Bílá Růže jedné noci seděla u jezera. Oči měla plné slz a rána na tváři ji pálila. Opět si s ní užil.....
Opět jí ublížil.....
A ona už toho začínala mít dost. Už to nezvládala. Pozorovala temně černé nebe poseté jasnými hvězdami. Hvězdy vypadaly tak krásně.
Nechávaly v kočkách mylnou představu že jim Hvězdný klan pomůže ,když budou potřebovat.....
Že je Hvězdný klan s nimi.....
Jak sladká lež....
Modlila se k Hvězdným každou noc. Krucinál ,každou zatracenou noc je tiše prosila o pomoc. Prosila je ,aby jí vysvobodily z područí násilného druha. Splnili to ? Ne. Nepomohli jí. Nechali ji trpět.
Pozvedla hlavu ještě výš a její ledově modré oči , podlité slzami rozzuřeně plály. Proč jsi mě zradil Hvězdný klane ?
Byla tak naivní....
Žádný Hvězdný klan neexistuje ! Kdyby existoval ,nikdy by nedovolil takové utrpení. Nikdy by neodmítal její prosby o pomoc....
Byla to jen sladká pohádka pro důvěřivá a naivní koťata. Bílá Růže si v duchu slíbila ,že jestli bude mít někdy v životě koťata , postará se o to ,aby nikdy nevěřily v takovou hloupost jako je Hvězdný klan. V hlavě jí šrotovalo spoustu myšlenek a nenávist jí proudila v žilách jako nikdy.

,,Copak Růžičko ? Už se ti nelíbím "? Ušklíbl se a prudce ji přitlačil ke stromu. Nesnažila se mu vyškubnout. Bála se..
Náhle jí vrazil facku ,až spadla na zem. Zvedla se na tlapky a slzy jí tekly proudem. ,,Prosím nech mě. Prosím. Já chci mít jen normální život "zavzlykala. ,, Normální život ? Ten si taková nula jako ty nezaslouží"! Zasyčel a přitiskl ji ke stromu. Ocasem jí projel po bradě a krku a pak ji srazil k zemi.....

Tohle se stalo dneska ráno. Zatraceně,ona už toho měla prostě dost ! Už nechtěla ,aby jí ten hajzl věčně ubližoval a dotýkal se jí ! Už nemohla !

,,Občas kočka netrpí proto že by byla příliš zlá ,ale proto že nevěděla kdy přestat být hodná"

