Ledová zima se jí zarývala do kožíšku a prudký vítr jí nemilosrdně vrážel do těla. Celá se třásla a zimou jí až drkotaly zuby. Ještě nikdy v životě takovou zimu necítila a měla pocit ,že jí nohy zamrzají k zemi.
Hlasité zakřupání sněhu za ní , jí připomnělo, že tam není sama. Prudce se otočila a snažila se skrz hustý sníh zahlédnout kočku, která tam byla s ní.
Přes hustou změť vloček ,ale viděla jen temný stín ve tvaru kočky ,který stál naproti ní.
,,Myslela sis ,že ses mě zbavila ? Že tím ,že jsi mě zabila ,jsi mě navždy vymazala ze svého života Růžičko "? Prolomil kvílení větru posměšný hlas.
Zase slyšela ten hnusný a nechutný hlas....
Zase slyšela ten pobavený smích....
Vánice se rozestoupila a nyní zuřila kolem malé mýtinky na které, stála ona a ten hrozný kocour , který jí ze života udělal peklo.
Už zase stál před ní....
,,Jsi mrtvý. "procedila skrz tesáky. Snažila se ,aby se jí netřásl hlas ale šlo to dost těžko. ,,Mrtvý jsem. Ale nikdy ses mě nezbavila Růžičko"zavrčel s úšklebkem a pomalu se k ní přiblížil.
Měla pocit že se jí obrátil žaludek a zamotala hlava. Nesnášela tyhle sny.
Byly tak strašně reálné. ,,Zbavila ! Už mi nemůžeš ničit život ty parchante "! Prskla na něj ,ale sama začala couvat. Její odvaha byla v téhle chvíli naprosto nulová a ona před sebou viděla jen svou noční můru jak jde blíž a blíž. ,,Ach Růžičko ty jsi tak naivní. Možná si teď myslíš jak jsi odvážná ,jaká jsi krásná mrcha,jak jsi lepší než ostatní ale věř mi , že to tak není. Jsi pořád stejná ubohá nula jako před dvěma lety a nikdy , nikdy se mě nezbavíš "! A s těmi slovy se na ni vrhl. Zděšeně vyjekla a pokusila se po něm ohnat drápy ,ale všechny špatné vzpomínky ,všechno to trápení a utrpení ,které jí Černodráp způsobil, všechny rány a všechen pláč se přes ni převalily jako vlna a ona nemohla nic dělat.
Jen zděšeně zírat do jeho jantarových očí a být zase tou slabou nickou jako před lety....

Bílá Růže se s prudkým trhnutím probudila a okamžitě jí z očí vytryskly slzy.
Ty odporné , hnusné, slabé slzy.....

A nejodpornější a nejhnusnější byla ona. Ona ,že byla pořád takhle slabá. Že byla pořád takhle ubohá.
Že se ho pořád bála i když,ten hajzl už byl dlouho pod zemí.

Nesnášela se.
Nesnášela tyhle hrozné sny.
Nesnášela svůj pláč a vlastní pocit zoufalství a bolesti.
Bylo jí ze sebe na zvracení.

Opět pocítila nechutný pocit klaustrofobie ,když se teď celá rozklepaná a vyděšená musela dělit o doupě s tolika kočkami a jejich nechutnými kožíšky v těsné blízkosti.

Žaludek se jí z toho obrátil jako na vodě a měla pocit že nemůže dýchat. Nesnášela to.

Rychle se procpala mezi spícími kočkami a vyřítila se ven z tábora. Slzy jí proudem stékaly z očí a máčely její kožíšek.
Proč musí být do háje pořád tak slabá ?

Zhroutila se pod jeden velký ,zelený keř a okamžitě si zabořila drápy do masa.

A slzy se brzo smíchaly s krví.

Ráno :

,,Bílá běž na hlídku s Krvedrápem. " Mňoukla na ni Modrá Růže klidně když kolem ní procházela.

Bílá válečnice si jen odfrkla a protočila chladně modrýma očima.
,,A co když se mi nechce "? Ušklíbla se. Po té hrozné noční můře ,byla hlídka s Krvedrápem poslední na co měla náladu.

