,, Modrotlápku ,výcvik "! Zavrčela Bílá chladně a netrpělivě zamrskala ocasem. 

Od bitvy s Oblačným klanem už uplynulo přibližně osm dní a Bílá Růže se teď snažila co nejvíce věnovat svému učedníkovi. Sice se jí do tréninku vůbec nechtělo ,ale nehodlala dopustit aby z Modrotlápka vyrostla nějaká slabá , citlivá nula. 

Prozatím trénovali jen boj a mučení králíků ,teď s ním však chtěla trénovat i vytrvalost.  Všimla si ,že Modrotlápek se během tréninků boje často zadýchaval, což vypovídalo o tom ,že měl špatnou kondici a právě to s ním dnes chtěla potrénovat. 

Nemohla si pomoct ,aby svýma chladnýma očima nezabloudila ke Krvedrápovi,který ležel rozvalený před doupětem válečníků a vyhříval se na slunci.

Nepřestala ho pozorovat ani ve chvíli ,kdy mohutný kocour zvedl hlavu a zabodl do ní pohled svých světle zelených očí.
Chvíli si jen tak hleděli do očí -zatímco ona se snažila nedat najevo jak moc jí z jeho pohledu tluče srdce - než želvovinový kocour znuděně protočil očima a odvrátil se.

,,Bílá ? Můžeme jít "? Mňoukl za ní Modrotlápek dříve ,než si stihla zklamaně povzdechnout. 

,, Samozřejmě"zavrčela s co největším chladem v hlase a rozběhla se mezi stromy. Předtím,než však vyběhla z tábora střelila ještě jednou pohledem po Krvedrápovi, který už si jí ale  vůbec nevšímal. 

_______________________________________

,, Musíš se naučit vytrvalosti " zavrčela přísně.  ,,Boj už ti sice celkem jde ale všimla jsem si ,že se rychle unavíš. A to je slabina.  Nepřítel toho může využít a zabít tě. To ty musíš zabít nepřítele,ne on tebe . " Zavrčela a elegantně přeskočila spadlý kmen stromu. 

,,Dobře "mňoukl Modrotlápek tiše a bílá válečnice přivřela oči ,když zaslechla v jeho hlase náznak strachu.

,,Copak ? Strach "? Ušklíbla se a zabodla do něj svůj ledový pohled. 

,,Ne "zavrtěl Modrotlápek rychle hlavou a nasadil lhostejný pohled. 

,,No proto "zavrčela s ušklebkem. ,, Poběž ať tam jsme co nejdřív.  Nechce se mi, plýtvat tebou můj drahocenný čas.  Mám na práci jiné věci ".

Například zírání na Krvedrápa že ?

Zavrtěla hlavou, aby své myšlenky zahnala a zastavila se na velké louce.

Tráva byla světle zelená a hodně krátká ,stébla ji štípala do tlapek.   Okolo louky byly zelené keříky s velkými voňavými květy na  kterých poletoval hmyz, a veprostřed louky se tyčil  kopec na, kterém stál  obrovský dub.

Bílá se posadila a s podrážděným pohledem čekala ,až ji její učedník dožene.  Jakmile k ní doběhl,vrazila mu ostrou facku. Nemusela ani nic říkat ,Modrotlápek moc dobře věděl ,že byl pomalý a že už si příště pospíší.

,, Desetkrát to oběhni " mňoukla a ležérně si olízne drápy od krve. 

,,Ano Bílá Růže "zamumlal její učedník a rozběhl se vpřed. 

Bílá válečnice si líně lehla do heboučké, hřejivé trávy a vystavila své štíhlé sněhově bílé tělo paprskům slunce. 

Unavovalo ji ho pozorovat, tak si jen položila hlavu na tlapky a zavřela oči. 

Rozhodla se, že si Modrotlápka ani všímat nebude, až doběhne tak mu prostě řekne že to udělal špatně, jednu mu vrazí a pošle ho tam znovu.  . 

Poté co k ní učedník doběhl - se skrytou radostí zjistila že není ani udýchaný- vrazila mu facku.  ,,Moc pomalý ,znovu " zavrčela.

