~,Proč tě vůbec uhodil ?" Zeptal se šedivý kocour zamračeně a studoval její tvář. Bílá kočka protočila krásnýma chladně modrýma očima a odfrkla si. ,,Jestli jsi mě neposlouchal,tak jsem se na něj podívala bez dovolení. Navíc jsem byla drzá "ušklíbla se. ,,A to ti dal facku jen za tohle "? Zavrčel šedivý kocour zmateně. ,,Chceš vědět jak to bylo dál nebo ne "? Vyjela po něm. Věděl ,že tyhle psychopaty není dobré štvát když už jsou v té nejhorší části. ,,Promiň. Pokračuj ve vyprávění"zamumlal ~

Bílá Růže té noci nemohla usnout. Jen ležela v mechovém pelíšku vedle Černodrápa ,kterého se odmítala nyní dotknout ,a pozorovala husté deštivé kapky ,které s bubnováním stékaly z nebe. Snažila se usnout ,ale nešlo to. Prostě stále musela přemýšlet na ty události co se dnes staly. Stále nevěřila ,že by Černodráp něco takového udělal. Že by ji uhodil. Zdál se jí jako vyměněný. Byl tak chladný ,vzteklý a hlavně neskutečně povýšený. Jako kdyby byla něco míň než on. Už se na něj po celý den nedovážila dokonce ani podívat a ,teď se za to proklínala. Nemohla uvěřit tomu ,že se nechala ovládnout svým strachem a něco mu neřekla. Že mu nevynadala za to ,že jí tohle udělal. Musím to napravit. Jestli o mě nechce přijít musí se mi omluvit. Ale zároveň byla k němu stále připoutaná láskou. Nezvládla by ho opustit. Možná ,že se přesto zvládne přenést ,když už se to nebude opakovat...
Sestře se celý den úspěšně vyhýbala ,nestála o žádné otázky ,co to má na tváři , protože tomu ,že spadla na kámen ,co jí chytrý pan Černodráp poradil ,by asi nikdo nevěřil. Otočila se na něj. Byl tak krásný když spal. Měla bych mu odpustit. Určitě to tak nemyslel. Jen jsem ho naštvala. Opět si položila hlavu na přední tlapky ,a zavřela oči. Konečně už byla slušně unavená a mohla se vyspat.
,,Bílá Růže "? Jeho tichý hlas ,který řekl její jméno se nesl stěnami doupěte. Že by dostal rozum ,a konečně se mi omluvil ? ,,Ano Černodrápe"? Zamručela tiše. ,,Pojď se mnou prosím. Chci ti něco říct. "
Oči jí zazářily jakmile je otevřela. Konečně ! Černodráp se jí za tu facku omluví ,a konečně už bude všechno jako dřív ,a tu hroznou stránku jí už nikdy neprojeví. Oba dva vyšli ven z válečnického doupěte a vykročili do lesa. Obloha byla krásná,temně černá posetá stříbrnými hvězdami a sem tam ,světle šedými mraky. V trávě cvrkali cvrčci ,a byl slyšet hukot sov. Vedl jí na jejich oblíbenou louku. Jakmile se nadechla vůně červených květů ,veškeré starosti z ní odpadly. Věděla ,že teď už to bude v pořádku. Lehla si do zelené trávy ,která se zdála být hřejivá i v noci. ,, Mluv "vybídla ho. Černodráp se zarazil a nevěřícně se na ni podíval. ,,Mluv ? To jako já ?" Uchechtl se. Už zase ten tón...
Nechce se mi omluvit. Tak proč mě sem tedy přivedl ?
Náhle ze svého druha opět dostala strach ,a v duchu si za to vynadala. Nemůže se ho přece bát. ,, Černodrápe to ty si mi ,ale dal facku. Myslím ,že by si měl mluvit spíš ty a omluvit se mi "zavrčela na něj chladně. ,,Takže Růžičko....Ty jsi taková nula ,takovej rozmazlenej smrad co si myslí,že dostane na co si tlapkou ukáže a teď mi ještě budeš říkat ,abych se ti omluvil "?zavrčel. Mluvil tiše a ledově a to byl ten nejhorší tón. Začal se k ní blížit a oči měl zčernalé hněvem. ,,Já nejsem žádná bouchací panenka ,do které si kopneš když tě něco naštve Černodrápe !"prskla ,ale oči měla rozšířené strachy. Přimhouřil oči a vlepil jí facku na stejné místo jako předtím. Tentokrát už se udržela na tlapkách ,ale zamotala se jí hlava. Než se nadála ,ležela pod ním. Přidržel jí přední tlapky nad hlavou a s hněvem v očích hleděl do jejích očí. To je psychopat. Byla první myšlenka ,která ji napadla ,když měl ve tváři ten šílený ,zlostný pohled. ,,Teď si řekneme pár pravidel Bílá Růže "zavrčel a jeho oči náhle měly stejnou barvu jako jeho kožíšek. ,,Ne ! Já žádná pravidla dodržovat nebudu "! Zasyčela. Vzápětí jí ale zabořil tesáky do hrdla a způsobil jí hluboký a