,, Je nějaká volná.  Máš jí nejspíš vykloubenou . "Zamručel Stříbromrak ,zatímco zkoumal její mírně pokroucenou ,a až podivně volnou ,a hlavně nesmírně bolestivou, levou přední tlapku. 

Stručnější popis by nebyl ? Co z toho mám asi tak poznat pitomče hm ? Jsem snad léčitel ?
Bílá si jen  odfrkla a protočila chladně modrýma očima. ,,A to znamená co "? Zavrčela , ne příliš příjemným tónem.

Ostrá a pálivá bolest jí nepříjemně vystřelovala přední tlapkou ,a proudila kotníkem ,přes  koleno až do ramene ,takže pod vlivem té bolesti, kterou v tlapce cítila ,byla poměrně protivná. Poměrně dost protivná. A ještě protivnější ,když byla v tomhle doupěti ,které bylo převoněné těmi hroznými bylinkami tak ,že ji z toho příšerně bolela  a třeštila hlava.  Nikdy nechápala jak je možné,že léčitelům ten smrad z kytek nevadí a úplně normálně tady pracují.

Šedohnědý léčitel si krátce a podrážděně povzdechl, a  protočil svýma jantarovýma očima. ,,To znamená ,že je to ještě horší ,než kdybys ji měla zlomenou. Takhle tě to bude mnohem víc bolet ,a bude trvat tak jeden úplněk,než se ti dá ta tlapka dohromady. A to budeš mít ještě štěstí ,když to bude jen jeden úplněk.   "zavrčel Stříbromrak svým typickým , rozmrzelým a mrzutým tónem a ještě jednou jí tlapku obvázal nějakou smradlavou ,zelenou  bylinkou.

Jeden úplněk ! Zbláznil ses ty idiote ?! Celý jeden úplněk tady mám být zavřená v tomhle pitomém doupěti ?! 
Pomyslela si podrážděně. Pitomej vlk !
Nevěděla,co tady bude celý ten pitomý úplněk dělat. Určitě se bude příšerně nudit. 
Jako vždy ,ale nasadila klidnou a chladnou masku ,a nedala na sobě  nic znát.  

,,Dobře broučku.  Alespoň se víc poznáme  "zavrněla svůdně , přestože se jí ze Stříbromraka zvedal žaludek jako z většiny kocourů.  Ještě ke všemu byl Stříbromrak mladší než ona a to ji odpuzovalo snad ještě víc , než to ,že nebyl vůbec hezký ,a ani nepředstavoval její ideál pořádného kocoura.

Takže nějaká  jeho  přitažlivost ,byla podle ní naprosto nulová.

Ten hajzl Černodráp, tím vším co jí dělal ,zařídil ,aby se jí hnusili a protivili všichni kocouři ,kteří chodí po téhle planetě.

Existoval jen jeden kocour ,který se jí nehnusil ,a stále dost líbil....

Tiše zavrčela a krátce potřásla hlavou ,aby se myšlenek na Krvedrápa zbavila.

Aby se zbavila myšlenek ,na jeho krásný , dlouhý želvovinový kožíšek a dokonalé ,světle zelené oči. Už jsem se toho zbavila.  Nic k němu necítím. NIC !
Okřikla se v duchu.

,,Tos uhodla.  Mně stačí jak tě znám teď "odfrkl si Stříbromrak znechuceně a vydal se na kraj doupěte,přerovnávat nějaké bylinky. 

,,Uvidíme. "zavrněla Bílá svůdně ,a žaludek jí opět udělal kotrmelec při myšlence na to ,že by se jí ho povedlo svést a že by se s ní vyspal.

Spala už s hodně kocoury ,ale nikdy si to příliš neužila.  Jistě ,někteří nebyli špatní ,ale přesto se nikdy nedokázala úplně uvolnit a přenést se přes to ,že se jí dotýká kocour.  Strachu z doteků se sice zbavila ,ale znechucení z doteků ne.

