Bílotlapka šla za svou matkou a Jinovatinkou po lese. Zajímalo jí co asi tak může matka chtít ale bylo spoustu věcí o kterých by s nimi mohla chtít mluvit. Třeba se nás chce jen zeptat na to jak se nám daří na tréninku. Pomyslela si.  Obratně přeskočila spadlý kmen mohutného javoru a zastavila se u malého průzračného potůčku aby se napila. Všude po zemi už bylo spadané listí, které lehce a tiše křoupalo pod tichými kroky kočičích tlapek. Bílotlapka se od obou na chvíli odtrhla a zavětřila jestli neucítí nějakou kořist.  Když ucítila pach myši začala se za ní opatrně plížit. Brzy hnědošedé, vykrmené zvířátko objevila v prohlubni pod velikým stromem pokryté listím.  Okusovala nějaký oříšek.  Bílotlapka začala zlehka našlapovat a dávala pozor aby její tlapky vydávali co nejmenší hluk. ,,Bílotlapko "! Zavolala na ni matka a myš zmizela mezi listy.  Zatraceně ! Nemůžeš řvát hlasitěji ?! Bílá kočička se podrážděně otočila. ,,Vyplašila si mi kořist mami " zafuněla frustrovaně. ,,Chci si s vámi promluvit. Tedy Jinovatinka už z části ví o co jde ale ty ještě ne a já chci abyste se už dozvěděli pravdu , přestože je poměrně brzo " začala vysvětlovat matka.  Takže je to vážné. Tohle nebude jen povídání o tréninku.  Pomyslela si Bílotlapka. Viděla že její sestra má na krajíčku a hned jí došlo že to asi nebude nic pěkného.  ,,Co se děje mami ? "Zavrčela Bílotlapka a prolétla pohledem mezi ní a sestrou.  ,,Já - nejsem.  Nejsem vaše pravá matka "zašeptala Bílá Záře. Cože ?!   Jinovatinka už se kompletně rozbrečela a Bílotlapka  k tomu popravdě neměla daleko taky.  Celý její život byla lež. Jak vůbec mohla být tak tupá ? Copak neviděla a copak jí unikaly všechny ty náznaky ?  Jak to že jí to sakra nedošlo už dřív ? Měla pocit jakoby jí někdo do srdce vrazil obrovský dráp a začal s ním pomalu šťourat. ,,Vaše pravá matka zemřela při porodu a tak - Bílá Záře nedostala příležitost to dořeknout.  ,,Takže jsi nám prostě lhala.  Celý náš život byla lež a ty ses chovala jakoby nic ! Jak jsi nám vůbec mohla dělat takovouhle komedii "?! Vřískla Bílotlapka a do očí a se jí vlily slzy.  ,,Nechtěla jsem vás ranit " zamumlala Bílá Záře a odvrátila zrak. ,,Takže jsi udělala tohle ?! Celý náš život byly jen lži , komedie a podvod ! Měla by ses stydět "! Zavřeštila Bílotlapka.  Nejhorší na tom byla její tvář. Bílá Záře se tvářila tak chladně . Takhle jí Bílotlapka neznala. Vždycky byla milá , hodná a laskavá ale teď se tvářila jakoby jí to bylo jedno . Tehdy Bílotlapce nedošlo že Bílá jen skrývala svůj zármutek a bolest z toho jak se k ní teď kočky které brala ta dcery chovají. ,,M-my bysme chtěli být o samotě " zavzlykala Jinovatinka. Bílá Záře jen přikývla a šla pryč jakoby se nic nedělo.  Jakoby jí to bylo úplně ukradené. Bílotlapka se ihned přitulila ke své sestře. ,,No tak.  To bude v pořádku Jinovatinko. Ta mrcha si nás nezaslouží "zašeptala a olízla jí tvář. Jí samotné po tvářích stékaly slzy ale potlačila je. Bolelo to. Ta zrada od blízké osoby , od kočky které věřila , od kočky kterou milovala jí hrozně bolela. Srdce jakoby jí krvácelo a začalo se jí z toho hůře dýchat. Bílá Záře to možná myslela dobře ale tímhle jí sakra ublížila.  Ublížila jí tím nejvíc jak mohla.
 
~,, Později jsem poznala že nejvíc na světě bolí srdce zlomené z lásky "~

Ublížila jí. Bílá Záře ublížila jak jí , tak i její sestře. A to že někdo ubližoval její sestře bylo možná ještě horší.  Vždycky Jinovatinku musela chránit. Vždycky dávala na svou sestru pozor a teď byla její sestra smutná jen kvůli Bílé Záři. Jen kvůli ní Jinovatinka brečela.  Jen kvůli ní. Bílotlapka náhle ucítila něco - něco jakoby jí zapalovalo všechny svaly. Jakoby jí nějaká neznámá projížděla celým tělem.  Jakoby jí v žilách koloval oheň a ona začínala vidět rudě. Byl to hněv.  Obrovský , žhavý , zpalující hněv. A touha po pomstě. 
Tohle byla hodněe krátká kapitola já vím xd.
Ale ráda nechávám své čtenáře napjaté 👀
Co myslíte že se bude dít dál ?
Vaše Luna 😘