Šedunka zavětřila. Ucítila pach myši a králíka. Králík byl blízko a proto se k němu vydala. Začala se pomalu blížit ke keři, kde se ukrýval.Byl jen jednu liščí délku před ní. Skočila a přistála vedle něj. Králík se lekl, snažil se utéct, ale Šedunka byla rychlejší. Přišpendlila ho k zemi, kousla a bylo po všem. Králík byl mrtvý. Zahrabala ho a šla k myši.
Myš byla schovaná pod keříkem. Šedunce stačila chvilka a už bylo po ní.
"Hrrrrrr. Tak kde jsou? Žádná myš, prostě nic!" Zamumlala si spíš pro sebe a kopla do listů. Najednou se zastavila. No počkat. Jak se vlastně nepozorovaně dostanu pryč z klanu a zároveň jim donesu toho králíka a myš? Hmmmmm.... Mám to! Vítězoslavně se ušklíbla.
Musím si tu myš někam schovat, aby ji nikdo nenašel. Pak půjdu do tábora, dám jim králíka a řeknu jim, že lov byl špatný! No jasně! A v noci tajně poběžím do lesa! Domyslela si svůj plán Šedunka.

"To si ze mě děláš srandu! Ty jsi ulovila jen králíka?" Křikl na ni Černoocas potom, co se Šedunka vrátila do tábora. Zrovna se stmívalo.
"Lov byl špatný." Vysvětlila mu to Šedunka.
"Ahaaa..." Řekl a zadíval se na ni zkoumavým pohledem.
" Ahoj Šedunko." Mňoukl někdo za ní. Šedunka se otočila a spatřila Mouroocase. Vypadal silnější než jindy.
" Ahoj Mouroocasy." Pozdravila ho.
"Už nejsem Mouroocas, ale Mourovatý měsíc." Oznámil jí Mouroocas.
"Tak to je super!" Vykřikla Šedunka.
"Běž do pelíšku. Za chvíli si vyberu zástupce." Mňoukl Mourovatý měsíc a kývl na ni.
Šedunka na nic nečekala a hned šla do doupěte. Jakmile tam vešla uviděla Pryskyřičku, jak se umývá.
"Ahoj Pryskyřičko." Pozdravila ji Šedunka.
"Jej ahoj! Dneska jsem byla s Černobílákem na prohlídce území! Nesnáším Hromovou stezku." Řekla Pryskyřička a odfrkla si.
Sotva to dopověděla, hned do doupěte učedníků vkročil Černík se Zelenkou.
Oba se usmívali a vypadalo to, že spolu o něčem mluvili.
"Ahojky." Mňoukl Černík a Zelenka také pozdravila.
"Ahoj, proč se tak usmíváte? Jste snad zamilovaní? " Zeptala se Pryskyřička a vybuchla smíchy.
"Jo, jsou nějací divní." Šedunka se neubránila smíchu.
"Hej! To není pravda! Jenom jsme si o něčem povídali!" Ohradil se Černík.
Zelenka na to nic neřekla. Jen pokývala hlavou.
"Klid, takhle jsme to nemyslely." Mňoukla Pryskyřička.
"Mourovatý měsíc si za chvíli vybere zástupce." Řekla Zelenka a usmála se.
"Já to taky vím. Mourovatý měsíc mi to řekl." Odpověděla Šedunka.
Najednou se ozval velitel.
"Kočky Bleskového klanu!" Začal.
"Ať se všechny kočky, které jsou dost staré na to, aby si ulovily svou vlastní potravu, dostaví k Vysoké skále na klanové shromáždění!"
Šedunka s Pryskyřičkou v patách vyběhla z doupěte. Všechny kočky už tam byly kromě Černíka a Zelenky.
Nakonec přišli i oni a sedli si vedle sebe. Šedunka si sedla k Hnědosrsti a pozorovala Mourovatého měsíce.
Tvářil se důstojně.
" Dnes jsme se tu sešli proto, abych si zvolil mého zástupce." Řekl Mourovatý měsíc a shlédl dolů na shromážděný klan.
"Nejprve však uctěme památku Bleskového měsíce. Dnes sedí se svými přáteli válečníky mezi hvězdami." Mňoukl Mourovatý měsíc.
Všichni hned ztichli a zadívali se na oblohu, která začala tmavnout. Na les se snesla noc.
"A nyní jmenuji zástupce velitele Bleskového klanu." Pokračoval.
Šedunka se rozhlédla. Přemýšlela koho asi velitel vybral. Možná vybere Kopretinu nebo Stříbrného pruha. Pomyslela si.
"Zástupkyní velitele Bleskového klanu bude Listovka." Prohlásil Mourovatý měsíc rozhodným hlasem. 
"Super!" Vykřikla Zelenka radostí, protože to byla její matka.
Šedunka byla také ráda. Měla Listovku v oblibě.
"Tak pojďme se najíst! Mám hrozný hlad!" Mňoukla Pryskyřička, lehla si na zem a dělala že umírá.
"Zvedni se ze země nebo ti nic nenechám." Poškádlila ji Šedunka a už utíkala k hromadě s úlovky.
Pryskyřička na nic nečekala a rychlostí blesku ji dohnala. Obě si vybraly straku a donesly si ji do pelíšku.
Po dobrém jídle se Šedunka olízla a něco si uvědomila.
No počkat! Vždyť jsem málem zapomněla na útěk! Spí všichni v táboře? zeptala se sama sebe Šedunka a šla zkontrolovat situaci.
Pryskyřička, Černík a Zelenka spali. Šedunka se zaradovala a vykoukla z doupěte ven. Na obloze zářila Stříbrná kožešina a měsíc. V táboře se nic nepohnulo. Jen sem tam bylo slyšet pochrupování spícího velitele. Proto Šedunka rychle vyklouzla a plížila se táborem. Vnikla do hlodášového tunelu a byla venku. Pořádně si oddechla a pokračovala dál. Pořád byla na území Bleskového klanu a navíc - a toho se Šedunka bála ze všeho nejvíc - tu někde byla noční hlídka. Co by udělala, kdyby na ni narazila? Vysvětlila by jim to? Ne! Nemohla nic takového udělat! Musela pokračovat a najít své rodiče i kdyby ji to mělo stát život! Stejnak v tomhle klanu nemá co dělat stejně jako Drápka!
Šedunka se začala plížit kapradím a snažila se nevydávat hluk. Soustředila se na různé pachy a utíkala k hranici s  Temným klanem. Zarazila se. Ucítila pach Bleskového klanu.
Noční hlídka! pomyslela si vyděšeně Šedunka a dávala pozor.
Něco zašustilo a z křoví se vynořil Vítr. Stál asi tak jedenáct liščích délek před Šedunkou. Naštěstí vítr vanul směrem k Šedunce, takže ji nikdo nemohl ucítit. Rozhlížel se a kývnul na ostatní. Vykročil v před a za ním se objevil Černodráp s Drápkou.
C-cože? Drápka je na hlídce? Šedunka si myslela, že špatně vidí, ale bohužel to byla pravda.
Pak se ale Vítr otočil a šel přímo k hranicím s Temným klanem.
Šedunka si ihned vzpomněla na tu ulovenou myš a rychle se vydala za ní. Ještě, že byla blízko a proto Šedunka nemusela jít daleko. Vyhrabala ji a vylezla si na jeden strom s akorátní dutinou. Vlezla si do ní a stočila se do klubíčka. Doufala, že ji nikdo nenajde a nepoví to veliteli. Pak se ale vydala do říše snů.

Tak další kapitola je na světě! Doufám, že se vám líbila! Tak ahoooj!!! 😺😺😺