S koncem roku přišla spousta zařizování. Kromě běžné výuky si Severus oťukával potenciální zákazníky, aby si přes léto vydělal něco navíc. Jeho trik na konferenci vyšel. Zpráva o tom, že vlastní antropolága, se mezi ostatními mistry lektvarů rychle rozšířila, a jeho zapírání jen podpořilo jejich podezření, že vlastní obrovské bohatství získané praktikami, o něž se s ostatními odmítá podělit. Do prázdnin ještě zbývaly celé týdny, ale už nyní obdržel víc žádostí o lektvary, než kolik jich mohl stihnout uvařit. Pustil se do jejich třídění a rovnou vyřadil ty, které byly nepraktické, nelegální nebo by jen plýtvaly jeho drahocenným časem. Na žádosti, které na konci zbyly, odpověděl dopisem, v němž uvedl, že vzhledem k rostoucím nákladům si bude muset za svou práci účtovat více než doposavad. Pečlivě dbal také na to, aby v něm neurčitě popřel, že by v poslední době přišel k velkým penězům. Pokud se někdo na jeho antropolága zeptal přímo, výslovně popíral, že by byl čímkoli jiným než chudákem, který by si nikdy tak okázalý projev bohatství nemohl dovolit. Jak předpokládal, nejenže všichni jeho potenciální klienti souhlasili se zvýšenými cenami, ale nemálo jich dokonce nabídlo ještě víc peněz, než kolik žádal.

S tímto vědomím se snažil svůj program na léto udržovat co nejminimalističtější, aby měl čas na vaření. Došel k tomu, že s Harryho pomocí bude schopen dokončit mnohem více zakázek než kdy předtím, a možná i našetřit trochu peněz na malou dovolenou předtím, než na podzim začne nový školní rok.

Ačkoli se Harry zpočátku zdál být k návratu do Severusova domu lhostejný, každým dnem se těšil víc a víc – možná i proto, že věděl, že všichni jeho přátelé na letní prázdniny Bradavice opustí.

„Budeme spolu moct spát pořád!" řekl jednoho dne, když se chystali do Velké síně na snídani.

„Budu muset vařit," připomněl mu Severus.

„Jenom půlku dne," prohlásil Harry s nenasytným leskem v očích, při němž Severus začal tušit, že si během jejich společné dovolené odpočine jen velmi málo.

S povzdechem Harryho poplácal po hlavě a vystrčil ho ze dveří.

Na snídani Brumbál studenty upozornil, že konec roku už se blíží velice rychle. Profesorům zase připomněl, že toho večera přijedou zkoušející z ministerstva a připojí se k nim na soukromou slavnost. Severus, který na tuto událost zapomněl, měl v plánu strávit večer s Harrym.

„Proč nepřivedeš Harryho s sebou?" navrhl Brumbál, když společně sledovali, jak se Harry s ostatními Zmijozely směje nějaké historce, kterou jim zrovna vykládal Draco. „Pokud se má stát trvalou součástí bradavického personálu, měli bychom se k němu jako k zaměstnanci také chovat."

Severus ve skutečnosti s Brumbálem ještě neprobíral, co se s Harrym má v příštích letech stát. I když členové Správní rady souhlasili s tím, aby Brumbál Harryho v tomto školním roce zaměstnal (z větší části proto, že většina Harryho platu šla ze Severusovy kapsy), zajistit, aby Harry mohl zůstat natrvalo, byl tvrdší oříšek. Nejenže by museli nějak přesvědčit radu, že je Harry nezbytnou (nebo alespoň levnou) pracovní silou, ale dřív nebo později by si lidé začali všímat Harryho neobvyklého tempa stárnutí. Ve svém věku kolem třinácti let Harry zhruba odpovídal dospívajícímu lidskému teenagerovi. Za dalších sedm let by mu bylo v přepočtu třicet králičích. Takto staří antropolágové sice stále vypadali mladší než většina lidí v tomto věku a existovaly lektvary, které Severus mohl používat, aby si Harry svůj mladistvý vzhled ještě nějakou dobu uchoval, ale za dalších deset nebo dvacet let by se nedalo popřít, že Harry Severuse stran věku rychle dohání.