Další slova Rudodrápky. Měla pravdu. Bílá Růže se snažila celý život pomáhat klanu , celý život chtěla dodržovat válečnický zákoník,celý život v sobě skrývala monstrum ,celý život věřila v Hvězdný klan a pomáhala ostatním. A co jí to přineslo ? Jen bolest. Utrpení.
Do konce života ji budou trápit noční můry ,do konce života bude mít trauma ,do konce života to na ní ponese následky. Už s tím byl konec. S hodnou ,milou , starostlivou Bílou Růží co se stará více o ostatní než o sebe byl konec.
Tohle nebyla ona. Tohle nebyla její pravá povaha a ona to věděla. Pravdou povahu v sobě skrývala. Skrývala toho psychopata v sobě , protože se příliš bála , že ublíží ostatním. Ale nyní jim ubližovat chtěla. Její srdce bylo rozlámané a zmrzačené na tisíce kousků. Její život byl na tom úplně stejně. V noci strachy nemohla spát a cítila nenávist k černým kočkám. A za to všechno mohl Černodráp. Za to všechno mohl on.
Nenáviděla ho.
Nenáviděla ho.
Zatraceně, tak moc toho hajzla nesnášela ! Nenávist jí nyní v žilách začala kolovat ještě víc ,ještě silněji než kdy dřív. Chtěla ven. Psychopat,který v ní byl chtěl ven ,její pravá povaha chtěla ven ,vztek a nenávist chtěli ven. A ona je vypustí. Už nikdy nebude hodná. Už nikdy nebude nikomu pomáhat. Už nikdy.... Protože za to všechno se platí. Bude egoistická ,drzá ,bude mrcha a už nikdy se nebude bát nějakého pitomého kocoura. Už nikdy se sebou nenechá takhle zacházet a hlavně se už nikdy nezamiluje. Lásku odstraní ze svého života. Bude si hrát s kocouri a lámat jim srdce ,tak jako to udělal Černodráp jí. Bude životy ničit. Stane se šelmou a ostatní kočky se stanou její kořistí. Uštve je , umučí a zabije. Už nikdy nebude taková jakou dřív. Taková milá , optimistická. Za dobrotu platila. Za dávání lásky platila. Za milou povahu platila. A nikdy není pozdě na to ,vypustit ze sebe bestii. Vypustit ze sebe šílence.
Ona to zvládne. Rudodrápce to dokáže. Dokáže to všem. Už nikdo neřekne že je Bílá Růže nula ,a jestli ano ,rozsápe mu hrdlo.
Byly to krásné představy.
Takhle si představovala svůj budoucí život. Takhle nyní chtěla aby vypadal. Chtěla zasvětit svůj život vraždám a krvi. Chtěla ze sebe udělat zrůdu. Vraha. Monstrum. Potřebovala to.
Potřebovala být monstrem.
Ale Černodráp jí to nikdy nedovolí. Nedovolí jí,aby uskutečnila svůj sen. Nedovolí jí,aby se odpoutala od své hnusné a odporné povahy a stala se krutou , zákeřnou mrchou. Nedovolí jí to.....
Ale naděje se jí přesto nezačaly rozpadat jako vždy. A vztek jí nyní v žilách proudil ještě silněji. Tak silně,jako nikdy v životě. Nesmírně silně..
A pak to ucítila. Ucítila jeho pach....
Jeho odporný pach. Hledal ji....
Hledal svou poslušnou kočičku ,hledal svou děvku. Hledal ji.
Bílá Růže vnímala co se s ní děje. Otevřela bránu svojí duše a nechala bestii ,kterou v sobě potlačovala aby ji ovládla. Aby dala najevo svou pravou tvář. A nyní ,nyní měla v hlavě jednu věc....
Něco ,co měla udělat už dávno....
Cítila Černodrápův pach a viděla ho ,na druhé straně jezera. On ji zatím neviděl. Až ji uvidí ,napadne jí,že se toulá po lese bez něj. Bude na ni křičet....
Ale Bílá Růže necítila strach ,když ho viděla. Cítila něco jiného. To ,co cítila ,když se dozvěděla pravdu o Bílé Záři. Cítila vztek. Hrozný, strašný vztek. A touhu po pomstě. Nikdy by nemohl trpět tak jako ona. Nikdo ,kdo si nezažil ty probrečené noci ,to ponižování, znásilňování, mlácení a týrání by necítil takovou bolest jako ona. Protože psychická bolest je horší než fyzická....