Věděla ,že v noci si ublížila trošku víc než obvykle ,ale rány se jí naštěstí povedlo zakrýt srstí.
Věděla ,že by se sebepoškozováním ,které se u ní projevilo téměř po každé noční můře měla přestat ,nebo se takhle jednou zabije ,ale nemohla si pomoct.

,,Já jsem zástupkyně Bílá Růže. A když řeknu že půjdeš na hlídku tak -"

,,Tak půjdu na hlídku. Jasně jasně už to znám nazpaměť"odfrkla si Bílá pohrdavě a líně se zvedla na tlapky.
Bude tu hlídku s Krvedrápem muset nějak přetrpět.

Nebylo to tím ,že by jí vadila jeho přítomnost,to vůbec ne , jenže pokaždé když s ním mluvila ,nebo když jen byla vedle něj , city se v ní opět probouzely a drápaly se na svobodu.
Když byla s ním ,toužila se dotknout jeho krásného želvovinového kožíšku , pohlédnout do těch jeho krásných světle zelených očí a dívat se do nich klidně i hodiny ,nebo se přitulit k tomu jeho dokonalému, svalnatému tělu.....

A přesně proto s ním nechtěla jít na hlídku. Protože tahle touha a tyhle city se v ní pokaždé když byla s ním probouzely.

,, Vstávej máme hlídku "zavrčela naprosto ledově směrem ke Krvedrápovi ,který zrovna ležel a posadila se před válečnické doupě,aby na něj počkala.

Mohutný kocour podrážděně zavrčel a s mrzutým pohledem se zvedl na tlapky. Pak ,aniž by se na ni podíval ,vyšel ven z doupěte a automaticky zamířil k lesu.

Bílá si jen trošku povzdechla,ladně se zvedla na tlapky a líně zamířila za ním.

•

,,Proč vůbec musíme mít hlídku vždycky spolu ? To chodíš za Modrou Růží,aby ti zařizovala hlídky se mnou nebo co "? Zavrčel Krvedráp s úšklebkem ,zatímco kráčeli lesem.

,,To nemám zapotřebí. Nesnáším chození na hlídky a už vůbec ne s tebou "ušklíbla se Bílá a ladně přeskočila spadlý kmen stromu.

Krvedráp se nad tím jen ušklíbl. ,,Tak to jsme dva. Nerad chodím na hlídky s nějakými arogantními děvkami " zavrčel s tím svým sexy ušklebkem a protočil nad ní těma dokonalýma očima .

Opět ji to trošku zabolelo ,a hned si za to v duchu vynadala. Tolik koček už ji nazvalo děvkou ,nebo mrchou a nikdy si z toho nic nedělala.
Tak proč si z toho něco dělala právě teď ?
Protože v tím byly opět zapletené ty pitomé city.

Věděla ,že Krvedráp naráží na to ,že se včera dala dohromady s Vodopádem ,kocourem ,který jí byl vždycky naprosto odporný a který l za dojezal od první chvíle co se přidal do klanu. Dala se s ním dohromady jen proto , že ji prostě baví trhat srdce jiným kocourům. Že jí prostě baví je trápit a ničit jim životy.

A nebo to mělo s Vodopádem hlubší důvod ? Dala se s ním dohromady v marné naději ,že Krvedrápa přiměje žárlit ?

,, Narážíš na tu situaci s Vodopádem ? Žárlíš snad "? Ušklíbla se a zadívala se na Krvedrápa svým pronikavým modrým pohledem.

Krvedráp se na ni otočil, a jeho nádherná ,chladná a lhostejná tvář ,teď vypadala téměř pobaveně.

,,Žárlím ? Ani omylem Princezno. Nelhal jsem v tom ,že kdybych uměl cítit něco jako lítost ,bylo by mi toho chudáka docela líto "ušklíbl se posměšně.

Bílá nad ním jen protočila očima a odfrkla si. ,,Jen aby sis to nerozmyslel Krvedrápku.
,, Chudáček Vodopád je do mě tak zamilovaný. Už se těším až mu to jeho srdíčko zlomím "ušklíbla se Bílá krutě.

,,Pche zamilovaný....Nevím co to s tou láskou všichni máte. Podle mě ,láska ani neexistuje "zavrčel Krvedráp s úšklebkem a protočil očima.

Ale existuje Krvedrápe. Samozřejmě že láska existuje.

