Černá a bílá, to je ta kočka s té věštby! Černá tma si tím byla naprosto jistá. Rozhodla se ale to téhle bílé chlupaté kočce neříkat.
Povolila stisk, ale ne tak, aby mohla ta kočka utéct.
,,Kdo jsi?" zavrčela a vrhla po ní ledový pohled. Modré oči jako tůňky měla ta mladá kočička otevřené do kořán.
Pak se zhluboka nadechla a pravila roztřeseným hlasem: ,,Jsem Bělinka. Toulavá kočka." mňoukla a Černá tma spokla své jedovaté poznámky.
,,Já jsem Černá tma, válečnice Měsíčního klanu..." zavrčel a nelítostně a snažila se vymyslet, co říct, aby neprozradila nic o té věštbě. ,,...a my potřebujeme zajatce." dokončila a snažila se znít sebejistě a tvrdě, i když plácala samé hlouposti.
Bělinka na ní zírala vystrašeně, ale ne tak, jako před tím.
Asi si myslela, že s ní skoncuje... Pomyslela si, ale kočka klanů nikoho jiného nemá zabíjet, pouze když jde jí nebo klanu o život.
,,Vstávej," zavrčela na ní a Bělinka se otřepala a zvedla. Zatřepala hlavou a upřela na ní své modré oči.
Černá tma pozvedla obočí a znova zavrčela. ,,Jdeme,"
Šla vedle ní tak, aby kdyby se pokusila utéct, chytila by jí. Šli lesem a slunce uż začínalo zapadat a když došli do tábora jeho slábnoucí paprsky je hřáli do zad.
Všechny kočky pak začali vylézat že všech doupat a vyděšeně na Bělobou zírali. Černá tma cítila, jak se třepe. Pak ze svého doupěte vylezla i Sněhulka, léčitelka Měsíčního klanu a když uviděla jí s Bělinkou zamyšleně se zamračila.
Asi jí došlo, to ve mě... Přemýšlela tiše Černá tma. ...že Bělinka je druhá kočka z věštby.
Všechny kočky na mýtině si spolu začali něco brblat a přitom nervózně koukali po Bělince.
Najednou se s keře vyřítil rudý blesk a vyskočil na vysokou skálu. Byla to Rudá hvězda.
Její švihnutí rudým ocasem všechny kočky utišilo. Všichni se na ní zvědavě otočili a posadili se.
,,Schyluje se náboj s Jezerním klanem," pravila mocným hlasem. ,,A my potřebujeme každého válečníka."
Pak se otočila na Černou tmu.
Nejspíš ví o té věštbě....
,,Černá tmo, přistup, i stou bílou kočkou." řekla dále velitelka.
Černá tma sykla Bělince do ucha. ,,Pojď,"
Ta bíla kočka si tedy stoupla vedle ní a prošli k vysoké skále davem koček, které jim uhýbaly z cesty.
Když došli k vysoké skále, velitelka se postavila a napřímila.
,,Jak ti říkají, bílá cizinko?" zeptala se.
Černá tma si všimla, jak se té chundelaté kočce chvějí tlapky strachem.
,,Já...jmenuji se Bělinka," mňoukla nejistě a rozpačitě přešlápla a olízla si náprsenku.
Rudá hvězda pokrývala hlavou a Černá tma netrpělivě švihla ocasem.
,,Budeme tě potřebovat k boji," řekla Rudá hvězda.
Taky nechce říct o té věštbě... Přemýšlela Černá tma. A tak si vymýšlí něco jiného.
,,Bělinko, než se s tebe stane válečnice, budeš muset projít výcvikem. Bude tě učit Černá tma."
Černá tma na ní vytřeštila své modré oči. ,,Co?! Já?!"
Bělinka udělala podobný vyráží v obličeji jako Černá tma. Zřejmě vůbec nevěděla o čem ta velitelka mluví. Pak se jí ale zaleskly oči.
Černá tma slyšela udivené mňoukáním koček za ní.
,,Co si o tom ostatní kočky pomyslí?" špitla jedna.
,,Prostě jen tak na Schromáždění řekneme, že máme v klanu toulavou kočku?!" mňoukla zlostně další.
Černá tma je chápala.
