Bílá Růže kráčela spolu s ostatními k jezeru ,s výrazem ve ,kterém se snažila co nejvíce předstírat strach a obavy o Černodrápa. Jeho tělo už nejspíš bylo nalezeno Skřivanpírkem , Noční a Jiskřinečkou , kteří byli na hlídce. Nyní tam běžel celý klan ,a Bílá už se v duchu připravovala na to , rozbrečet se před celým klanem a předstírat jak jí to hrozně mrzí. Dnes v noci konečně mohla spát. Konečně si mohla lehnout ,a usnout s vědomím,že když se ráno probudí ,už jí nikdo neublíží. Už bude jen ona a její pravá tvář. Obratně přeskočila spadlý kmen stromu. Běžela rychle ,aby to bylo věrohodné. Jen opravdu doufala že na jeho potrhaných kusech nezůstal její pach. Co by jí za to Sluneční udělali ? Vyhnali by ji ? Zabili by ji?
Nevěděla. Nicméně ,obavy předstírat musela. Jestli to totiž neudělá ,ostatním hned bude divné,proč za Černodrápa jeho družka netruchlí. Pach krve,smrti a zvětralý pach strachu jí naplnil nozdry. Na tváři se jí objevil úšklebek ,který ale ihned zahnala a nasadila zděšenou masku. Zastavily se u jezera , které bylo plné krve , protože právě tam házela Černodrápovi ostatky nejvíc. Nicméně na mýtině za ním ,byly stále vytrhané černé chlupy ,nějaké ty vnitřnosti,jeho hlava bez očí a čelisti ,jeho ocas a půlka jeho hrůdníku. Zadní tlapky plavaly polámené na mělčině jezera a přední tlapky spolu s nějakými vnitřnostmi plavaly v jezeře. Okolo ostatků už se shromáždily vrány. Byl to nádherný pohled. Tak strašně krásný....
Bílá Růže se zhluboka nadechla a začala se soustředit. Ještě nikdy v životě nezažila tak těžké předstírání emocí. Musela se opravdu hodně přemáhat,aby se nad Černodrápovým umučeným tělem nerozchechtala a místo toho rozbrečela. Předstírala výraz naprostého šoku a zaražení. ,,Č-Černodrápe "vysoukala ze sebe a v duchu se smála soucitným výrazům ostatních koček. Několik z nich se pozvracelo ,když viděli tu spoušť. Bílá by se nejradši zasmála ale to nemohla. Povedlo se jí z oka vytlačit jednu slzu. Vždycky jí šlo hrát emoce skvěle ,ale v téhle chvíli bylo tak neskutečně těžké předstírat smutek, že to téměř nezvládla. Kocour co jí udělal ze života peklo zemřel a ona má brečet ? Nicméně musela ,aby to nebylo podezřelé. Ty slzy se jí tak strašně moc hnusily ,že potom už to šlo samo. Dál předstírala výraz naprostého šoku. ,,Kdo mu to udělal ? Kdo "?! Zavrčela v slzách na Cesmínovou. Bylo to strašně hezké,jak jí všichni věřili. ,,To nevíme Bílá Růže. Moc nás to mrzí ,ale myslím že to nebyla kočka. Kočka by ho nedokázala takhle roztrhat ". Řekla jí Cesmínová. Ale dokázala. Kočka plná hněvu a nenávisti dokáže všechno.
Bílá Růže se musela přes slzy zamračit.
,,Měli ,měli bychom to uklidit. Jinovatku odveď svou sestru do tábora " řekla jemně Cesmínová. Bílá Růže opravdu nestála o to , odklízet následky své pomsty takže mlčela. Breč. Musíš brečet. Musí si myslet že tě to mrzí.
Přiměla se , nechávat slzy stékat po tvářích dál.