A opět za to mohl Černodráp,který jí zasahoval do života i po smrti.  Zasahoval jí do života nejen znechucením z doteků,ale i nočními můrami a občasnými depresemi. 

Do doupěte vešel poměrně podrážděný Soumrak ,který od vlka schytal  dost velký šrám na boku.
Bílá se jen ušklíbla jeho kyselému a nasupenému obličeji.

  ,,Copak Soumráčku ? Nelíbí se ti tady "? Ušklíbla se pobaveně.  Sama by z tohohle doupěte nejradši vypadla,ale jestli tady bude chvíli Soumrak ,bude mít alespoň zábavu s jeho provokováním.

,,Zmlkni "zavrčel podrážděný Soumrak a naštvaně si lehl do pelíšku.  ,, Meduňkotlapko , prohlédni ho "řekl Stříbromrak zaneprázdněně své učednici a věnoval se dál rovnání bylinek.

Bílá si s ušklebkem položila hlavu do pelíšku ,a pobaveně pozorovala Soumraka ,který se snažil nevystartovat ,po starostlivé Meduňkotlapce ,která mu přehnaně pečlivě zavazovala a čistila ránu.

Bílá se posměšně a škodolibě ušklíbla ,nad jeho  podrážděným výrazem , čehož si Soumrak všiml ,a vycenil na ni úctihodné tesáky. Jen nad jeho ubohoučkou výhrůžkou protočila  svýma chladnýma očima. Soumraka se rozhodně nebála. 

V noci jí nějak nešlo usnout. Nevěděla čím to bylo ,nejspíš tím ,že poslední dobou začínala mít opět plnou hlavu Krvedrápa.

Byla to hloupost ,myslet si , že tím,že se trestala ranami a trhala si tlapky, pokaždé když pomyslela na pohled na nádherného kocoura s želvovinovým kožíškem ,zabije city které v ní začínaly klíčit.
Nezabila je. 

City nikdy nešlo zabít ,nikdy nešlo zbavit se zamilovanosti.  Byla to prostě nemožná věc ,nebo nemožná alespoň pro ni.
Potlačit je bylo možné. Zabít ne. 

Věděla ale ,že zatím je to celkem v pohodě. Netrávila s ním tolik času ,aby se do něj mohla zamilovat úplně ,takže jí prozatím to strašlivé nebezpečí ,v podobě zlomeného srdce ,nebo raněných citů nehrozilo. Pokud s ním nezačne trávit víc času ,tak ne. 

Přimhouřila své mrazivé oči ,když si všimla pohybu u školky.  Myslela si ,že se zase Soumrak vydal na nějakou procházku ,k hranicím Oblačného klanu, ale pak jí došlo ,že Soumrak by neměl co dělat ve školce ,a taky to ,že Soumrak rozhodně nemá bílou srst a není kočka. 

Jakmile Bílá poznala svou sestru ,trošku zmateně se zamračila.  Nechápala ,proč Jinovatka míří do léčitelského doupěte.

Bílá matka se navíc belhala do doupěte dost pokřiveným krokem ,a tvář měla staženou bolestí.  Vypadala ,že každý krok , jí činí potíže. 

Bílé chvíli trvalo než pochopila,co se její sestře děje. 

Koťata. 
Došlo jí.

,,Stříbromraku. Koťatům už se chce ven "zasýpala Jinovatka těžce ,když se dostala do vchodu doupěte ,a bolestně přivřela oči. Huňatý kocour ji ale neslyšel protože tvrdě spal.

Bílá si jen odfrkla a protočila očima. ,,Vstávej idiote "! Zavrčela prudce směrem ke Stříbromrakovi ,který unaveně pozvedl hlavu a podrážděně zamručel. Jakmile ale spatřil Jinovatčinu tvář ,pochopil.