,,Podle mě je to jen pošetilá a hloupá emoce. Už v ní ani nevěřím "uchechtla se. Ale začínala být trošku nervózní. Nesnášela mluvení o lásce. Tohle by pro ni mělo být naprosté tabu , protože se řečmi o lásce ,přicházely i špatné vzpomínky ,které se draly na povrch.

A ještě ke všemu, měla živě v paměti tu příšernou noční můru ,která se jí zdála v noci. Láska pro ni znamenala utrpení ,bolest a slzy. Nic víc. A tyhle řeči nesnášela.

,, Samozřejmě že věříš na lásku Bílá. Jsi stejná jako všichni ostatní "zavrčel Krvedráp a protočil nad ní očima.

Přestaň do háje mluvit o tý pitomý lásce !

,,Pleteš se "zavrčela. Tentokrát už jí to hraní dokonale chladné masky tak nešlo. V jejím hlase zaznělo poměrně dost potlačovaných emocí a především vztek.

A protože to Krvedrápa očividně bavilo,rozhodl se přitlačit.

,,A co kdyby tady byl Černodráp ? Co kdyby neumřel a žil ? Pořád bys měla takové řeči o lásce ,hm
"? Ušklíbl se na ni a upřel na ní posměšný pohled.
Věděl ,že jí tahle slova ublíží a přesně o to mu šlo.

Černodráp.....

Černodráp.....

Černodráp....

Zdálo se jí to ,nebo přestává dýchat ?

Nezdálo. Na hrudi začínala mít obrovský balvan a dech se jí ztížil. Nenáviděla když někdo mluvil o Černodrápovi.

Teď byla ještě ke všemu nakousnutá z té noční můry ,která se jí začala opětovně přehrávat v hlavě a ona ucítila jak ji ty odporné slzy , zaštípaly v očích.

,,Ale on JE mrtvý. Tak o něm prosím nemluv "zavrčela tvrdě a zaryla drápy do země ,aby se uklidnila.
Prosím? Jako vážně ? To už jsem klesla takhle hluboko ?
Prudce se otočila a rychlým krokem zamířila pryč od něj. Bylo jí jedno kam.
Prostě pryč.
Už nechtěla ty poznámky poslouchat.

,,Tak se na to podívejme. V táboře se chováš jako nejhorší mrcha ,a teď brečíš a dokonce mě prosíš ,abych o něm nemluvil "zavrčel Krvedráp s úšklebkem na tváři , poté co ji dohnal. ,, Měla by ses naučit lépe ovládat své emoce "uchechtl se posměšně.

Vztek v ní vzrostl ještě víc. Jak se vůbec opovažuje jí radit ? To , že on je necitlivý pařez,ještě neznamená ,že jí bude něco kecat o tom ,jak by se měla chovat.

,,No ,tak prostě neumím skrývat emoce tak skvěle jako ty ! Přestaň každému radit ,jako kdybys byl super chytrý,nebo co "! Vyštěkla na něj a prudce se po něm ohnala tlapou.

Vytaženými drápy zasáhla jeho hrudník a na jeho nádherném želvovinovém kožíšku se objevily rudé kapičky krve.

,,Můžu tě to naučit, stačí říct. Ovšem ,ne když se budeš chovat takhle "uchechtl se Krvedráp a krátce se otřepal,aby zbavil svůj kožíšek rudých kapek.

Bílá na něj jen nevěřícně zírala. Na nějaký svůj typický ledový výraz ,se vykašlala ,byla skutečně překvapená.

Až teď si uvědomila jak moc po tom touží. Přestože její život byl skvělý a měla všechno co chtěla ,pořád byla neuvěřilně zhroucená a zděšená ,když se jí zdály ty hrozné noční můry.

V ten den měla tak špatnou náladu a byla tak rozlámaná ,že jí nedošlo že trauma a emoce jsou něco úplně jiného.

City uměla skrývat dokonale ,tady šlo jen o to hrozné trauma a o ty noční můry ,kterých by se ale nikdy nezbavila.

Ale v ten den byla tak rozrušená že jí to nedošlo. ,,To by si udělal "? Zamumlala a uvědomila si ,že to znělo spíše jako zoufalé zašeptání. Rychle nasadila tvrdý a chladný výraz a v duchu si za to téměř nafackovala.

