Následující den ,se Bílá rozhodla jít se podívat za svou  sestrou ,a jejími koťaty. Koťata sice nikdy neměla vůbec v  lásce ,byla otravná ,upištěná ,upatlaná a všude strkala své malé , otravné čumáčky nicméně, Jinovatka toho pro ni v životě už dost udělala ,a tak Bílé přišlo nefér ,se za ní a jejími dvěma koťaty, Žlutinkou a Plamínkem vůbec nepodívat.
Od té doby ,co opustila léčitelské doupě ,se s Jinovatkou ještě neviděla. Byl čas ,to napravit.

Ráno si proto jako vždycky pečlivě upravila a vyčistila kožíšek a pak ladným a lehkým krokem zamířila směrem k léčitelskému doupěti. 
Nesnášela to tam ,ale pro svou sestru, se hodlala překonat. 

,,Jdu za Jinovatkou "zavrčela chladně na Meduňkotlapku ,která zvedla hlavu od bylinek a  věnovala jí tázavý pohled. Prudce učednici léčitele odstrčila a zamířila přímo ke kraji doupěte ,kde už viděla Jinovatčinu bílou srst. 

Hořký a nepříjemný pach bylinek jí nepříjemně naplnil čumáček a ona měla co dělat aby sebou nesekla. Hlava se jí z toho začala mírně motat a žaludek se jí houpal jako na vodě. 
Dneska to tady nějak obzvlášť smrdělo ,těmi pitomýmu kytkami.

,,Ahoj Bílá "ozval se něžný hlas její sestry a ten ji probral z mrákot.  Jinovatka zněla poměrně překvapeně a Bílá se ani nedivila.  Poslední dobou spolu moc nemluvili.  Odcizily se ,a Bílá věděla ,že za to mohla ona.  Věděla to moc dobře ,že se změnila ,její staré, milé já umřelo spolu s Černodrápem ,že se stala mrchou a bestií, a její andělská sestra  ,nemá potřebu s někým takovým mluvit. To ale neznamenalo ,že by spolu museli přestat mluvit úplně.  To Bílá rozhodně nechtěla. 

,,Přišla jsem tě navštívit. Už jsme se poměrně dlouho neviděli "mňoukla Bílá se svým vzácným, upřímným úsměvem ,a posadila se ,trošku dál o ní.
Koťata jí sice  vadila ,ale  zároveň ji vábila jejich krev ,takže se  pro jistotu vzdálila ,aby ji nelákala jejich malá , křehká tělíčka,která by bylo nesmírně snadné  jedním machnutím tlapky roztrhat na malé, krvavé kousíčky.

,,Děkuji že jsi mě přišla navštívit. Moc to pro mě znamená "usmála se Jinovatka a v jejích jantarových očích,se zablesklo štěstí. 
Bílá se jen pousmála.  Měla radost ,že její sestra má radost. 

Ucítila ,jak se jí něco začíná šmátrat po ocase a pevně zatla zuby ,aby malého , huňatého zrzavobílého Plamínka neodhodila na druhý konec doupěte. Místo toho ,ho tlapkou opatrně posunula zpátky ke Žlutince.  Jinovatka si k sobě svého synka ihned přitáhla a přitiskla si ho zpátky k břichu. 

Bílou náhle přepadl nepříjemný  pocit ,jakoby se Jinovatka snažila svá koťata držet co nejvíce u sebe, a co nejdál před Bílou. Jakoby je snad před svou sestrou chtěla chránit.....

Nevěří mi. Myslí si ,že bych byla jejím koťatům schopná ublížit. Tohle uvědomění ,ji zabolelo.  Jistěže Jinovatka měla určitě dobré důvody ,proč svá koťata držela od Bílé dál , konec konců ,Bílá zabíjení koťat milovala ,ale pro Hvězdný klan ,byly přece sestry.  Vážně se tak odcizily ? Vážně se odcizily tak ,že jí Jinovatka nevěří ?

,,Jsou moc krásní..."zamumlala jen modrooká válečnice směrem ke své sestře , protože nevěděla co jinak říct.  ,,Děkuju. Ty určitě jednou taky budeš mít krásná koťata "usmála se na ni její sestra a Bílé bolestivě zacukalo v oku ,když Jinovatka koťata tlapou odsunula co nejdál od Bílé.

,,Já a mít někdy koťata ? Vidím ,že humor tě očividně nikdy nepřejde sestřičko "uchechtla se Bílá a láskyplně sestře  narovnala pocuchanou srst mezi ušima. 
Představa že by měla koťata , jí přišla směšná a naprosto nepředstavitelná. Neuměla si sama sebe , představit jako matku.

Jistě ,každá kočka možná chce někde ve skrytu duše koťata ,a to se tak trošku týkalo i Bílé. Byla by ráda ,kdyby tady po sobě někoho zanechala ,kdyby měla své potomky na které by mohla být hrdá....
Jistěže záviděla Jinovatce a Slunnému jejich lásku, a jejich zdravá a silná koťata.  Samozřejmě,že ji mrzelo to ,že její zásady ,které si sama určila , jí zakazují koťata mít.
A ona konec konců ,ani neměla s kým je mít. 
Tiše zavrčela ,aby tyhle hloupé myšlenky zahnala.  Prostě koťata mít nebude a konec. 
Nechápala , proč na to musí pořád myslet. 

V léčitelském doupěti nastalo trapné ticho. 
Ani jedna ze sester si nyní neměli co říct. 

Jinovatka vypadala ,že pro ni Bílá přestala existovat a věnovala se jen svým koťatům. 
Dělá jako kdybych tady ani nebyla.  Proč jsme na tom najednou tak špatně ? To  se neumí smířit s tím ,že má za sestru vražedkyni,nebo se já neumím smířit s tím ,že mám za sestru někoho hodného ? Pomyslela si Bílá Růže smutně.  Nejspíš ty časy kdy si byly blízké byly navždy pryč. 

,,Půjdu "zamumlala tiše k Jinovatce a rychlým krokem vyklouzla z léčitelského doupěte. Tahle návštěva dopadla katastrofálně a žádnou další ,nehodlala v nejbližší době uskutečnit.
Sice jí to mrzelo ,ale vidět ,jak se její  vztah se sestrou řítí do propasti jí ubližovalo a mrzelo a ona se tak návštěvám Jinovatky rozhodla v budoucnu vyhýbat.
Možná , až se Plamínek a Žlutinka stanou učedníky ,a Jinovatka si někdy  vzpomene ,že kromě koťat a druha,má i sestru.

Když si do toho Bílá uvědomila ,že si včera zamluvila  lov ,s tím krásným egpistou Krvedrápem,jen si povzdechla a protočila nad sebou chladně modrýma očima.  Nedalo se ale už nic dělat. Alespoň že tam s nimi budou i Červenotlapka a Modrotlápek. 

Bílá ihned zamířila k učednickému doupěti ,kde už uviděla zrzavobílý ,huňatý kožíšek Červenotlapky. 

,,Kde máš bratra "? Zavrčela na ni studeně a přivřela své mrazivé oči. 

,,Ještě spí. "zamumlala Červenotlapka ,a trošku bojácně před Bílou ucouvla. 

Modrooká válečnice si jen odfrkla a opět protočila očima. 
,,Blbec "zamumlala si pro sebe a elegantně vklouzla do učednického doupěte. 

Přivřela oči ,když uviděla spící Modrotlápka a na tváři se jí krátce objevil krutý úšklebek.  Její milé probuzení,se mu určitě bude líbit. 

Prudce ho popadla za zátylek a hodila se spícím kocourkem o stěnu doupěte.  Modrotlápek zmateně otevřel oči ,ale to už byla Bílá u něj a prudkým pohybem ho sekla do obličeje.  Jen tak tak ,minula jeho oko.

Když Modrotlápek zakňučel,podrážděně zavrčela a drápy mu rozsekla bok. 
,, Kolikrát ti mám říkat ,že nemáš tu bolest dávat najevo "? Zavrněla na něj sladce a silně ho kousla do tlapky. 

,, Mimochodem dobré ráno. "uchechtla se a olízla si drápy od krve. 
Modrotlápek se jen  rozmrzele postavil na tlapky a Bílá, ho musela v duchu pochválit, že už nedává najevo bolest. 

,,Jdeme.  Krvedráp a Červenotlapka už na nás určitě čekají "zavrčela chladně Bílá na Modrotlápka a hbitě vyskočila ven z učednického doupěte. 

Podrážděně zavrčela ,když zjistila ,že na ně před doupětem nikdo nečeká. 
Co si ten idiot myslí ? Když spolu máme domluvený lov ,tak přece může chvíli počkat !

,,Asi nám utekli"zamumlal Modrotlápek tiše.

,,Asi "odsekla Bílá a rozběhla se ven z tábora.  ,,Poběž "! Zavrčela směrem k Modrotlápkovi ještě. 

                •

Dnes bylo horko.  Žhavé sluneční paprsky pálily i přes větve stromů kočičí kožíšky ,a Bílá musela podrážděně přivírat oči do ,kterých ji pálilo ostré slunce. 

Konečně už spatřila mezi stromy Krvedrápův nadýchaný ,krásný kožíšek. Zlostně a pyšně pozvedla čumák a s podrážděným pohledem došla až k němu. 

,,Můžeš mi vysvětlit ,co je tak těžkého na tom počkat"?! Vyjela na něj podrážděně.  Návštěva se sestrou jí docela dost zkazila náladu ,a tak ji teď naštvala úplná hloupost. 

,,Nemůžu za to ,že vám to trvalo tak dlouho. " Ušklíbl se Krvedráp ,a nad jejím podrážděným pohledem jen protočil očima.

Bílá zlostně zamrskala fousky a posadila se do mechu vedle něj.  ,,Kde je Červenotlapka "? Zavrčela jen a obrátila k němu pohled.  Nemohla si pomoct a svým chladně modrým,a lehce toužebným pohledem,si opět prohlédla jeho dokonalé tělo. 

Proč mu to zase tak děsně sluší ?

,,Poslal jsem ji lovit. "zavrčel Krvedráp lhostejně a začal si ležérně olizovat packu.  ,,Taky by si se svým učedníkem měla něco dělat " ušklíbl se a mrsknul ocasem k Modrotlápkovi ,který seděl vedle Bílé. 

,, Běž lovit.  Hned "! Zavrčela Bílá přísně na Modrotlápka ,a snažila se zakrýt fakt ,že na svého učedníka zapomněla. 

Jakmile černobílý kocourek zmizel mezi stromy ,obrátila se zase ke Krvedrápovi. 

,,Kdy si zase dáme další schůzku "? Zavrčela tiše a očima dále bloudila po jeho kožíšku. 

,,Další schůzku ? Nějak stojíš o mou přítomnost Princezno"ušklíbl se a opět si olízl packu.

Ani nevíš jak Krvedrápe. Jediné po čem momentálně toužím,jsi ty . 

,,Myslíš že stojím o tvou přítomnost ? Stojím jen o pomoc ,kterou mi nabízíš "ušklíbla se a odvrátila se ,aby si nevšiml toho jak na něj zírá. 

,,Neříkal jsem ,že ti pomáhám "uchechtl se ,jakoby to bylo absurdní a opět protočil očima.

Jistě. Dokonalý a bezcitný pan Krvedráp přece nepomáhá že ?

Chtěla mu odseknout nějakou drzou odpověď,ale to už se z lesa vynořili Červenotlapka a Modrotlápek a položili před ně kořist. 

Modrotlápek toho ulovil docela dost. Na hromádce měl králíka ,dvě veverky ,hraboše a myš. 

Zato Červenotlapka ulovila jen veverku a dvě myši. 

Bílá věnovala Krvedrápovi škodolibý úšklebek typu "hihi můj učedník je lepší "! Krvedrápa to očividně podráždilo , protože se prudce rozmáchl svou mohutnou tlapou a vrazil Červenotlapce takovou facku,až ji srazil na zem.

A protože Modrotlápek zakňučel ,když takhle svou sestru uviděl ,vrazila mu Bílá facku taky.  Jen pro jistotu.

,, Běž lovit znova ! A ulovíš toho mnohem  více ,nebo se konce tréninku nedožiješ ,je ti to jasné "?! Zavrčel tvrdě Krvedráp. 
V jeho světle zelených očí zašlehaly blesky hněvu ,a díky naježené srsti vypadal dvakrát větší. 

,,A-ano Krvedrápe"vykokatala Červenotlapka a rychle se rozběhla do lesa pokračovat v lovu.

Bílá jen s úšklebkem mávla ocasem na Modrotlápka ,a ten se rozběhl za svou sestrou. 

,,Strach je někdy dost užitečná zbraň že "? Ušklíbl se Krvedráp směrem k Bílé ,a pozoroval jak dva učedníci mizí v hustém ,zeleném lesním podrostu.

,,To vskutku "přitakala Bílá.  ,,Máš štěstí ,že se tě Červenotlapka bojí ,tak jako se Modrotlápek bojí mě "uchechtla se mírně jízlivě a elegantně si olízla srst na hrudi ,která se jí mírně pocuchala.

,,Mě se přece bojí všichni "ušklíbl se Krvedráp arogantně.

Myslíš čumáčku ?
,,Hm to si nemyslím Krvedrápku. Vím o jedné kočce, co se tě nebojí"zavrněla směrem k němu sladce. 
Ano ,opět s ním flirtovala. Nemohla si pomoct.

,,Vážně ? A o jaké  "? Zavrčel posměšně Krvedráp.

Bílá jen přivřela své mrazivé oči.  Jakoby to nebylo očividné.
,, Sedí vedle tebe "zavrčela klidně.

Krvedráp však očividně takovouhle odpověď čekal , protože ho to vůbec nepřekvapilo. 
Jen se mu na tváři objevil ten jeho hříšně nádherný ,arogantní ušklebek a otočil k ní mohutnou hlavu.

,,Tak pyšná princezna Slunečního klanu ,ze mě strach nemá jo "? Uchechtl se ,a v hlase mu zazněl náznak pobavení. 

A protože už si očividně získala jeho pozornost,rozhodla se pokračovat.

Takže se ladně zvedla na tlapky a přešla k němu blíž. 
Její modré oči se zúžily a měla pocit že na chvíli přestala dýchat , když se k němu přiblížila,a čumáček jí naplnila vůně jeho kožíšku.  Takhle blízko ,vedle sebe ještě nikdy nestáli.

,,Já se tě nebojím Krvedrápe. Respektuji tě ,možná tě i obdivuju ale strach ze mě nikdy nedostaneš. Nikdy "přivřela oči a přiblížila se k němu ještě trošku víc. 

Krvedrápovi se v  očích  opět zablesklo pobavení. Očividně byl tak arogantní , že nebyl schopný si přiznat ,že by to mohla být pravda.
 
A přestože u něj  teď stála tak blízko ,že by se ho mohla i dotknout ,neucouvl.

Místo toho ,se k ní přiblížil ještě blíž a s vytaženými drápy jí přitiskl její tlapku k zemi tak ,aby nemohla ucuknout. 

Ale pro Hvězdný klan ,tohle by ji nikdy nenapadlo.  V téhle chvíle  ucuknout ,bylo to poslední,co by chtěla udělat. 

Srdce jí tlouklo tak ,že měla pocit že jí málem vyskočí z hrudi ,a snažila se zklidnit svůj dech.
Zorničky se jí  rozšířili a dýchat přestala úplně. 

Stál u ní tak blízko....
Zatraceně tak blízko....

Krvedráp s ní rozhodně neflirtoval.  To neměl zapotřebí.
Jen jí chtěl nahnat strach.  Jenže místo strachu ,pocítila modrooká takové vzrušení,jako s žádným jiným kocourem. 

Ale tady byl zásadní rozdíl že s těmi kocoury spala.  Zatímco Krvedráp se k ní jen přiblížil.  A přesto ji to nažhavilo mnohem ,mnohem více. 

Bylo štěstí ,že jí zarýval drápy do její přední tlapky ,a nutil ji tak zůstat na místě , protože tím pádem ji nutil i stát.  Kdyby to nedělal ,nejspíš by se jí tou touhou podlomily tlapky.

,,Ještě jednou,se ke mně takhle přiblížíš Princezno.."zašeptal jí do ouška a jeho horký dech jí jemně  rozvířil srst. 

Byli u sebe tak hrozně moc blízko.....
Musela pevně stisknout zuby ,a hodně se krotit ,aby se jí dech vzrušením nezrychlil.

,,....Tak už to nikdy neuděláš ,protože nebudeš mít jak se přiblížit "zavrčel tiše.

Bílá Růže polkla a v duchu se modlila ,aby neucouvl....
Aby se jí dotkl...

Jenže tohle jim nebylo přáno. 

Krvedráp od ní jen prudce odstoupil a ona měla co dělat aby po něm nehodila zklamaný a chtivý pohled. 

Místo toho ,se otočila k lesu,a zahleděla se na Modrotlápka a Červenotlapku ,kteří už běželi k nim. 

Výborně...
Teď toho mizeru chci ještě víc....

Lidi dočkali jste se ,a máme tady další kapitolu !

Vaše Luna 😘