Ach jo, co to Rudá hvězda zase vymyslela? To už mohla tu věštbu rovnou prozradit...
Černá tma nechtěl urážet velitelku, ale nebyla si jistá, zda je toto její rozhodnutí pravdivé.
Brblání koček přehlušil hlas Rudé hvězdy.
,,Rozchod!"
Seskočila že skály, první se dotkla země předními tlapkami a poté zadními, pak už zmizela za kapradinovou záclonkou jejího doupěte.
Černá tma se se otřepala. Spánek jí pomohl, a tak měla dost sil vykonat tenhle praštěný úkol.
,,Fajn, pojďme," zavrčela.
Bělinka se zvedla a došla k ní.
První jí provedu táborem... Pomyslela si.
Černá tma šla a zamířila ke školce s Bělinkou v patách. Usoudila za dobré, jít jí nejprve ukázat, jak začíná život válečníka.
,,Tohle je školka," řekla pevným hlasem na kočku, ktéra k ní právě příbíhala.
Bělinka se udiveně zastavila. Měla vykulené oči. Školka se jí nejspíše zdá velká... Pomyslela si Černá tma.
Bělinka nakoukla do vchodu.
,,Pojď, jsem dovnitř,"
Bělinka jí ustoupila s cesty a nechala projít Černou tmu, aby se mohla zařadit za ní.
Hned v první místnůsce byla Chocholka a její tři koťátka.
Bělinka se usmála.
,,Ahoj, Černá tmo," mňoukla usměvavá matka. ,,Ahoj, ty jsi Bělinka viď? Já jsme Chocholka."
Bělinka k nim přišla blíž.
,,Jé, vy jste hezká koťátka!" mňoukla něžně. Koťata se k ní rozběhla a vyskočila na ní Bělinka se smála.
,,Hej, ty nech toho, to je můj ocas!" vypískla, když jí jedno z koťat do něj zarylo své maličké drápky.
,,No tak, běžte zpátky! Nechte Bělinku na pokoji!" okřikla je Chocholka.
Koťata se poslušně vrátila k ní do pelechu, a Černá tma usoudila, že bude lepší jít že školky ven, a nepůsobit už žádné další potíže.
,,Ve školce začíná život každého klanovníka." řekla, když už byli venku. ,,Jsi kotě, a v této školce si z matkou." řekla a zaspomínala na ty časy, kdy byla ještě kotě.
,,A pak až vyrosteš, se děje co?" zeptala se nevěřícně Bělinka.
Černá tma sklopila oči v sloup.
,,Když dosáhneš šesti měsíců, je s tebe učedník, ti žijí v tamtom doupěti," mávla ocasem na doupě oplocené keřem se střechou ze stromu.
,,Učí tě válečník, dokud se nestaneš také jedním s nich." řekla dál znechuceně Černá tma. Vůbec jí to nebavilo.
,,Ty spí tam?" švihla ocasem k tomu doupěti, kde by si teď nejraději dala dvacet.
,,A nemůžeme se tam jít podívat?" mňoukla zaujatě Bělinka.
Černá tma znova obrátila oči v sloup.
,,Teď ne, ale mohli bychom se kouknout do doupěte léčitelky," dodala, když Bělince zklesnul ocásek.
Rozběhla se tedy k doupěti, kde u vchodu seděla Sněhulka a zamyšleně hleděla do dály.
Když si jich všimla stoupla si a mávla ocasem na přivítanou.
,,Jdeš nováčkovi ukázat, jak to chodí u léčitelky?" mňoukla na Černou tmu, která z tvrdým výrazem ve tváři přikývla.
,,Tak pojď...Bělinko, ukážu ti bylinky." mňoukla.
Černá tma sledovala, jak jí ta mladá léčitelka ukazuje všechny ty bylinky a vysvětluje k čemu slouží. Někdy k ní dolehlo i slovo Hvězdný klan, takže pochopila, co všechno jí vysvětluje.
Pak došla zpátky a stoupla si vedle Černé tmy.
,,To je ta s té věštby," pravila a přitom se ani jednou nepodívala na Černou tmu, nýbrž na Bělinku, která si se zájmem prohlížela bylinky. Černa tma přikývla.
,,Já vím, Sněhulko, já vím."