Když na Severusovu tajnou poštovní adresu dorazil dopis s podrobnostmi o nové politice ministerstva, která nařizovala, že se všichni antropolágové musí podrobovat pravidelným ročním prohlídkám, v první chvíli jej napadlo vyhlášku ignorovat. Už dřív si dal tu práci a zaregistroval Harryho pod svou falešnou identitou; ale i kdyby snad chtěli pokutovat jeho „alter ego", nenastaly by žádné komplikace, protože Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory byl od Oddělení prosazování magického práva kompletně separovaný.

U antropolágů se však vyskytovaly určité nemoci a specifické tělesné stavy, o kterých madam Pomfreyová věděla jen tolik, že existují. Kdyby pak došlo na to, že Harryho jednou bude třeba ošetřit, musel by Severus uznat falešnou identitu za vlastní a hromadící se pokuty ze zákona doplatit. Jako nejlepší se tedy nakonec přece jen jevilo vzít Harryho na vyšetření a nechat ho naočkovat.

Protože vyhladovělé, potlučené mládě vůbec nevypadalo jako upravený chlapec, kterého si přivedl s sebou do Bradavic, Severus se nikdy neobtěžoval s jeho maskováním, když ho předtím, než odjeli do Bradavic, bral s sebou ven. Teď by bylo potřeba mnohem víc než jen přidat brýle a odstranit králičí uši, aby lidé nepřišli na to, že antropolág Harry je ten samý jedinec jako člověk jménem Harry Potter.

Severus domluvil schůzku na den, kdy obvykle poklízeli v laboratoři a doplňovali zásoby, a propašoval Harryho z Bradavic k sobě domů. Tam se pomocí mnoholičného lektvaru přeměnil na své druhé já a provedl nutné úpravy na Harrym. Pomocí lektvarů mu nabarvil uši a ocas na bílo a nechal Harryho kůži, aby se opálila do sytě skořicového odstínu. Se zamaskovanou jizvou a vlasy prodlouženými tak, aby mu spadaly až na ramena, Harryho vůbec nevypadal jako Harry. V domě sice zůstaly jeho staré tuniky, ale do chladného počasí pozdního března se nehodily. Severus proto mládě oblékl do pestře barevného hábitu, jaký viděl nosit ostatní antropolágy; oblečení Harrymu těsně přiléhalo k tělu a odhalovalo jeho ocásek. Karmínový oděv se stříbrnými doplňky byl na závěr doplněný lesklými černými botami.

Šťastný z nového oblečení a z vyhlídky, že stráví den mimo hrad, se Harry otočil na podpatku a chytil Severuse za ruku, aby se mohli společně odletaxovat na místo.

„Mohli bychom se zastavit na zmrzlinu?" zeptal se Harry nadějeplně.

Nebylo to sice při cestě, ale Severus neviděl důvod, proč by nemohli. „Pokud bude čas..."

Bylo to už dlouho, co Severus naposledy vzal Harryho ven v jeho králičí podobě, a během té doby úplně zapomněl, jaké to je, dávat otevřeně na odiv vlastnictví antropolága. V Bradavicích se na něj nikdo pomalu ani nepodíval, když kráčel chodbami s Harrym po svém boku. Ale na Ministerstvu každý, kdo je míjel, na Harryho nepokrytě zíral. Jeden kouzelník dokonce kvůli tomu, jak byl Harryho přítomností vyvedený z míry, málem naboural do sochy stojící mu v cestě. Několik čumilů také upíralo zkoumavý pohled na Severuse, jako by se snažili odhadnout, co je to za člověka. Málokdo měl takové bohatství, aby si mohl dovolit antropolága, a když Severus prošel kolem čaroděje, který vedl svou vnadnou ramlici ven z Ministerstva, majitel si s ním vyměnil povýšené pokývnutí na znamení, že oba do této vysoce privilegované skupiny patří.

Harry, který očima dychtivě přejížděl po všech těch stvořeních a dekoracích, které na Ministerstvu byly, vypadal, že si pozornosti, jíž se mu dostává, ani nevšiml. Jednotlivcům věnoval pozornost jen tehdy, když kolem něj prošla nějaká samice, na kterou pak civěl, jako by úplně zapomněl, že něco jako jeho druh vůbec existuje.