Modrotlápek se už už chystal rozběhnout,ale Bílá si náhle všimla pohybu v křoví. 

,,Počkej "zavrčela tiše a zvedla se na tlapky. Modrotlápek se zatvářil zmateně ,ale pak také upřel pohled na křoví. 

Začichala a když zjistila že se tam neskrývá nic nebezpečného,ale jen nějaká kočka ,ihned se tam vydala. 

,,Vylez "zavrčela s ušklebkem na tajemnou kočku ve křoví ,posadila se a elegantně si olízla drápy. 

Bude to nějaká tulačka. Konečně si Modrotlápek vyzkouší mučení na skutečné kočce. 

Křoví opět zašustilo  a mezi zelenými listy se vynořila siamská kočka s  béžovým kožíškem ,černým obličejem ,tlapkami ,ocasem a ledově modrýma očima. Byla asi v Modrotlápkově věku ,možná malinko starší

Co Bílou překvapilo bylo to ,že se netvářila nějak vyděšeně nebo překvapeně,její tvář byla ledově klidná. 

,,Copak tady děláš koťátko "? Zavrněla sladce a nasadila milý úsměv.
Její krev bude určitě chutnat skvěle....

Odpověď kotěte ji dost překvapila. 

,,Sleduju vás " mňoukla kočička naprosto lhostejně.  ,,Chtěla bych , abys mě učila taky ". 

Dobře tak tohle jsem nečekala.  To kotě chce ,abych ji učila ? Chce se dobrovolná nechat šikanovat ?

,,Proč "? Zavrčela Bílá a milý úsměv nahradil zvědavý a lehce posměšný výraz. 

Siamská kočička pokrčila rameny. 

,,Chtěla bych být jako ty. " Mňoukla naprosto jednoduše a lhostejně. 

Bílá ač nerada musela přiznat, že to kotě jí trošku děsí. 

Jaké kotě je v tomhle věku tak lhostejné a až ledově chladné?
Samozřejmě to bylo dobře, nemusela se tím pádem už skrýváním emocí moc zatěžovat, ale s tímhle se u kotěte ještě nikdy nesetkala. 

,,Tvé jméno?" Zavrčela chladně. 

,,Vlaštotlapička" mňoukla siamská kočička a upřela na ni ledový pohled. 

,,Fajn Vlaštotlapičko.  Udělám z tebe tedy svou druhou učednici a večer řeknu velitelce, ať tě představí klanu.  Protože jsi nás sledovala myslím, že žádné vysvětlování nepotřebuješ. Běžte s Modrotlápkem běhat a opovažte se dát najevo nějakou únavu, slabost nebo podobné svinstvo" rozkázala jim a opět si šla lehnout na měkkou trávu. 

Tentokrát však už hodlala dávat pozor, protože ji zajímalo, jak si Vlaštotlapička povede. 

_____________________________________

Výcvik proběhl celkem klidně.  Bylo jasně vidět, že Modrotlápek a Vlaštotlapička se spolu snaží soupeřit a jeden druhého předčít. Vlaštotlapička byla rychlejší než Modrotlápek, ale Modrotlápek byl zase vytrvalejší.

Bílá na ně tlačila celý den a snažila se, aby byli oba stejně rychlí a vytrvalí, ale Modrotlápek do cíle doběhl vždycky o kousek déle a Vlaštotlapička zase byla vždycky trošku udýchanější.

Bílá Růže už na ně neměla náladu, takže je po několika hodinách marné snahy poslala do tábora a řekla si, že to s nimi zkusí zase zítra. 

Teď se procházela po lese a přemýšlela. 
Dnes žádnou schůzku s Krvedrápem neměla což znamenalo, že měla celý den pro sebe a mohla si dělat co chtěla. 

Napadlo ji, že se podívá za sestrou, ale pak tu možnost hned zahnala.
Beztak se bude o svá koťata zajímat více než o mě.

Jak tak šla lesem ani jí nedošlo, že míří k Černodrápovu hrobu...

Jakmile se zastavila na té malé mýtince na které toho hajzla konečně zakopali pod zem, ostře se nadechla. 

