Ne! Ranní hlídka Temného klanu! pomyslela si Šedunka, zježila se jí srst a s hrůzou sledovala tři přicházející siluety koček. Vypadaly opravdu děsivě. Jeden kocour k ní opatrně přistoupil a změřil si ji pohledem. Jeho modré oči byly plné vzteku a jeho šedá srst se zježila.
"Co tu děláš?!!!" Zařval na ni a vytasil drápy. Šedunka si začala myslet, že je s ní konec, ale hnědá mourka se jí zastala.
"Popele?! Copak nevidíš, že je to jenom učednice a celá se klepe strachy?!!!  Přemýšlíš ty vůbec?! Co by nám podle tebe měla udělat?!! Vždyť jsme tři!" Zařvala mourka a podívala se na Popela zlostným pohledem.
"Ehmmm... Kopřivo....já....."Mňoukl rozpačitě Popel a sklonil hlavu. Šedunka z toho měla smíšené pocity. Předtím drsný kocour, teď vypadá jako malý učedník.
"Co ty?" Zeptala se ho Kopřiva.
"No.. já.... myslel jsem si, že na ni zaútočíme.." Odpověděl a zvedl hlavu, aby viděl, jak se Kopřiva tváří, avšak její výraz nenaznačoval nic.
"No jasně....mladí válečníci. Stříbřáku? Co navrhuješ? Půjde s námi k veliteli nebo ji vyženeme? Zabití není ta správná volba,ale Blesk....." Řekla a koukla se na stříbrného kocoura. Blesk? Co mohl udělat... Ne, to nemůže být pravda! On přece nemohl zabít Bleskového měsíce...... A nebo ano? Problesklo hlavou Šedunce a celá se otřásla.
"Není to tvoje vina Kopřivo.... Za to mohl Blesk." Utěšoval ji Stříbřák.
"A jestli chceš, tak ji můžeme... no... je to na tobě." Mňoukl.
"Ano, zavedeme ji k veliteli a ten rozhodne, co s ní máme udělat. Pojď kotě." Zašeptala Kopřiva a mrskla ocasem. Šedunka ji opatrně následovala....

"Co ta tady dělá?!!!" Vykřikla nějaká matka a schovala svá koťata potom, co se Šedunka s ranní hlídkou vrátila do tábora. Cesta proběhla dobře a bez jakýchkoli potíží. Kopřiva vedla celý průvod a Stříbřák byl na konci. Popel hlídal Šedunku a znepokojeně mrskal ocasem. Asi si myslel, že z toho budou jen potíže. Co na to řekne Temný měsíc? Nebude rozzlobený?Neměli Šedunku zabít?Na tohle určitě myslel.
Šedunka věřila Hvězdnému klanu a doufala, že jí pomůže.
Zatímco kráčela k doupěti velitele, ji něco napadlo. Něco, čemu nemohla uvěřit. Zastavila se. Ne... To nemůže být pravda! Vždyť jsem ani jednou nepomyslela na můj klan! Počkat... Co to tady žvaním! Bleskový klan už není mým domovem... Protože můj domov je zde... v Temném klanu! pomyslela si a šla dál.
U vchodu do doupěte velitele se zastavila a nadechla se. Kopřiva ji popohnala dál a sama vešla dovnitř. Šedunka uposlechla a vstoupila. Za ní přišli Stříbřák a Popel. Velitel seděl na kousku mechu a umýval se. Jakmile je zahlédl, přestal.
"Co tu chcete?" Zeptal se jich a když spatřil Šedunku, jeho tvář zkameněla.
"A co tu dělá ona?!" Prskl a švihnul ocasem.
"Veliteli...," začala Kopřiva a zahleděla se mu do očí, " tuhle učednici jsme našli na našem území. Kousek od území Bleskového klanu."
"Aha. Pokračuj." Mňoukl Temný měsíc.
"Popel ji chtěl zabít, ale zakázala jsem mu to. Se Stříbřákem jsme se pak domluvili, že ji zavedeme do tábora a s tebou si o ní promluvíme." Ukončila a sklonila hlavu.
Šedunku moc zajímalo, co na to řekne velitel a proto nastražila uši.
"Dobrá tedy. Promluvím si o ní se staršími. Ti budou vědět, co udělat. Zatím počkejte tady." Mňoukl Temný a odešel pryč.

Tak další kapitola po dlouhé době je na světě! Počítejte s tím, že další kapitola vyjde taky po dlouhé době, protože mám hodně úkolů. Doufám, že to pochopíte. A snad se vám tahle kapitola líbila! Tak ahuuuuuj! 😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺😺