Kapitola 9

Ani nevěděla ,jak dlouho u řeky s Krvedrápem byli ,ale chvilka to určitě nebyla.
Oba dva tam nakonec usnuli , ale po chvíli Bílou vzbudilo hlasité šumění deště a bubnování kapek o listy stromů.

Líně zvedla hlavu a unaveně zívla , zatímco se ještě poměrně rozespale rozhlížela po okolí.

Vážně tu byli docela dlouho.
Slunce schované za hustými ,tmavě šedými mraky se už pomalu chýlilo k západu a vzduch se značně ochladil ,až se jí do krátké srsti dala trošku zima.

Byla ráda ,že velký kámen na kterém leželi ,se nacházel pod stromem,takže na ně naštěstí nepršelo a ona tak nemusela řešit mokrou srst.

Ladně se zvedla na tlapky a zatímco si čechrala a upravovala bělostný kožíšek ,otočila se směrem ke Krvedrápovi ,aby na něj během svého upravování měla dobrý výhled.

Proč to tomu darebákovi sluší i ve spánku ?

Tiše zavrčela ,aby zahnala tyhle myšlenky a přiměla se od něj odvrátit pohled. Už se nad tím rozplývala dost. Pro dnešek to stačí.
Okouzleně zírat ,na něj může i zítra.

Přiměla se vstát. Měla už by se vrátit do tábora. Znovu už nejspíš neusne ,a přestože by se určitě zabavila jeho pozorováním , nesměla si ho nechat tak přirůst k srdci.

Pche přirůst k srdci...
Její srdce měl už od té chvíle kdy ho poprvé spatřila ,jen si to odmítala celou tu dobu přiznat.

,, Sladké sny "šeptla k němu ,na svůj vkus až příliš něžně a láskyplně a zamířila do tábora.

Tam však nevydržela moc dlouho. Nikdo se po nich nesháněl a dokonce ani její sestra si nevšimla, že byla dlouho pryč.
Všichni si vesele povídali a ani nezaregistrovali to ,že se po tolika hodinách vrátila do tábora ,nebo třeba to , že prší.

Ne ,tábor žil i přes déšť svým životem dál a ona měla náhle pocit že tam nepatří. Rozčilovalo ji to. Bílou, která měla ráda vždycky pozornost nesmírně rozčilovalo,jak si jí klan nevšímá. Ztrácela pak totiž pocit, že je důležitá a vracely se jí deprese, které ji jindy vždycky navštívili až v noci kdy o samotě uléhala do pelíšku.

Štvalo ji to.
Toužila po tom ,aby byla středem pozornosti. Toužila po tom ,aby si hned všichni všimli toho, že je tady. Toužila po tom ,aby se jí klaněli.

Jenže to byly jen pouhé, ubohé sny ,které se jí nikdy nesplní. Nikdy se jí nesplní to ,že by mohla být jednou uctívaná a obdivovaná. Kočky si jí prostě nevšímaly,což bylo z velké části založeno na tom ,že ji většina koček buďto nesnášela, bály se jí a nebo jim byla lhostejná. A když už si s ní někdo povídat chtěl ,tak ho odehnala protože neměla náladu na to ,si povídat s takovými blbci.
Vážně byl Krvedráp její jediný spojenec tady ? Vážně byl jediný kdo jí rozuměl a kdo měl stejnou povahu ?
Nejspíš ano...

Bílá Růže se tedy jen posadila pod strom ,aby její kožíšek neschytal nepříjemné kapky deště a začala pozorovat tábor.
Možná by si zase mohla najít nějakého kocoura ,aby se nenudila...

Konec konců ,vždyť ji to vždycky bavilo ne? Bavilo ji svádět kocoury z klanu,pozorovat jak jsou z ní celí hotoví, předstírat jak jí na nich záleží a pak jim rozlomit jejich měkká srdce na kusy.
Vždycky ji to bavilo ,jenže najednou...
Najednou zjistila,že už ji to nebralo
Nebralo ji to jen z jednoho důvodu.

Ona chtěla Krvedrápa. Nechtěla žádného ňoumu ,který ani neví ,co se kočkám líbí a co ne a který na ni bude celý čas,který s ním bude ztrácet, zamilovaně zírat s tím nechutným, tupým, sladkým úsměvem.
Tyhle kocoury nesnášela. Nesnášela slabé, stupidní, ustrašené kocoury ,kteří ani nevědí jak se jí pořádně dotknout.
A ona už to najednou zkrátka nechtěla.
Už nechtěla být tou pověstnou děvkou ,kterou vždycky byla.
Kdyby měla lepší výběr,z nějakých pořádných kocourů,možná by to šlo ,jenže tady byly samé nuly. A Růžičky drahocenný čas, na to byl moc cenný.
Mnohem radši ho bude trávit s Krvedrápem a svádět Krvedrápa ,než to dělat s nějakým jiným tupcem.

Proto se zvedla na tlapky a zamířila zpátky k řece s tím ,že radši než aby zůstala s těmi nulami, kteří ani nemají na to říkat si válečníci ,bude pozorovat u řeky Krvedrápa ve spánku jako nějaká hloupě a beznadějně zamilovaná učednice ,jak se teď chovala.
Jediný rozdíl byl v tom ,že už učednice nebyla. Rozum se jí očividně s Krvedrápem ztrácel čím dál víc.

Stromy ji alespoň částečně chránily před deštěm ,který ale než došla k řece naštěstí přestal a celý les teď nádherně voněl.
Vnímala ,že jí téměř před tlapkami proběhla veverka ale kašlala na to.
Lovit sem rozhodně nešla.

Opatrně a co nejtiššeji,aby ho nevzbudila, se tiše přiblížila ke Krvedrápovi a lehla si kousek od něj.

Položila si hlavu na své hebké , bílé přední tlapky a stočila k němu svůj ledový pohled,aby ho zase začala pozorovat ,jenže zrovna v té chvíli se začínal Krvedráp probouzet.

Nemůže mě nachytat jak tady na něj zírám ! To bych mu asi těžko vysvětlila.

Proto se rychle převalila na druhý bok ,zavřela oči a předstírala že spí.

,,Ty jsi ještě tady "?
Ozval se vedle ní jeho hlas a ona měla co dělat aby se nepousmála nad tím ,jak roztomile jeho rozespalý hlas zní.

,,Ano. Spala jsem ,než jsi mě vzbudil "zamručela"unaven"ě a zvedla hlavu ,aby se na něj podívala.

Trošku ji překvapilo to ,že ji Krvedráp upřeně pozoroval, nicméně jakmile k němu zvedla hlavu ,uhnul pohledem.

,,Tak se měj "zamručel nakonec ještě unaveně, líně se zvedl na tlapky , a Bílá už nad tím,jak roztomilý teď je, nedokázala skrýt malý úsměv.

Ihned ho však zahnala.

,,Ty též "zavrčela chladně a už už se chtěla odvrátit ,jenže uslyšela zašuštění. Zašuštění v křoví.

Někdo z klanu nás sleduje ?
Pomyslela si mírně podrážděně. Jenže to by bohužel byla ta nejlepší varianta. Tohle totiž nikdo z klanu nebyl.

,, Krvedrápe pozor "! Vřískla prudce a svým bokem narazila do jeho ,aby ho strhla na stranu.
Stihla to jen tak tak , než se z křoví vynořil obrovský , béžový vlk a chňapl tesáky do místa ,kde před chvílí stáli.

Okamžitě se rychle zase zvedla na tlapky a zděšeně se na vlka ,ne vlka ale vlčici, zadívala.
Krvedráp na ni něco podrážděně vyštěkl ,ale na hádky teď nebyl čas.

Opět se musela uhnout útoku obřích vlčích tesáků ,jenže to tentokrát nestihla a vlčice jí zuby zabořila do boku. Zlostně vřískla a snažila se jí nějak vykroutit ,jenže šelma jí začala bok trhat.

Bílá vřískla bolestí a snažila se vlčici podrápat ostrými drápy ,nebo se jí vyškubnout ,ale ani to s vlčicí nehnulo a bok jí začala ještě trhat drápy.
Krvedráp zareagoval naštěstí pohotově a rychlým a tvrdým kousnutím do vlčího ocasu svedl pozornost šelmy na sebe a zachránil jí tak poprvé život.

Jakmile se vlčice otočila a vrhla se na Krvedrápa ,Bílá se okamžitě zvedla na tlapky a navzdory příšerné bolesti ,kterou cítila v boku nasadila chladný výraz a na vlčici se vrhla sama.
Zaryla jí drápy do zadní nohy a zabořila jí tesáky do masa tak silně,až cítila kost.
Vlčice ,která se zrovna oháněla mohutnou tlapou po Krvedrápovi zavyla bolestí tak pronikavě,až z toho Bílé zabrnělo v uších. Šelma se mohutně odrazila ,vyhoupla se do vzduchu a Bílá se tak na moment ocitla po jejími ostrými drápy na zadních nohách. Mohutná vlčí tlapa ji tvrdě udeřila do hlavy ,a Bílé se před očima roztančily hvězdičky.

Protože se ocitla pod vlčími tlapami , neviděla kolem sebe a náhle ji přepadl hrozný a naprosto nevysvětlitelný strach o Krvedrápa.
Je v pořádku ?
Nestalo se mu něco ?
Neublížila mu ta vlčice ?
Není zraněný ?
Povedlo se jí vymotat ze sevření a odkulit stranou.
Rychle se snažila zvednout na tlapky ,ale ostrá bolest jí prudce projela celým tělem a musela se tak posadit.
Vnímala ,že se jí po té ráně do hlavy celý svět kolem ní motá,a musela zamžourat aby se jí vůbec povedlo zaostřit.

Krvedráp se jen tak tak ,uhýbal vlčím útokům,ale zdálo se ,že je nezraněný ,z čehož se Bílé z naprosto nepochopitelného důvodu nesmírně ulevilo.
Rychle se vyškrábala zase na tlapky ,aby mu šla pomoct ,ale v ten moment se Krvedrápovi tesáky silně zakously vlčici do nějaké jizvy na čumáku a jeho ostré drápy jí rozervaly obličej.
Obrovská bestie prudce švihla hlavou až ze sebe želvovinového kocoura shodila ,naposledy strašlivě zavyla a rozběhla se pryč.

Bílá válečnice i přes bolest v boku okamžitě kulhavě zamířila ke Krvedrápovi,který se právě podrážděně zvedal ze země.
Při chůzi se kvůli ráně na hlavě trošku motala.

,,Jsi v pořádku "? Zavrčela na něj naoko lhostejně a posadila se ,aby nespadla.

,, Samozřejmě" zavrčel arogantně a začal si ležérně čistit tlapku. Jí se ani nezeptal.

Bílá jen přikývla ,odvrátila od něj pohled a podívala se na svůj bok.
A to co viděla ,rozhodně nebyl pěkný pohled.

Na levém boku měla hlubokou ránu ,která silně krvácela a kolem které bylo několik dalších menších,ale přesto hlubokých ran způsobených vlčími drápy.
Hebkou bílou srst na celém boku měla ušpiněnou od krve a po pravé straně krku , jí stékal pramínek krve ,která jí stékala z čela.

Otočila se zpátky na Krvedrápa ,který si jí stále nevšímal a jen si lhostejně čechral pocuchaný kožíšek.
Zabolelo ji to.

Opatrně se zvedla na tlapky ,ale náhle se kolem ní celý svět divoce zatočil a ona se skácela k zemi.

Je zde další kapitola :3
Slíbila jsem, že bude napínavá , není aleee snad je alespoň trošku záživnější než ta předchozí xd.
Vaše Luna 😘

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top