Necítila žádný smutek nebo lítost, ale ten znechucený nepříjemný pocit, že je u něj zase blízko.
Že ji od něj dělí jen pár metrů. 

Bylo to hloupé, zbytečné a ona to věděla ale přesto s tím nedokázala přestat. 
Nedokázala přestat s tím strachem. 

Pak si vzpomněla na to, co jí řekl Krvedráp. Že když ucítí nějaké takové pocity nebo city, má se trestat. Že ty city v sobě pak potlačí.

Sice mi to asi nepomůže ale za zkoušku nic nedám.  Možná že se stal zázrak a Krvedráp měl opravdu pravdu.
Pomyslela si kysele. 

Roztrhla si proto přední tlapku a nechala krev téct po jejím bělostným kožíškem. 

Pocit hrůzy a stísněného strachu se však nevytratil a teď měla k tomu všemu ještě roztrženou  tlapku. 

,,Nějak ti to nejde"ozvalo se za ní posměšné zavrčení.

S podrážděným pohledem se otočila, jen aby čelila světle zeleným očím, které si ji pohrdavě prohlížely.

,,Co chceš? Ty mě sleduješ?" Zavrčela na něj podrážděně a celá se naježila. 
Neměla na Krvedrápovi posměšně kecy teď náladu. 

,,To nemám zapotřebí princezno, ale když jsem tě zahlédl jak míříš k hrobu svého mrtvého druha, přepadla mě zvědavost"zavrčel s ušklebkem a ležérně si olízl srst na hrudi. 

Bílá jen podrážděně protočila očima. ,,Úžasné. Tak zase můžeš jít"zavrčela zlostně. Věděla, že když před chvílí dala najevo své city, bude ji chtít potrestat, ale do setkání s jeho obřími drápy se úplně hrnout nechtěla. 

,, Rád bych ti připomenul že ti to nejde" zavrčel s ušklebkem a posadil se. 
Nehodlal odejít, ne když se tak dobře bavil jejím vztekem a tím, že ji může potrestat za projevování citů jak bude chtít, protože mu to dovolila. 

,,A co mi nejde?" Zavrčela tuhle naprosto stupidní otázku a protočila ledově modrýma očima. 

,,Dáváš najevo city a málo se trestáš.  Takhle to nepůjde" zavrčel. 
Ušklebek z jeho tváře zmizel a nahradil ho tvrdý a přísný výraz. 

A ona opět jednala dříve než přemýšlela. 

,,Fajn ty idiote.  Tak tohle chceš? Dobře. "zavrčela už naštvaná, zvedla se na tlapky a postavila se přímo před něj, až se téměř dotýkala jeho čumáčku. 
I přes tu vlnu hněvu cítila záchvěv vzrušení, který hned ale zahnala. 

,,Odteď máš tedy to trestání za city na starost ty, když já to dělám tak špatně" zasyčela na něj. Jakmile dořekla poslední slovo uvědomila si, jak pitomá je. 

Co jsem to do háje zase vypustila z tlamy? Vážně jsem nějakému kocourovi  právě dala svolení k tomu, že mě může potrestat? Proč vždycky musím dříve mluvit  a až potom přemýšlet?

Nebyl však prostor pro to, vzít to zpět.

,,Vážně jsi právě řekla tohle? To bych do tebe neřekl" zavrčel posměšně. 
Zatím nic nedělal, jen se dobře bavil. 

Bílou tím naštval ještě víc a ona už opravdu přestala přemýšlet nad tím, co vypustila z tlamy. 
,,Tak si mě klidně zabij jestli chceš!" Vyštěkla, celá zaslepená hněvem. 

Krávo. Pitomá, hloupá vzteklá krávo.
Proč jsi to do háje řekla?

Zoufale se posadila a zavřela oči když si uvědomila co právě řekla.
Nechala vztek aby mluvil za ni a omylem mu řekla, že ji může zabít. 

,,Co se ti to stalo? Odkdy se naše princezna chce zabít?" Uchechtl se, překvapení ve svém hlase však skrýt nedokázal. 

Bílá si v hlavě rychle přehrála komu by chyběla kdyby ji teď zabil a tak nějak zjistila, že asi nikomu. 