,,Bílá moc mě to mrzí "zamumlala Jinovatka ,která šla vedle ní do tábora. ,,Mrzí ? Ty nevíš jaké to je přijít o druha "vzlykla Bílá. Přijít o něj je ta nejkrásnější věc na světě. Ráda bych ti řekla pravdu sestřičko ,ale ty by si to vyzradila.
Obě dvě kočky došly do tábora. ,,Je mrtvý. Našli jsme jeho tělo rozervané na kusy. Nejspíš nějaká velká šelma."zavrčela Jinovatka směrem k Ostružinosrsté, která už se ptala co se stalo. ,,Ach Bílá Růže moc mě to mrzí. Vím že to byl tvůj druh "řekla jí jemně Ostružinosrstá. Bílá Růže jen přikývla. ,,Nemůžu uvěřit tomu že je pryč....Že už ho nikdy neuvidím"vzlykla Bílá. Ach a jak jsem ráda že už ho neuvidím. Že už mi nemůže ublížit.
Už nezvládala předstírat jak moc jí Černodrápova smrt mrzí a tak se rozhodla že zajde za Rudodrápkou a Soumráčkem. Rudodrápce to říct může....Byla si jistá že velká mourka to nikomu nevyzradí. ,,Ahoj "zavrčela Bílá chladně a posadila se před ní. ,,Ahoj. Slyšela jsem že Černodráp je mrtvý "zavrčela Rudodrápka lhostejně a prohlížela si Soumráčka,který zrovna spal. Bílé neunikly četné rány na jeho šedobílo-černém kožíšku a musela se ušklíbnout. ,,Tak to jsi slyšela správně Rudodrápku "usmála se krutě. ,,Ale copak ? Že bys o tom něco věděla "? Rudodrápka se na ni s úšklebkem podívala a oči se jí zableskly nadějí. ,,Možná...Ale nikdo z klanu o tom neví , protože umím skvěle hrát a tobě bych radila mlčet "ušklíbla se Bílá. Bylo to poprvé co jí vyhrožovala ale užívala si to. Bude ještě lepší než Rudodrápka. ,,Nemám důvod to někomu říkat. My , pořádné kočky ,musíme držet při sobě "ušklíbla se Rudodrápka. ,,Nechceš se stát Soumráčkovou učitelkou , když jsi tedy objevila svou pravou tvář "? Zeptala se Rudodrápka. Bílá Růže se zamyslela. Ráda by Rudodrápčino kotě učila to ano ,ale nejdřív toho musí udělat hodně se sebou. ,,Promiň ale o učedníka nestojím "ušklíbla se Bílá a znechuceně se na spícího Soumráčka podívala. ,,Zkus se zeptat Krvedrápa. Myslím že to je taky dobrý kandidát "zavrčela. Rudodrápka se zamyslela a pak přikývla. ,,Zeptáš se ho za mě ? Momentálně musím ještě se Soumráčkem cvičit "Řekla Rudodrápka. Když si Bílá uvědomila že musí mluvit s tím krásným, arogantním ignorantem ze kterého se jí podlamovala kolena ,krátce ztuhla ale pak přikývla. ,,Dobře. Zeptám se ho "kývla hlavou. ,,Ale stejně chci ,aby si jednou viděla cvičení Soumráčka. Mohlo by se ti to hodit pro tvé budoucí učedníky a taky , kdyby jsi jednou měla koťata ". Zavrčela Rudodrápka. Bílá věděla že to nebyl návrh ale rozkaz a tak přikývla. Koťata mít nikdy nebudu drahá Rudodrápko. Nehodlám se už nikdy zamilovat a s někým koho nemiluju ,je odmítám mít.