Když vstoupili do výtahu, Harry úplně ignoroval muže za ním, který mu neustále zíral na zadek a ocas. Místo toho se soustředil na pergamenové vlaštovky, které mu poletovaly nad hlavou.

V čekárně na Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory byli jediným antropolágem a jeho majitelem. Kromě nich tu byla už jen čarodějka sedící v rohu s košíkem plným maguářích koťat na klíně, a kentaur, který se právě hádal s recepční, jestli je potřeba jeho hafoňovi useknout rozeklaný vidlicovitý ocas, nebo ne.

Otevřely se postranní dveře a muž oblečený v hábitu asistenta veterináře na ně zavolal: „Harry? 421013. Doktor Hauser už na vás čeká."

Následovali muže zpátky do vyšetřovny a Severus Harryho rovnou pobídl, aby se posadil na vyšetřovací stůl.

„Bude si muset sundat oblečení," řekl doktor Hauser mezi papírováním.

Harry po Severusovi střelil vyděšeným pohledem, ale ten na něj jen pokývnul. „Udělej, co říká. Musí tě prohlédnout."

Harry si s nastraženýma ušima sundal hábit, přihrbený se posadil na okraj stolu podezřívavě si veterináře měřil pohledem.

Doktor Hauser se obrátil k Severusovi, krátce pohlédl na dokumentaci, kterou držel v ruce, a zeptal se: „Mívá nějaké alergické reakce?"

„Ne."

„Byl někdy nemocný déle než tři dny?"

Severus pohlédl na Harryho. Ten jen zavrtěl hlavou.
„Ne."

„Měl už mladé?"

Harry se znechuceně zašklebil a Severus znovu odpověděl, že nikoli.

„Je kastrovaný?"

„Ne."

Doktor Hauser se na Severuse zadíval. „Vzhledem k nedávnému intenzivnímu nárůstu populace antropolágů nyní požadujeme, aby všichni majitelé, kteří nejsou zároveň registrováni jako chovatelé, nechali své mazlíčky vykastrovat, nebo v případě samců, na kterých hodlají v budoucnosti chovat, dočasně sterilizovat."

„Sterilizovat?"

Doktor Hauser přikývl. „V podstatě jde o králičí obdobu vasektomie. Jde však o vratný proces, pokud si budete přát ho časem zařadit do chovu. Operaci případně mohu provést hned. Je to velice rychlý zákrok – než odejdete z ordinace, bude úplně v pořádku. V případě, že byste ho raději nechal vykastrovat, operace potrvá zhruba hodinu a na zotavenou bude potřebovat asi den."

Byla to ta méně odporná z obou možností, a tak Severus přikývl. „Dobrá tedy. Nechám ho sterilizovat."

Doktor Hauser přešel k Harrymu a vytáhl hůlku. V jednu vteřinu byl Harry ještě na stole, a v další vteřině už se schovával za Severusem.

Severus zapomněl, jak moc Harry nesnáší, když na něj někdo míří hůlkou. „To je v pořádku," uklidňoval ho, zatímco ho vzal za ruce a vedl zpět ke stolu. „Jenom zařídí, že nebudeš mít žádné mladé."

„Ale to já přece nebudu mít tak jako tak!" protestoval Harry.

„Já to vím, ale je to nařízení Ministerstva."

Harry prudce zavrtěl hlavou a přitiskl se k Severusově hábitu. „Nechci, aby mi něco uřízli!"

Severus jej zvednul a posadil na stůl. „Nic ti řezat nebude. Jen přeruší chámovody – trubice, skrz které se spermie dostávají ven z varlat." Zatlačil Harryho zpátky na stůl, roztáhl mu nohy a pak se postavil stranou.

Harry stáhl uši, ale zůstal ležet nehybně a nechal doktora přistoupit, i když ho nepřestával sledovat očima. Doktor Hauser v pravé ruce držel hůlku, levou natáhl a odsunul Harryho penis stranou. Při tom doteku Harry vykopl nohama a trefil doktora Hausera do hrudi tak silně, že ho odhodil nazad. V tu ránu seskočil ze stolu a znovu utekl, aby se schoval za Severuse.

„Nenechám si to udělat," prohlásil Harry. „Nepotřebuju to!".