Protože to však byla otázka poměrně daleké budoucnosti, Severus mohl doufat, že to Rada nebude považovat za velký problém. Možná, že poté, co bude Harry svou funkci zastávat dostatečně dlouho, už by se dokonce nikdo nad odhalením, že je ve skutečnosti antropolág, nemusel příliš pohoršovat. To se však nedalo odhadovat dopředu – bude tedy muset mít pojistku a uplatit Luciuse, aby mu jeho přítel pomohl Radu přesvědčit a Harry tak mohl zůstat natrvalo.

Brumbálův návrh, aby Severus vzal Harryho s sebou na společný večírek zaměstnanců a ministerských úředníků, byl výborný a Severus přikývl, aby mu vyjádřil uznání. „Bude se nudit, ale zvládne se chovat slušně."

„O tom naprosto nepochybuji," přisvědčil Brumbál a mrkl na Severuse. „Pokusím se o totéž."

Když Severus Harrymu tu novinu oznámil, očekával mohutné protesty (zvlášť když měli původně v úmyslu strávit večer spoustou sexu), ale Harry jen trochu nakrčil nos a řekl: „Asi nebudeme moct zůstat vzhůru i potom, že ne?"

„Obávám se, že ne," povzdechl si Severus. „Nejlepší bude, když dnešní večer budeš brát jako zkoušku své schopnosti stát se zaměstnancem na plný úvazek. Kromě úředníků tam bude i několik členů Správní rady, a pokud chceš zůstat tady v Bradavicích, budeš na ně muset udělat dojem."

Harryho oči se rozšířily. „Mohli by mě odsud vyhnat? Musel bych žít ve vašem domě sám?" Vypadal, jako by mu bylo špatně.

Severus se usmál a zlehka polaskal jedno Harryho ucho. „Ne, samozřejmě že ne. Jen by tě mohli odvolat z pozice personálu. Pokud by vyžadovali, abys zároveň opustil hrad, koupil bych nějaký menší domek v Prasinkách a trávil tam s tebou každou noc."

Harry se ušklíbl. „To už bychom se nikdy nemuseli bát, že nás nachytají studenti."

Řekněme, že Harryho myšlenky byly dost jednosměrné... Severus mu prohrábl vlasy a řekl: „Utíkej. Přijdeš pozdě, abys pomohl Hagridovi. Po večeři se vrať do mých komnat."

„Oooh," vydechl Harry a nastražil uši.

„Abychom se připravili na večírek," doplnil Severus, po čemž uši opět zplihly.

*

Toho večera do sebe Harry jídlo doslova házel a odešel od stolu dřív než obvykle. Ani jednou se při tom na Severuse nepodíval, ten však moc dobře věděl, o co Harrymu jde. Po uplynutí přiměřené doby Severus dojedl a omluvil se. Brumbál mu vesele zamával, ale mistru lektvarů bylo celkem jedno, jestli ředitel tuší, co se chystá dělat.

Sotva dospěl do svých komnat, Harry se na něj vrhnul a Severus musel zavřít dveře kouzlem.

„Můžeme se opozdit?" zeptal se Harry, zatímco jeho prsty už spěšně přelétaly po Severusových knoflíčcích.

„Celou tuhle věc podnikáme jen proto, aby ses předvedl před Radou a ukázal, jak užitečným členem personálu jsi," připomněl mu Severus.

„Dokážu být užitečný i v jiných věcech," ušklíbl se Harry. Po těch slovech už se tomu, aby nepřišli o pár minut později, nedalo vyhnout.

Tou dobou, kdy dorazili (Harry si stále ještě urovnával své oblečení), už byla místnost plná lidí. Poté, co Křiklan odešel do důchodu, se v Bradavicích už moc večírků nepořádalo, ale Lucius a ostatní členové Rady byli odhodlaní to změnit. V poslední době se navíc podobné akce stávaly extravagantnějšími, což znamenalo, že se na nich především objevovalo víc vážených hostů, s nimiž se členové Správní rady mohli bavit. Pozvali nejen všechny ministerské úředníky, kteří dohlíželi na NKÚ a OVCE, ale i vlivné úředníky z Ministerstva obecně. Přítomno bylo i několik členů Valpuržiných rytířů a Severus věděl, že otázka nadcházejícího Turnaje tří kouzelníků bude uzavřena v jejich prospěch ještě než večer skončí. Polovinu Rady ostatně tak jako tak tvořili právě Rytíři.