Krvedráp si jen znuděně odfrkl. ,,Jo. Stejně nemám co dělat a když už mám s tebou přežívat hlídky ,nechci poslouchat nějaké emocionální kecy. Sejdeme se dneska večer u řeky "zavrčel jen lhostejně. Pak se otočil ,zmizel v lese a nechal hlídku na ní.

Večer:

Bílá Růže mířila k řece ,kde měla schůzku s Krvedrápem. Slunce už pomalu zapadalo a jeho jantarové paprsky s rudým nádechem se odrážely od poklidné hladiny řeky. Okolo řeky se nacházely velké kameny , porostlé hebkým , zeleným mechem a také vysoké stromy.

Bílá válečnice popravdě nevěděla ,proč na to kývla. Samozřejmě, byla ještě pořád otřesená z té noční můry ,ale už jí začalo docházet ,že s city to nemá co dělat.

Krvedráp se tak trošku mýlil. Myslel si ,že Bílá nedokáže své emoce ovládat ,ale ona je uměla ovládat téměř bravurně.

Neuměla je ovládat jedině když musela mluvit o Černodrápovi. A s tím jí možná Krvedráp pomůže.

Jakmile ho spatřila ,zamířila k němu.

Krvedráp ležérně ležel s mohutnou hlavou položenou na předních tlapkách a poměrně netrpělivě mrskal svým huňatým ocasem. Jeho kožíšek mu poklidně povlával ve větru ,a jakmile ucítil její pach, líně k ní otočil hlavu a svým krásnýma očima ,se zabodl do těch jejích. ,,To je dost že ses uráčila přijít "ušklíbl se poměrně podrážděně ,než svůj pohled znovu stočil k hladině řeky.
,,Povídej "zavrčel jen.

Bílá zmateně nakrčila čumáček a posadila se vedle něj. ,,Začít ? Jak to myslíš "? Mňoukla. Nehrála zmatenou ,byla vážně zmatená. Nevěděla s čím přesně má začít.

Krvedráp si jen odfrkl. ,,O Černodrápovi. Řekni mi o něm něco "vybídl ji. Nevypadal ,že by měl zrovna dobrou náladu a Bílá ho rozhodně nechtěla ještě víc dráždit ,ale o tomhle si povídat nechtěla.

Věděla ,proč tady jsou ,věděla že Černodráp je ten hlavní důvod ,proč je tady a že se bude muset Krvedrápovi svěřit ,ale náhle měla v krku obrovský knedlík a nedokázala ze sebe nic o Černodrápovi dostat.

,,Nevím o něm nic podstatného co bys nevěděl "odsekla chladně a zabodla svůj pronikavý pohled do říční hladiny. Krvedráp vedle ní podrážděně zavrčel a ona uslyšela zašustění trávy ,jak se zvedl.

,,Nemá smysl, s tebou mrhat můj drahocenný čas ,když mě nenecháš abych ti pomohl. Dokud mi ty city neukážeš ,nemůžu ti pomoct "zavrčel chladně ,očividně dost podrážděný že ztratil tolik svého drahocenného času.

Ne ! To ne ! Bílé se na okamžitě rozbušilo srdce. Ona ho potřebuje ! Potřebuje pomoc !

,,Krvedrápe počkej "! Vyhrkla téměř zoufale a prudce vstala na tlapky ,aby ho mohla kdyžtak doběhnout.

Nebylo to však třeba. Krvedráp nespěchal ,očividně čekal ,že ho nenechá odejít ,takže se jen otočil a přišel zpátky k ní.

Prolétl ji pohledem a pak si opět lehl. Bílá si krátce , úlevně oddechla a posadila se vedle něj.

,,Začni "zavrčel tvrdě a tentokrát své nádherné,světle zelené oči upřel do těch jejích. A přestože věděla ,že by se pohledu nejkrutějšího kocoura z klanu měla bát ,nebála se. Naopak jí jeho pohled dodal ještě více sebejistoty. Takže se zhluboka nadechla a začala mluvit.

A tím jejich schůzky u řeky započaly.......

A naše romance dvou psychoušků může začít...

Tak konečně další kapitola !
V médiích máte píseň, která sedí k těmhle dvěma naprosto skvěle xd
Vaše Luna 😘