Hauser se zadíval na Severuse a kousavě řekl: „Měl byste si svého králíka usměrnit."

Severus se narovnal do své plné výšky. „On tu operaci nechce, a má pravdu – nepotřebuje ji."

Hauser zavrtěl hlavou. „Potřebuje. Je to antropolág. Chovají se pouze pudově. Věřte mi, že roztáhne nohy při každé příležitosti, která se mu naskytne – ať už s vámi, nebo s někým jiným. Pokud chcete –"

Severus věděl, že jsou jakékoli dohady bezpředmětné, ale nemohl rukavici hozenou tímhle tvrzením nepřijmout. „Nevíte o něm naprosto nic. On nepotřebuje spravit."

„Až bude mít mladé –"

„To se nestane. Harry, obleč se, odcházíme."

Harry se dychtivě vrhl ze svého úkrytu za Severusovými zády, aby posbíral své oblečení, a pak znovu ustoupil za Severuse, aby se oblékl v soukromí.

Hauser to zkusil znovu. „Zákon vyžaduje..."

Severus se na něj pohrdavě podíval přes svůj nos a přerušil ho: „Zákon vyžaduje, abych zabránil svému antropolágovi v početí dalších neplánovaných vrhů. Jsem mistr lektvarů. Jistě mu dokážu zajistit potřebnou antikoncepční alternativu. Pokud to bude nutné, vyplním vám papíry."

Harry dokončil oblékání a Severus ho vzal za ruku. Střelil po veterináři posledním temným pohledem a řekl: „Pokud se mě pokusíte přinutit, abych na něm nechal provést jakýkoli další zákrok, zažaluji vás."

S tím vypochodoval z místnosti a vrátil se do čekárny. U recepčního stolu ohlásil: „Chtěl bych podat stížnost."

Recepční mu s vyklenutým obočím přes stůl posunula svitek pergamenu.

Harry chvíli trpělivě čekal vedle sebe, než se zeptal: „Kde jsou tu toalety?"

„Na konec čekárny a pak doleva," odpověděla mu recepční.

Harry se vydal směrem, který mu popsala.

Poté, co vyplnil všechny náležitosti stížnosti (dal si záležet na tom, aby přitom dostatečně zpochybnil veterinářovu profesionalitu a odbornou způsobilost), Severus podepsal také papíry prokazující, že je schopen řešit Harryho reprodukční problémy. Avšak kdyby na to přišlo, byl ochotný se třeba i zaregistrovat jako chovatel, jen kdyby to zajistilo Harryho bezpečí. Vůbec se mu nedivil, že se zdráhá podstoupit operaci tak důležité části těla.

Avšak ani poté, co dokončil veškeré papírování, se Harry stále nevracel. Možná si spletl cestu? Severus se ho vydal hledat.

Strčil do dveří toalet, ale u pisoárů nikdo nestál a všechny kabinky byly dokořán. Z té poslední se však ozval nízký mužský hlas, který právě říkal: „Nehraj si přede mnou na netykavku. Já vím přesně, co taková malá děvka jako ty doopravdy chce."

Vtom se ozval temný, rozzlobený hlas Harryho: „Dotkněte se mě a zabiju vás!"

Severus se vrhnul k poslední kabince. „Mastigo!" Kouzlo zasáhlo čaroděje, který Harrymu zíral na zadek, do zad a odhodilo ho stranou. Po Harryho tváři se rozlil šťastný výraz. Proklouzl kolem čaroděje válejícího se na zemi a připojil se k Severusovi.

Severus ho popadl za ruku a vedl je pryč z Ministerstva.

Obvykle bezstarostný a štěbetající Harry byl po zbytek cesty zticha, dokonce i když mu Severus koupil kopeček zmrzliny.

Když se zastavili v Severusově domě, aby se převlékli a odmaskovali, Severus si přitáhl Harryho k sobě. „Nemusíš mít strach," řekl a hladil přitom Harryho stále ještě skleslá ouška. „Už tě tam nikdy nevezmu, ne k tak nebetyčným tupcům!"

Harry zvedl hlavu a pohledem se střetl se Severusovým. „Slibujete?"

„Jistě." Severus ho políbil. „Nezasloužíš si, aby s tebou zacházeli tímto způsobem. Jsi mnohem cennější než oni."