Harry, stále ještě nepřivyklý pohledu na okázalý kouzelnický přepych, otáčel hlavou hned na jednu, hned na druhou stranu, když se díval na strop očarovaný tak, aby imitoval dramatický západ slunce, na gobelíny navržené tak, aby vypadaly jako vodopády, a na četné plovoucí podnosy s jídlem a pitím.

Severus, který byl naopak na podobně protivné výjevy zvyklý až příliš, přistoupil k Luciusovi, který stál opodál obklopený úředníky Ministerstva.

„Severusi!" přivítal ho Lucius s vlahým úsměvem, který byl jen málokdy upřímný. Tak sebestředný muž jako on byl na podobných večírcích ve svém živlu.

„Luciusi."

Poprvé od chvíle, kdy se setkali poprvé, si Lucius Harryho nevšímal a otočil se k malému davu shromážděnému kolem. „Dovol, abych ti představil několik známých. Slečna Hůrková z Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů."

Slečna Hůrková – velice obdařená čarodějka s tmavou pletí a širokým úsměvem – podala Severusovi ruku a obrátila se k Harrymu, aby ho také pozdravila.

„Jim Rose a Garry Trimble, z Odboru mezinárodní kouzelnické spolupráce." Sotva jim Severus stihl podat ruku, už Lucius kynul směrem k muži za nimi: „Za Odbor kouzelných her a sportů je tu Chris Daniels."

Tohle bude velice dlouhý večer. Už byli s úvodními zdvořilostmi skoro u konce, když Lucius prohlásil: „A – z –" přesunul se od několika předcházejících úředníků k muži, který se mezitím dal do řeči s jiným kolegou z Ministerstva. „Tom –"

Sotva se vysoký, tmavovlasý muž otočil, aby si se Severusem podali ruce, Harry doslova přelétl volné prostranství a tvrdě se do nabízené ruky zakousl. Severus zareagoval instinktivně dřív, než se nad tím stačil zamyslet. Popadl Harryho čelist, násilím ji rozevřel, aby uvolnil uvězněnou ruku, řekl: „Omluvte mě," a odkráčel do postranní místnosti, přičemž Harryho táhl s sebou.

Otevřel dveře, mrštil Harrym dovnitř, zabouchl za nimi a nastavil kolem ochrany.

Harry se vrhl ke dveřím, vzal za kliku a začal za ni trhat tak silně, že kdyby měl síly jen o ždibíček víc, dozajista by se utrhla. „Pusťte mě!" vřískal.

„Ty hloupé štěně!"

Harry si ho nevšímal, bušil pěstmi do dveří a silně do nich kopal.

Severus se k němu vrhl, chytil ho za ruce, zkroutil mu je za záda a jednou rukou mu držel zápěstí na místě, zatímco druhou přitiskl Harryho hlavu na dřevo. Harry zavyl a Severus ho rychlým kouzlem připravil o hlas.

„Teď," pronesl Severus mrazivě, přičemž svým hlasem nechal prostoupit veškerý svůj vztek, „se uklidníš a já tě pak pustím. Neudělám to dřív, než se znovu nezačneš dokonale ovládat. Je to jasné?"

Harry zavřel oči a pomalu přikývl.

Severus mládě pustil, ustoupil od něj a s mávnutím hůlky mu vrátil hlas. Stále tomu nemohl uvěřit. Dnes večer se měl Harry před Radou ukázat v tom nejlepším světle a dokázat, že je jako jeho asistent nepostradatelný! Ze všech příležitostí, kdy se takový kousek dal provést, si Harry musel vybrat ten nejhorší možný. Pokud Severus nevymyslí způsob, jak tuhle katastrofu napravit – a to rychle –, Harryho do rána čeká přinejlepším vyhazov z Bradavic, pokud ne přímo utracení.

