"Ty......... Smaragdičko....... Kdo je to vlastně Blesk?" Vyhrkla náhle Šedunka. Smaragdička zůstala chvíli nehnutě sedět.
"No.........je to.... tmavě zrzavý kocour se zelenýma očima a........ Co bych ti o něm ještě mohla říct? Zanedlouho se vrátí do tábora, tak se ho můžeš zeptat sama," spustila Smaragdička, kterou zřejmě ta otázka zaskočila, "A vlastně ne. Dnes má špatnou náladu. Nevím, proč, ale raději bych k němu vůbec nechodila ani zítra. A teď už mě nech spát. Jsem hrozně unavená. Tak dobrou noc." Zavrčela, stočila se do klubíčka a usnula. Šedunka na ni pár sekund zírala, ale pak toho nechala.
"Dobrou."Mňoukla a udělala to samé. Skoro už spala, když v tom do doupěte učedníků vběhli dva učedníci.
"Teda to bylo ale něco." Vykřikla nějaká kočička. Šedunka ji neviděla a proto se otočila na jinou stranu.
"To teda jo. Vidělas, jak se Bělák tvářil, když zjistil, co se děje? To byl ale výraz. Tvářil se jako kdyby mu někdo namočil čumák do vody." Zasmál se nějaký kocourek.
"Hej! Nemluv takhle o mém učiteli. On má na to právo! Velitel ji neměl přijímat do klanu!" Rozčílila se ta kočička a kousek se od něj odsunula.
"P-promiň Malinko, t-to jsem tak n-nemyslel." Zafňukal kocourek a sklonil hlavu.
"Ale neboj. Nic se nestalo. A vůbec..... Nevíš, kde je ta.... Šedunka?" Zeptala se kočička, které se říkalo Malinka.
"Tady jsem. Jestli mi něco chcete říct, řekněte mi to teď." Řekla chladně Šedunka a postavila se.
"Ehmmm," začala Malinka a rozhlédla se kolem sebe, "Noooo.... Ne, nic jsme ti nechtěli říct. Jen.... jen jsem se tak ptala. Chtěla jsem zjistit, jestli jsi už tady, že ano Zrzáčku?" Vysvětlila Malinka a zahrabala nervózně packami.
"Ano, Malinka mluví pravdu. Tak dobrou." Odpověděl Zrzáček, lehl si a zavřel oči.
"Dobrou." Mňoukla i Malinka a udělala totéž.
"Tak dobrou noc." Zamumlala Šedunka, stočila se do klubíčka a usnula.

"Halóóóó! Šedunkóóó! Tak vstávej!" Zařval jí do ucha povědomý hlas. Vmžiku rozpoznala Smaragdičku.
"Och, ahoj Smaragdičko." Mňoukla rozespale Šedunka a zívla.
"Celý tábor je vzhůru a ty tady spíš!" Zařvala naoko naštvaně Smaragdička.
"Běž se rychle najíst! Kopřiva už na tebe dávno čeká u vchodu do tábora!" Zavyla Smaragdička, pomohla Šedunce na nohy a sama utíkala ke svému učiteli. Šedunka se s ní rozloučila a zamířila k hromadě s úlovky. Vybrala si hraboše a rychle ho šla sníst. Za pár minut už stála před Kopřivou.
"Ahoj Kopřivo. " Mňoukla na pozdrav a zvedla ocásek.
"Ahoj Šedunko. Jak jsi se vyspala? Koukám, že dobře." Řekla Kopřiva a pokynula jí, aby šla ven z tábora. Šedunka poslechla. Hned se ocitla někde úplně jinde. Mezi větvemi stromů skoro vůbec neprosvítalo světlo. Na zemi se svíjel břečťan a Šedunka o něj málem zakopla.
"Takže Šedunko... Dnes se podíváme po našem území. Dobře si to tu zapamatuj. Budeš to jistě potřebovat." Oznámila Kopřiva, když přišla k Šedunce.
"Jasně." Mňoukla na to jen Šedunka a už utíkala pryč od Kopřivy jako malé, nezbedné kotě.
"Počkej na mě!" Zavolala za ní Kopřiva a rozběhla se za ní.
"Tak co je Kopřivo? Jsi pomalejší než ta....." Nedokončila větu Šedunka, protože cosi upoutalo její pozornost. V hustém křoví se mihl nějaký šedý kožich. Ihned rozpoznala kočku z Temného klanu.
"Černonoc! Okamžitě vyskoč z toho křoví!" Zařval Kopřivin hlas u Šedunčina ucha.
"No jasně. Už letím." Řekla drze Černonoc a ladně vyskočila z křoví. Její bledě červené oči doputovaly až k Šedunce a zkoumavě se na ni zadívala. Jako kdyby Šedunku skenovala pohledem!
"Co je? Proč jsi mě volala?! Jsem na svém území, tak si mohu dělat co chci!" Zařvala hrozivě Černonoc, vycenila zuby a zaryla drápy do země.
"Od té doby, co tě jmenoval velitel svou zástupkyní, jsi nějak zpychla." Mňoukla pohrdavě Kopřiva a odfrkla si. Zřejmě byly s Černonocí na bodu mrazu.
"Nesmysl." Procedila skrz zuby Černonoc, otočila se a nafoukaně odkráčela pryč od nich.
"Co je to s ní?" Zeptala se Šedunka a posadila se. Vytušila, že tohle bude na dlouho.
"Ále....," začala Kopřiva a zahleděla se do neznáma," jednoho dne zemřel náš nejlepší válečník, vlastně to byl nejlepší zástupce. Jmenoval se Javor. Byla jsem jeho nejlepší kamarádka. A po jeho smrti se velitel nemohl dlouho rozhodnout, koho dalšího vybrat. Myslel si, že Černonoc- tehdy milá a obětavá kočka- se s novou pozicí skvělé popere a srovná celý klan. Věřila jsem v to i já. Jenže to se nestalo. Místo toho Černonoc zpychla a......... stala se divnou. Skoro s nikým nemluví, na noc vždy zmizí někam ven, ale ráno se zase objeví. Nevím, co to s ní je." Zakončila a dlouze si povzdechla.
"Tak proč to nikdo neřeší?!" Vybuchla Šedunka. Nemohla uvěřit tomu, že se nikdo nesnažil ji zastavit.
"Zkoušeli jsme to." Kopřiva pokrčila rameny.
"Zkoušeli?" Šedunka už nevěděla, co dělat. Tenhle klan snad nikdy neodhalil žádná tajemství.
"Ano, zkoušeli. Jenže Černonoc na to vždy záhadně přišla a rychle se vrátila do tábora. A teď už pojď. " Řekla Kopřiva, postavila se a naznačila Šedunce, aby šla za ní.
Hmmmmmm. Černonoc je vážně divná. Jako kdyby...... ne, to nemůže být pravda. Černonoc přece nemůžou ovládat temné síly! pomyslela si Šedunka a po zádech jí přeběhl mráz. Černonoc přece nemohly navštěvovat temné síly. Nebo ano?

Tak a další kapitola je na světě! Doufám, že se vám líbila. Co asi Černonoc skrývá? ( Asi tušíte, že?) Můžete mi to napsat do komentářů.
Tak ahuuuuuuuuuuuuuuuj! 🐱🐱🐱