krvácející kousanec. Vyjekla bolestí. ,,Tak. Zaprvé ,se už nikdy nehneš z tábora bez mého vědomí jasné? Vždycky budu vědět kam jdeš rozumíš "? Zavrčel. ,,Ne nerozumím ! Nevím co se to s tebou děje ,tohle nejsi ty "! Zavrčela Bílá Růže. Dostala znovu facku. Bolestí přivřela oči. ,,Kdepak kočičko. Tohle jsem já. Tohle je má pravá tvář. Je roztomilé ,že jsi uvěřila té přetvářce,kterou jsem ze sebe dostal ,aby ses do mě zamilovala ,ale s tím je teď konec. Přetvářka bude za odměnu "zavrčel s úšklebkem. Do očí se jí znovu dostaly slzy a tentokrát už přes neviděla. Jak jsem mohla být tak hloupá ? Vždyť to všechno bilo do očí ! Ze dne na den ,se k ní začal chovat mile,všechny ty náznaky. Poprvé v životě pocítila tu bolest zlomeného srdce. Poprvé v životě ,cítila hroznou bolest na hrudníku z něčeho jiného , než jen drápanec z bitvy. Bolelo to tak moc ,že to ani nešlo popsat. Slzy jí máčely kožíšek. ,,T-ty mě nemiluješ"? Zašeptala. ,,Já a milovat tě ? Jen se na sebe podívej ! Jsi taková nula ! Možná ,že jsi hezká ,ale nic jiného než vzhled nemáš ! Každý kocour ,tě bude chtít jen přefiknout a pak odkopnout ! Já jsem tě zachránil kočičko ! Můžu z tebe udělat slušnou kočku ,já si tě vybral. Ale aby zbytečně netekla tvá krev ,musíš poslouchat co ti řeknu a neštvat mě. Rozumíš Růžičko "? Zavrčel sladce. ,,Ne nerozumím ! Nerozumím tomu ,že jsi takový debil a jenom mě využil ! Nerozumím tomu proč po mě teď chceš ,abych se chovala jako nějaká tvoje věc "! Zaječela na něj v slzách. Další rána , tentokrát do čumáku. A další do ramene. Jednou tlapku jí držel tlapky nad hlavou ,ale ona by ho stejně nezvládla napadnout a bránit se. Příliš ho milovala. Ostré drápy jí rozpáraly ucho a opět jí vrazil facku. Hlava už se jí z toho motala. Zabořil jí tesáky do tlapky a roztrhal ji. ,,Tak. Budeš mě teď poslouchat "? Zavrčel s tlamou od její krve. Kdyby byla příliš vzpurná byla by to její smrt. Tohle přece nebyla ona. Nemůže žít celý život v područí nějakého maniaka do ,kterého se zamilovala ! Ale přikývla. Měla tak strašný strach jako ještě nikdy. Byla tak bezbranná,vydána mu napospas. ,,Ano "zašeptala zlomeně. ,,Řekni to nahlas Růžičko. Nějak jsem tě přeslechl." Uchechtl se posměšně. ,,Ano Černodrápe "zavrčela už trošku nahlas. Její hlas byl ještě trošku zlomený z pláče do ,kterého teď neměla znovu daleko. ,,Výborně. Takže ,když budeš mít hlad a budeš se chtít najíst,zeptáš se mě, rozumíš "? Zavrčel. Ne to snad nemyslí vážně ! ,, Rozumíš "? Zavrčel a opět jí vrazil facku ,když Bílá Růže neodpověděla. ,,Ano "vzlykla , protože jí znovu začaly téct slzy. Její srdce teď dostalo takovou ránu....
Ránu,která ho zlomila. Která zlomila její srdce ,která zlomila jí,její čest. Ránu ,která zlomila všechno. ,,Výborně. Teď další věc. Když si s tebou budu chtít zase užít ,věřím že se nebudeš vzpírat že ? Jsi moje věc Bílá ,jsi můj majetek rozumíš "?! Zavrčel.
Věc....
Majetek....
Já nechci být jeho majetek ! Nejsem tvým jměním ,Černodrápe ! Nejsem tvou poddanou ! Nejsem ! ,Ne ! Ne ,to rozhodně ne! Chtěla to zakřičet ale bála se. Pouze přikývla. ,,Já chci slyšet slova "zavrčel. ,,Ano Černodrápe "zavzlykala. Slzy už nešlo udržet. ,,Řeknu to. Že jsi můj majetek. Řekni to "! Zavrčel a zabořil jí drápy do ramen. ,,Jsem tvůj majetek Černodrápe. "zašeptala. ,,Výborně. Nebudeš mi odporovat vůbec ,ani na veřejnosti,ani o samotě ,a uděláš to co ti řeknu. Budeš se bavit s kočkami se ,kterými ti to dovolím a když se mi něco nebude líbit přijde trest. Řekneš ,že tě napadla toulavá kočka ,nebo něco. Bez mého vědomí ,neuděláš krok jasné"? Zavrčel a sekl jí do druhého ramene. ,,Ano Černodrápe. ".
Nemohla se nechat takhle zlomit ! Nešlo to ! Nemůže jí zlomit za jediný večer !
Jenže věděla že může. Celé tělo ji hrozně bolelo a srdce jí bolelo ještě víc.
Její život se pomalu měnil v peklo.

Konečně jsme v té části ve ,které jsem chtěla být XD.
Doufám že se vám kapitola líbila.
Vaše Luna 😘