Severus svůj vztek obrátil proti mláděti před sebou: „Jsi ten nejhloupější, nejdětinštější –"

Harry ukázal prstem na dveře a řekl: „On –"

„Zmlkni!"

„Ale on –"

Severus hůlkou znovu namířil na Harryho ústa. „Přikázal jsem ti, abys byl zticha."

Harry zíral na namířenou hůlku a udělal několik kroků vzad.

„Je mi jedno, co udělal."

Harryho oči se rozšířily.

„Nehraje to žádnou roli. Ty ses měl chovat tak, abys přesvědčit Správní radu, že budeš dobrým zaměstnancem. Místo toho ses choval tak zvířecky a infantilně, jak jsem to ještě neviděl. Nikdy jsem se za tebe nestyděl víc. Copak nevíš, co se děje s králíky, kteří koušou lidi?"

„Vím to," utrousil Harry. „Už jsem ho kousl a –"

„Ty jsi ho pokousal už předtím?!" Severuse přepadla touha Harryho popadnout a vytřást z něj duši. „Zbláznil ses, nebo té své natvrdlé hlavě prostě jen nemáš jedinou funkční buňku?"

„On –!"

Severus máchl hůlkou a utnul Harryho řeč tišícím kouzlem. „Ne! Nebudeš se se mnou dohadovat. Jak jsem ti řekl už předtím, naprosto mě nezajímá, co udělal. Pokud si za nějaké své chování zasloužil být potrestaný, měl jsi ho nahlásit mně a já bych si to s ním vyřídil. Teď, když jsi ho pokousal, hrozí, že tě nechají utratit. Copak jsem tě před tím nevaroval? Neříkal jsem ti snad, že nemáš kousat lidi?"

Harrymu se zablesklo v očích.

S hůlkou namířenou doprostřed Harryho hrudi udělal Severus dva hrozivé kroky vpřed a Harry se instinktivně přitiskl ke zdi. „Nebo snad ne?"

S očima přišpendlenýma k namířené hůlce Harry přikývl.

„A přesto jsi mě neposlechl. Varoval jsem tě, že pokud s tebou budou potíže, zbavím se tě, a ty jsi právě udělal to, co jsem ti výslovně přikázal, abys nedělal! Neutratil jsem všechny své úspory, abych se pak díval na to, jak se necháš utratit za to, že jsi naprostý imbecil!"

Z Harryho očí náhle vyprchala veškerá zlost; místo toho sklopil pohled k zemi.

Spokojený s tím, že už se mu Harry nepokouší odmlouvat, mu Severus vrátil hlas. „Pokud se dál budeš chovat tak, aby mi tě Ministerstvo odebralo, pak tě předtím, než se tě zbavím, donutím vynahradit mi veškeré náklady, které jsem na tebe kdy vynaložil."

Harry zděšeně zvedl hlavu. „Prosím, nedělejte to!" žadonil. „Omlouvám se. Už nikdy nikdy v životě nikoho nepokoušu. Slibuju!"

Na takové sliby už bylo trochu pozdě a Severusův hněv rozhodně nijak neumenšovaly.

„Můžu ti vůbec věřit, že ten slib dodržíš? Pochybuji, že na to máš dost inteligence."

„Prosím," žadonil Harry zoufale, zatímco v prstech kroutil kousek látky svého hábitu. „Už se to nikdy nestane. Prosím. Musíte mi věřit."

Severus na něj shlížel přes svůj nos. Jakkoli chtěl Harrymu věřit, nemohl opominout fakt, že bylo mládě často iracionální a impulzivní. Přesto by udělal cokoli, aby si Harryho udržel.

„O tom si promluvíme později. Teď půjdeš zpátky a tomu muži se omluvíš." Můžou Harryho chování svést třeba na nějaký závadný výrobek Weasleyovic dvojčat. Nikdo by o tom, jestli dvojice pověstných potížistů něco takového skutečně vytvořila, ani v nejmenším nepochyboval.