Černodrápův pohřeb musela také strávit v slzách. Bylo to strašné ,ale kromě Rudodrápky nikdo nic nevěděl a tak hodlala aby to i zůstalo. Když Rudodrápka spatřila Černodrápovi potrhané kusy ,zarazila se a věnovala Bílé krátký nevěřícný pohled. Bílá válečnice se jen přes falešné slzy tajemně ušklíbla a konečně v Rudodrápčiných očích objevila uznání. Potoční Hvězda se opět pohřbu nezúčastnila ale Bílá se přistihla že je jí to jedno. Velitelka se z ní snažila vychovat milou kočku ,takže měla svým způsobem taky podíl na jejím utrpení. Když ji Cesmínová jemně vybídla ,aby něco řekla o Černodrápovi,vytlačila ze sebe nějakým zázrakem další slzy a jen zavrtěla hlavou. Ostatní kočky o něm však mluvily. Říkaly že byl čestný.....
Říkaly že byl věrný svému klanu....
Že měl dobré srdce....
Když to o jeho "dobrém srdci " Slunozáře řekla ,Bílá se musela hodně držet aby ji neroztrhala na kusy. Dobré srdce ? Pochybuju že vůbec nějaké měl. Jaký normální kocour takhle týrá svou družku ?
Mluvily o něm celkem hezky a jí se z toho dělalo až zle.
Konečně už pohřeb skončil a zahrabali ho. Konečně už byl ten hajzl pod hlínou. Konečně.....
Nic víc si nezasloužil. Když všichni odešli ,nezapoměla si pohrdavě odplivnout na jeho hrob. ,,Tuhle naši válku jsi prohrál zlatíčko. Hezky si tam shnij. "zavrčela s úšklebkem a ladně se zvedla na tlapky ,aby dohnala klan.

Věděla že chce být mrchou co láme srdce ostatním kocourům. Co šíří tu bolest dál. Její srdce potřebovalo zalepit. Bylo rozbité, zničené a rozervané a stále všechno bolelo. Měla noční můry a hlavně cítila že cítí obrovskou nechuť k dotekům. A jestli chtěla svádět kocoury ,musela se toho strachu zbavit. Musela si najít nějakou oběť ,nějakého hloupého kocoura ,kterému by oklamala hlavu a cvičit na něm. Cvičit na něm , potlačování strachu z doteků ,aby se toho zbavila úplně. Nejdřív si nebyla jistá ,zda dokáže být tou mrchou co to dělá ,ale jakmile se probudila ty tři dny po Černodrápově smrti a všimla si několika lačných pohledů ostatních kocourů z klanu ,bylo to jednoduché. Už nebyla hodná. Nyní byla zlá a strašně se jí to líbilo. Nabízel se tady Vodopád ,ale Bílá si nebyla jistá,zda by se ho zvládla dotknout a přitom nevyzvracet svoji večeři ,takže se rozhodla že ho vynechá. Ale co takhle Skřivanpírko ? Měl sice družku , to ano ale koho to zajímá ? Navíc se na ni vždycky tak hezky díval..... Dobře takže Skřivanpírko bude první. Využije ho,pohraje si s ním a pak ho odkopne , zlomí mu srdce a ještě ublíží jeho družce a dost možná jim zničí vztah. Jistě ,pořád tady byla ta šance že neuspěje ,ale tu zametla tlapkou pod koberec. Uspěje.
,,Bílá "! Hlas Rudodrápky ji probral z přemýšlení. Prudce se k ní otočila. ,,Už ses Krvedrápa zeptala "? Zavrčela Rudodrápka. ,,Ach já zapoměla. "povzdechla si Bílá. Krvedráp byl další problém. Stále se jí neskutečně moc líbil a stále cítila jak jí tluče srdce jen díky jeho blízkosti. A to bylo špatně. To muselo zmizet. Dřív nebo později by se do Krvedrápa zamilovala ,a věděla že kocour jako on ,o družku rozhodně nestojí. A tak by jí zlomil srdce a zase by byla zranitelná. Protože když kočka miluje je zranitelná. Neměla zatím v úmyslu ho zabít,jen se musela nějak potrestat ,aby ty city zabila. ,,Tak se ho jdi zeptat. Chci znát odpověď "zavrčela Rudodrápka netrpělivě a mrskla ocasem. Bílá Růže si jen povzdechla a rozešla se směrem k němu. Najít ho ,nebylo nic těžkého. Jeho majestátní želvovinová srst byla nepřehlédnutelná,stejně jako jeho mohutná postava. ,,Čemu vděčím za tvou pozornost "? Ušklíbl se posměšně když si jí všiml. Bílá jen protočila očima. ,,Hm skutečně vděčíš , protože má návštěva je pocta. Rudodrápka chce vědět ,jestli se nechceš stát učitelem Soumráčka "zavrčela se stálým úšklebkem. ,,A to si neumí přijít sama "? Ušklíbl se Krvedráp ležérně si vytáhl z mohutné tlapky bodlák. ,,Bereš nebo ne "? Zavrčela Bílá a ignorovala jeho otázku. ,,Proč ne. Alespoň zařídím,aby nebyl taková nula jako vy ostatní tady "ušklíbl se Krvedráp.
Nula....
Nula....
Žádný kocour už mi nikdy neřekne že jsem nula !
,,Dávej si pozor komu tady říkáš nula "zavrčela ledově klidně, přestože to uvnitř ní vřelo zlostí. Nesnášela když jí někdo říkal že je nula....
,, Souhlasil "řekla Rudodrápce chladně a došla k ní. ,,Výborně "přikývla Rudodrápka. ,,Počkej tady "řekla mohutná mourka ,zavolala na Soumráčka a sama se ke Krvedrápovi spolu s ním vydala. Bílá Růže je jen pozorovala. Rudodrápka mu očividně něco říkala , načež Krvedráp protočil svýma hříšně krásnýma očima a lenivě se zvedl na tlapky. Pak jen mrskl huňatým ocasem a rozběhl se do lesa. Soumráček po chvíli váhání vyrazil za ním ,a Rudodrápka došla zpátky k Bílé. ,,Tak. Zábava pro mého syna je zařízená a my dvě se můžeme jít pobavit "ušklíbla se Rudodrápka. Bílé zajiskřilo v ledových očích. ,,To mi nemusíš říkat dvakrát."

