mě uklízet, vařit, prát..."

To znělo docela přijatelně, ale Harry ta slova vyplivoval, jako by to byly nějaké formy mučení. Severus se naklonil, aby ho pohladil po uších. „To proto ses schovával, když jsme tenkrát potkali ty ministerské úřednice v Příčné?"

Harry přikývl.

Severus jej políbil na čelo. „Nemusíš se ničeho obávat. Nedovolím jim, aby mi tě vzali." Harry mu věnoval nejistý úsměv a objal Severuse kolem ramen.

Harry po několika hodinách sexu usnul, ale Severus zabrat nemohl. Ležel v posteli a jednou rukou objímal Harryho, který mu ležel na hrudi.

Proč by proboha Ministerstvo chtělo Harryho zabít? Co je přimělo změnit názor? Jistě, Harry věděl moc dobře, jak používat své zuby i pěsti, ale zdálo se, že v tomhle případě byl pokus Ministerstva o jeho vraždu nevyprovokovaný. A proč za tím účelem použili zrovna jednu z kleteb, co se nepromíjejí?

Harry ve spánku tiše vzdychnul a přimknul se blíž k Severusově hrudi. Severus pohladil jeho ochablé uši.

Nezáleželo na tom, z jakých důvodů ho chtěli zabít; Harry teď patřil jemu. Kdyby se mu ho pokusili odebrat, Severus by je zahrnul tolika odvoláními, že by neměli šanci se takového množství byrokracie zbavit do konce svého života. A kdyby na to přišlo, mohl Harryho také natrvalo převléknout za člověka.

Severus zvedl jedno přepadlé ucho a lehce ho v rukou pootočil. Ocas by mohl odstranit úplně a části uší by se daly přeměnit tak, aby vypadaly jako lidské. Problémem by mohla být jeho krev, ale to by možná dokázal vyřešit nějaký lektvar nebo zaklínadlo...

Určitě existovaly i jiné způsoby, jak obejít rozhodnutí Ministerstva, ale on ve svém životě dával přednost výzvám. Udělat z Harryho člověka do takové míry, aby prošel i krevními testy, aniž by se odhalila jeho pravá podstata, se zdálo být nemožným úkolem. A právě proto to byla výzva, kterou bylo třeba splnit. Přesto Severus doufal, že na to nikdy nebude muset dojít. Příliš by mu chyběl Harryho huňatý černý ocas a uši.

Pevně objal Harryho kolem ramen a teprve poté konečně usnul. Potřeboval se ujistit, že mu jej už nikdo nikdy nevezme.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kouros [kůros] – termín označující volně stojící starořecké (obvykle mramorové) sochy, které v životní velikosti vypodobňovaly mladé, zpravidla nahé muže dosahující nejvyššího stupně krásy; byly typické především pro území Attiky a Bojótie.