Harrymu se zkřivil obličej. „Nemůžu," řekl stísněně.

Jak se po tom, co mu Severus právě řekl, mohl odmítat omluvit? Copak si vážně vůbec neuvědomoval vážnost situace? Severus rozezleně řekl: „Můžeš a taky to uděláš." Zapíchl prst směrem ke dveřím. „Jdi."

Jako pod vlivem Imperia Harry učinil několik váhavých kroků ke dveřím. V polovině cesty se zastavil.

„Pokračuj."

Harry se otočil, vrhl zoufale prosebný pohled na Severuse a řekl: „Prosím..."

Severusův hněv byl tak žhnoucí a hutný, že měl potíže vůbec promluvit. „Pokud se tomu muži neomluvíš, prodám tě. Nemysli si, že to neudělám, protože udělám. Pokud nepůjdeš ven a neomluvíš se, večírek opouštíme a prodám tě okamžitě."

S úplně bílou tváří se Harry otočil ke dveřím, drtě v dlaních své oblečení. Náhle se zhroutil na podlahu, pohřbený pod tíhou svého hábitu.

Severus neměl žádný smysl pro drama. „Pokud to chceš takhle, budiž." Přiskočil k němu a byl si jistý, že Harryho vzpurnost zlomí ve chvíli, kdy je oba přenese do Obrtlé.

„Prosím," naříkal Harry hlasem zhoustlým slzami. „Prosím – jenom mě neprodávejte do bordelu. Prosím."

Harry nikdy neplakal, dokonce ani tehdy, když se zranil. Pohled na to stačil, aby smyl veškerý Severusův hněv. Harry svým postojem neodmítal vážnost situace – pomsta tomu muži pro něj prostě jen byla důležitější než cokoli jiného. Dokonce i než Severus.

Severus nevěděl, co ho šokovalo či znepokojilo víc – jestli to, že se ho Harry byl ochoten vzdát, jen aby se nemusel omluvit za své chování, nebo to, že Harry opravdu uvěřil, že by ho Severus byl schopný prodat do nevěstince.

Severus si klekl a zvedl ruku, aby Harryho pohladil po hlavě. Ten však ucukl a přikrčil se. Severus odložil hůlku a velice pomalu, aby Harryho nevylekal, si ho přitáhl do náruče. Přičaroval zpátky Harryho uši a jemně je pohladil.

„To je v pořádku," řekl jemně, když se Harry na jeho hrudi rozplakal. „Neprodám tě do nevěstince. Nikdy bych to neudělal. Jestli tě někdy budu muset prodat, ujistím se, že se dostaneš do dobrých rukou."

Harry popotáhl, proud slz už pomalu usychal. „Já od vás – já od vás nechci odejít," řekl stále ještě zadrhávajícím hlasem.

A přesto byl ochotný něco takového dopustit, jen aby se nemusel omluvit. Proč? Co mu ten muž udělal, aby to stálo za takovou reakci? Severus dál hladil Harryho zplihlé uši, když se zeptal: „Co ti ten muž udělal?"

„On –" škytl Harry a tvář se mu zkřivila připomenutou bolestí. „On –"

Severus se mu pokusil pomoct: „Ublížil ti potom, cos ho pokousal?"

Harry přikývl. „Seslal na mě... kletbu. Cruciatus."

Severus tomu sotva dokázal uvěřit. Ministerský úředník seslal na antropolága kletbu, která se nepromíjí? I kdyby Harry toho muže kousl za to, že se ho pokusil dotýkat, kletba Cruciatus nebyla adekvátním trestem – bylo to mučení. „Jsi si jistý?"

Harry přikývl. Dvakrát rychle nasál do plic vzduch. „Když mě odvedli na Ministerstvo, přicházel k mojí kleci každý den, vždycky na mě zamířil hůlkou a říkal slova začínající na ‚Cruci'. Když vyslovil ‚Crucio', bolelo to, ale ‚Crucia', ‚Crucium' nebo cokoli jiného ne."

