Začalo svítat. Sluneční paprsky se prodíraly do doupěte učedníků. Najednou se ozval zděšený výkřik, který probudil všechny kočky v táboře. " C- co se d- děje?" Vykřikla Šedunka, která ještě spala.
" N- nevím." Odpověděla vystresovaně Pryskyřička.
" Pojďme. Určitě to zjistíme." Řekl Černík. Šedunka kývla na Pryskyřičku a Zelenku, aby také šly. Ale to, co uviděli bylo strašné. Popelina ležela na zemi a její šedý kožich se třpytil krví. Kolem ní stály nějaké kočky. Šedunka v nich poznala Černoocase, Kopretinu a Vítra. Pak přišel Lišák s Lístkem. Lístek byl Popelinin bratr a proto o ni měl strach. Bylo to poznat v jeho očích.
Mouroocas rychle přiběhl a něco si povídal s Lišákem. Lišákovy oči se leskly strachem. Šedunka s ostatními učedníky přišla blíž.
"Popelina žije!" Mňoukl nahlas Lístek.
" Opravdu? Myslel jsem si, že je mrtvá." Řekl Lišák. Pak se Popelina rozkašlala a otevřela oči.
" Lístku, Bleskový měsíc je mrtvý. Bojovala jsem ze všech svých sil, ale nepomohlo to." Řekla chraplavým hlasem.
" C- cože? Bleskový m- měsíc je mrtvý?" Zařvala na celý tábor Šedunka. Teď už se ho nemohla zeptat na ten sen. Vedle ní kdosi bolestně zaskučel. Byla to Pryskyřička.
"Neboj Pryskyřičko, vše bude v pořádku.  Mouroocas se stane velitelem. Uvidíš." Mňoukl chlácholivě Černík.
Pryskyřička se konečně uklidnila. "Popelino, dokážeš se zvednout?Musíš
zůstat u mě v doupěti." Zeptal se Lístek Popeliny.
" Ano Lístku." Řekla Popelina a hned na to se namáhavě zvedla ze země.
Šedunka už nevěděla co má udělat, aby se dozvěděla pravdu. Mám to říct Drápce? Ale jasně že jo! Je to přece moje učitelka! pomyslela si.
" Šedunko! Pojď! Běž se najíst a pak za mnou přijď do Písčitého dolíku." Přikázala Drápka Šedunce potom, co se objevila v táboře. Vypadala, jakoby ji mrzela smrt velitele, ale snažila se to skrýt. Šedunka už nad tím nepřemýšlela a šla si vzít z hromady s úlovky hraboše. Pryskyřička udělala to samé.
Když se obě najedly, Šedunka rychle utíkala do Písčitého dolíku. Dole na ni čekala Drápka.
"Tak Šedunko, dneska si zase procvičíme bojové umění." Mňoukla na ni Drápka, hned co Šedunka přišla blíž.
"Ehmm Drápko, víš mám takovou otázku. Chtěla jsem se na to zeptat velitele, ale ten je mrtvý. Tak mě napadlo, jestli o tom něco nevíš ty, když jsi moje učitelka." Řekla nervózně Šedunka.
"Oč jde?" Zeptala se Drápka a zadívala se Šedunce do očí.
"V noci jsem dostala sen. Asi od Hvězdného klanu. Stála jsem u Čtyř stromů. Pak se objevily tři kočky. Pravděpodobně Bleskový měsíc, Tůňková hvězda a Temný měsíc. Temný měsíc nesl v tlamě šedé kotě a Bleskový měsíc si ho od něj vzal. Pak celý sen zmizel. Nevíš o tom něco? " Šedunka byla zvědavá.
Po chvíli přemýšlení se Drápka nadechla a odpověděla :
" Vím co ten sen znamenal. Chceš se dozvědět pravdu? Dobrá, řeknu ti ji. V tomhle klanu nemáš co dělat...... Stejně jako já. Jsem tady kvůli tomu, že jsem zabila svého vlastního učedníka. Temný klan mě vyhnal, víš. Ale teď zpátky k tobě. Nenarodila jsi se tady, nýbrž v Temném klanu. Ano, v klanu zabijáků. A proč tě Temný klan dal Bleskovému klanu? Léčitelka dostala od Hvězdného klanu sen. Prý tě někdo může zabít. Někdo z Temného klanu. Proto to prozradil Temný měsíc tvé matce, ale ona mu řekla, ať tě dá jinému klanu. Znáš to, ne? Žádná matka nechce přijít o své kotě. " Mňoukla Drápka.
C-cože? Jsem z Temného klanu? Šedunce se nechtělo věřit Drápčiným slovům. Mám jí věřit? Proč mi to všichni zatajovali? Nemůžu tady jentak stát a nic si z toho nedělat! A vlastně... co se to se mnou děje? To nejsem já! Uvědomovala si postupně Šedunka, ale také zaryla drápy do země. Chtěla zabíjet, avšak to nemohla udělat. Zklamala by tím sebe samu,Hnědosrst a ostatní.
"Pochopím to, jestli odejdeš, ale musíš se mít na pozoru. Nebezpečí číhá všude." Mňoukla Drápka.
"Drápko, ty si myslíš, že bych odešla?" Zeptala se jí Šedunka.
"Ano, náš klan je takový." Odpověděla Drápka.
"A....... kdyby jsi chtěla odejít, tak ti v tom pomůžu. Chceš?" Řekla Drápka.
" Ne, neodejdu." Mňoukla Šedunka i když věděla, že odejde. Vypadala v pohodě, avšak uvnitř se zlobila. Na klan, na velitele i na sebe.
"Takže začneme s bojovým uměním nebo chceš lovit.... o samotě?" Zeptala se Drápka a pohlédla na Šedunku.
"Tak teda budu lovit." Odpověděla Šedunka a už utíkala pryč.

Vím, že tahle kapitola byla taková kratší, ale snad se vám, i  Axiomatitě líbila. Tak ahoooj!!! 🙂😺😺