Koutky Harryho rtů se zkroutily vzhůru. Postavil se na špičky, aby Severusovi mohl oplatit jeho polibek.

Poté, co se spolu pomilovali, vzal Severus Harryho zpět do Bradavic, kde je záhy přivítalo Dracovo naléhavé klepání na dveře Severusových komnat. Na okamžik byl mistr lektvarů v pokušení to ignorovat. Tak jako tak Draco nemohl vědět, jestli tam Severus prostě jen není, nebo se rozhodl na klepání nereagovat. Pohled na Harryho, který stále ještě nebyl tak docela ve své kůži, však nakonec rozhodl, a tak Severus mávnutím zrušil nazírací kouzlo a pustil Draca dál.

Severus otevřel dveře s pohledem upřeným na rozmazleného chlapce. „Doufám, že je to důležité."

Draco si Severuse nevšímal a zavolal na Harryho: „Hagrid má novou várku drsnochvostů!"

Harry vrhl na Severuse prosebný pohled.

Severus pohoršeně zavrtěl hlavou a řekl: „Tak utíkej." Kotlíky si vyčistí sám.

Harry vyběhl za Dracem ze dveří.

*

Ačkoli byl Harry po návštěvě na Ministerstvu zkříslý, nevydrželo mu to dlouho, a zvlášť ne poté, co se od Severuse dozvěděl, že se příští rok bude konat Turnaj tří kouzelníků. Během té doby, co spolu leželi v posteli po dlouhém a vyčerpávajícím kole sexu, na něm Harry vyzvídal každý jeden detail z předchozích ročníků turnaje.

„Vážně se museli utkat s draky?" vyptával se s hlavou položenou na Severusově hrudi a ušima napřímenýma.

Severus ho líně pohladil po zádech. „Ano, a to je přesně ten důvod, proč se budeš od turnaje držet co nejdál. Pro mládě jako ty je to příliš nebezpečné."

„Já se draků nebojím," vytahoval se Harry.

„To na mém stanovisku nic nemění." Severus zmáčknul jedno ucho. „Drak by tě v tu ránu přecvakl napůl. Zbožňují králičí."

Harry zabrblal: „To samé jste říkal o vlkodlacích, jak rádi jedí králíky, ale profesor Lupin se mě ještě ani nepokusil sníst."

Severus na Harryho povytáhl obočí. „Opravdu si myslíš, že bych nechal po škole řádit vlkodlaka, který miluje králíky?"

Harryho oči se rozšířily. „Vy mu dáváte nějaký lektvar, aby neměl takové chutě? Teda – myslím to tak, že vlkodlačí lektvar přece sám o sobě úplně nedokáže potlačit jeho vlčí stránku, nebo ano?"

„Máš pravdu, nedokáže," odvětil Severus. A pak – protože byl Harry dostatečně bláznivý, aby mu uvěřil – v té lži dál pokračoval: „Existuje mnoho různých metod, kterými můžu zajistit, že tě nesežere. Můžu tvoje oblečení pokrýt pachem, který ho odpuzuje. Můžu říznout jeho vlkodlačí lektvar přípravkem potlačujícím chuť na maso. Nebo ho můžu nadopovat zklidňujícími lektvary obecně. Nemusíš se tím už nikdy trápit."

Harry se mírně odtáhl od Severusovy hrudi, aby získal lepší výhled. Jeho oči byly jako talíře, když na Severuse pohlédl s nepokrytým obdivem. „Páni, to všechno dokážete?"

„Samozřejmě," řekl Severus samolibě. „Jsem mistr lektvarů."

Harry se ušklíbl. „Pokud tohle dokážete s vlkodlakem, pak to určitě svedete i s drakem! Mohl byste zařídit, abych se na něm mohl svézt!"

Zatraceně. Jak to, že mu to hned nedošlo? Severus rychle přispěchal s výmluvou: „S draky je to trochu jiné."

„V čem?"

„Nejsou to savci jako vlkodlaci a králíci."

„Takže...?"

„Takže je jejich limbický systém uspořádaný úplně jinak. Můžu uzpůsobit lidské lektvary tak, aby fungovaly i na vlkodlaky a antropolágy, ale nemůžu totéž udělat s draky."