Mnohočetné použití Cruciata na Ministerstvu? Nebylo divu, že měl Harry tak obrovský strach kdykoli, když na něj někdo mířil hůlkou.

„Dělal tohle všem ramlíkům?"

Harry zavrtěl hlavou. „Jenom mně. Byl tam ještě jiný králík – Sirius. Pokoušel se mě bránit, ale ten muž mu pak udělal totéž."

„Ministerstvo o tom vědělo?" zeptal se Severus zděšeně.

Harry přikývl. „Byli na něj naštvaní. Řekli, že kvůli tomu, co mi dělal, mě nebudou moct utratit, ale pošlou mě místo toho na převýchovu."

Celé to sotva bylo k uvěření, ale Severus nepochyboval, že Harry mluví pravdu. „Před jak dlouhou dobou se tohle celé odehrálo?"

Harry musel chvíli zapřemýšlet. „Dva roky?" odhadl s nakrčeným nosem. „Půl roku jsem strávil s čarodějkou v růžové, pak mě prodali v aukci a pak jsem byl v několika různých obchodech."

„A to všechno jenom proto, že se tě ministerský úředník pokusil dotknout a tys ho kousl –"

„Ne," zavrtěl Harry hlavou. „Nikdy se mě ani nedotknul."

„Tak proč jsi ho kousl?" zeptal se Severus podrážděně.

Harry se vytrhl Severusovi z náruče a v jeho tváři se objevil vztek. „Zabil mi mámu! Vyslal na nás kouzlo, máma se postavila mezi nás a kouzlo prošlo skrz ni a zasáhlo mě." Odhrnul si kštici a odhalil svou jizvu.

Na okamžik Severus dokázal na Harryho jen šokovaně zírat. Smrtící kletba nebyla obvyklou metodou utrácení antropolágů, a už vůbec nebyla určená k usmrcení ramlice přímo před jejím mládětem. Harry s ní musel být v okamžiku její smrti v těsném kontaktu, jestliže jej kletba dokázala zranit i poté, co prošla tělem samice. Severus se zmateně zeptal: „Proč na tvou matku seslal tu kletbu?"

„Nevím," odpověděl Harry hořce. „Nevím, proč to vy lidé děláte."

Bylo to vůbec poprvé, co Harry poukázal na to, že patří k rozdílným živočišným druhům. Severus si ho znovu přitáhl do měkké náruče a řekl: „Jestliže zabil tvou matku, zasloužil si mnohem víc než jen kousnutí."

Harry se opřel o jeho hruď. „Taky jsem mu zlomil ruku."

Severus pohladil stále ještě svěšené uši. „Máš právo být rozzlobený. Nicméně, měls mi to předtím říct. Potrestal bych ho za tebe. Neměl jsi ho pokousat."

„Já vím," řekl Harry nešťastně. „Jenže jsem dostal takový vztek, když jsem ho uviděl, že –"

„To je v pořádku." Severus dál hladil jeho uši. „Postarám se o to, aby se ti nic nestalo. Nech mě, abych se s ním vypořádal. A nepřibližuj se k němu."

„Co uděláte?" zeptal se Harry.

„Něco, po čem ho už nikdy znovu nenapadne, aby ti ublížil."

Harry zvedl hlavu a nastražil uši. „Opravdu?"

„Ano, opravdu," řekl Severus, naklonil se a jemně Harryho políbil. Harry ho objal kolem krku a rozplynul se v polibku. Když se od sebe odtrhli, Harry zašeptal: „Myslím, že se na ten večírek nemůžu vrátit. Pokaždé, když ho vidím, vzpomenu si na mámu a –"

„Neboj se," ujistil ho Severus. „O všechno se postarám."

Harryho uši se ještě víc napřímily a Severus neodolal touze zlehka poškrábat místečko za nimi, až se Harry zachvěl. Potom Harryho odvedl z postranní místnosti zpět do svých pokojů, kde se před odchodem ujistil, že se Harry v jejich vztahu cítí pohodlně a bezpečně.

Cestou zpět na večírek začal spřádat plány, a když dorazil, už přesně věděl, co udělá. Brumbál se k němu přitočil a pronesl: „Doufám, že se Harry cítí lépe. V tomhle ročním období se to stává, že se člověku udělá nevolno."