,,Pročpak mě neposloucháš zlatíčko ? Chceš si vysloužit další rány ? "Zavrčel tiše. V jeho hlase bylo spoustu potlačovaného hněvu. ,, Rány? Vážně mě hodláš trestat za to ,že jsem se najedla ? Jak už jsem řekla ,nejsem žádný tvůj majetek. Nehodlám tě poslouchat a ani už nehodlám být tvou družkou ,když mi jenom ubližuješ a ani mě nemiluješ "! Zavrčela na něj ,už trošku hlasitěji ,ale naštěstí(nebo spíš naneštěstí ) je nikdo neslyšel. ,,Do lesa. Okamžitě ". Zavrčel. Oči měl opět ztmavlé vzteky.

Celá udýchaná se probudila.
Srdce jí bušilo jako o závod ,a přistihla se , že jí z očí znovu tečou ty nechutné slzy. Nenáviděla pláč....
Byl tak hnusný a nechutný ,stejně jako ona. Byla opravdu nula ,jak Černodráp říkal ? Vážně se ho bála i po smrti ? Jistěže ano. Bála se ho ,zanechal v ní trauma a zjizvil její duši. Zničil jí život. Byl sice mrtvý ale to neznamenalo že všechno zmizí. Ve válečnickém doupěti bylo tak málo místa....
Užil si s ní i tady....
Bylo tady tolik kožíšků nalepených na sobě ,tak málo místa....
Měla pocit že má klaustrofobii. Hrdlo se jí stáhlo ,stejně jako hrudník. Myslela jen na to ,jak ji tehdy přitiskl ke stěně doupěte....
Z očí jí tekly slzy. Nenáviděla pláč. Nenáviděla sebe.
Nenáviděla tohle doupě.
Vyběhla ven a několikrát se zhluboka nadechla čerstvého nočního vzduchu. Černodráp už byl mrtvý ,ale její noční můry ne. A náhle se začala obávat , že ji budou trápit navždy.

Máme tady novou kapitolu xD. Pro ty co to neví ,tak z Růžičky bude tak trošku děvka,než potká svého "prince na bílém koni " XDD.
Kapitola je dlouhá jak prase ale je o ničem zajímavé xd.
Ale vážně je nějak dlouhá xd.
Jsem líná to po sobě číst ,budku tam možná nějaké chyby nebo hlouposti ,ale určitě jste si už zvykli xd
No každopádně snad za něco stála a uvidíme se u další.
Vaše Luna 😘

(PS: má spisovatelská mánie asi stále pokračuje xd)