Jenže Harryho touha zajezdit si na drakovi se nedala tak snadno zadusit. „No ale není to tedy jen otázka toho, jak moc lektvar upravíte? Víte přece, jak funguje jejich mozek, ne?"

Byla jen jedna věc, kterou Severus v takové situaci mohl udělat. Přetočil je, aby dostal Harryho pod sebe, a začal pomalu líbat jeho hrudník. „Samozřejmě."

„Ohhhh," zamumlal Harry a přitisknul tělo těsněji proti Severusovu. „V tom případě ten lektvar můžete uvařit."

„Můžu," lhal Severus. „Ovšem kdybych chtěl." Roztáhl Harryho nohy a uvelebil se mezi nimi.

„Bylo by to hrozně užitečné! Charlie musí vynaložit spoustu úsilí, aby draky zkrotil, ale vy byste to mohl s pár lektvary zjednodušit!"

Do čeho se to zase dostal? „Zdroje přísad do lektvarů nejsou nevyčerpatelné a některé z nich ani není snadné získat." A pak – předtím, než Harry mohl jeho lži prohlédnout – ho Severus rozptýlil jediným způsobem, o kterém si byl jistý, že dokáže Harryho zdržet od veškerých dalších otázek. Alespoň prozatím.

*

Severus se už před dlouhou dobou naučil, že Harry dokáže být ohledně toho, co si vezme do té své chlupaté hlavy, velice vytrvalý, a věděl, že na to, aby zapomněl na ježdění na dracích, bude potřeba opravdu hodně rozptylování. Nejlepší taktikou byly samozřejmě časté nabídky sexu, a i když se rychle blížil náročný konec školního roku, Severus se snažil Harrymu dopřát orgasmus při každé příležitosti. Právě s tímto cílem se mu podařilo předčasně se dostat ze schůzky s Brumbálem, odkud zamířil rovnou do knihovny, aby našel svého králíčka.

Harry seděl v nejzazším rohu obklopený knihami a s Grangerovou po svém boku. Když si Severuse všiml, udělal zvláštní věc. Zavřel knihu před sebou, otočil ji hřbetem k sobě, naklonil se nad ni a položil přes na ni ruce. Úsměv na jeho tváři byl upřímný a knihu zakryl tak nenuceně, že by si toho Severus nevšiml, kdyby nebyl po letech pozorování studentů zvyklý si takových detailů všímat.

Co před ním mohl Harry skrývat?

Severus ignoroval přítomnost Grangerové a řekl: „Přišla nová várka přísad."

Harry příliš dobře věděl, že žádnou objednávku, která by mohla přijít, neudělali, a jeho úsměv se ještě rozšířil. „Hned tam budu."

Severus věděl, že poflakování po knihovně by v Harrym jen vzbudilo podezření, a tak se otočil a vydal se zpátky do lektvarové laboratoře. Když Harry dorazil, vyspal se s ním a pak ho zase poslal pryč s výmluvou, že ještě musí oznámkovat nějaké eseje. Později, když si byl jistý, že je Harry v Lupinově učebně a pomáhá mu uklízet pomůcky, proklouzl do knihovny a požádal o nahlédnutí do seznamu knih, které si Harry naposled vypůjčil. Madam Pinceová mu ukázala seznam, který kromě publikací, které potřeboval na hodiny s Grangerovou, obsahoval také knihy o lektvarech, famfrpálu a kouzelných tvorech. Nic z toho neznělo jako téma, které by před ním Harry musel skrývat. Ať už četl jakoukoli knihu, zůstala v knihovně a nebyla z oddělení s omezeným přístupem.

Severus zamířil zpátky do své laboratoře, kde uvařil detekční lektvar. Musel být opatrný. Jakkoli se chtěl dozvědět, jaké tajemství to před ním Harry skrývá, nechtěl přitom poškodit žádnou knihu. Kromě toho se potřeboval ujistit, že v Harrym nevyvolá žádné podezření. Po několika hodinách vaření před ním konečně stálo jeho mistrovské dílo: čirá mast bez jakékoli vůně, která se dala natřít na kůži, aniž by zanechávala viditelné fleky nebo se dala snadno smýt. Na knihách však zanechávala stopy, které se daly zjistit pomocí kouzla až do následujícího dne. Jedinou nevýhodou bylo, že mast účinkovala jenom první tři hodiny po aplikaci, pak přestala barvit. Pokud by Harry nenavštívil knihovnu do třech hodin od probuzení, musela by se mast nějak reaplikovat znovu během dne.