„Díky za zájem," řekl Severus. „Uložil jsem ho do postele. Ráno by mu mělo být lépe."

„Samozřejmě," přikývl Albus vědoucně. „Není nad to, když se člověk z nemoci pořádně prospí."

Severus se od něj odtrhl a našel Luciuse. „Obávám se, že jsem nepochytil celé jméno toho muže z Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, než se přihodila ta věc s Harrym."

V očích měl přitom nevyslovenou otázku. Lucius odpověděl: „Tom Raddle."

*

Protože ministerští úředníci byli pověstní tím, jak rádi hovoří sami o sobě, Severus věděl, že na večírku stráví celé hodiny. Několik členů Rady se za ním zastavilo, aby se zeptali, jak se Harry cítí, ale většina se raději tvářila, jako by k žádnému incidentu nedošlo. Raddleova ruka byla zahojená dřív, než se Severus vrátil, a když se znovu shledali, Tom se na něj usmíval a účastně se zeptal: „Už je vašemu synovci lépe?"

„Ano, děkuji vám," odvětil Severus s dokonale neutrálním výrazem a zdvořilým tónem. „Právě odpočívá. Neměl jsem ponětí, že je něčeho takového schopný. Prosím za vaše prominutí."

Tom velkodušně mávl rukou. „Při své práci na Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory jsem viděl už všechno možné. Slyšel jsem, že Harry často pomáhá při práci Hagridovi."

„Ano, je v péči o kouzelné tvory celkem zdatný."

Tom nepřítomně kývl a řekl: „Nikdy nevíte, co od těch potvor můžete chytit. Vždycky je na místě opatrnost, zvlášť co se dětí týče."

Severus nasadil výraz, v němž se mísily obavy i zvědavost: „Nemyslel jsem si, že by to mohl být problém, pokud dodržuje správnou hygienu. Opravdu existuje tolik nemocí, které jsou přenosné mezidruhově?"

„Samozřejmě!" přikývl Tom. „A ruku v ruce s tím, jak se domestikují další druhy, které nyní žijí ve společných domácnostech s lidmi, je to čím dál tím horší. Ale i když pomineme tohle, Hagridovi se podařilo získat několik vzácných, exotických tvorů, a kdo ví, jaké patogeny se s nimi dostaly do Bradavic. Na Ministerstvu se samozřejmě snažíme takové věci regulovat, ale nemáme dost lidí ani času na to, abychom testovali všechny druhy."

„Pochopitelně," odtušil Severus. „Nikdy jsem nebyl příliš rád, že Harry Hagridovi pomáhá, ale je to celkem tvrdohlavé dítě."

„Pochybuji, že se to stane znovu," řekl Tom. „Prostě ho kromě lidí a domácích skřítků držte dál od čehokoli jiného a během týdne bude jako rybička."

Buď byl Tom nejlepší herec, s jakým se Severus setkal, nebo skutečně neodhalil, že Harry ve skutečnosti nepatří k lidskému druhu. „Budu si to pamatovat," řekl Severus s úsměvem. Naštěstí Toma zanedlouho odvedl jiný host a Severus ho už nemusel dál snášet.

Totéž se ovšem bohužel nedalo říct o dalších hostech, a musel tak vydržet další dvě hodiny, než se konečně mohl rozloučit a vytratit se.

Jakmile se Severus objevil ve dveřích, Harry vyskočil z pohovky a spěchal k němu. Ještě než Severus vůbec stačil zavřít dveře, z Harryho úst se vyřinula záplava otázek. „Co se dělo? Vyhodí mě z Bradavic? Jak moc je Rada rozčílená? Co –"

Severus Harryho umlčel polibkem.

Harry se v jeho náruči rozplynul a náruživě mu polibek oplácel.

Severus jej zvedl a odnesl do ložnice, kde ho položil na postel a svlékl mu hábit.

„Všechno bude v pořádku," ujistil ho mezi polibky, když si propracovával cestu skrz Harryho oblečení, zatímco Harry se nešikovně pokoušel o totéž. „Předpokládají, že jsi prostě jen onemocněl."

