Začalo svítat. Šedunka se vzbudila s velikým zívnutím. Když vyšla z doupěte učedníků, spatřila Kopretinu, jak si povídá s Mouroocasem. Kopretina ji zřejmě zahlédla a proto hovor ukončila, vzala si z hromady s úlovky hraboše a šla s ním k trsu kopřiv. To samé udělal i Mouroocas. Šedunka si myslela, že mezi nimi něco vzniká. Nějaká láska nebo co.
" Hej, Šedunko, už jsi jedla?" Někdo na ni zavolal. Šedunka se obrátila a uviděla Prašnodrápka. Jeho zelené oči zářily.
" Ne, ještě ne." Odpověděla.
" V tom případě si něco můžeme sníst spolu. Ano?"Zeptal se jí Prašnodrápek.
" Ehmmm. Promiň Prašnodrápku, ale nejraději jím sama." Šedunka se při těchto slovech zahleděla do země.
" Jo, to je v pohodě." Odpověděl zklamaně Prašnodrápek.
Šedunka se pak obrátila, zamířila k hromadě s úlovky a z ní si vybrala myš. V klidu si ji snědla a počkala, až se objeví její učitelka Drápka. Vždy, když nacvičovaly boj, se jí Šedunka bála, protože jednou omylem zabila svými ostrými drápy svého vlastního učedníka. Naštěstí si Drápka už dává pozor.
" Šedunko, pojď. Dnes tě naučím lovit veverky." Řekla jí Drápka, když k ní přišla.
" Dobře, už jdu." Řekla Šedunka a hned na to se zvedla ze země.

" Výborně Šedunko, veverky lovíš dobře, ale ještě to musíme trošku dopilovat." Řekla Drápka, když se vracely do tábora.
" Tak teď už běž. Veverky zanes na hromadu s úlovky. Ano? "Zeptala se Drápka.
" Jasně. " Odpověděla Šedunka a už utíkala. Hned za ní šla Drápka.
Sotva Šedunka vkročila do tábora uslyšela, jak se hádají  Zelenka a Prašnodrápek.
" Miluješ ji! Já jsem to viděla!"Zařvala Zelenka na Prašnodrápka.
" Ne, to není pravda! " Zařval zuřivě Prašnodrápek. Srst se mu zježila.
" Ale je! Koukal jsi na ni úplně zamilovaně! A ten povzdech, když tě odmítla! Ten jsem nemohla přehlédnout! " Zelenka vypadala šťastně, když se s ním mohla hádat.
" Nechte toho!" Zakřičela na ně z plných sil Šedunka.
" A ještě se tě zastává!" Dodala Zelenka posměšně.
Šedunka už tu hádku neposlouchala. Byla rozzuřená. Vůbec nevěděla co dělá, ale když to zjistila, bylo pozdě. Celý klan viděl co udělala. Drápla Zelenku do břicha, tak silně, že se jí z rány řinula krev. Zelenka zakřičela bolestí. Šedá válečnice Popelina ihned spěchala za léčitelem Lístkem. Lístek přiběhl s pavučinami a s nějakými bylinkami. Rychle se podíval na Zelenku a pak už dělal co mohl, aby krvácení zastavil.
" Co jsi to udělala?" Zařval někdo za Šedunčinými zády. Šedunka se otočila. Spatřila někoho, koho v této chvíli nechtěla vidět. Před ní se rozzlobeně tyčil Bleskový měsíc.
"Jj-já.... oo-omlouvám s-se B-bleskový m-měsíci. N-nechtěla jj-jsem t-to uu-udělat." Řekla Šedunka provinile a sklonila hlavu. Bylo jí to opravdu líto.
"Tak ty se omlouváš... Proč jsi to provedla? To tě nenapadlo, co jí můžeš provést? Vždyť je mladší než ty!" Seřval ji Bleskový.
"Opravdu je mi to líto Bleskový měsíci. Ale ona říkala, že Prašnodrápek mě miluje! V tu chvíli jsem nevěděla, co dělám a tak se to stalo...." Odpověděla stále se skloněnou hlavou Šedunka.
"Aha. Tak se jí omluv. Ale nejdřív jí řeknu, ať se ona omluví vám." Řekl Bleskový a šel za Zelenkou, která už vypadala docela v pořádku.
"Omlouvám se. Promiň Prašnodrápku, promiň Šedunko." Omluvila se jim Zelenka, hned potom, co Bleskový měsíc pokynul hlavou, aby Prašnodrápek a Šedunka přišli.
"Já se taky omlouvám Zelenko. Měla jsem přemýšlet." Po těchto slovech Šedunka zase sklonila hlavu. Všimla si, že k nim jde Lístek.
"Zelenko, pojď. Ponechám si tě nějakou dobu u mě, kdyby ti to začalo znovu krvácet." Oznámil Lístek Zelence.
"Dobře." Řekla Zelenka a pomalu šla za léčitelem.
Stmívalo se. Hlídka se vrátila a proto si Šedunka vzala k večeři hraboše. Po dnešním lovu měla hlad. Zrovna, když ho nakousla, k ní přiběhl Černík s veverkou v tlamičce. Položil ji.
"Ahoj Šedunko. Co se stalo?"Zeptal se jí. Jeho jantarové oči zářily.
" Ále nic. To ti může říct Prašnodrápek." Odpověděla mu Šedunka.
" Aha. Co jsi se dneska učila? Já jsem lovil. " Zeptal se Černík.
" Drápka mě učila lovit veverky. Tuhle jsem ulovila já, víš? " Odpověděla mu.
" Ty? Tak to je super!" Zařval Černík skoro na celý tábor. Měl obrovskou radost, protože to byl Šedunčin bratr.
"Už půjdu spát. Dobrou Černíku." Řekla Šedunka potom, co snědla svou porci. Zívla si. Byla velmi ospalá.
"Dobrou Šedunko." Popřál jí také dobrou noc Černík.
Šedunka utíkala do doupěte učedníků. Těšila se na svůj pelíšek.
Jakmile do něj lehla, hned usnula. Ponořila se do zajímavého snu. Byla vedle nějaké vysoké skály. Začala to tu poznávat. Tohle místo znám. To je místo, kde se konají Shromáždění! To jsou Čtyři stromy! pomyslela si Šedunka.
Najednou spatřila tři kočky. Jedna z nich byla Tůňková hvězda. Tu si Šedunka pamatovala ze Shromáždění. Další kocour byl Temný měsíc. Poslední kocour byl Bleskový měsíc. Temný měl v tlamičce kotě, které mělo stejně zbarvený kožíšek jako Šedunka. Šedunce to připadalo divné, když si Bleskový měsíc to kotě převzal. Pak celý sen zmizel. Šedunka se probudila ve svém pelíšku. Byla noc. Co to mělo znamenat? Byl to sen od Hvězdného klanu? Mám jít za velitelem? Takovými otázkami se zabývala Šedunka. Věděla co udělá. Půjde za velitelem a zeptá se ho, co to mělo být.

Tak 1. kapitola je na světě! 😺Snad se vám líbila! 😺🙂😺