,,Lehni si támhle "přikázal Jinovatce rychle a pak se otočil na svou učednici.

,,Meduňkotlapko ,přiveď Slunného "! Řekl důrazně huňaté kočičce ,a začal si chystat nějaké bylinky. Šedivá kočička ihned vyskočila na tlapky a rozběhla se k doupěti válečníků,probudit  Jinovatčina druha.

,,Dýchej Jinovatko"mňoukla Bílá povzbudivě ,směrem ke své sestře. Věděla , že některé kočky mohou i u porodu umřít ,jako například jejich pravá matka ,takže měla o sestru  docela  velký strach.  Nechtěla o ni nikdy přijít....

Výhružně přivřela oči směrem ke Stříbromrakovi,aby si dal na Jinovatčině péči opravdu záležet ,nebo se mu stane něco velice nepěkného. 

Stříbromrak si toho ale nevšiml , protože se už skláněl u Jinovatky a podával jí nějakou větvičku. ,,Kousej do toho ,když to bude hodně bolet ,a tlač "zavrčel důrazně. 

Ve vchodu doupěte se objevili Meduňkotlapka a Slunný Odraz. Zrzavý kocour ihned zamířil ke své družce a Meduňkotlapka podávala Stříbromrakovi další bylinky a Jinovatce mech ,který nejspíš stihla někde namočit do vody. 

Bílá si položila hlavu na zdravou tlapku ,a trošku napjatě sledovala porod.

Netrvalo to ani moc dlouho a už bylo po všem.  Nyní se u Jinovatčina břicha choulila dvě malá ,a poměrně roztomilá koťátka.  Huňatý ,zrzavobílý kocourek a menší , béžová kočička, která se narodila jako první.

,, Gratuluju. Máte dvě zdravá koťata. Zvládla si to skvěle Jinovatko "zavrčel Stříbromrak s úsměvem. Meduňkotlapka ,která koťata zbožňovala,si jen sedla nedaleko šťastného páru a pozorovala je ,zatímco Stříbromrak si šel lehnout. 

,, Gratuluju Jinovatko a Slunný.  Určitě z nich budou skvělí válečníci"mňoukla Bílá , natáhla se a olízla sestře pocuchanou srst na hlavě. 

Tentokrát se jí nedařilo znít lhostejně , protože měla radost z toho ,že je její sestra šťastná a že všechno proběhlo tak jak má. 

Ale zároveň pocítila ještě jednu emoci.  Emoci ,kterou ona ještě nikdy necítila....

Pocítila závist. 
Závist, protože ji tohle nikdy nepotká. 

Bílá si  před dvěma lety ,dala celkem dva sliby. První z nich byl ten , že už se nikdy nezamiluje.  Že už nikdy neotevře své srdce žádnému kocourovi. Že lásku vymaže ze svého života.  A ta druhá byla , že nikdy neporodí koťata někomu ,koho nemiluje.  A protože už nikdy milovat nebude ,nebude mít nikdy koťata. 

Dávalo to tak smysl ,a bylo to tak správné ,jen tak se mohla ochránit před zlomeným srdcem a bolestí.
Ale když viděla svou šťastnou sestru ,která se láskyplně dívala na svá dvě  čerstvě narozená koťata, a na jejího stejně šťastného druha , závist neodpadla. Naopak se ještě zesílila ,když si uvědomila ,že ji nikdy štěstí ,v podobě druha, který by ji miloval a ona jeho ,a koťat ,na která by mohla být hrdá ,nepotká. 

A nebo ano ? Je jí opravdu souzeno zůstat do konce života sama ,nebo s ní má osud jiné plány ?

Další kapitola je pod nátlakem tady xd. 
_N3verm1nd_ ty moc dobře víš o čem mluvím ,a teď mazej vydat tu knížku !

Pro vás ostatní , hodné čtenáře,snad se vám kapitola líbila , přestože byla celkem o ničem. 

Vaše Luna 😘