„A ten muž –"

„Je pryč. Ráno už tu nebude."

„Omlouvám se, já –"

„Poslouchej," řekl Severus a na okamžik přestal Harryho svlékat. Vzal jeho tvář do dlaní a setkal se s pohledem jeho utrápených očí. „Nebylo správné, žes ho pokousal. Ne protože by si to nezasloužil, ale protože když ublížíš jemu, ublíží to tobě víc. Jsi antropolág. Pro blaho studentů nás Rada nechá předstírat, že jsi člověk, ale nikdy nezapomeň na to, že tě bez váhání tvrdě potrestají, pokud lidem ublížíš."

Harry přikývl, až mu uši zapleskaly o sebe. „To vím," řekl smutně, „ale bylo mi to jedno."

„Mně to jedno nebylo," řekl mu Severus. „Nepřeji si, aby se ti stalo cokoli zlého. A beztak mu dokážu ublížit mnohem víc, než to kdy dokážeš ty. Nechám ho trpět."

„Strašlivě?" zeptal se Harry a rychle ho políbil?

Severus do svých slov nechal proniknout veškerý svůj hněv. „Za své skutky si zaslouží smrt."

Harrymu se rozšířily oči a pevně sevřel Severusovy paže. „Vážně byste to pro mě udělal?"

Pro Harryho by udělal cokoli. „Samozřejmě," přikývl.

Harry ho s překvapivou silou strhl k sobě. Prudce se políbili, strhávali ze sebe přitom zbytky oblečení a nepřestali, dokud se obě těla neobnažila a Severus se neponořil hluboko do útrob Harryho těla. Harry ho držel tak pevně, až to bolelo, ale Severusovi to bylo jedno. Šukal Harryho nadoraz, ale pomalu, a mezi přírazy ho něžně líbal.

Harryho uši se zdvihaly výš a výš, a když konečně vyvrcholil a tiše zasténal Severusovo jméno, stály na hlavě tak vzpřímeně, jak jen to bylo možné. Severus Harryho pevně držel, když se sám udělal, a zlehka ho štípl do jednoho ucha, za což byl odměněn smíchem a hravým zavrtěním.

„Tak jemné..." pronesl Severus jako u vytržení, zlehka se jich dotýkaje.

Harry nakrčil nos. „To lechtá."

Severus mu přišpendlil ruce k sobě a dál trápil jeho lechtivé uši, dokud Harry nezačal pištět smíchy a prosit o slitování.

Pustil Harryho jen proto, aby se na něj vzápětí vrhl, a za chvíli už se váleli po celé posteli: Severus se snažil Harryho lechtat a Harry se snažil Severuse zalehnout. Když ho Severus každý takový pokus snadno odrazil, Harry změnil taktiku a vrhl se na jeho rozkrok. Severus jej však chytil, přehodil si ho přes rameno a vstal.

Cestou si Harryho dobíral: „Jsi příliš divoký. Myslím, že bys dnes měl spát ve své vlastní posteli."

„Ne!" vykřikl Harry a hravě do Severuse zatínal pěsti i chodidla. „Já nepůjdu!"

Severus se dostal až do obývacího pokoje, než se Harrymu podařilo natočit se tak, aby mohl svému trapiteli uštědřit hravý kousanec do ramene. Severus Harryho hodil na pohovku a vrhl se na něj, jen aby ho Harry převrátil, zachytil Severusův penis a dlouze ho olízl. V tu chvíli Severus boj vzdal, protože Harry svou kořist popadl a odmítal ji pustit. A tak se mistr lektvarů jen opřel o pohovku a hladil huňaté uši, zatímco se Harry přičinlivě pustil do práce.

Raddle bude dne, kdy Harryho poprvé spatřil, nadosmrti litovat.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Slečna Hůrková – v orig. Miss Bree, překlad je narážkou na Hůrku (angl. Bree), vesnici ve Středozemi, tedy fiktivním světě, v němž se odehrává většina děl J. R. R. Tolkiena.