Každé ráno předtím, než se Harry probudil, mu Severus pokryl dlaně mastí. V noci pak při svých pravidelných obchůzkách po hradě kontroloval, jakých knih se Harry v knihovně dotýkal. Po deset dnů nezjistil vůbec nic. Buď se Harry dotýkal knih později během dne, nebo s nimi nemanipuloval vůbec. Teprve když Severus dostal geniální nápad zamíchat mast do lubrikantu a říct Harrymu, že má nějakou neodkladnou a velice dlouhou schůzku, knihy v knihovně zazářily. Kromě publikací, které potřeboval na dnešní hodinu s Grangerovou – byl to něco, co se týkalo zákonů o maskování a skrývání pravé identity – Harry četl také knihy o mezidruhové přeměně a zákonných právech.

Že se Harry zajímá o možnosti, jak zůstat člověkem natrvalo, to Severuse nepřekvapilo. Vlastně to dokonce očekával, protože si byl dobře vědom toho, jak Harrymu vadí, když se někdo dozví o tom, že je antropolág. V Bradavicích Harryho nikdy nikdo neobtěžoval (pokud nepočítal Draca) ani se k němu nechoval jinak než jako k obyčejnému chlapci. Harry si dobře uvědomoval, jaký by mohl mít život, kdyby se byl býval narodil jako člověk, a zoufale si to tak přál. Severus se tomu ani v nejmenším nedivil.

Nicméně, jaký mohl mít důvod k tomu, aby se zajímal o zákonná práva nehumánních tvorů? Jedna z knih pokrytá Harryho otisky horovala pro svobodu domácích skřítků. Když vzal v úvahu Harryho výjimečně negativní postoj k domácím skřítkům, nedovedl si představit, že by Harry tak dychtivě studoval možnosti jejich osvobození o své vlastní vůli. Pravděpodobně za to byla částečně odpovědná Grangerová, ale ani jí by se nepodařilo v Harrym vzbudit zájem o témata, která by mu byla vyloženě proti srsti. Nemluvě o tom, že kdyby Harrymu šlo jen o domácí skřítky, nebyl by tak tajnůstkářský a knihu by před Severusem neschovával.

Chtěl se snad osvobodit sám Harry? Nikdy ani náznakem neprojevil, že by byl se Severusem nešťastný. Pokud něco, tak měl Severus naopak pocit, že jakýkoli jeho pokus se od Harryho i jen na chvíli odloučit vede k divokým scénám. Že by po tom všem špatně pochopil sílu Harryho náklonnosti?

Tahle myšlenka se v Severusově hlavě zahnízdila a nechtěla ji opustit po celou cestu dolů do sklepení. Jeho noční hlídka ještě neskončila, ale potřeboval vidět Harryho. Svlékl se a vklouzl do postele. Harry se k němu přivinul. Jeho uši se nejdřív trochu napřímily, ale hned vzápětí se zase uvolnily, jak se Harry propadl hlouběji do sna.

„Harry," řekl Severus, když s ním jemně zatřásl.

„Hm?" zeptalo se mládě ospale a na škvíru pootevřelo oči.

„Přemýšlel jsem o tom, že bychom léto strávili tady v Bradavicích. Co bys tomu řekl?"

Harry se zavrtal blíž k němu. „To zní fajn."

„Nebo by se ti spíš zamlouvalo jet domů?"

Harry zazíval. „Nevadí mi ani jedno."

Dříve toho roku dával Harry dost jasně najevo, že Severusovu domovu dává před Bradavicemi přednost. Co se změnilo? Severus pohladil jedno hebké ucho a řekl: „Jestli pojedeme domů, budeš smět zase vařit a uklízet."

„Aha," řekl Harry. Neznělo to zrovna nadšeně. „Dobře." Znovu zívl a zavřel oči.

Možná bylo léto strávené o samotě tím, co potřebovali. Severus kolem Harryho omotal paže a držel ho na své hrudi, dokud se také neponořil do spánku.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Limbický systém = část mozku spoluodpovědná za zpracovávání čichových vjemů a emocí, chování nebo funkci dlouhodobé paměti.