Stokrát horší. Několikrát prosila Černodrápa ať ji nechá. Ať jí dá pokoj. Prosila ho v slzách ,zatímco ležela pod jeho tlapkami. Ale dnes v noci se role obrátí. Dnes v noci ,Bílá Růže prosit nebude. A nebude prosit už nikdy. Dnes v noci ,bude prosit Černodráp. Bude prosit o smrt....
Bílá Růže se zvedla na tlapky. Černodráp byl stále na druhé straně jezera. Pečlivě větřil v trávě. Hledal svou kořist. Ale dnes bude kořistí on. Dnes se změní život jedné zničené kočky. Dnes se změní život Bílé Růže. Strach už necítila. Místo toho cítila tu krásnou nenávist. Ten vztek.
Bílá Růže se ušklíbla. Šílený, sadistický úsměv se usídlil na její tváři. A Bílá Růže se vrhla vpřed...
Jedním mohutným skokem přeskočila jezero a plnou silou narazila do Černodrápa. Odletěl o několik metrů dál a dopadl do hlíny. Byli na velké travnaté mýtině. Ideální....
,,Co si myslíš že děláš ty děvko jedna zatracená "?! Zavrčel zlostně a prudce vstal na tlapky. Ale pak se zarazil. Ještě nikdy se na něj Bílá Růže nedívala tímhle pohledem. Pohledem plným nenávisti ,vzteku a znechucení. Ale hlavně pohledem plným odvahy. Marně v jejích očích hledal strach....
Našel tam jen takovou spoustu nenávisti směrovanou k němu. A strach a podřízenost z jejích očí zcela zmizeli. ,,Ty nulo ,myslíš si ,že můžeš odejít aniž bys mi to řekla ? A to jak si mě schodila ?! To si vypiješ slyšíš "?! Řval na ni. Ale Bílá Růže se nebála. Nenávist a hněv to otupovaly. Vytasila drápy a pomalu se zvedla na tlapky. ,,Jediný, kdo si dnes něco vypije budeš ty Černodrápe"zavrčela ledově klidně. Ztuhl. Nikdy s ním takhle nemluvila. Nikdy neměla v očích ten plamen. Tu odvahu. Nikdy na něj nevytasila drápy. Musela se zbláznit.
A v Černodrápových očích se poprvé objevil strach. Pomalu se k němu přiblížila. ,,Nemáš na nic ! Jsi jen ubohá nicka!" Zavrčel ale strach ve svém hlase nezakryl. Bílá Růže se usmála. Krutě. Pomstichtivě. ,,Ano. Stará Bílá Růže byla opravdu nicka. Byla opravdu nula. Nula protože tě milovala ! Já tě milovala Černodrápe a jak ses mi odvděčil ? Znásilňoval si mě ,ničil si mi život ,týral si mě ! Máš tušení jak moc to bolelo ?! "Zavrčela a hněv v jejích očích vzplanul ještě víc. Byla tak naštvaná. ,,Teď chceš říct že si to zasloužím že ? Nikdy jsem nikomu neudělala nic špatného ! Nikdy ! Ale to teď končí. Stará Bílá Růže umřela , protože si ji zabil ty. A zabil jsi i stovky dalších koček , jejichž krev budu mít na tlapkách. Ty kočky nezabiju já. Ale ty. Budeš zodpovědný za každou mou vraždu. Za každý můj zločin. Kočky ,které umřou pod mými drápy ,nezabiju já. Ale ty. Díky tobě se ve mně probudila bestie. A tvá smrt bude první na řadě. "zavrčela s nenávistí a vztekem v hlase. Už to muselo ven. Muselo to ven. Vychutnávala si strach v jeho očích. Černodráp před ní couval. Couval před svou hračkou ,před svou družkou , které ničil život. Ale nejen před tím. Černodráp nyní couval před samotnou smrtí. Před smrtí,kterou se Bílá toho večera stala. ,,Nemáš na to "zavrčel ,oči vytřeštěné strachy. ,,N-nedokážeš to. Byla jsi vždycky tak vyděšená...." Nedořekl to.
,,Ale já už se tě nebojím Černodrápe "! Zvolala mocným a hrdým hlasem. ,,A nikdy už se bát nebudu. Nyní se seznámíš s novou Bílou Růží. Určitě se ti to bude líbit "na tváři se jí objevil krutý úsměv.