Rezignovaně zavřela oči. 
,,Víš co, mně je to už jedno. Dělej si se mnou co chceš"zavrčela podrážděně a unaveně zároveň. 

Jestli ji chce opravdu zabít, tak fajn.
Její svolení už má. 

,,Slíbil jsem ti, že tě naučím skrývat city a já sliby plním" zavrčel pevně a propálil ji tvrdým pohledem. 

Bílá protočila očima.  Jejich debaty ji většinou bavily, ale teď ji to jen unavovalo.  Nechtěla se před ním takhle ponižovat. 

Dala najevo city, tak ať si potrestá jako nějakou svou učednici a nechodí kolem horké kaše. 

Jakoby Krvedráp četl myšlenky, zvedl se na tlapky a tvrdě ji srazil k zemi. 
Bílá se ani nebránila. Neměla na to energii. 
Čím méně se bude vzpouzet, tím rychleji to bude. 

Jednou tlapkou jí její přední packy přirazil k zemi, a Bílá se neubránila myšlence, že představa,že pod ním leží s tlapkami nad hlavou, je docela vzrušující.

Bohužel, ty ostré vytažené drápy na jeho druhé tlapce, které se k ní nebezpečným tempem blížily, už tak vzrušující nebyly. 

Bolest, která přišla v následující chvíli byla doslova příšerná.

Bílá kočka sice uměla bolest skrývat dobře a tak, když jí ostré drápy trhaly  břicho ani nemrkla, ale to neznamenalo, že to necítila. 

Teď už chápala, proč má Krvedráp ve jméně Dráp.  Jeho drápy byly neskutečně ostré, dlouhé a naprosto hladce procházely jejím masem. 

Její bílá srst byla celá ušpiněná od krve, ale ona stále nedala najevo ani známku toho, že by ji to bolelo. 

Věděla, že dokud alespoň nezakňučí tak to neskončí, ale nechtěla mu udělat tu radost. 

Náhle Krvedráp svými drápy trhnul a břicho jí roztrhl. 
Dával si ovšem pozor na to, aby drápy minuly vnitřnosti a životu důležité orgány a nezabil ji.
Chtěl jen aby to bolelo co nejvíc, což se mu povedlo.

Jakmile jí břicho roztrhl, bolest jejím tělem vystřelila tak ostrá, že se musela opravdu kousnout do jazyka, aby nezakňučela. 

Krvedráp nad její výdrží pozvedl obočí. Nejspíš nečekal, že i tohle se obejde bez zakňučení.

,,Dávat najevo bolest, je přece úplně normální princezničko" zavrčel s ušklebkem a drápy jí znovu projel po zakrváceném břiše.
Samozřejmě, že to pro ně normální nebylo, oba to brali jako projev slabosti, ale Krvedráp to chtěl vidět.  Chtěl vidět, jak je slabá...

Bílá se ostře a rozechvěle nadechla. 

,,Když to udělám skončí ten trest?" Zasyčela nenávistně.

,,Možná. "pokrčil s ušklebkem rameny a drápy opět lehce škubl.  ,,Ale když to neuděláš, tak to neskončí určitě". 

Já ho nenávidím. Takhle arogantní blbec snad ani nemůžeš existovat. Proč se mi vždycky musí líbit někdo takový?

Bílá zavřela oči, aby nemusela hledět, do té jeho posměšné tváře. Nikdy v životě se necítila takhle ponížená. 

Vydala ze sebe tiché, bolestné zaknučení a doufala, že mu to bude stačit.

,,Výborně"zavrčel tiše a konečně ji pustil. 

Věděla, že si myslel že to dělá pro její dobro. Věděla, že jí jen chtěl pomoct, aby nedávala najevo city.  Věděla to a stejně ho nesnášela. 
Věděla, že ho nesnáší a stejně ho milovala. 

Nová kapitolaaa:3. 

Máme tady novou postavu Vlaštotlapičku.
Myslíte, že se jí podaří přežít Bílé výcvik ?
A jak to bude pokračovat mezi ní a Krvedrápem?

Vaše Luna 😘