Na zem se snášela noc. Někde v lese zahoukala sova. Začaly se objevovat první hvězdy. V křoví něco zašustilo a z něj pak vyskočil velký zrzavý kocour. Blýskl svýma jantarovýma očima po okolí. Rozhlížel se. Jakoby na někoho čekal. Sedl si a začal tlapkami nervózně hrabat do země.
Nikde nikdo. Ozvalo se jen vytí psů.
Najednou kocour zbystřil. Postavil se a zavětřil. Cítil pach Tůňkového klanu. Někdo zamňaučel. Nakonec přišla nějaká šedá kočka. Vypadalo to, že ji ten kocour zná.
"Buď zdráv Bleskový měsíci. Ráda tě znovu vidím." Pozdravila ho ta kočka.
"Já tě také rád vidím Tůňková hvězdo. Nevíš kde může Temný měsíc být?" Zeptal se jí Bleskový měsíc.
"Ne, opravdu nevím kde vězí." Odpověděla mu Tůňková hvězda.
Pak ale zachrastil jeden keř a z něj vyšel černý kocour. Jeho zelené oči zářily. V tlamě nesl malé kotě.
" No konečně, už jsme si mysleli, že nepřijdeš. A proč neseš to kotě? Chtěl jsi se nám pochlubit? To jsme sem ani nemuseli chodit." Vyhrkl Bleskový na Temného měsíce, který nestihl ani pozdravit.
" Tohle kotě jsem nepřinesl, abych se ním chlubil!" Ohradil se Temný měsíc potom, co kotě dal na zem.
" Chtěl jsem vám říct něco důležitého. Proto jsem vám na Shromáždění říkal, aby jste sem šli." Pokračoval Temný.
Jeho výraz najednou zvážněl.
" Důležitého? Zabíjí snad to slepé kotě vaše válečníky? Nebo co?"Zavtipkoval Bleskový měsíc. Tůňková hvězda se trošku uchechtla.
" Ne!" Zakřičel Temný.
" Nechte toho! Oba!" Přikázala jim Tůňková." Temný měsíci oč jde? " Zeptala se ho zvědavě.
" Kvůli její matce ji musím dát do jiného klanu." Odpověděl Temný.
" To je kočička? A do jiného klanu? Co se stalo? Řekni nám vše. " Zeptala se ho Tůňková.
" Ano, je to kočička, jmenuje se Šedunečka. Léčitelka mi prozradila, že v mém klanu je ohrožená. Někdo ji může zabít a proto jsem to řekl její  matce, ale ona mi řekla, abych ji dal nějakému jinému klanu. " Odpověděl Temný měsíc.
" Aha, takže ty nás prosíš, aby si ji někdo z nás dvou vzal? " Zeptal se ho Bleskový měsíc.
" Ano, prosím vemte si ji někdo. " Zaprosil Temný.
" Temný měsíci, to nemůžeš udělat! Naše klany tím pádem budou v nebezpečí! " Rozzuřila se Tůňková hvězda.
" Můžu! Léčitelka mi také řekla, že kdyby si ji nějaký jiný klan vzal, tak by byl v bezpečí, dokud by se u nás znovu Šedunečka neukázala." Odpověděl Temný.
" Aha, ale i tak si ji nemohu  Temný měsíci vzít. V mém klanu je jídla nedostatek, však víš, co dokáží udělat dvounožci. " Odpověděla Tůňková hvězda a vypadalo to, že ji to mrzí.
"Chápu to Tůňková hvězdo. A co Bleskový měsíc?" Zeptal se Temný a nervózně švihl ocasem.
Bleskový měsíc chvíli přemýšlel, ale pak odpověděl na jeho otázku.
" Dobře Temný měsíci, vezmeme si ji. Jídla máme dostatek a Hnědosrsti se narodila koťata."
" Moc ti děkuji Bleskový měsíci. Ale slib mi, že nikomu neřekneš odkud pochází." Řekl mu Temný měsíc.
" Slibuji." Slíbil mu to Bleskový.
" Dobře. V tom případě můžeme jít. " Řekl Temný a postrčil kotě k Bleskovému měsíci. Ten jej přijmul, rozloučil se s ostatními, vzal kotě do tlamičky a už upaloval pryč. Tůňková hvězda se s Temným měsícem také rozloučila a šla si svou cestou.
Bleskový měsíc ještě naposledy zamaskoval pach kotěte před tím, než vstoupil do tábora. Hlavou se mu pořád honily myšlenky. Udělal správnou věc? Nebude mít jeho klan potíže? Neměl ji radši nechat Temnému měsíci?    

Doufám, že se vám to líbilo! 🙂😺🙂
Tak ahoooj! 🙂😺🙂😺🙂😺