A pak skočila.

Světlo měsíce ozářilo bílou kočku s pronikavě modrýma očima ve skoku. Byla tak strašně naštvaná. Tak moc....
A teď to vypustila. Zakousla se do jeho přední tlapky a prudce ji zlomila. Ozvalo se zakřupání kostí,a jak Černodráp vřískl, spokojeně se zasmála. ,,Bolí to co ? Bolí tě to "?! Opět se šíleně zasmála. Nemohl ji shodit. Byla jako posedlá. Zaryla mu drápy do ucha a prudce mu ho urvala . Chtěla si to vychutnat. ,,Neřvi tak ! Přestaň řvát "! Zavrčela na něj ,když opět vřískl bolestí. ,,Ty jsi obluda... Vraždící obluda" zavrčel se strachem v hlase. ,,Nebudeš mě nazývat obludou "zazubila se na něj a sáhla mu do tlamy. Vyrvala mu jazyk a odhodila ho někam pryč. Z tlamy se mu vyvalilo obrovské množství krve. ,,Copak ? Teď už mi nemůžeš nadávat viď ? Bolí tě to co ? A představ si ,že mě to bolelo stokrát víc "! Zařvala na něj. Utrhla mu celou levou přední nohu a prudce ji odhodila do jezera. Černodráp zachrčel a v jeho očích bylo tolik bolesti....
Nenáviděla jeho oči.
Ty strašné jantarové oči....
Zaryla mu drápy do levého očního důlku a vychutnávala si jeho bolest. Vytrhla mu oko a rozesmála se. ,,Říkal si ,že mám jíst jen s povolením. Nemáš hlad "? Zavrněla sladce a nacpala mu oko do tlamy. Donutila ho ,aby ho spolkl. ,,Jen papej miláčku " Ušklíbla se krutě. Prudce mu roztrhala břicho a sáhla do něj drápy. Vytrhla mu střeva a prudce je odhodila. Z jediného oka mu stékala slza bolesti. Zmítal sebou a jeho oko jí doslova prosilo o smrt. Ale to si nezasloužil. Utrhla mu další nohu a potom další. Na zadních tlapkách si dala záležet,a rozkousala je ,až z kostí zbyl prach. Zabořila mu zuby do ocasu a začala mu ho pomalu trhat. Její smích se nesl lesem. Nikdo je neslyšel. Možná to byl osud ,že nikdo neslyšel její šílenství...
Její odplatu...
Černodráp si zasloužil měsíce pomalého mučení. Ale ona chtěla aby byl mrtvý. Chtěla aby už zdechnul ! Prudce mu vytrhla druhé oko a opět mu ho nacpala ho tlamy. ,, Chutná ti to ? Chutná ti to ? Líbí si ti to ? Užíváš si to "?! Rozesmála se psychopaticky. Jak moc si to vychutnávala. Rozsápala mu záda a boky a vytrhla mu játra a ledviny. Pořád žil.....
Pořád trpěl....
Tak jak si zasloužil...
Zakousla se mu do ucha a pomalu mu ho odtrhla. V tlamě měla tolik krve. Tolik krve....
Bylo to úžasné....
Konečně kocour který jí zničil život trpěl. Konečně !
Utrhla mu druhé ucho a ušklíbla se. Už umíral....
Ale ještě ho viděla. Chtěla ho roztrhat na kusy ! Zabořila mu tesáky do hrudi a prudce mu ji rozervala. Vytrhla mu další orgány a odhodila je pryč. Utrhla mu spodní i dolní čelist a drápy přetrhala hranici mezi břichem a hrudí. Pak mu s ušklebkem oddělila hlavu od těla. Konečně....
Konečně už mě nebude trápit....
Konečně....
Ten hajzl byl konečně mrtvý !
A bestie byla vypuštěna. Sklonila se a dlouze se napila jeho krve. Přes pach krve a strachu ,nebyla její vůně cítit, takže si nemusela dělat starosti se zahlazením stop. Stará Bílá Růže dnes umřela společně s Černodrápem. Dnes se zrodila nová Bílá Růže. Krutá , nemilosrdná Bílá Růže co si už nikdy nenechá zlomit srdce a zaplést mozek láskou.
Tohle byl začátek nové kapitoly v jejím životě...

Dnes jsem vydala tři kapitoly tohohle příběhu xd. Zvláštní mám asi spisovatelskou mánii xDD.
Nová kapitola v Růžiččině životě začíná ,ale láska si ji přesto najde.
Otázkou je ,zda to tentokrát bude mít dobrý konec
Vaše Luna 😘